Český muškař

 Titulní stránka
  NAŠI SPONZOŘI

 Hanák - pruty SAGE  G&T Publishing


[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > Mé chytání s francouzským návazcem

Vytvořeno: 02.02.2013, Aktualizováno: 05.11.2013


Autor: Pavel Chyba

Mé chytání s francouzským návazcem

Možná v roce 2004 jsem začal vnímat první informace od našich tehdejších reprezentantů, kteří bojovali na MS a ME o cenné kovy, že jejich velcí rivalové Francouzi chytají s návazcem, který je významně delší, než ten český, tudíž při nymfování prakticky vůbec nepoužívají muškařskou šňůru a na návazci mají navíc většinou jen jednu mušku. Až v roce 2005 jsem viděl použití tohoto návazce poprvé na vlastní oči. Bylo to při juniorském MS na Vltavě, kdy jsem se přijel podívat jako divák na naše kluky a na mladé Francouze, jak s tím návazcem vlastně chytají.

Viděl jsem tenkrát mladého Francouze, který chytal na Čertových proudech. Snažil jsem se přiblížit co nejblíže k němu, abych vypozoroval co nejpřesněji, jak vše dělá a jak má svoji udici sestrojenu. Při nymfování nevyužíval vůbec muškařské šňůry, ta mu při nejdelších hodech maximálně vykukovala z prutu ve většině případů v AFTMA 3 – 4 a pro nás do té doby v nepředstavitelné délce kolem 3 metrů. Rychlým švihem prutu nahazoval svoji jedinou mušku přesně do míst, kde se daly očekávat ryby a velmi úspěšně je odlovoval. Ještě větší překvapení pro mě bylo, když po nějaké době na návazec připevnil místo nymfičky suchou mušku.

Hned po tomto šampionátu se závodní muškařskou republikou prohnala velká vlna zájmu o tento způsob lovu! Všichni byli hladoví po každé informaci, jak tento návazec vyrobit, protože návazec z „francouzské školy“ byl na hony vzdálen tomu, na co jsme jako Češi byli zvyklí. My jsme se na světových soutěžích proslavili Českou nymfou. Já jsem se tento způsob učil s návazcem dlouhým maximálně na délku prutu s těžkou muškou na konci s jednou, nebo dvěma lehčími muškami na přívěsech. Tato sestava se odhazovala proti proudu, šňůra vykukovala z posledního očka. Špička prutu se zvedla a chvilku se čekalo, než mušky vyklesají ke dnu. Mušky poté najely pod špičku prutu a ta se s nimi začala pohybovat ve směru proudu. Pokud jsem chtěl, aby se moje sestava mušek pohybovala dále od prutu, musel jsem vyhodit větší množství šňůry. Když jsem ovšem zvedl prut, váha šňůry mi mušky odvedla z požadované dráhy mušek opět pod špičku prutu. Abych tedy docílil toho, že mi mušky pojedou v přibližně požadované dráze, musel jsem šňůru odhodit a nechat ji splývat na hladině rychlostí proudu.

První pokusy o sestavení české verze “francouzského návazce“ vycházely z toho, co se okoukalo. Svazovaní kusů vlasců od silnějších po slabší. Řešilo se z jakých vlasců, jak dlouhé mají být jednotlivé svazované kusy, jak má být dlouhý celý návazec, jak strmé ujímání má být, jakou tloušťkou vlasce má návazec začínat, jakou končit. Bylo toho hodně a hodně bylo i neúspěšných pokusů. Velmi aktivní byli při vývoji v Bojkovicích. A nebyli bychom Češi, kdybychom ještě něco nepřidali. Bojkovická parta návazec oproti originálu výrazně prodloužila a přidala signalizátor. Ten byl spletený z barevného vlasce a z mého pohledu sloužil i jako takové závaží, pro lepší odhození celé soustavy. Do signalizátoru byl vpleten mikrokroužek do kterého se přivazoval vlasec, na němž byly umístěny jedna až tři mušky. Výhodou tohoto způsobu sestavení návazce je celková jemnost, která je důležitá při chytání s opravdu malými muškami. Nevýhodu spatřuji v tom, že uzlíky vázly v očkách. Tento nedostatek se později podařilo částečně vyřešit zalepováním, zalakováním uzlíků.

Já jsem s „francouzským návazcem“ začínal na podobném principu. Jirka Šulc sehnal návazce, které ve Francii prodával francouzský mistr světa Jerome Brossutti. Měl jsem tři návazce, na malou řeku, na velkou řeku a na rychlou vodu. Návazce byly svazované, lišily se délkou a tím, jak prudce byly ujímány. Všechny byly připraveny pro chytání s jednou muškou, konec návazce tvořil dvoumetrový kus vlasce o stejné tloušťce. Návazce jsem si upravil podle svých představ. Začátek návazce, který se připevňuje do šňůry, jsem prodloužil o dva metry, ty jsem ovšem naopak ubral na konci, kde jsem odstranil vlasec, na který Francouz upevňoval mušku. I já jsem upevnil signalizátor z barevného vlasce. Po několika návštěvách u vody jsem si ze tří návazců vybral ten, který vyhovoval nejvíce mému stylu chytání. S tímto návazcem jsem absolvoval mnoho závodů. Byl jemný, dalo se s ním chytat na malé mušky, ale měl stejné neduhy, jako ten Bojkovický – byl svazovaný…

Někdy v tu dobu přišel Milan Janus s Jirkou Šulcem s poněkud odlišnou variantou sestrojení návazce. Podstatou jejich návazce byl jednolitý kus vlasce o průměru 0,40 – 0,45 mm a aby nebyl tak tuhý, musel se tzv. „vyvařovat“, aby byl měkčí a lépe se s ním pracovalo. Přímo na tento vlasec byl pomocí uzlu připevněn signalizátor. Výhodou bylo, že návazec nebyl svazovaný, nebyly na něm tedy uzlíky, které by vázly v očkách. Ovšem při chytání s menšími muškami docházelo ke stejnému efektu, jako při chytání se šňůrou, mušky návazec odtahoval z požadované dráhy. Na druhou stranu pro chytání na větších řekách s těžšími muškami byl tento návazec výborný a splňoval naše představy.

Jak už to u všech sportů bývá, po určité době se vybavení od závodníků začne objevovat i mezi ostatními rybáři.. Stejně tak tomu bylo i u „francouzského návazce“. Někteří rybáři dostali návazce od svých známých, někteří si je chtěli zakoupit. Proto se začaly návazce objevovat i na pultech obchodníků. Mezi prvními byla firma Hends, která přišla s velmi dlouhým bezuzlíkovým ujímaným návazcem a signalizátory v různých barvách. Tento návazec bych považoval jako takovou modifikaci Bojkovického návazce. Výrobě muškařského vybavení pod vlastní značkou se v nedávné době začala věnovat i společnost Hanák Competition a mezi jejich doplňky pro muškaře samozřejmě nesměl chybět ani „francouzský návazec“. Tato společnost má ve své nabídce jak návazce svazované, tak i vyrobené z jedné tloušťky vlasce.

Nejenom vývoj samotného návazce zaměstnal širokou závodní, ale i rybářskou veřejnost. Společně s návazcem se velmi bouřlivě testovaly a také konstruovaly nové pruty, které vznikaly buď tzv. „na koleně“ u našich předních „stavitelů“ prutů, nebo se závodníci obraceli na obchodní firmy se svými přáními, nápady a představami na „ideální“ prut pro „francouzský návazec“. Tímto se nastartoval poměrně velký „boom“v odbytu muškařských prutů různých provedení a délek vč. značek a typů, který výrazně ovlivnil každého z nás!!

V čem je vlastně výhoda francouzského návazce?

Proti muškařské šňůře je návazec mnohem lehčí, umožňuje nám chytat na větší vzdálenost, bez negativních dopadů v podobě odtahování mušek z požadovaných míst. Mušky máme i na větší vzdálenost pod lepší kontrolou, můžeme s nimi lépe pracovat, zpomalovat je, případně jim dodávat pohyb. Možná jednou z největších výhod je jeho úžasná citlivost!! Záběr cítíte prostřednictvím návazce nejen v prstech ruky, ale i v jemné špičce prutu, který vám společně se signalizátorem neomylně ohlásí kontakt s rybou!! Francouzský návazec ovšem není jen o nymfování. Francouzi jsou s ním schopni bez problému chytat i na suchou mušku. Je to dáno poněkud odlišnou konstrukcí jejich návazců. Naše návazce byly vyvíjeny na chytání na nymfu, v poslední době se s nimi velmi často chytá stylem tzv. muška splávek.

Nahazování s francouzským návazcem na krátkou vzdálenost se výrazně neliší od techniky hodu s Českou nymfou (krátký návazec spojený s muškařskou šňůrou). Technicky náročnější je však chytání na větší vzdálenost. Vlasec, z kterého je francouzský návazec sestaven, je mnohem jemnější a lehčí, než muškařská šňůra. Nahazování mušek, obzvláště těch opravdu malých, je proto obtížnější, protože k hodu nenapomáhá váha šňůry ani jejich hmotnost. Obecně lze říci, že pro dobrý nához, je potřeba plynulého pohybu prutem. Právě plynulost pohybů je zárukou toho, že se návazec nezamotává a hod je velmi přesný. Zároveň budeme překvapeni i na jakou vzdálenost plynulými, ale zároveň i elegantními pohyby s prutem jsme schopni dohodit naši sestavu mušek!

Při náhozu mušek na vzdálenější místa je potřeba popustit návazec mezi prsty a zároveň odhadnout požadovanou vzdálenost místa, kam chceme mušky nahodit.. Pokud mušky nedoletí do požadované vzdálenosti, musíme prutem opakovat tzv. „planý hod“ směrem dozadu a dopředu, abychom se maximálně druhým hodem dostali se sestavou mušek na vyhlédnuté místo našeho lovu.. Je potřeba mušky vždy nechat doletět až na konec své letové dráhy, při předčasném švihu velmi často dochází k zamotání celého návazce.V zarostlých místech je nutné si dávat pozor na trajektorii mušek. Obzvláště ty větší opisují poměrně velký oblouk a mohou svou parabolickou dráhou letu být pro nás velmi „nevypočitatelné“! Pokud tedy mám nad hlavou větve nebo se nacházím v takto „členitém terénu“, využívám bočních hodů (forhendem i bekhendem), kdy pracuji s prutem maximálně do výše mých ramen.

Vývoj stále pokračuje. Náš tým MK Jaroměř –Česká Skalice šel s vývojem ještě dál a postupně nejen testoval, ale i v praxi odzkoušel kombinaci obou návazců, které v současné době používám. Základ návazce tvoří jeden kus vlasce, který je na posledním metru poměrně strmě ujmutý svazováním slabších vlasců. Jako signalizátor používám buď dvoubarevný vlasec, v poslední době však čím dál tím častěji spirálku, která dovede částečně utlumit můj poměrně ostrý zásek a nedochází tím k utrhnutí ryb při chytání na slabší vlasce. K signalizátoru mám přivázán ještě asi dvaceticentimetrový kus vlasce, na jehož konci je upevněn mikrokroužek. Od mikrokroužku umisťuji první mušku ve vzdálenosti 20 a více cm podle hloubky vody na které chytám.

Sestavení návazce je čistě individuelní. Co vyhovuje mně, nemusí vyhovovat ostatním. Ať už si tedy návazec koupíte, případně si ho posléze upravíte, nebo si rovnou vyrobíte podle svého, ze začátku Vám bude chvilku trvat, než se trefíte přesně tam, kam potřebujete. Za vytrvalost při neúspěšných pokusech však budete v budoucnu odměněni v podobě vyššího počtu úlovků, ale i neopakovatelných zážitků u vody vč. pochopení dalšího „rozměru“ našeho muškařského sportu.


© 2007 MARKOnet.cz -= tisk =- Na začátek stránky