Český muškař

 Titulní stránka
  NAŠI SPONZOŘI

 Hanák - pruty SAGE  G&T Publishing


[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Slávek vzpomíná na MS 1990 ve Walesu

Vytvořeno: 03.05.2012, Aktualizováno: 05.11.2013


Autor: Karel Křivanec

Slávek vzpomíná na MS 1990 ve Walesu

Zapsal: Karel Křivanec (2003)

Bylo krátce po revoluci a mistrovství světa přede dveřmi. Nominační závody se uskutečnily na Vltavě za účasti závodníků z celého Československa. Poprvé to bylo pět závodů a já s Milanem jsme se na Teplé Vltavě v Lenoře vystřídali v prvenství a už po dvou kolech bylo jasné, že si postup vybojujeme, takže zbývající tři závody pod Lipnem už byla pro nás prakticky jen formalita. Do první pětky se neprobojoval nikdo ze Slováků a Sykora s Gavurou vyřvávali, že to bylo „neregulérné“, ale Jano Jurik z Dolního Kubína je usadil, když prohlásil: „ Keď nalapali Čehůni, tak jste mali taky nalapať!“ Nominace odboru byla: Janus, Svoboda, Karafiát, Šiman, Holub a jako trenéři Janiček a Eisner.

Pak se dlouho nic nedělo a šeptalo se, že nejsou peníze, ale spíše to bylo z toho důvodu, že Slováci nebyli v nominaci a o reprezentaci se rozhodovalo v Konfederaci Československého rybářského svazu. Během mistrovství republiky na Jihlávce si mě vzal stranou tajemník ČRS Jarda Mráček a ptal se na to, jak vidím vyhlídky družstva na mistrovství světa. Já mu na to odpověděl, že tým je velice silný a může vyhrát, protože se bude chytat hlavně lipan. Jarda mi odpověděl, že nemluví o vítězství, ale o nějaké medaili a já mu znovu potvrdil, že si můžeme myslet i na první titul. Jarda se tomu moc smál, ale po Walesu se mi rád omluvil. O účasti družstva se rozhodlo až na zasedání ÚV Českého rybářského svazu 14 dní před naším odjezdem.

Soudružka Hudečková z Konfederace se s námi přišla ještě na nádraží rozloučit a předala nám lístky na rychlík Praha – Paříž. Když zmizela, tak jsme vlezli do vagonu a v našem kupé už seděli dva borci. Já jako „ajznboňák“ jim říkám: „ Pánové, ale my sem máme místenky!“. „ To není možné, to je na té dráze pěkný bordel. Ukažte!“ byla jejich odpověď. A pak to přišlo, naše místenky byly až na další den! Z toho vlaku nás nesmí nikdo dostat! A už jsme seděli na kufrech v chodbičce, protože rychlík byl zcela zaplněn.

Průvodčí se zlobila, ale se sedmi chlapy hnout nemohla a tak se jí nás zželelo a pustila nás do svého kupé. A nebylo to vůbec snadné nacpat do jednoho kupé celou výpravu se vší tou bagáží. A pak nám ještě řekla, že se budeme muset domluvit s francouzským průvodčím. Ten se nás po přejetí německých hranic také hned snažil vypakovat ze služebního kupé, ale nešlo to a když dostal jako suvenýr láhev becherovky tak to zabralo. Hned změnil názor a dokonce nám přinesl i cigarety.

V Paříži jsme přesedli do vlaku směr Calais, na který jsme místenky nepotřebovali a ani na trajektu přes Kanál problém nebyl. Zato do rychlíku v Anglii jsme potřebovali místenky a ty jsme neměli. Přišel velký černoch a ptal se nás na rezervaci, která je napsaná na pana Williamse. „Jó, Viliam Horák z Prahy to objednal.“ odpověděl mu Šiman (Vilda byl také zaměstnancem Konfederace). Kupé však bylo obsazeno neprávem a když se dostavil skutečný pan Williams s celou rodinou, která ho doprovázela na svatební cestě, tak nás statný černoch vyvedl z ven jako beránky a přesadil nás do turistické třídy, kde bylo volno. I tak to bylo ještě den jízdy do Llangolanu ve Walesu.

Řeka Dee se nám moc líbila, byla to taková malá Dyja, ale mezi místy byly dost velké rozdíly. Lipanové pláně střídaly hluboké tahy a byly zde i lososí peřeje, takže záleželo hodně na losu a navíc, pořadí se nestanovovalo podle umístění ve skupinách, ale podle celkového pořadí v každém kole. Začínali jsme na jezeru Llyn Brenig, což je velká přehrada (370 ha) na pitnou vodu v horách. Při tréninku se ještě ryby chytaly, náš bootsman byl hodně opilý a najel s lodí třikrát na hráz.

Vlastní závod trval pět hodin, prudce se ochladilo až na 8 stupňů, byl silný vítr a velké vlny, takže se chytaly jen náhodné ryby. Nějakým zázrakem se stalo, že my jsme měli jako jediné družstvo všichni nějaký úlovek a na jezeře jsme vyhráli. Já jsem byl také dlouho bez ryby a střídal jsem neustále mušky, až jsem jednou zatáhl a byl tam duhák, chycený někde uprostřed jezera. Chtělo to prostě vydržet. Tu mušku mi někdo dal, měla fialové tělo, líčka z Jungle Cocka a křídla. Milan se také dlouho trápil a nakonec chytl nejmenší rybu tohoto závodu – potočáka na Zkratku, kterou dostal kdysi od Karla. V družstvu Anglie byl bez úlovku Chris Hewitt a domácí měli jen jednu rybu.

Na řece už to byla klasická krátká nymfovačka a my jsme to jen tak „přikrmovali“ na Hydropsychy a blešivce. Taky jsme se hádali s rozhodčími o potočáky, protože zde byli malí lososi. Já jsem neuhádal nic. Při závodě se chytl jeden losos a několik mořských pstruhů. Já měl jednoho pěkného taky na prutu, ale nedal mi šanci. Vyskočil dvakrát nad vodu a pak si to namířil přímo do peřeje, která byla asi 15 metrů pode mnou.

Ve čtvrtém kole jsem měl místo, kde se přede mnou nechytlo nic a tak to rozhodčí po polovině závodu zabalil a šel se bavit k sousedovi. Já nabrodil až na konec mého místa a spustil jsem mušky níže, kde se už dno zvedalo a chytl jsem tam lipánka. Rychle jsem vycouval proti vodě a zavolal na rozhodčího. To bylo slávy! A pak jsem šel proti vodě a rozhodčí po chvíli zase zmizel. Zopakoval jsem tedy svůj manévr a byl tu druhý lipánek. I tak mi to stačilo v celkovém pořadí na 40. místo. Ve posledním říčním závodě jsem měl velmi pěkné místo, chytl jsem asi dvacet ryb a obsadil celkově druhé místo v tomto kole za Polákem Trzebuniou.

Po pěti kolech jsme měli součet umístění 675, což je průměrné umístění 27 na jednoho závodníka a kolo. Druzí byli Poláci se součtem umístění 707 (průměr 28,3), třetí Belgičané 870 (průměr 34,8), čtvrtá Francie 874 a Angličané byli pátí. V jednotlivcích byl Milan čtvrtý, jen těsně za Belgičanem (Bigare), já byl jedenáctý a Šiman 14. Škoda, že se to nepočítalo jako dnes, to by měl Milan medaili a já možná taky.

Ceny byly pěkné a pro vítězného jednotlivce byla přímo obrovská. Na podstavci o průměru asi 1,5 m bylo celé město a nad ním pak nahoře pstruh. Mohlo to mít tak padesát kilo a to bychom domů asi těžko dostali. Týmový pohár už nebyl tak velký a každý člen družstva dostal ještě svůj malý pohár a láhev staré whisky. Já tu svou prodal za 45 liber. Sláva to byla veliká.


© 2007 MARKOnet.cz -= tisk =- Na začátek stránky