Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Jedna muška a opatrné ryby v křišťálové vodě
Vytvořeno: 01.10.2010, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Roman Heimlich
Jedna muška a opatrné ryby v křišťálové vodě
Ve dnech 6. - 12. září 2010 se konalo v okolí Banja Luky již 16. mistrovství Evropy v lovu ryb na umělou mušku. Do soutěže bylo přihlášeno 17 pětičlenných týmů a také 5 jednotlivců. Pro závod byly vybrány čtyři řeky - Sana, Sanica, Vrbas, Janj a Plivské jezero.
Náš tým ve složení Tomáš Starýchfojtů (trenér), Martin Grün (vedoucí), Jája Šram, Ivan Vančura, Luboš Roza, Filip Apjár a já, vyrazil již v úterý 31. 8. s několikadenním předstihem, aby měl dostatek času na seznámení s místními řekami a rybami a vyzkoušel si vhodné taktiky a mušky. Jako tréninkovou základnu jsme si vybrali vesničku Ribnik, kterou protéká krásná stejnojmenná řeka, plná opatrných pstruhů a lipanů. Na jejím břehu se nachází i velmi pěkný penzion, kde jsme byli po celou dobu neoficiálního tréninku ubytováni. Obec Ribnik je vzdálena asi 70 km od Banja Luky a tak bylo možno se odtud celkem pohodlně dostat téměř na všechny tréninkové úseky závodních řek.
Na místo jsme dorazili po dvanáctihodinové cestě asi v 8 hodin večer a tak jsme ještě stačili po večeři zaregistrovat v řece pod parkovištěm v křišťálově čisté vodě dost sbírajících ryb a dva trápící se rybáře, což naznačovalo, že to zde asi nebude nic jednoduchého. Během příštích 5 dnů tréninku jsme na všech závodních vodách (kromě velké řeky Vrbas, která byla nejvzdálenější, a proto jsme si ji nechali až na úterní oficielní trénink) silně pocítili, jak rozdílné je chytání v Bosně a u nás.
Lov na řekách byl velmi obtížný a to zejména co se týkalo přístupu k rybám. Tak plaché lipany jsem ještě nikdy nezažil. Se suchou muškou jsme si víceméně poradili. Bylo rozhodně třeba prodloužit návazec, a to minimálně na délku 3 - 4 m a také ho zjemnit. Nejčastěji jsme používali důkladně odmaštěný fluorocarbon o průměru 0,08 mm. Samozřejmě pak zdolávání větších ryb muselo být velmi opatrné a ne každou z nich se nám podařilo v řasami zarostlých řekách vytáhnout, zato procento záběrů se díky zeslabení návazce výrazně zvyšovalo. Nejlépe nám fungovaly olivové vzory jepic, zejména vázané jako Shuttlecock.
Co se týkalo nymfy, už to bylo složitější. Pokud jsme se dostali na pěkná, proudná, nymfová místa, mušky s tungstenem fungovaly dobře (nejvíce se osvědčila zlatá, stříbrná a měděná hlavička) v tmavších i světlejších odstínech těla a na francouzském návazci. V průběhu tréninku se všichni srovnali i s jednou jedinou muškou, kterou povolovala pravidla pro tento šampionát. Problém však byl v klidnějších a mělčích partiích řek. S francouzským návazcem bylo téměř nemožné v takových úsecích ryby chytit, protože o nás věděly a kromě pár vymodlených jedinců prostě na krátko odlovit nešly. Proto jsme začali postupně zkoušet i odhazovanou nymfu proti vodě, což se místy ukázalo jako jediný možný způsob, jak tyto velmi plaché ryby v mělčí vodě na nymfu chytit.
V průběhu tréninku jsem vyzkoušel odhazovat mušky proti vodě s různými typy šňůr, ale asi nejvíce se mi osvědčila klasická plovoucí šňůra v matnějším odstínu a s ujímaným návazcem, který jsme používali při lovu se suchou muškou. Problémem byl samozřejmě v rozpoznání záběru a fakt, že při lovu na dlouhou nymfu proti vodě člověk řadu záběrů nepromění, nebo je vůbec nevidí. Na to, abychom si lépe „osahali“ tuto u nás v současnosti minimálně používanou metodu, nám však jeden týden nemohl stačit a proto bude třeba ladit tuto techniku dlouhodoběji. Zdá se mi, že zmíněná metoda skýtá ještě další možnosti, použitelné i v našich podmínkách.
Co se týkalo jezera, byla tam opět velmi čistá voda a opatrné ryby. Při tréninku jsme měli nějaké záběry se šňůrou o potápivostí 4 - 5 na přírodnější vzory, někdy v kombinaci s výraznější muškou na prvním přívěsu (měli jsme informace, že do závodního úseku byli vysazeni duháci, což se později potvrdilo). Věděli jsme také, že jezero bude trochu loterie, hlavně v prvním kole.
V pondělí jsme se pak přesunuli do oficiálního hotelu ve velmi pěkném městě Banja Luka, které se již vzpamatovává po těžkém období nedávné války. Po dopolední obhlídce závodního úseku řeky Vrbas, když jsme se vrátili k Martinově zaparkovanému tranzitu, jsme s hrůzou zjistili, že řidič rakouského sportovního vozu KIA nezvládl na kluzké vozovce s mokrým vápenatým prachem řízení a byl napasovaný mezi svodidly a naším autem. Martin ale vše dokázal v klidu vyřídit. Odpoledne pak bylo slavnostní zahájení, jehož úvod prošvihla snad třetina týmů včetně našeho.
Na úterý již byl naplánován oficiální trénink a my si chtěli vyzkoušet největší řeku Vrbas. Vzhledem k tomu, že jsme věděli, jak „těsno“ bude v krátkém oficielním tréninkovém úseku, tak jsme se domluvili, že Martin, Tomáš a Ivan pojedou ověřit mušky a taktiku na tuto řeku mimo oficielní tréninkovou trať. Zbytek týmu již trénink vypustil a celý den dovazoval potřebné mušky. Večer proběhla porada kapitánů a bylo losování a všichni jsme už cítili, že se začíná na ostro.
JAK PROBÍHAL ZÁVOD
První den jsem měl vylosovanou menší řeku Sana a na odpoledne Plivské jezero. Po příchodu na místo se mi to tam moc nezamlouvalo, táhlý, mělký olej nesliboval nic jednoduchého. Všiml jsem si ale, že na konci úseku před přechodem do proudku sebralo pár drobnějších lipanů a proto jsem hned sáhl po trojkovém prutu se suchou muškou. Místo se nakonec ukázalo jako velmi dobré, vyzkoušené vzory jepiček (shuttlecock) fungovaly na lipany spolehlivě a po třech hodinách lovu jsem měl 54 ryb a umístění 1. Dvojku dělal slovenský kolega Mišo Leibiczer s 20 úlovky, takže můj začátek byl velmi dobrý.
Pak následoval přesun na Plivské jezero, kterého jsem se docela obával. Martin už na mne čekal v přístavišti a předal mi velmi cenné informace, protože zde sledoval celé dopolední klání. První závod na Plivském jezeru chytal Ivan Vančura a popral se s ním velmi dobře, když ulovil 2 ryby a bylo z toho pěkné šesté místo. Ivan dostal obě ryby na přírodní černé vzory s potápivou šňůrou. Proto jsem hned nasadil dva černé streamery. Po hodině snažení přišel na hraně poblíž břehu poctivý záběr u dna, ale potočák okolo 40 cm mi krátce po záseku spadl. Pak byl ještě jeden závar při dotahu a nic.
Do konce kola zbývalo už jen půl hodiny a já byl stále bez ryby, stejně jako můj irský kolega v lodi. Rozhodli jsme se na posledních pár minut přejet do zátoky u druhého břehu. Cestou jsem stačil vyměnit přívěsnou přírodní mušku za velký oranžový vzor, na který se mi podařilo v posledních 10 minutách chytit dva duháky a bylo z toho hned průměrné umístění devět. Po příjezdu na hotel jsem se dozvěděl, že kluci měli na svých sektorech nalosovaná hodně špatná místa a v týmech jsme byli až na 9. místě a s velkou ztrátou na medailová umístění. Nicméně před námi byla ještě 3 závodní kola a to je opravdu ještě mnoho výsledků. Rozhodně však nic nebylo ztraceno.
Druhý závodní den se chytalo pouze dopoledne. Já měl pro tento den vylosovanou řeku Vrbas. Po příchodu k číslu se mi mé místo velmi líbilo. Horní část tvořil hezký zařízlý proud, vybíhající do rozšířeného zlomu a další proud ústící do hluboké temně zelenomodré jámy. Domluvili jsme se s Tomášem na taktice a v devět hodin začal závod. Po 20 minutách jsem chytl na nymfu v hluboké jámě prvního potočáka, který byl bohužel pro tento závod mou poslední rybou, což jsem si v tu dobu rozhodně nemyslel. Snažil jsem se poctivě prochytávat všechna možná místa s nymfou, suchou i streamerem, ale prostě záběry nepřicházely. Jeden lipan přes třicet se mi přijel podívat tak v půlce závodu k jepici a asi deset minut před koncem jsem uviděl zalovit slušného potočáka pár metrů pode mnou. Pomalu jsem se k němu přesunul a po pár hodech byl na prutě. Bohužel mi asi po minutě zdolávání spadl…a stál mě v celkovém umístění jednotlivců jedno pořadí pod bednou. Takže v tomto kole pouze jedna ryba a špatné umístění 14. Byl jsem zvědavý, jak dopadli kluci.
Naneštěstí všichni, kromě Filipa Apjara, který na jezeře dodržel stanovenou taktiku a udělal tam krásnou dvojku, si znovu vybrali dost velkou smůlu na los a samozřejmě se to odrazilo i v celkovém výsledku. Když jsem viděl Luboše Rozu, který se klepal zimou, protože se na jeho místě na řece Sana nedalo jinak dostat k rybě, než v té ledové vodě téměř přeplavat na druhou stranu, tak mi bylo dost smutno z nevyrovnanosti míst. Nechci nás v žádném případě omlouvat jen špatnými místy, ale faktem je, že jsme všichni chytali po svých soupeřích víc ryb, ale těch mizerných štontů bylo tolik, že to po třech kolech snažení stačilo jen na průběžné 8. místo. Pořád jsme ale neztráceli medailovou naději.
Poslední den jsem měl na programu dvě menší řeky - Sanici a Janj. Již ve čtvrtek večer začalo hustě pršet a tohle počasí vydrželo v průběhu celého pátečního závodu. Na řece Sanici jsem měl krátké nymfové místo a zbytek byl na sucho, což v tom dešti nebylo zrovna ideální. Nakonec jsem chytil na odhazovanou nymfu proti vodě 6 ryb a dalších 14 jsem v dešti vysušil. Proudným nymfovým místům ale tentokrát nešlo se suchou muškou plně konkurovat a tak jsem s 20 rybami udělal umístění 4. Výborně chytající mladý Francouz měl tentokrát jedničku, když vynymfoval 25 ryb.
Odpoledne jsem měl na řece Janj velmi dobré místo, kde se ryby v předchozích kolech chytaly. Začal jsem s nymfou, ale potočáci byli již dost ochytaní a až na pár výjimek mi za tím jen jezdili. Viděl jsem nějakou rybu občas i v tom dešti sebrat a proto jsem to zkusil na sucho a ono to fungovalo. Takže 15 ryb suchá, 10 nymfa a s 25 rybami to bylo umístění 1, druhý byl Francouz s 11 úlovky. Cestou na hotel jsem zjišťoval co a jak a věděl jsem, že kluci také zachytali, pokud na to byla místa, velmi slušně a tak půjdeme asi o něco nahoru. Po příjezdu na hotel jsem již viděl na nástěnce výsledky.
Po 5 závodních kolech jsme skončili na 5. místě se součtem umístění 184 (245 ryb) a myslím si, že to nebylo neuspokojivé umístění. První skončila s výrazným bodovým odstupem tentokrát výborně chytající Itálie (130, 242 ryb), 2. Španělé (168, 239 ryb), kterým místní podmínky, resp. křišťálová voda, opatrné ryby a suchá muška samozřejmě seděly, 3. byli výborní Francouzi (172, 252 ryb) a na 4. místě se umístili domácí závodníci Bosny a Hercegoviny (175, 206 ryb).
V jednotlivcích získal titul mistra Evropy místní závodník, lovící v týmu Bosna II, Prpic Željko (15, 61 ryb), 2. byl Francouz Yanick Reviere (18, 65 ryb), na třetím místě se umístil individuálně startující Chorvat Miroslav Katicic (21, 39 ryb). Z Čechů jsem na tom byl nejlépe já: 13. místo (29, 102 ryb), 17. Filip Apjár (29, 32 ryb), 21. Luboš Roza (33, 57 ryb), 25. Ivan Vančura (37, 31 ryb) a nejzkušenější z našich závodníků Jaromír Šram, který měl opravdu smůlu na velmi špatný los, skončil 68. (63, 23 ryb). Škoda, že neměl alespoň jedno dobré místo, to by námstačilo na medaili v družstvech. Jinak bych rád doplnil, že Jája během přípravy vymyslel několik velmi podstatných vzorů mušek, které jsme všichni používali během celého mistrovství, a to Green Quill suchou jepici vázanou jako Shuttlecock, brčkovou nymfu s tipem a taky nymfu v labradoří barvě na velkou řeku Vrbas. Stejně tak jsme s úspěchem všichni použili Tomášovu Orange Tag Nymph.
Na konec bych chtěl říci, že se mi velmi líbila kolektivní spolupráce všech členů týmu během celé přípravy i šampionátu a chtěl bych za to klukům poděkovat, velmi důležitá byla práce trenéra při stanovování taktiky do závodů a vedoucího výpravy, který vše bezvadně organizačně zajistil a my jsme se mohli soustředit pouze na rybolov.
Poděkování patří samozřejmě i Českému rybářskému svazu a naším hlavním sponzorům, a to firmě Hanák, spol. s.r.o., jejichž vlasce i pruty jsme v průběhu závodů použili a stejně tak jsme ocenili i jejich chytlavé háčky při lovu místních velmi opatrných ryb, a také firmě Monfish, s.r.o., která nás vybavila kvalitním oblečením značky Simms. I přes to, že výsledek asi nenaplnil původní očekávání, hodnotím šampionát a celý jeho průběh velmi kladně. Bylo mi ctí chytat s takhle skvělou partou.
Výsledky - Bosna 2010 - týmy (PDF, 92 kB)