Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Jiné revíry ] > S muškařským prutem na Altaji
Vytvořeno: 02.02.2012, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Prokop Štádler
S muškařským prutem na Altaji
Hned na začátku bych chtěl říci, že kdo očekává trofejní úlovky lipanů a tajmenů, tak se jich v tomto článku nedočká. Chci vás jen seznámit s krásou tamní přírody a s krásou mohutných řek, se kterými jsem se setkal při čtrnáctidenním výletu na Altaj z Novosibirsku. Samotné muškaření bylo bohužel jenom doplňkovou náplní našeho výletu a rád bych mu příště uspořádal samostatnou výpravu na konkrétní místa, která byla pro mě jako muškaře nejzajímavější.
Katuň
První část výletu na Altaj začala již druhý den po mém příletu do Novosibirsku a to noční cestou autobusem do turistické báze Běrel, která leží na břehu nejslavnějšího toku Altaje Katuně. Řeka zde byla asi 200 metrů široká, hodně prudká a s netypickou šedomodrou, ledovcovou barvu. Voda tu je smíchaná s mikročásticemi písku, které působí na muškařskou šňůru asi jako smirkový papír. Písečný zákal vody je takový, že je v ní vidět sotva na deset centimetrů. Přesto je tato řeka hodně úživná a v mělčích místech na dně jsou velká pole schránkových chrostíků.
Sám jsem vůbec nevěděl, jak zde lovit, neboť použití broďáků nemělo smysl. U břehu začíná hloubka asi tak metr a dno se strmě se svažuje. Chytal jsem tedy z kamenů na břehu s kombinaci tří extra těžkých nymf. Výsledky nebyly valné, jen pár menších lipanů. Pozoroval jsem také jak loví místní altajci. Používají normální prut se smekacím navijákem, na konci poměrně silného vlasce mají bílý plovák z polystyrenu a od něj směrem k prutu mají na tenčím vlasci navěšené něco mezi umělou muškou a marmyškou ve velikosti 14-16. Tuto soustavu nahodí poměrně daleko do proudu a přitahují k sobě. Byl jsem překvapen, když brázděné mušky proti proudu s důvěrou brali lipani. Nikdy jsem však neviděl ulovit žádného většího. Zřejmě je to tím, že altajci berou jakoukoli rybu, neexistuje zde žádné rybářské povolení a tak ani žádné omezení, rybolov je zde jednou ze součástí jejich obživy.
Čermal
Další, pro mne již lovecky mnohem zajímavější místo, bylo na řece Čemal, kam nás zavezl tatínek mé přítelkyně, který pro nás přijel. Řeka byla podobná slovenské řece Belá, včetně bílých omletých kamenů. Bohužel nevyslyšel mé přání zachytat si při jejím ústí do Katuně, kde byla určitě úživnější a bohatší, než v její horní části, kde jsme si u řeky postavili stan. Není problém tu kdekoliv u řeky zakempovat, neboť je tu mnoho míst, kde jsou dřevěné stoly, přístřešky a ještě musím říci, že je tu tráva až k řece spasena od koní a ovcí, takže je k vodě krásný přístup. Bohužel i zde jsem za několik hodin lovu nechytil nic většího, zato při líhnutí jepiček jsem zjistil, že i místní lipani jsou stejně opatrní jako ti u nás.
Ursul
Po přespání a snídani se vydáváme na další turistickou bázi Jantarny sad, kde teče prudká, ale chytatelná řeka Ursul. Když cestou vyslovím přání si někde na pěkném místě zachytat, tak je mě odpovězeno, že cesta je ještě daleká. Jantarny sad je opravdu sad, kde rostou špendlíky a švestky a tak se můžeme dosyta najíst alespoň ovoce. Řeka Ursul zde vytváří krásný, ale nepřístupný kaňon a já, abych si večer zachytal, nechám se odvést asi dva km proti proudu k dřevěnému mostu, kde jsou jak krásné lipanní tahy, tak tůňky vhodné pro nymfování a já jsem přesvědčen, že tu konečně chytnu velikou rybu. V podvečer kolem mě přibylo mnoho altajských rybářů a opět jsem viděl, že berou i lipany jakékoliv velikosti. Druhý den, když viděli moji hostilelé mou rozladěnost z lovu, tak mě tatínek přítelkyně v podvečer zavezl přes průsmyk Čike-taman na jednu menší říčku, kde jsem si alespoň zachytal na suchou jepičku lipany přes třicet cm. Cestou míjíme i místo, kde si Putin staví „daču“ a kde mu teče také řeka, na kterou by mě asi nepustil. Konečně jsme měli k večeři ryby, tedy v syrovém a nasoleném stavu, ale chutnaly výborně. Následující den jedeme na výlet pod ledovce směrem na Mongolsko, ale na rybaření není čas.
Bija
Poslední přesun byl poměrně dlouhý, ale zato pro mě nejkrásnější, neboť jsem konečně uspokojil moje rybářské srdce. Řeka Bija, která vytéká z Teleckého jezera, byla plná lipanů větších velikostí, krásně rostlých a tlustých, kde ryba 40cm vážila skoro jeden kilogram. Trochu tu byl problém byl s broditelností, ne všude se dalo dobrodit a tak jsem nakonec litoval, že jsem si nevzal svůj Sage VPS, se kterým bych dohodil podstatně dále, ale jen druhořadý prut, protože jsem se bál poškození prutu během různých přesunů. Při večerním sběru, který kombinoval jak jepice tak chrostíky, jsem viděl vyskakovat po kuklách v největším proudu opravdu veliké lipany, dovolil bych si tvrdit, že měli k padesáti cm, možná někteří i více. Bohužel, abych na ně dohodil, mi chybělo tak pět metrů. V každém případě ryba kolem 40cm byla velice bojovná a využívala silného proudu a tak jsem musel použít silnější vlasec 0,16-018 mm, jinak nešla zdolat.
Už odpoledne, když jsem začal lovit, bylo v řece zabroděno asi pět rybářů, chytajících altajským způsobem, který jsem viděl již dříve (na koncový plovák). A v tu dobu už se líhly na hladině masově malé olivové jepičky a lipani je poctivě sbírali, ale něco takového jsem ještě neviděl. Vypadalo to jako když prší, tolik tam bylo lipanů, v mělčích a klidnějších proudech menší ryby a s hloubkou a proudem se jejich velikost zvětšovala, ale intenzita sběru zůstávala stejná. Řeka má oblázkové dno a dobře se brodí, jenom musíte dát pozor, abyste se nedostali do místa, kde začíná větší jáma, to se potom složitě proti tak silnému proudu couvá. Rybářů s večerem přibylo a jakmile zjistili, že já, na rozdíl od nich, tahám ryby, začali se ke mně pozvolna přibližovat, aby zjistili, na co chytám. Asi je to v celém světě stejné a tak se soumrakem se intenzita sběru zvětšila. Objevily se největší ryby, což bohužel vždy trvá jen krátce, než nastane tma, potom vše utichne a nikdo by nevěřil, že před chvílí bylo vidět tolik ryb.
Druhý den jdu na průzkum řeky po proudu, ale jelikož je na tuto dobu nezvyklé horko (začátek září a teplota ve stínu třicet stupňů), tak můj lov končí koupáním v řece s přítelkyní a povalováním na krásné štěrkové pláži. Tak jsem raději počkal na večer a situace se se sběrem opakovala. Škoda, že jsem na řeku Biju nezavítal hned na začátku, to by mě ke štěstí úplně stačilo, ale zase jsem prozkoumal místa, kam bych se asi jindy nedostal a viděl i úžasné ledovce čtyřtisícových hor. Příroda Altaje je krásná a kromě rybářů na exponovaných místech, kde jsou turistické báze, tu nepotkáte mnoho lidí. Člověk zde zažije úplný duševní klid, pro který stojí za to se na Altaj vypravit a když se to spojí s krásným zážitkem z lovu, není lepšího aktivního odpočinku. Kdo by se chtěl na Altaj někdy vypravit na ryby, může mne kontaktovat (stadlerp@seznam.cz), rád mu poradím.