Český muškař

NAŠI SPONZOŘI

[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Jiné revíry ] > Sava Bohinjka – jak jsme ji ještě neznali

Vytvořeno: 03.11.2012, Aktualizováno: 05.11.2013

Autor: Václav Stránský

Sava Bohinjka – jak jsme ji ještě neznali

Původně jsem návštěvu Slovinska plánoval již v jarních měsících, ale z časových důvodů jsem to musel odložit až na podzim. Když mně Jarda Karafiát poslal fotky, jaké ryby chytali na jaře, nemohl jsem se již dočkat. Vidina chytání velkých lipanů a na sucho, to byla výzva. Nemohl se dočkat ani Kamil, ten si odjezd posunul o týden dřív. Měli jsme odjíždět 26. 9., ale 18. září večer mi Kamil volá, v kolik dorazím do Pardubic. Odpovídám: „Kolem deváté ráno“. Kamil tedy, že mě ráno bude čekat. „Jedeme ale až příští týden“: říkám, „ne, už zítra“: stojí si za svým Kamil. Pro jistotu volám Jardovi, který potvrzuje odjezd až příští týden. Volám to tedy zpět Kamilovi, který z toho žádnou velkou radost nemá, protože již odřekl nějaké zakázky a další přesunul na příští týden.

Konečně nadešel den odjezdu, vše jde jak má. Bez problémů přejíždíme Rakousko, ale když se blížíme k horám, zjišťujeme, že zde prší. Malé vápencové potůčky jsou rozvodněné a mají bělavou barvu. Přejíždíme hory a jsme ve Slovinsku, v Radovljici. Přejíždíme Sávu přes most pod soutokem Bohinjky a Dolinky a to co vidíme, nám bere dech. Voda se valí korytem, jak kdyby tu pršelo nejmíň týden. Vidina velkých lipanů se rázem rozplynula. Konečně jsme nedaleko Bohinjské Bistrice, kde máme zamluvené ubytování. Jarda nás vítá otázkou: „Viděli jste řeku?“ Je tu už několik dní, ráno byli ještě chytat. Kolem desáté se ale strhl liják, který přešel v přívalový déšť a z normálního průtoku Sávy 40 kubíků vystoupal až na 220. Je nám jasné, že zítra z chytání nic nebude, proto domlouváme náhradní program. Navštívíme muškařský krámek v Bledu, pak se pojedeme podívat k Bohinjskému jezeru, jak tam vypadá řeka, a zbytek dne se budeme věnovat vázání. Druhý den ještě než jedeme do Bledu, koukáme na webu na předpověď a stavy řek ve Slovinsku. Vypadá to dobře, pršet už by nemělo a všechny rozvodněné řeky už klesaly, až na Savu Dolinku.

V klidu tedy odjíždíme na nákup a poté k Bohinjskému jezeru, cestou sledujeme řeku, ale nevypadá, že by nějak závratně voda opadla. V jezeře je ale voda čistá, i Bohinjka vypadá, že by v této horní části mohla být chytatelná. Z mostu dokonce sledujeme asi půlmetrového duháka, který se drží v proudu a občas vyjede něco sebrat do klidné vody a zase se vrátí. Jarda nás však varuje, že zdání klame a proud je tu dost silný. Po návratu do penzionu s napětím čekáme na zprávy o stavu zdejších řek, kromě hlášení z internetu volá každé čtyři hodiny Jardovi jeho manželka. Prognózy od ní a z internetu se docela dost lišily. Sava Bohinjka klesala dost pomalu, proto Jarda navrhl ještě jedno řešení. Mohli bychom jet na jednu menší říčku, která je docela dobře zarybněná, problém je, že je to odsud asi 100 km. Ta by podle předpovědí měla být už na normálu. Všichni jsme souhlasili.

A tak si na druhý den objednáváme snídani o hodinu dříve, než obvykle a ještě téměř za tmy vyrážíme. V autě panuje dobrá nálada, ta nás přešla asi po hodině a půl jízdy, když jsme dorazili na místo. Řeka sice asi tak rozvodněná nebyla, i když podle pobřežní vegetace bylo vidět, že voda na normálu rozhodně není, ale měla takovou tu mléčnou vápencovou barvu, že jsme chytání ihned zavrhli. Vracíme se zpátky, v autě panuje hrobové ticho, nálada je na bodu mrazu. Jarda přerušuje ticho otázkou: „Co teď, pánové?“. „Jedeme na Bohinjku“: odpovídáme téměř všichni současně. Po další asi hodině a půl jsme tedy zpátky. Rychle zakoupit povolenky a hurá na to. Konečně stojíme ve vodě a chytáme první ryby. Všechno to jsou duháci 30 - 35cm a sem tam nějaký menší lipan. Voda nám opadává před očima. V proudné vodě i menší duháci dokážou pěkně potahat šňůru. Protože nechytáme od rána, ale začali jsme až někdy odpoledne, čas nám rychle utíká. Sluníčko už zapadá, ryby už tak na nymfy nejdou a tak beru druhý prut se strímrem. Jarda chytá nedaleko mě, jako jediný stále zkouší nymfu.

Netrvá dlouho a cítím prudkou ránu do prutu. Ryba mi to vzala asi v půlce řeky, přitahuji ji až ke břehu asi pět metrů pode mnou, volám na Jardu: „Je tam!“, ale v ten moment se ryba v mělké vodě převalí a je ta tam. Byla to ryba tak kolem půl metru. Ještě to chvíli zkouším a pak se s Jardou přemisťujeme k ostatním, kteří jsou o kus za zátočinou. Se zapadajícím sluníčkem tedy začaly brát i větší ryby. Petr nám ukazuje ve fotoaparátu duháka 42cm a zanedlouho na to zasekl opravdu pořádné „torpédo“, ale po patnáctiminutovém zdolávání se ryba nakonec ze strímru uvolnila. Den se pomalu chýlil ke konci a začalo se stmívat, znatelně se i ochladilo a tak pomalu končíme. Ještě než však stačíme od vody odejít, máme kontrolu, která se obešla bez jakýchkoliv problémů. Na pokoji při vázání ještě probíráme dnešní zážitky. Domlouváme taky, který úsek zítra navštívíme, nakonec usoudíme, že ráno bude moudřejší večera.

Ráno nás čeká překvapení. Nejdříve setkání s místními kormorány, přilétli dva na obhlídku a během pěti minut tam najednou bylo hejno, které čítalo odhadem asi tak čtyřicet kusů, nevíme kam sedli, ale najednou celé hejno zmizelo. To pravé překvapení nás čekalo po příchodu k řece. Bohinjka tekla zcela čistá a v normálu. Dohodli jsme se, že dnes navštívíme jiný úsek řeky, než jsme byli včera. Jarda zakoupil povolenky, které byly o něco dražší než včera, jedna byla za 42 Eur. Jarda navrhuje plán pro dnešní den. Nejdříve pojedeme na dolní úsek revíru a asi kolem 13:00 hod si dáme sraz u auta a pojedeme nad Bistrici na horní úsek, který by měl být zajímavější, a zde bychom byli zbytek dne.

Autem stavíme na parkovišti u mostu a v menších skupinkách po dvou po třech jdeme do vody. Já jdu s Jardou, který ihned po nahození zdolává malého potočáka, ale to je na tomto místě vše. Po deseti minutách bez záběru se rozdělujeme a každý jdeme jinam. Vyhlídl jsem si pěknou tůň, ale z této strany je hluboká a nedá se tu brodit, takže musím zpět na most a jít po druhé straně. Míjím Kamila, který chytá pod mostem, a zanedlouho jsem u tůňky. Začínám hned od břehu a první ryby na sebe nenechají dlouho čekat, jsou rozjeté i v mělké písčině, chytám dva duháky a lipana. Teprve potom brodím do hlubší vody. Ryby jsou při chuti, jen ta velikost by mohla být větší. Po hodině chytání jsem zdolal asi osm ryb, největší duhák měl odhadem tak 38cm, ale z hluboké tůně tahal slušně za šňůru. Objevují se u mě Kamil a kus pod ním i Jarda. Kamil hlásí duháka 45cm a Jarda dva pěkné potočáky.

Asi ve čtvrt na dvě se všichni scházíme u auta a odjíždíme k hornímu úseku, jak bylo domluveno. Stavíme u dřevěného mostu, u kterého již chytá místní muškař a z mostu ho sledují dva chlapíci. V tůni je vidět několik ryb, ale rybářovi se nedaří chytit ani jednu. Zanedlouho po našem příjezdu přijíždí nějaký Ital, jde na most a chvíli se rozhlíží, asi jestli má jít chytat pod most, nebo nad, všude je totiž dost muškařů. Je to asi nejfrekventovanější místo na tomto revíru. Pamatuji si, že jsem se tu byl podívat asi před dvěma lety a taky tu byla hlava na hlavě. Asi po dvaceti minutách přijíždí další auto, je to porybný. Z mostu zdraví Itala, který zabrodil pod mostem. Mezitím odcházím s Kamilem, který přišel, že o něco výš proti proudu je to dobré, chytil tam několik ryb přes čtyřicet a o „padesátku“ přišel po několikaminutovém zdolávání. Je tu i dost lipanů, Kamil už má asi pátého a tak mi radí, ať tam dám něco s oranžovým spouštěčem, ale ani to nepomohlo a tak se vracím ke své oblíbené mušce.

Přicházím do míst, kde je břeh zpevněný dřevěnými kůly a tady je ryb opravdu dost. Ztrácím větší rybu, ale v proudné vodě vůbec nebylo vidět, jak byla velká, ale tah to byl silný. Kamil už byl pomalu u jezu a i tam už jeden muškař byl a tak jsem se vrátil opět k mostu. Zanedlouho chytám pěkného duháka, kterému do čtyřicítky moc nechybí. Kousek nade mnou, ale na protějším břehu chytá Jarda. Najednou slyším nějaký hlahol, koukám co se děje a vidím, jak Jarda zdolává nějakou rybu a asi to nebude nic malého. Fotoaparát mám v pohotovosti a tak fotím, stačím však udělat jen dvě fotky a i Jarda přichází o rybu. Už jí měl u nohou, ale duhák měl ještě dost sil a tak si to namířil do peřejí, které byly nad Jardou, a tam se vypnul. Jarda volá, že to byla ryba kolem 65cm a je tam ještě jedna. Jarda na mě mává rukou a tak jdu na druhou stranu za ním. „Chceš vidět pořádnou rybu? Tak se koukej.“: říká Jarda a ukazuje směrem k hladině.

Nasazuji si polarizačky, chvíli nic, ale pak vidím, jak se zvedne ryba. V proudu není vůbec vidět, je šikovně „zašitá“ mezi kameny. Nejde ani až k hladině. Sbírá něco ve sloupci. „Zkus ji“: radí Jarda. Jdu na ní ale z druhé strany. Po deseti minutách to však vzdávám, protože tu je silný proud a mám co dělat, abych to ustál a tak jí zkouší opět Jarda ze břehu. Já se mezitím vracím na tůň nad most. Přijíždí další tři auta, tentokrát s německými espézetkami. Dva Němci se zastavují u místa nad mostem, kde při našem příchodu chytal místní rybář, ten byl ale ve vodě. Němci ale chytají z regulace, která je asi 2 metry vysoká a ještě kus travnatého břehu. „Chtěl bych vidět, jak ulovenou rybu budou tahat nahoru“, pomyslel jsem si a dál si jich nevšímal. Asi po čtvrthodince chytám opět duháka. Němci mě sledují, jak rybu zdolávám a pak své místo opouštějí. Po nějakém čase opět přijíždí porybný. Vůbec jsme nechápali, co se stalo, ale asi po deseti minutách jsme viděli porybného, jak nese dva pruty a za ním dva Němci. Porybný nasedl s pruty do svého auta a Němci jeli za ním ve svém voze.

Den se chýlil ke konci a tak pomalu končíme. Jak zapadlo sluníčko, hned bylo chladno. Dnes je tu opravdu rušno. Opět přijíždí porybný, to už je většina z nás z vody. Zdraví nás a ptá se, z jaké jsme skupiny. Odpovídáme, že jsme Češi a že nás je sedm. On že hledá skupinu 32 lidí, kteří přijeli autobusem. Říkali jsme si, že v tomto počtu na ryby, ani náhodou.

Velkých lipanů, na které jsem se nejvíce těšil, jsme se tentokrát nedočkali, přesto tuto návštěvu Bohinjky hodnotím pozitivně a myslím, že jak to vypadalo s vodou při našem příjezdu, jsme si zachytali ještě docela dobře. Tolik vody tady nikdo z nás ještě nezažil, kromě Jardy, který sem jezdí už řadu let a pamatuje, když Sáva měla 600 kubíků a byly zaplaveny i pobřežní pozemky. I přes tuto počáteční nepřízeň jsme si již domluvili jarní návštěvu, kdy jdou velcí lipani.

© 2007 MARKOnet.cz

-= tisk =-

Na začátek stránky