Český muškař

NAŠI SPONZOŘI

[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Nejlepší na světě (podle FF&FT březen 2020) – část 1

Vytvořeno: 17.03.2020

Nejlepší na světě (podle FF&FT březen 2020) – část 1

Autor: Howard Croston (Volně přeloženo podle FF&FT 03/2020)

Howard Croston muškařil ve více než 20 zemích a ulovil více než 40 druhů ryb. Anglii reprezentoval více než 20krát, včetně četných mistrovství světa v rybolovu i castingu. Pracuje pro značky Hardy a Grays od vývoje produktů po globální správu značek.

V prosinci 2019 se konalo 39. MS v Tasmánii. která je požehnána přibližně 8 000 vodními nádržemi a nesčetnými spojovacími řekami a potoky a je tak je rájem lovců divokých pstruhů. Co se pstruhů týká, je zde převážně divoký pstruh obecný odchovaný z jiker dovezených z Anglie v roce 1864, ale společně s několika duháky, kteří zde také zdivočeli. Rybaření je odborně řízeno Službou vnitrozemského rybářství, jejíž zaměstnanci jsou sami hlavně vášnivými rybáři. Tato jedinečná kombinace mělkých nádrží, bohaté potravní nabídky, nízkého rybářského tlaku a aktivního řízení rybolovu se rovná jedné věci: jednoduše neuvěřitelný lov pstruhů v jedinečné a inspirativní přírodě a bohaté krajině. Anglický tým se letos skládal ze mne jako kapitána, manažera, závodníka a hlavního kuchaře a myčky lahví a dále s Tony Baldwinem, Lee Bartlettem, Steweem Cullenem a Mikeem Dixonem, kteří lovili pět kol, a Bernie Maher byl náš kapitán a náhradník. Zabralo by mi to na malý román, kdybych každý den vyprávěl z pohledu týmu, proto tu jde jen o popis mých závodů, jednoho po druhém, v tom, co se vrylo do nejpamátnějšího týdne mého rybářského života.

Den první

První kolo pro mě bylo jezero Penstock Lagoon, 2,5 km dlouhá vodní nádrž mezi Hobartem a Launcestonem s nejnižší nadmořskou výškou ze tří závodních jezer a také před větrem nejvíce chráněným místem. Když jsme vystoupili z autobusu tak vál silný a studený vítr a jezero bylo silně stále zvlněné, když se na návětrném břehu stékaly hrudkovité vlny, což docela vypadalo daleko od možnosti, že by se v nepřiměřeně pozdním jaru mohl vyskytnout jakýkoli druh rojení májovek. Takové počasí přetrvávalo po celou dobu akce. Mým lodním partnerem pro toto kolo byl Štefan ze slovenského týmu a po krátké diskusi v lámané angličtině jsme se dohodli, že bude mít loď pod kontrolou první dvě hodiny, kdy bude lovit z místa které mi vyhovovalo, ale že bych rozhodoval o tom kde budeme lovit, protože jsem byl zkušenější rybář. Toto je docela běžný jev, protože domovské národy mají obvykle mnohem více zkušeností s rybolovem z lodí, než mnoho jiných světových týmů, a často jsou rádi, že okoukají mnoho z jejich rozhodování. Naším lodníkem byl Norm Cribbin - místní rybář a pověstný vazač.

Když byl dán signál, abychom vyrazili směrem proti větru, tak jedeme pomalu, abychom nějak využili 15 minut přiděleného času na cestu, a abychom zabránili vytrhání vodních travin, které jsou typické u těchto mělkých a na potravu bohatých jezer. Udělali jsme první drift na linii přes jezero tak, aby nás to neslo od mělké oblasti plné vodních plevelů, přes hlubší kanál, který vede dolů přes střed jezera a poté do velké zátoky na pravé straně Crisps point nebo Shack point. Shromáždili jsme velké množství informací o Penstoku, a to jak z internetu, tak z první ruky od našich průvodců a na základě map, které jsem shromáždil pro tým, a také o směru větru v ten den. Vypadalo to, že pro mě bylo nejlepší volbou zasáhnout řadu známých značek a hloubky vody, což spočívalo v dlouhém driftu. Naše informace také ukázovaly na skutečnost, že Penstock je vysoce nepředvídatelná voda s „horkými“ driftovými změnami, které se ze dne na den často mění, a dokonce i od hodiny k hodině. To také inklinovalo dobře lovit na jednom konci a ne na druhém bez viditelného důvodu. Protože většina lodí zůstala blízko přístaviště a na náš konec jezera zamířily pouze čtyři lodě, napadlo mě, že jsem se možná špatně rozhodl. Když jsme seděli a čekali na začátek, přemýšlel jsem o tom, že když jsme chtěli lovit převážně divoká pstruhy obecné s troškou dobře naturalizovaných duháků, takže nižší tlak lodi bude asi dobrá volba, která podpořila můj výběr.

Rychlá výměna

Původně jsem si na parkovišti postavil prut se sweep šňůrou Di5 kvůli větru, ale jakmile jsem byl na vodě rozhodl jsem se to předělat na sweepku Di3, takže jsem to rychle vyměnil. Moje volba bylo 8lb BS fluorocarbon s vážkou s měděnou hlavou (vzor nazvaný McGoo) na konci, Hare's Ear Dabbler uprostřed a druhou napodobeninu vážky zvanou Shrek s měděným korálkem jsem měl na horním přívěsu. Oba vážkové vzory byly uvázány velmi štíhle - daleko štíhlejší než používáme doma ve Velké Británii. A ještě něco, co bylo při tréninku označeno za důležité, spolu s použitím wolframových korálků, které se ve větru jevily lepší než konvenční, lehčí mosazné korálky. Také jsem přemýšlel, jestli dopad tungstenu přiláká teritoriální pstruhy k mušce lépe, když jsme lovili blízko plevelů a vodních struktur - takže mým plánem bylo nepoužívat žádné mosazné korálky během celého šampionátu.

Letecký den

Když se začalo závodit, můj lodní partner rychle zasekl a podebral rybu na intermídku, což mě znejistělo, jestli opravdu byla Di3 dobrá volba, dal jsem své mouchy do „hangu“ a první ryba skákala ve vzduchu na horním přívěsu s pevně zaseknutým háčkem v koutku úst.

S jednou rybou na kartě a dlouhým driftem před námi jsem začal chytat se vzrůstající sebedůvěrou. Jedním z klíčových bodů, který jsme při tréninku objevili, bylo neházet příliš daleko - při lovu teritoriálních obecňáků se zdálo, že většina záběrů přichází po prvních pár zataženích od počátečního dopadu mušek nebo na „hang“ po krátkém, rychlém tahu s občasnou zastávkou se zdálo, že to funguje nejlépe, tak jsem si vytáhl 12 - 15 yardů šňůry z mého navijáku a zvedl padák, abych zastavil jeho přeplňování a nutil se pracovat před lodí. Jak drift postupoval, oba jsme chytili několik obecných a duhových pstruhů, s rozdílem jedné ryby mezi námi. Když jsme dorazili k návětrnému břehu, můj lodní partner rychle chytil dvě ryby, což ho posunulo do vedení, a to mě znovu přimělo zapochybovat o Di3.

Najeli jsme na druhý drift a já chytl na druhé nahození na „hang“ další rybu, - rychle jsem ji podebral během pár sekund dezorientace po jejím zaseknutí. Tato ryba však vyskočila z měrky dříve než byla změřena a zapsána. V tomto případě podle pravidel dostáváte průměrnou velikost z celého kola, takže nejde o katastrofu, a jak se to stalo, bylo to vlastně požehnání v přestrojení, (mnohem rychlejší než pečlivé měření a zaznamenávání ryba) což mi umožnilo znovu začít lovit, zatímco jsem byl stále v dobré oblasti, a moje poslední dva náhody mi přinesly dvě měřené ryby.

Když jsme se pohybovali zpět, rozhlédl jsem se kolem sebe a viděl jsem několik lodí, které se pohybují od vzdáleného konce jezera – mohlo to byt znamení, že vzdálený konec jezera neprodukuje úlovky. Rychle jsme zahnuli, abychom se dostali do malého levého rohu jezera přes mělčiny s plevelem, a lehčí vítr mi umožnil vidět dlouhou cestu v čisté vodě. S ohledem na to jsem si vytáhl na „hang“ mnohem více šňůry, aby mouchy visely dále od lodi a nahodil a duhák se pověsil na horní přívěs, a dalším hodem přišel další duhák stejné velikosti. Když jsme se po určité době nečinnosti přiblížili ke konci driftu, zkontroloval jsem si hodinky a s pouhými 35 minutami do konce jsem se rozhlížel po našem dalším postupu. Když jsem se otočil, narazil do člunu silný závan větru, následovaný sněhovou vánicí, která zakryla všechno v dohledu!

Líhnutí ve sněhové vánici

Když jsme se pohybovali proti větru směrem na pravou horní stranu jezera a hledali náš další drift, zatímco jsme byli bombardováni do tváře sněhem, zastavilo se to stejně náhle, jak to začalo. Nejen, že přestalo sněžit, ale vítr zeslábl, teplota vzduchu se náhle zvedla a během několika sekund jsem viděl, jak se na hladině začaly líhnout májovky! V době, kdy jsme otočili loď na drift, se líhnutí začalo teprve rozjíždět - nejprve jedna nebo dvě, pak deset nebo 20 jepic rychle následovaných ještě více dospělci. Pak se objevily ryby, a také v dobrém počtu, agresivně vyrážející za líhnoucími se májovkami. S Di3 jsem udělal jeden krátký hod na pohybující se rybu bez odpovědi. První hod mého lodního partnera vytvořil dvě šance na intermídku, takže jsem co nejrychleji stáhl Di3, a vyměnil jí za pomalou sklovitou intermídu a vyměnil na horním přívěsu vážku za dalšího Dabblera. Udělal jsem jednu slušnou délku nahození přes dvě pohybující se ryby, ale znovu bez odpovědi, takže jsem zkrátil hod na polovinu asi jen na 5 yardů a začal poklepávat Dabblerem jako při tradičním Loch stylu před před člunem a s pomocí wolframového korálku na koncové vážce jako kotvy. První nahození a velká, tmavá hlava pohltila horní přívěs, a o několik minut později, když Norm pouštěl rybu zpět, jsem nahodil na další stoupající rybu a znovu okamžitě potřepával muškou na hladině a chytl kopii první ryby, znovu solidního 3 libry těžkého pstruha. Když ho Norm měřil, tak hlásil, že do konce závodu zbývá jedna minuta. Stejně jako moje třetí ryba ve třech náhodech znovu pohltila můj horní přívěs před lodí. Tato ryba ale nespolupracovala a já jsem použil téměř všechen čas z povolených deseti minut, které mi umožňuji rybu zdolávat, abych ji dostal do podběráku. Když jsem ho konečně dostal do síťky, vytvořil 51cm dlouhý pstruh obecný rybu číslo 11 v mé výsledkové kartě. Myslel jsem si, že jsem svého lodního partnera nepřechytal o víc než jednu nebo dvě ryby, ale pak jsem byl šokován, když mi prozradil, že mám o čtyři ryby víc.

Když jsme jeli zpět do doku a do teplého stanu na oběd, abychom zjistili jak jsme dopadli, byl jsem potěšen svými jedenácti rybami a po přistání jsem byl odchycen jiným závodníkem, který mi v rychlosti řekl, že si myslí, že vyhrál Rene Coops z Nizozemska s deseti rybami, na druhém místě bylo osm ryb! Moje ryba na poslední chvíli mi zajistila první místo z Penstocku, před Reném o jednu bodovanou rybu, která se později ukázala být jednou ze dvou nejdůležitějších ryb, které jsem kdy ulovil při závodech.

© 2007 MARKOnet.cz

-= tisk =-

Na začátek stránky