[ Titulní stránka ] > [ Ostatní ] > [ Stalo se ... ] > Paměti pejřimovského kupce (1866–1945)
Vytvořeno: 02.06.2013, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Karel Křivanec
Paměti - titulka
Dne 24. května tohoto roku uplynulo 150 let od narození mého pradědečka Josefa Františka Hájka, kupce z královského města Pelhřimova, který zde prožil dlouhý a bohatý život. Když mu bylo 80 let, přinutila ho rodina, aby sepsal své paměti, které byly určeny jen pro poučení nejužšího kruhu blízkých a také jeho potomkům. Pradědeček si sice nepřál, aby se jeho paměti dostaly ven z rodiny, ale já jsem se ho, po dlouhém zvažování, rozhodl neposlechnout. Myslím si totiž, že by tyto paměti mohly zajímat také další pelhřimovské rodáky a ostatní čtenáře, kteří mají zájem o dávno zapomenutou historii a velice zajímavé lidi, o nichž už dnes také skoro nic nevíme.
Ony jsou ty pradědečkovy paměti dosti poučné i pro naší přítomnost. Je to taková pohádka se špatným koncem a já často přemýšlím o tom, jak to udělat, aby i mne nepotkal jeho osud.
Z chudého mládence se svou pílí a každodenní těžkou prací vyhoupl do sedla bohatství a stal se váženým občanem města Pelhřimova, který velkou část svého života věnoval činnosti v Sokolu, jakož i různým spolkům a také místní radnici a nakonec byl za to osudem náležitě potrestán. Neví¬daný je také jeho láskyplný vztah k manželce a tedy mé prababičce Fanince.
Tyto paměti by mohly být poučením i pro dnešní generaci, aby si uvědomila, jak těžký byl život třeba před sto a více lety, v porovnání s tolik kritizovaným dneškem. A že dnešní špatnosti tu byly i tenkrát, jen jich asi nebylo tolik. Vzpomínkami starého pána prochází řada jmen, jejichž rodiny dodnes v Pelhřimově žijí a to byl pro mne důvod, proč jsem několik let váhal se zveřejněním naší rodinné kroniky. Ale kdybych těch pár kontroverzních příjmení vypustil, paměti by ztratily šťávu a staly by se nepřehlednými. Beru to tak, že se jedná o vzpomínky pradědečka Josefa F. Hájka, který jimi nechtěl nikomu ublížit.
Pradědečkovy paměti jsou ručně psanou vzpomínkou na naší dávnější minulost. Je to šest nelinkovaných sešitů v černých deskách, které byly napsány v protektorátní době nemocným člověkem, který už se připravoval na odchod z tohoto světa. Paměti se opírají i o různé záznamy, které pradědeček vytáhl z vlastního archivu a doplnil je fotografiemi z rodinného alba. A víc bych v této krátké předmluvě nechtěl prozrazovat a nechávám zde prostor pro čtenáře tohoto dílka, aby se o všem dozvěděli přímo z pera autorova…
Já vím, že vás výše uvedené řádky asi překvapily, protože nezapadají do tématu této stránky. Je to sice pravda, ale na druhou stranu se to zase týká mé osoby a tak jsem se svým příznivcům chtěl taky představit v trochu jiném světle. V červnu minulého roku jsem postoupil operaci srdce a byl jsem tak touto okolností přinucen zamyslet se a bilancovat. Rozhodl jsem se také, že konečně vydám pradědečkovy paměti a myslím, že to nebyla špatná volba, protože během 14 květnových dní od vydání byla prodána stovka výtisků, hlavně v pelhřimovském Vytopilově knihkupectví (Poděbradova 20). Odezvy čtenářů jsou vesměs velmi pozitivní. Je dost možné, že se i mezi čtenáři ČM najdou zájemci o historii a nejen mezi těmi, kteří mají vazbu na Pelhřimov. Proto jsem se rozhodl zařadit tuto publikaci i do mé stálé knižní nabídky, kde si jí můžete objednat. Kniha Pamětí má 272 stran textu, včetně asi 90 dobových fotografií a prodává se za cenu 250,- Kč.