Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Ochrana ryb ] > Co je pstruh mořský?
Vytvořeno: 14.06.2021
Co je pstruh mořský?
Andy Ferguson (přeloženo z FF&FT October 2020)
Andy Ferguson byl profesorem biologie na Queen's University Belfast. 50 let studoval lososy a pstruhy, zejména jejich genetiku. V důchodu v Galloway se snaží zpřístupnit vědecké studie široké veřejnosti a loví pstruhy. Dnes se zamýšlí nad tím, proč někteří pstruzi obecní táhnou do moře, zatímco jiní jedinci zůstávají v potocích, kde se narodili a místo toho migrují do hlavního toku řeky, až k jejímu ústí, nebo k jezeru.
Jednoduchá odpověď na otázku „Co je mořský pstruh?“ je, že se jedná o stěhovavého pstruha obecného, který tráví část života krmením se v moři a po návratu do sladké vody k dalšímu krmení, přezimování nebo tření. Tření pstruhů se obecně odehrává v malých přítocích. Zatímco někteří pstruzi obecní mohou strávit celý svůj život jen v několika stovkách metrů od místa, kde se narodili (potoční forma), většina pstruhů obecných je stěhovavých. Kromě nepovinné migrace do moře se migranti mohou vyskytovat také ve větších řekách níže po toku, v brakických ústí řek a lagunách nebo v jezerech s brakickou vodou.
Všichni jsou smolti
Nyní se uznává, že všechny migranti sdílejí mnoho genetických a fyziologických rysů společných, a proto mohou být všichni mladiství migranti označováni jako strdlice (smolts), tedy nejen ti co migrují do moře. Na konci poslední doby ledové, asi před 12 000 lety, s výjimkou jihu Anglie neexistovalo mezi Británií, Irskem a kontinentální Evropou žádné sladkovodní spojení a kolonizace musela probíhat mořskou cestou. Původní populace pstruhů obecných zde tedy bez ohledu na současnou historii života pocházejí hlavně z mořských pstruhů. Abychom mohli mořského pstruha správně zařadit, musíme pochopit, proč se některé z těchto původních populací mořských pstruhů staly čistě sladkovodními pstruhy.
V regionech, jako je Irsko a Skotsko, kde je mnoho tisíc jezer, je dnes migrace do řeky a jezera početně nejběžnější životní etapou a tito pstruzi, krmící se v jezerech, jsou tedy pro sportovní rybáře nejdůležitější. Pstruzi žijící v říčním proudu a také stěhovaví pstruzi mohou pocházet ze stejné populace a jednotlivci mohou během svého života změnit své stěhovavé chování. U některých populací se tedy mořský pstruh pravidelně pohybuje mezi mořem a sladkou vodou a bývalý pstruh mořský může také přijmout sladkovodní život. Dřívější uznání mořského pstruha jako samostatného druhu nebo jiné jednotky ze sladkovodního pstruha již není udržitelné. To znamená, že jak pstruh mořský, tak pstruh sladkovodní musí být chápáni jednotně.
Proč jsou stříbrní?
Stříbrné tělo je často považováno za charakteristiku mořského pstruha. Stříbření je však maskování na celý život pro pstruhy žijící ve střední vrstvě vody, které při pohledu zdola splývá s hladinou, a není nijak specifické pro život v moři. Podobné stříbření lze pozorovat i u pstruhů obecných, krmících se v jezerech ve středních hloubkách vody a také u jejich strdlic, což vede v některých případech k chybným zprávám o přítomnosti mořských pstruhů. V některých jezerech je přítomen jak stříbřitý pstruh ob., krmící se planktonem, tak typičtější hnědý pstruha ob., krmící se u dna, stejně jako často stříbřitá rybožravá forma ferox.
Krmení pstruhů v mělkých brakických vodách nevyžaduje stříbřitou kamufláž a mnoho z nich má pískové zabarvení, jako jsou například klasická „žlutá břicha“ z Loch of Stenness v Orknejích. Případně se zbarvení nemusí znatelně lišit od pstruhů žijících v řece. Krmením pstruhů v hlubší brakické vodě se stává tělo stříbřitým, což se týká i mořského pstruha, a rozlišování těchto dvou forem jen na základě zbarvení je obtížné. I když mnoho pstruhů používá ústí řek jako stanoviště před další cestou na otevřené moře, tak někteří z nich se za ústí nikdy nedostanou. Pstruh obecný, který se živí v mělkých ústí řek, se často označuje jako býčí pstruh nebo pstruh svobodný, druhý název je odvozený z irského výrazu pro mělčiny, které jsou typické pro mnoho takových ústí řek.
Vlivy vodní salinity
Migrace ze sladké vody, která obsahuje méně než 0,05% soli, do úplné mořské vody, která má více než 3% soli, si žádá fyziologickou úpravu ryby. Ve sladké vodě jsou tělesné tekutiny pstruha koncentrovanější ve srovnání s okolní vodou a čelí absorpci vody osmózou a ztrátě solí difúzí. Aby se tomu zabránilo, produkují pstruzi bohatou moč a soli aktivně přijímají speciálními buňkami v žábrách. Opačným případem je úplná mořská voda v plné síle, kdy jsou tělní tekutiny méně koncentrované, přičemž voda je polykána, aby se zabránilo ztrátám vody a přebytečné soli se aktivně vylučují.
V ústích řek, lagunách a uzavřených jezerech je brakická voda. Při přibližně 1% slanosti mají tělesné tekutiny pstruha stejnou koncentraci jako voda v okolí a regulace vody a soli není nutná, což vede k další úspoře energie. Rozdíl tedy není mezi sladkou a mořskou vodou, ale mezi koncentrací soli pod a nad 1%. Většina takzvaných „moří“, jako jsou Baltské a Kaspické moře, mají méně než 1% slanost a jsou ve skutečnosti sladkovodní, přinejmenším z hlediska fyziologie pstruhů.
Důvody migrace?
Výhodou migrace, bez ohledu na místo určení, je to, že bude k dispozici více potravy, což umožní větší růst. Pro samice to znamená, že mohou vyprodukovat mnohem více jiker, což umožní větší početnost další generace. U samců je výhoda menší, protože i při malé velikosti jedince lze vyprodukovat dostatek spermií, avšak větší samci jsou schopni získat a ubránit své samice. To vysvětluje, proč více mořských pstruhů a sladkovodních migrantů jsou samice a v některých řekách jsou téměř všechny jikernačky stěhovavé a všichni mlíčňáci žijí v proudu řek. Pstruzi žijící v potoce vzácně přesahují 0,5 kg hmotnosti.
Migrací za lepší potravou je však možné dosáhnout mnohem větší velikosti. Brakická voda poskytla největší jedince pstruhů obecných, například pstruzi v Kaspickém moři byli v minulosti pravidelně zaznamenáni až do 57 kg, i když se jejich velikost v posledních desetiletích snížila. Baltský „mořský pstruh“ může dosáhnout až 18 kg. V Loch Stenness, největší brakické laguně v Británii, která stále pravidelně produkuje velké pstruhy, byl uloven pstruh o hmotnosti 13,6 kg. V Británii měl rekordní mořský pstruh chycený na udici 12,85 kg, byl uloven v Solentu v roce 1922. Britský rekordní stěhovavý pstruh mezi řekou a jezerem byl ferox vážící 14,4 kg , ulovený z Loch Awe v roce 2002. Relativně nízký počet ryb, jako je arktický siven, v jezerech v Británii a Irsku znamená, že pouze malá část pstruhů si může dovolit přejít na rybí potravu - ve srovnání s větším množstvím kořistí v moři. Nicméně, v některých skandinávských jezerech, kde jsou menší druhy ryb hojnější, jsou téměř všichni pstruzi rybožraví a jejich průměrná velikost přesahuje 4 kg.
Výhody migrace
I když migrace přináší své výnosy, existují i její náklady. Značná část energie musí být vynaložena na návrat z místa krmení zpět k původnímu přítoku za účelem rozmnožení, zvláště pokud jsou v cestě překážky. Obecně je více predátorů přítomných v dolních částech říčních systémů, v jezerech a zejména v moři. V moři převládají také paraziti a nemoci. Riziko úmrtí tedy stoupá s migrací, zejména do moře. Migrace je tudíž „kompromisem“ mezi lepším krmením na jedné straně a zvýšeným výdajem energie a rizikem úmrtí na straně druhé.
Nejlepší krmné místo pro tažné pstruhy se v různých říčních systémech velmi liší v závislosti na místních podmínkách. V některých říčních systémech může být krmení lepší na moři než ve sladké vodě. U jiných je tomu ale naopak. Tam, kde je přítomno jezero s dobrým krmením mořští pstruzi často chybí, i když zde nemusí být překážky na cestě do a z moře. Migrace z řek do sladkovodních jezer také snižuje pravděpodobnost, že jedinci budou sežráni predátory nebo napadení parazity ve srovnání s migrací do moře.
Naproti tomu v říčních systémech v oblastech s nízkým obsahem živin, jako jsou rašeliniště v západním Skotsku a západním Irsku, jsou mořští pstruzi často přítomni bez ohledu na existenci či neexistenci jezer. Tam, kde v povodí bohatém na živiny nejsou žádná jezera, může být nejlepší strategií krmení se v hlavním toku řeky. Krmení v ústích řek může být také lepší než cesta do moře a tím se snižuje riziko predátorů a parazitů.
Migrační gen
Pstruzi migrují pouze tam, kde výhody z migrace převažují nad náklady, pokud jde o přežití a reprodukci. Vzhledem k tomu, že jedinec nemá způsob, jak by to přímo posoudil, je jeho rozhodnutí určováno geny, které byly formovány zkušenostmi jeho předků, spolu s aktuálními podmínkami prostředí a vlastním nutričním stavem. Pokud by předkové, kteří migrovali, byli úspěšnější a zanechali více potomků než ti, kteří zůstali rezidentní v řece, pak se v této populaci zvýšily geny odpovědné za migraci. Jinými slovy, migrační geny byly podrobeny pozitivnímu přirozenému výběru.
Podpora migrujících jedinců se liší mezi populacemi i mezi pohlavími. Mořský pstruh a další rodiče migrantů mohou vést ke vzniku mláďat, která se stanou rezidenty a naopak se ukázalo, že se obě formy kříží. Existuje však silná tendence sledovat historii života rodičů, zejména v mateřské linii. Celkově lze říci, že přibližně za 50% variability migrace odpovídají geny, zbytek vyplývá z environmentálních faktorů. Proto, jak již bylo uvedeno, je rozhodnutí o migraci flexibilní a množství migrujících pstruhů se může měnit ve prospěch říčních rezidentů v důsledku změn v podmínkách prostředí, které zažívají mladí jedinci, bez ohledu na historii života jejich rodičů.
Rozhodnutí o migraci
Jedním z hlavních činitelů prostředí podílejících se na rozhodnutí zda migrovat či nikoli je kvantita a kvalita jejich potravy. K tomuto rozhodnutí dochází rok nebo i déle, než jsou viditelné vnější známky toho, že se z nich stane mořský pstruh, a to v podobě transformace strdlic, ve fázi jejich přípravy na migraci. Pokud je nutriční stav jedince, zejména množství energie uložené v podobě tuku, nižší než geneticky podmíněné prahové hodnoty, jedinec se „rozhodne“ migrovat, aby našel lepší potravu. Pokud však zůstane nad energetickým prahem, tak zůstane v řece a stane se zde pohlavně dospělým. Jikernačky mají vyšší prahové hodnoty než mlíčňáci, což vede k větší pravděpodobnosti migrace samic. Různé populace také mohou mít odlišné prahové hodnoty, což vede k různým sklonům k migraci.
Experimenty na pstruzích mořských i pstruzích migrujících z řek do jezer ukázaly, že nízká dostupnost potravy zvyšuje podíl migrantů, a to více u samic než u samců. Tam, kde je větší počet mladých pstruhů a lososů, tj. kde existuje větší konkurence o potravu, migruje více jedinců pstruhů. Potomstvo mořských pstruhů chovaných ve standardních podmínkách líhně se často stávají rezidentními, jednoduše proto, že jsou příliš dobře krmení! Jelikož větší strdlice jsou při migraci úspěšnější, může k tomu dojít v různých věkových skupinách v závislosti na tom, kdy jedinec dosáhne optimální velikosti.
Kam migrovat?
Jakmile je rozhodnuto o migraci, je třeba zvážit, kam migrovat. Toto rozhodnutí je hlavně pod genetickou kontrolou, tj. co udělali jejich rodiče? Některé jedince však nelze snadno zařadit podle typu jejich životní historie, protože část svého života tráví v řece nebo v jezeře a část v ústí řeky nebo v moři při jejich pravidelných pohybech mezi těmito stanovišti. Jednotlivci nemohou přímo určit nejlepší místo pro migraci ve svém říčním systému. Opět se spoléhají na zkušenosti svých předků zakódované v jejich genech prostřednictvím přirozeného výběru. Pokud tedy předkové, kteří migrovali do jezera, zůstali nejúspěšnější, zanechali by nejvíce potomků a v této populaci budou převládat geny odpovědné za migraci z řek do jezer. V případě populací pstruhů nad vodopádem nebo přehradou neprůchodnou pro migraci proti proudu, vede přirozený výběr k odstranění genů odpovědných za migraci, přičemž populace se stává čistě rezidentní.
Nyní tedy lepe chápeme genetické a environmentální vlivy, které určují, co produkuje mořského pstruha a dalších migranty pstruha obecného, i když po stránce genetiky stále existuje mnoho mezer. Známe také mnoho lidských vlivů, které vedou ke snížení migrace, zejména k moři. Pouze s plným pochopením všech zúčastněných faktorů můžeme doufat, že budeme chránit a obnovovat tahy migrujících pstruhů mořských a sladkovodních pstruhů ob., zejména tváří v tvář rostoucím hrozbám pro naše řeky a moře stále rostoucí lidskou populací.