Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Dvojitá radost z Jižních Čech
Vytvořeno: 24.07.2011, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Ivan Vančura
Dvojitá radost z Jižních Čech
V letošním roce – od 31.5 do 5.6. 2011 - se konalo ME v muškaření v krásné šumavské oblasti kolem Rožmberku a Vyššího Brodu. Naše družstvo se sešlo k tréninku již v pátek 20.5. Toto datum se nám nejprve zdálo jako velmi brzké před šampionátem, ale později se ukázalo, že to bylo dobré rozhodnutí. Měli jsme tak více času na trénink a doladění mušek a technik lovu, zejména však na určení správné taktiky. Vzhledem k pracovním povinnostem jsem se mohl k družstvu připojit až ve středu 25. května. V tento den přijelo i kompletní družstvo našich žen.
Trénink byl rozvržen našim trenérem Tomášem Starýchfojtů tak, aby si každý z nás vyzkoušel všechny techniky lovu na co nejvíce úsecích. A to vše probíhalo také pod jeho zkušeným dohledem. V den mého příjezdu byla zrovna v plánu velká řeka - Vltava 27 – kde jsme lovili zejména bílou rybu a potočáky. Mně fungovaly malé nymfy, Bořkovi zase mokrá moucha. Během tohoto dne došlo také k vysazení duháků na celý revír Vltava 27. Vzhledem k tomu, že však v podvečer Povodí Vltavy pustilo velkou vodu – 25 kubíků, jelo se druhý den – ve čtvrtek - na malou nádrž v Malči, kde jsme měli půjčenou loďku. Zde jsme se během dne všichni vystřídali a vyzkoušeli si tak chytání z lodě. Trénink ocenili zejména Bořek a Tom, kteří byli nováčky v týmu a s takovýmto chytáním ještě neměli příliš mnoho zkušeností. Na Malči se nám každému podařilo chytit asi 15 – 20 ryb.
Následující den – v pátek - jsme se rozhodli podívat opět na velkou řeku, kde jsme se soustředili zejména na strýmrování . Podařilo se nám ulovit nejenom několik nasazených duháků, ale i potočáky. Hlavně jsme se na večerní poradě shodli na vzorech much, které bylo nutné navázat. Fungovala nám převážně vranka v různých provedeních. Já osobně jsem strýmroval s prutem Hanák 9,6 na 7 šňůru. Při velké vodě jsem používal šňůru s potápivostí 3 a při menší vodě se mi osvědčila rychlá intermída.
V sobotu dopoledne se někteří z nás věnovali vázání a já s Romanem jsme si jeli zachytat na Vltavu 27 a vyzkoušet včera navázané vzory. Po obědě jsme se pak všichni i s družstvem žen přesunuli na chatu k Františkovi Hanákovi, kde se konal „casting day „ Byly zde předvedeny novinky – pruty a šňůry firmy Hanák a konala se tu škola házení valivým hodem s dvojitým tahem šňůry. To nám přijel ukázat a naučit jeden ze známých italských reprezentantů Sandro Soldarini. Italové jsou v tomto hodu oproti celému světu a tedy i nám hodně vpředu. Domnívám se, že to bylo pro většinu z nás velmi přínosné odpoledne, na jehož konci někteří z nás hodili valivým hodem i kolem 20 - 22 m. Při ukázce byly použity zejména jezerní pruty od firmy Hanák – 10" na 7 šňůru. Mně osobně tento prut velmi sedl a ještě ten den jsem se domluvil na jeho koupi.
Ženský tým trénoval nejen valivé hody ale i klasické házení s dvojitým tahem. Ne všechny holky měly někdy možnost házet celé odpoledne pod dohledem zkušených technikářů Máci a Jáji a Oldfojta, kteří se jim věnovali celé odpoledne. Všichni jsme museli ocenit krásné hody Terezky i Petry, které nám některým konkurovaly nejen co do techniky, ale i do délky hodu. Celé odpoledne se o nás bratři Hanákové pečlivě starali a bylo připraveno skvělé občerstvení v podobě průběžně se grilujícího masa a klobásek. A i večerní posezení a zábava byly jen krásnou tečkou za skvělým dnem.
V neděli jsme se zase vrátili k tréninku do Rožmberka. Mušky jsme již měli doladěné a tak následoval trénink v termínech, které odpovídaly závodním časům. Na velké řece byly totiž závodní časy posunuty tak, aby nebyla řeka plná vodáků a nedošlo tu k nějakým komplikacím. Ráno se chytalo od 7 do 10 a večer pak od 18 do 21 hodin, takže i my jsme se snažili trénovat v tuto dobu, abychom lépe poznali místní aktivitu ryb.
V úterý 31.5. jsme se dopoledne přestěhovali z ubytovny do Hotelu u Martina na náměstí v Rožmberku a jen lehce vybalili. Odpoledne nás čekalo slavnostní zahájení ve Vyšším Brodě, kam nás dopravily autobusy. Zde jsme se seřadili a šlo se průvodem až do klášterní zahrady, kde se konalo oficiální zahájení 17. Mistrovství Evropy v muškaření. Musím říci, že nejhezčí ozdobou celého průvodu bylo naše družstvo žen, které se na tento ceremoniál vystrojilo v plné parádě a opravdu jim to moc slušelo. Po slavnostním zahájení se večer konal ještě uvítací raut.
Následující dva dny byly věnovány oficiálním tréninkům, na které se již jezdilo organizovaně autobusy. My jsme se však rozhodli již netrénovat, abychom se třeba ještě nepřetrénovali a věnovali jsme se hlavně dovazování mušek. Jediný oficiální trénink, který jsme si nenechali ujít, byl trénink na vyrovnávače. Už jen proto, abychom si ještě jednou vyzkoušeli chytání z lodě a abychom se pokusili zmapovat pohyb ryb. Každý tým měl k dispozici jednu loď na tři hodiny. Po domluvě jsme v lodi vystřídali čtyři závodníky. Já jsem zůstal na břehu a vše se snažil mapovat. Ryby se chytaly na rychlé íčko, nebo na trojku potápku. A bylo skoro jedno na jaké mušky, protože když se loď dostala k hejnu, tak braly téměř vše. Ve čtvrtek večer byla porada kapitánů a losování sektorů. Asi ve 22:30 nám přišel Tomáš říct, kdo kde bude chytat. Já jsem začínal na vyrovnávače.
Na loď jsem dostal Rumuna. On taky nebyl na tréninku, nicméně nějaké informace měl od svých kolegů. Nefoukal žádný vítr. Připravil jsem si tedy jezerní prut Hanák 9,6´ se suchou šňůrou s intermediálním koncem. Podobnou šňůru jsme viděl i u dalších třech závodníků, včetně Angličana. Chytat jsme začali u hráze, kde se ukazovaly ryby. Netrvalo dlouho a oba jsme měli v lodi dvě ryby. První hodina skončila poměrem 7 : 7. Pak se povedly dva dobré drifty, kdy jsem odskočil Rumunovi na 12 : 8 a to bylo rozhodující. Nakonec jsme v lodi končili s výsledkem 22 : 15. Za těch 22 ryb jsem měl umístění 2 a to byl moc krásný rozjezd závodů.
Na druhé kolo jsem se dostal na velkou řeku do místa zvaného „ U oběšence“ u železniční zastávky ve Vyšším Brodu. Je to moc krásné místo, které mám velmi rád. Zde u mne byl Šeďa, se kterým jsem probral taktiku lovu. Šedivka mne pak už jen korigoval, abych se nikde moc nezdržoval a vše stihl prochytat. Vzhledem k tomu, že přišla velká bouřka, byl závod předčasně ukončen. Závod jsem končil na 23 rybách, ale protože byl závod přerušen k času 20:10 hod., byl můj konečný stav 19 ryb. S tím jsem dělal umístění 3, takže žádný problém. Po prvním dnu a dvou odchytaných kolech jsme jako tým byli na prvním místě s jen malým náskokem na druhé Francouze a třetí Poláky. V jednotlivcích jsem byl třetí, Filip byl čtvrtý a Roman pátý.
V sobotu ráno jsem jel na břehový jezerní závod na Květoňov. Tady jsme se rozhodli nechat závodníka samotného, tedy bez pomoci trenéra, který se věnoval klukům na velké řece anebo na Čerťáku. Květoňov byl to ráno po bouřkách a velké průtrži velmi kalný. Tak moc zakalený jsem ho ještě nikdy neviděl. Bylo mi jasné, že chytit tady rybu nebude jednoduché. To se potvrdilo hned po první rotaci, kdy se chytly celkově jen 4 ryby, z toho dvě byly moje. Závod jsem končil s 5 rybami, které jsem chytil převážně na rychle taženou pomalou intermídu a mé umístění v sektoru bylo 2.
V sobotu odpoledne jsem byl opět na velké řece a to v místě zvaném „ U kamionu “, což je opět krásné místo, které mám moc rád. Věřil jsem zde nymfě a zkoušel jsem i strýmr, ale po hodině a dvaceti minutách jsem měl pouze 3 ryby. Vzal jsem tedy prut Hanák 2,90 na trojku a začal chytat na sucho. Nakonec se ukázalo, že jsem to měl udělat dříve, protože to byl účinný způsob lovu. Závod jsem končil s 22 rybami. Vzhledem k tomu, že jsem měl pouze potočáky, přechytali mne závodníci s menším počtem ryb, ale s většími duháky. Mé umístění bylo 5.
Vhledem k tomu, že i kluci v českém týmu chytali moc pěkně a bez výpadků, byli jsme před posledním závodem stále na prvním místě a už s pěkným náskokem 36 umístění na druhé Francouze. V jednotlivcích jsem se já stále držel na výborném třetím místě. Hned za mnou byli Filip šestý, Roman sedmý a Bořek osmý a tak v jednotlivcích bylo vše ještě otevřené.
Do posledního závodu jsem nastupoval na Čerťáky na čísla 16 a 17. Měl jsem trochu obavy, protože zde včera chytala Terezka, která tu předvedla skvělý výkon a se svými 24 rybami zde dělala skvělou trojku. A to, že zde chytala moc pěkně, mi potvrdili ti co se na ní byli podívat.
Po prohlédnutí místa jsem si připravil tři pruty Hanák Competition – dva na nymfu a jeden na sucho. Začal jsem s nymfou a velmi brzo jsem měl 4 ryby. Pak jsem se ale trochu trápil a po hodině jsem měl stále jen 4 úlovky. První polovinu závodu jsme nakonec ukončil s 10 rybami, což nebyl zrovna super výkon. Při rotaci jsem šel na číslo 17 po Italovi, který tu chytl 8 ryb. Dostal jsem informaci, že nelovil v menším a vzdálenějším ramenu. Rozhodnutí tedy bylo věnovat se hlavně tomuto úseku. Hned v prvním místě jsem našel proudníky. Zkusil jsem tedy opatrně jemnou nymfu a hned se dostavil záběr a ryba. Nakonec jsem si odsud odnesl asi 13 proudníků. Pak jsem se už jen věnoval zbytku úseku. Ukončil jsem kolo s 30 rybami a to byla jednička v sektoru.
Od trenéra jsem měl informaci, že kluci taky pěkně zachytali, takže v týmech jsem se už mohl radovat. V jednotlivcích jsem byl však velmi napnutý, protože se čekalo, jak zachytal Francouz Jean Mathieu na Květoňově. Pokud by dělal umístění do 4, tak by vyhrál on, pokud horší, vítězem bych byl já. Konečný verdikt, který mi volali do autobusu byl, že Mathieu dělal o jediný centimetr páté místo. To znamenalo, že kromě vítězství v týmech jsem získal i zlato v jednotlivcích. V první chvíli se mi nahrnuli slzy do očí a nemohl jsem je zastavit. Čekal jsem však ještě na oficiální potvrzení, které přišlo asi za 45 minut. A byl to opravdu skvělý pocit.
V týmech jsme tedy vyhráli s velkým náskokem před stále se zlepšujícími se Francouzi a na třetím místě Španěly. V jednotlivcích jsme se všichni vešli do první devítky, což byl jistě také skvělý výkon. Oslavy a radost u obou českých týmů nebraly konce. Takový skvělý úspěch na domácí vodě, kterou tak miluji.
Odpolední vyhlášení výsledků ve Vyšším Brodě jsme si všichni moc užili a já dvojnásob. Měl jsem co dělat, abych udržel při hymně slzy. Myslím, že i kluci byli plni dojmů a dojetí. Vždyť pro Bořka a Toma to bylo první velké mistrovství a hned takový výsledek.
Večerní raut na hradním nádvoří v Rožmberku proběhl v duchu ocenění všech organizátorů, rozhodčích a v neposlední řadě i nejlepších závodníků. Hlavní sponzor, firma Hanák, věnovala všem medailistům spoustu krásných prutů Hanák Competition, které já mám osobně nejradši.
Rád bych také poděkoval i všem organizátorům v čele s Milanem Hladíkem za perfektní organizaci. Skvělou vizitkou je jistě i spokojenost všech zúčastněných družstev. Každý, s kým jsem se bavil, byl nadšen a nikterak nešetřil chválou. Co se týká mezinárodních rozhodčích a mých zkušeností s nimi, byly mé pocity velmi dobré. Během mistrovství jsem měl u sebe tři mezinárodní rozhodčí. Na Vltavě pod zastávkou to byl Polák Zbyszek Górski, na Květoňově Holanďan Richard Maree a na Vltavě u kamiónu a v Čerťákách Polák Igora Glindu.
Ani jeden z nich nedělal nějaké dusno ohledně kontroly protihrotů, nebo měření návazců a vzdálenosti much od sebe. Co si každý z nich poctivě hlídal, bylo měření ryb. Stáli u každé ulovené ryby a každou naměřenou délku potvrdili. Dokonce i když mě na Vltavě chytla ta obrovská bouřka, a já v ní ulovil tři potočáky, byl vždy u měření i Zbyszek.Všichni rozhodčí byli velmi komunikativní - obzvláště Richard a Igor.
A co říci závěrem? 17. Mistrovství Evropy bylo pro mne bezesporu nejkrásnějším mistrovstvím. Skvělá organizace celého klání, perfektní přístup rozhodčích, množství nachytaných ryb, krásné zážitky a to vše nakonec ověnčeno dvěma zlatými medailemi, co si lze ještě přát víc?