Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ O muškách ] > Z historie lovců perel – II. část
Vytvořeno: 02.02.2012, Aktualizováno: 05.11.2013
Z historie lovců perel – II. část
Roman Moser (Přeloženo volně z časopisu Fliegen Fischen 1/2012)
Občas si tak kladu otázku, zda to byl správný krok, když jsem umožnil rybářům mít úlovky i z velkých hloubek, ať už se jedná o obyčejné či špičkové muškaře? Nepřináší jim to nyní úspěch i tam, kde ty to dříve nepotřebovali? A teď jsem velmi provokativní.
Když jsem v roce 1990 přišel s nápadem použít „zázračné“ kuželovité hlavice i pro strímrování a v roce 2004 pak následovaly i mé těžké Sculpinové hlavice, které se dnes používají pro nymfy pošvatek či vrankové strímry, tak teď vidím, že je také nutné zavést i určitá omezení a nová pravidla! Jedná se o zákaz zatížených nymf, olověných hlaviček, nebo potápivých nástavců a šňůr. Také úseky s režimem „Dry Fly Only“ jsou jednou z hlavních, avšak často přehlížených možností. Muškaření pod vodní hladinou, by se mělo, podle mého názoru, povolovat jen na dostatečně hlubokých a rychlých úsecích vody, jen při povodňových situacích, anebo jen v určitých ročních obdobích.
Postoupit do třetího rozměru muškaření dnes není problém a je to právě tento snadný rybářský úspěch, který, bohužel, zabraňuje dalšímu rozvoji házecích technik a prezentace mušek. Takové rybáře, co jen přehazují nymfu, je dnes možné vidět všude, ale na žádné presentaci házecích technik se s nimi nepotkáte, protože se uchylují jen k slibnému lovu se zlatohlavými nymfami. Sebeovládání a sebekázeň jsou dnes v módě, a tak bychom se měli vyhýbat používání této „těžké zbraně", a to zejména v těch případech, kdy kolem nás sbírají ryby.
I ve slunných zimních dnech stoupají k hladině kukly komárů, které právě v této době velmi dobře napodobuje zlatohlavá Midge Pupa. Hmyz s dokonalou proměnou, tedy i se stadiem pupy, mají nejen pakomáři (Diptera), ale i chrostíci (Trichoptera). V podstatě je zde toto krátké životní období volného plavání právě jen z toho důvodu, aby se tato „zvířátka“ mohla dostat ze dna toku na jeho povrch. Vypadá to jen jako jakési plýtvání přírody, ale má to svůj smysl. Proměna hmyzu od larvy po dospělce probíhá po malých krocích. Při proměně chrostíků napomáhá tomuto stoupání velmi dobře pohyb jejich středního páru nožek, ale malé kukly pakomárů k němu potřebují jakousi přídavnou plovací vestu.
Na svém zahradním jezírku jsem mohl pozorovat, jak velcí pakomáři pomalu stoupají k hladině jako nějaké balóny. V oblasti hlavohrudní části bylo možno vidět jasné a třpytivé střapce průdušnic, které jakoby byly naplněny plynem. I když je tento vzhled některými odborníky zpochybňován, jsem toho názoru, že to všechno bylo na hlavohrudní oblasti hmyzu a že rychlé oddělení vnější vrstvy pupy od pokožky dospělce je velmi důležité. A vše to začíná na zadním švu pupy. Plyny nebo kapaliny jako separační vrstva by proto neměly být smeteny ze stolu. A při pohledu ryby ze dna proti jasné obloze, se přední část hmyzu jeví jako nadutá a třpytivá kulička. A to přesně napodobuje původní podoba zlatohlavých kukel. Není proto divu, že se jedná o klíčový obraz, který v břiše ryby spouští zvonek „K jídlu!“
Dospělí pakomáři a jejich kukly jsou rybám k dispozici po celý rok. I když je v období chladu rybářský úspěch samozřejmě omezený, nejsou pakomáři za teplých, slunných zimních dnů už jen na dně řeky. Spěchají na dlouhé vzdálenosti v úrovni těsně nade dnem a snaží se znovu a znovu dostat do vyšších vrstev vody a nakonec až na hladinu. A stejně tak by měl vypadat náš rybolov a vedení malých zlatohlavých pup po dráze napodobující pomyslné zuby pily. O jejich větších sestrách, kuklách chrostíků, si povíme více až později v teplých měsících roku.