Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Howardova cesta – (FF&FT April 2020) - 2. část
Vytvořeno: 04.04.2020
Howardova cesta – (FF&FT April 2020) - 2. část
Autor: Howard Croston (Volně přeloženo podle FF&FT April 2020)
Los druhého kola by mohl sehrát klíčovou roli v dosažení dobrého výsledku. Byl jsem dnes poslán na Meander River, středně velkou řeku s docela silným proudem a čistou vodou, dobře osídlenou divokými potočáky, ale ne vždy s rovnoměrným výskytem, jak tomu bývá na Tasmánských řekách na začátku sezóny. Dospěl jsem k závěru, že budu potřebovat ulovit aspoň deset a více ryb.
Moje stanoviště mělo číslo 4, a jak se ukázalo, byl to dobrý los. Šlo asi o 400 m dlouhý úsek velmi dobře vypadající vody, který vytvořil spoustu proudů se dnem plným velkých kamenů. Můj úsek byl rozdělena asi dvě třetiny cesty nahoru vysokým srázem, který činil přístup k vodě trochu složitějším, ale když jsem zkoumal vodu, byl jsem docela potěšen v očekávání dobrého výsledku. I když jsme dnes neměli žádný sníh, nepříjemné podmínky s velmi silným větrem dál přetrvávaly.
Prohlídka stanoviště
Měl jsem dost času na přípravu, takže jsem strávil dobrou hodinu procházením mého stanoviště a přípravou plánu lovu. Naše tréninky na řekách, ačkoliv byly užitečné, nebyly na vodách odpovídajících soutěžním úsekům jak na Meandr River, tak u řeky Mersey, které byly odlišné co do velikosti a složení rybích populací. V tréninku jsme však zjistili, že muška nebyla tak důležitá a - jak je tomu často – klíčové byly zkušenosti a osobní přístup závodníka.
Postavil jsem si tři pruty, první z nich byl můj 9ft 9in size 4 s plovoucí šňůrou WF4 a 330 cm dlouhým svazovaným ujímaným nástavcem, který byl zakončen špičkou se dvěma muškami v soupravě, sestávajícím z velkého indikátorového parašut chrostíka a nymfy s 3,5 mm stříbrnou tungstenovou hlavou (Silver Quill). Tato nymfa byla příliš těžká, ale byl to jediný způsob, jak jsem doufal, že mohu svůj nástavec ovládat a chytat ryby v tom šíleně silném větru.
Moje druhá sestava byl prototyp nymfovacího prutu dlouhý 10,8 stop pro šňůru síly 0-2, opatřený závodní šňůrou Euro-nymfa a dlouhým rovnoběžným nástavcem o průměru 0,20 mm, končícím krátkým indikátorem o průměru 0,17 mm a soupravou dvou nymf, na konci s 3,5mm korálkem a přívěsnou nymfou s 3 mm kuličkou. Mým třetím prutem byla náhradní nymfa pro případ, že bych při svém hlavním útoku utrpěl nějakou katastrofu.
Posouzení
Howard Croston - 2. kolo
Když začal závod, vklouzl jsem do vody na dolním konci mého úseku a snažil jsem se systematicky prolovit všechna místa, které vypadala dobře s mou soupravou dvou nymf, to abych se rychle pokusil posoudit příležitosti, které nabízela dobře vypadající voda. Brzy se ukázalo, že ačkoli voda vypadala fantasticky, početnost ryb není ani tak vysoká, jak jsem očekával, nebo ryby nebyly tak dobře distribuovány, jak nabízela voda. Usiloval jsem o svůj první záběr a po přesném hodu přímo pod velmi nízko visící větev, do zvlášť dobře vypadající jamky, mi to vzal pěkný potočák.
Když byla ryba zaznamenána Benem, mým rozhodčím (další skvělý chlap a nadšený rybář), usoudil jsem, že to chce házet těsné k břehům a kolem silných vírů a velkých balvanů, což může být cesta k úspěchu. Odřízl jsem přívěsnou nymfu a zkrátil přívěs, abych zlepšil přesnost hodu a taky zkrátil koncový návazec, to abych zlepšil detekci záběru, a přesunul jsem se k dalšímu dobře vypadajícímu místu. Prochytal jsem tři nebo čtyři další dobrá místa a zase nic. A tak jsem zpětně prolovil všechny jamky a díry, které jsem vynechal, kombinací jediné těžké nymfy s muškou - splávkem. Další ryba vzala nymfu po proudu těsně u velké skály. Když jsem zaznamenal svou druhou rybu, pomyslel jsem si: v první hodině mám pouze dva úlovky a je tu tedy asi nízká populace ryb. Potřeboval jsem znovu vše přeplánovat, abych měl šanci dosáhnout svého předsevzetí o úlovku deseti ryb a více.
Brodil jsem se do středu řeky a rozběhl se rychleji než obvyklým hřebenovým způsobem přes řeku, lovil jsem na mělčinách, pak v hluboké vodě, pak znovu na mělčinách, mávaje prutem v závislosti na typu vody. Po hodině a třech čtvrtích jsem měl osm ryb a další dvě mi spadly. S tímto zlepšením jsem se trochu uklidnil. Měl jsem před sebou ještě spoustu dobře vypadající vody, a tak jsem vklouzl do rýhy, u které jsem cítil, že by mě mohla splnit mé plány. Čas ubíhal, dobrá jamka za jamkou byla prolovena, ale já stále neměl rybu číslo devět, takže trochu znepokojený náhlým zpomalením jsem se dostal až ke srázu, kde jsem se měl rozhodnout, zda se mám vrátit zpět pomalu po proudu, nebo pro pěší turistiku přes kopec, abych prolovil poslední část svého úseku, ve kterém bylo několik větších tůní. Rozhodl jsem se vrátit se po proudu a voda se začala mírně kalit. Vrátil jsem se ke dvěma nymfám, obě byly černé se zlatými korálky, jak se průhlednost vody dále zhoršovala. Začal jsem lovit na prvotřídní vodě s vícenásobným prouděním a pomalejším postupem dobrou vodou, než jsem dělal dříve. Tato taktická změna se vyplatila a rychle přišly v posledních 15 minutách ryby číslo devět, pak deset a jedenáct ze dvou malých úseků zvláště dobře vypadající vody.
Kolo skončilo, podepsal jsem svou poslední rybu a přeložil duplikát své karty na čtvrtiny a přidal ho do kapsy k té z předešlého dne a doufal jsem, že budu mít i dnes štěstí. Jedenáct ryb bylo méně, než se očekávalo, ale rozhodně to nebyla katastrofa, a ten večer mě to umístilo na čtvrtém místě ve skupině a byl jsem třetí celkově se součtem umístění pět.
Ten večer, když jsme seděli na schůzce našeho týmu, jsem vůbec neuvažoval o mém osobním postavení. Jako tým se Anglie posunula v tomto kole na druhé místo - pouze jeden bod za prvním a 16 bodů před třetím. Celá naše konverzace se týkala naší snahy udržet tým na této pozici.
Den tři
Velké jezero
Třetí den je tu a já jsem byl na cestě k Woods Lake, největšímu jezeru v soutěži, které se ukázal být tvrdší, než se čekalo. Měl jsem dobré informace od kolegů, kteří zde přede mnou lovili, včetně možných oblastí lovu a směrů větru nakreslených do map, které jsme si připravili před soutěží.
Když jsme se pohybovali k opačnému konci jezera, voda se hnala dolů doprostřed jezera a časté nárazové nárazy vln otřásaly velkou robustní hliníkovou lodí našeho lodníka a rozhodčího Petera Rasmussena. Měl jsem kontrolu nad lodí a sedl jsem si u motoru, a posadil jsem svého partnera, kterým byl Španěl Julen Aguado, na špičku lodi. Bylo to čistě taktické rozhodnutí, protože mě to přiblížilo více ke břehu a snad v lepší pozici mnou zamýšleného driftu.
Rozjeli jsme se doširoka a pomalu, než jsme se vrhli na vrchol větru do klidnějšího okraje vytvořeného linií stromů. Když jsme člun zastavili, viděl jsem velké množství vodních travin s občasnými čistými oblastmi. Byl jsem vybaven svou spolehlivou Di3 sweep šňůrou, s vážkou McGoo na vrchním přívěsu, Dabblerem ve středu a černou vážkou Bitch na konci. Když jsme se začali pohybovat, všiml jsem si pruhu čistší vody uvnitř hlavní linie travin a rychle jsem požádal Petra, aby nás obrátil tak, abych mohl chytat „vnitřní“ linii. Protože se jednalo o třetí kolo, ryby byly loveny v druhém kole později v této oblasti, usoudil jsem, že vnitřní linie mohla být vynechána nebo alespoň nelovena tak silně, vzhledem ke špatným větrným podmínkám.
Po několika hodech jsem měl solidní záběr a velký pstruh vyskočil z vody, byl zaseknutý na horním přívěsu. Zdolával jsem ho tak tvrdě, jak jen to bylo možné, bál jsem se travin a vykřikl jsem s úlevou, když se po necelé minutě složil do podběráku.
Zapsán a puštěn do vody, Peter odrazil s lodí zpět, ale měnící se vítr v relativním úkrytu stromů s našim driftem působil docela zmateně. Několik dalších hodů a po dvou zataženích čapla ryba číslo dvě mou koncovou mušku a znovu šla do vzduchu směrem k podvodním plevelům, čímž mi dala stejnou možnost zdolávat ji stylem „všechno nebo nic“. I přes vyvinutí maximálního tlaku mi tenhle pstruh dal několik minut napětí při souboji kolem travin, protože se odmítal vzdát. Nakonec a opět s velkou úlevou byl v síti – začátek kola jako ze snů.
Potom následovaly pravděpodobně nejnudnější tři hodiny tohoto mistrovství. Bez ohledu na to, co jsme dělali, se nám nepodařilo přimět loď, aby driftovala rovně. Vítr v naší části jezera se stal tak extrémním a proměnlivým, že se nám před dalším přemístěním nepodařilo zvládnout více než dvě nahození, někdy jsme neměli čas ani na jedno! Driftovali jsme šikmo, potom vzad, v kruzích, nalevo, napravo a pokud jsem se přiblížil k břehu, byli jsme k němu okamžitě zataženi, pokud nás Peter postavil dál od břehu byli jsme vytlačeni směrem ke středu jezera. Upřímně řečeno, bylo to beznadějné!
Během neustálé bitvy o kontrolu nad člunem se Julienovi podařilo vyrovnat skóre na 2 : 2, obě jeho ryby byly chyceny, když loď vlekla mouchy kolem dokola v nekontrolovatelném oblouku, tedy když jsme bojovali s větrem ... ne nějakou zopakovatelnou taktikou, na které bychom mohli stavět!
Najednou se z ničeho nic neobjevilo krátké okno ustáleného větru a my jsme zvládli jeden krátký drift ke břehu, oba jsme měli dvě, možná tři, zatažení za mušky, co vypadalo jako od mnohem menších ryb, žádná z nich sice nezůstala zaseknutá, ale dalo nám to naději na zlepšení podmínek. Jenže když jsme začali náš druhý drift přišel znovu vítr, otočili jsme se o 180 stupňů a znovu jsme byli unášeli rovnou do břehu, do něhož jsme narazili motorem. Zneklidnilo nás to natolik, že jsme se rozhodli pro změnu, a vyrazili jsme na druhý konec jezera, když nám zbývalo už jen 40 minut.
Když jsme tam dorazili, ukázalo se, že to bylo chybné rozhodnutí, voda tu byla silně zkalená vlivem provozu lodí a větru, který ji rozbil na směs kakaa plného zbytků rostlinstva, vypadalo to beznadějně. Oba jsme provedli jen pár spekulativních hodů a okamžitě jsme měli na muškách plno vodních travin. Po dalším nahození se to opakovalo a Julen mi naznačil, abych znovu převzal kontrolu nad lodí, to kvůli našemu asi poslednímu pokusu v soutěži.
Tváří v tvář nelehké volbě jsem požádal Petra, aby nás zavezl co nejrychleji zpět do oblasti, kde jsme narazili na menší ryby. Když jsme probíjeli s motorem vlnami, znovu jsem sundal mušky a zmenšil je na velikost háčku 12 a zmenšil prostřední přívěs s Dabblerem na velikost 14. Když Peter otočil člun na poslední drift, uviděl jsem výskok malé ryby blízko břehu. Rychle jsem vytáhl z navijáku delší kus šňůry, abych s ní dosáhl ke břehu dříve, než nás vlny vyhodí nekontrolovaně na břeh. Dvě zatažení a ucítil jsem záběr a ryba zůstala napíchnutá na háčku. Stahoval jsem šňůru dlouhými, plynulými tahy s prutem drženým nízko u vody. Z odporu a poměrně slabého boje jsem odhadoval, že úlovek bude na hranici měřitelnosti. Když se ryba přiblížila k lodi, zvedl jsem prut a vyhodil malého pstroužka do podběráku, a když ryba dopadla do síťky, uvolnila se z háčku a všechny tři mouchy vyfoukl vítr pryč ze síťky.
Peter jí přimáčknul do měřícího korýtka a snažil se o přesné měření na pohupující se lodi - čekání bylo pro mne bolestivé, ale nakonec zahlásil 21 cm a ryba byla v měrce předložena Julenovi ke kontrole, protože to bylo blízko k tomu, aby nebyla hodnocena.
Když jsem se podepsal pod úlovkem, rychle jsem začal znovu lovit, ale o dva hody později už třetí kolo skončilo. Se třemi rybami jsem se necítil nic moc, ale znovu jsem složil svou kartu a nacpal ji do stejné kapsy a doufal jsem, že mi to přinese štěstí. Té noci, když byly zveřejněny výsledky, jsem byl příjemně překvapen, když jsem viděl 7. místo. Ryba 21 cm mne posunula o šest míst vpřed. Trochu jsem už cítil, že o dva dny později bude tato malá ryba jednou ze tří nejdůležitějších ryb v mém životě.