Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Mé první mistrovství republiky na jezeře, aneb všechno zařídil Franta Hanák
Vytvořeno: 03.05.2010, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Milan Hladík
Mé první mistrovství republiky na jezeře, aneb všechno zařídil Franta Hanák
Účast na mistrovství republiky jsem vždy považoval za první výkonnostní cíl v závodní muškařině, protože dosud jsem se pohyboval první čtyřicítce pouze na dostřel. Před dvěma roky mi to uteklo o fous a nakonec jsem mohl na Skaličku jet jako náhradník, ale nepodařilo se mi to doma na poslední chvíli „projednat“. V loňském roce se mi povedlo několik dobrých umístění a tak jsem čekal, jak to dopadne. V předběžném žebříčku jsem byl asi 43., ale Franta Hanák s úspěchem reklamoval body z jednoho závodu v Anglii, v kterém jsem byl hned za ním, a to mne pak vyneslo na 37. místo. Sám Franta však nakonec kvůli chřipce nemohl jet a místo něj jel náhradník Pavel Kneifl, takže už je vám jasné, kdo to všechno zařídil. Na rozdíl od ostatních jsem Pavla tipoval od začátku za favorita, jelikož má odchytáno spoustu hodin na Květoňově a je to univerzální jezerní rybář.
Po téměř celodenní cestě jsme se stihli dojet podívat na jezero a to bylo hodně důležité, zejména na rozdíl od informací o čisté vodě a chytání na pakomáry. Jezero bylo stejně kalné jako Jestřabice či Skalička. Podle toho jsem si i večer připravil pruty a návazce. Dali jsme si večeři, pár piv a pár fernetů na přírůstky do rodiny a šlo se spát.
Ráno nás David Říha během cesty nabudil skvělým songem „Ty Římovské kapličky“. Nastupoval jsem v sektoru na hrázi, kde foukal silný protivítr. Byl jsem jako před každým závodem mírně nervózní, a tak jsem byl na místě první. Poprvé jsem si uvědomil, kde vlastně jsem, když jsem koukal na soupeře, kteří přicházeli do mého sektoru. Na každém jezerním závodě tak trochu koukám, jestli mám v sektoru nějakého silného soupeře, ale tady byli dobří všichni.
Hned po zahájení se mi podařilo něco chytit, tak jsem byl v kontaktu s rybami a mírně jsem vedl nad Romanem Jörkou, kterého jsem měl po pravé ruce a zdravě jsme se hecovali. Kvůli protivětru jsem nakonec zkrátil návazec a chytal pouze na dvě mouchy, aby se mi to nemotalo, a byl to asi docela dobrý nápad. Po první třetině jsem měl asi čtyři ryby, ulétl jen Luboš Roza, který měl deset a psychicky zcela odrovnal Šeďu, který chytal vedle něj. Ve druhé třetině jsem měl nejlepší místo u stavidla, ale promarnil jsem tam několik záběrů, Roman začal bodovat a dostal se do vedení. Pak jsem se konečně srovnal, chytil jsem dvě ryby. Ale k naší smůle se přihnala první průtrž s vichřicí a asi dvacet minut se vůbec nedalo chytat. V přestávce mezi poryvy větru se mi nakonec těsně před zvonkem povedlo nahodit a hned jsem měl rybu. V poslední třetině jsem se zase rozchytal, ale na dotažení třech nejlepších to nestačilo a s jedenácti rybami jsem skončil čtvrtý. Ve světle dalšího vývoje tady mohla byt slušná šance na celkové vítězství, protože ty tři ryby, které jsem potřeboval na druhé místo, jsem určitě měl na prutu a dalo se jich chytit i víc. Většinu ryb i neproměněných záběrů jsem chytil ve střední vzdálenosti od břehu, pouze několik na dotahu. Chytal jsem na hoverku a tři zlatohlavé lury.
Ve druhém závodě jsem byl na břehu naproti od chaty a od začátku se mi dařilo, hned jsem chytil pod břehem velkou rybu a přidal ještě další dvě, takže jsem od začátku vedl. V prostřední rotaci to nebylo nic moc a pak přišlo krupobití, během kterého jsem dokonce měl záběr, ale zmrzlou levou rukou jsem ho nebyl schopný zaseknout. Snažil jsem se měnit šňůry a rychlosti tažení a každá změna mi většinou přinesla rybu a něco jsem chytil i a na oranžového bloba. V poslední dvacetiminutovce jsem přidal ještě tři ryby a vyhrál sektor se sedmi rybami, což mne posunulo na hranici první desítky a taky trochu přibrzdilo Romana., který chytal vedle mne a asi si ještě teď vyčítá tři spadlé ryby. Večer jsme v penzionu měli skvělou večeři a udělali si kino. Dávali Vratné láhve a byla to velmi příjemná relaxace.
V neděli ráno jsme po cestě a ještě jednou během přípravy prutů opět dali „Římovské kapličky“, které nás trochu zahřály během sněhových přeháněk. Šel jsem opět na hráz, kde proběhlo neoficiální mistrovství ČR v marmišce. Každý totiž měl informace z prvního dne, že většina ryb se chytá pod břehem. Někteří závodníci snad ani dál než dva metry od břehu za celé kolo nenahodili, David Šeba takhle udělal v první třetině čtyři ryby a to mu stačilo na vítězství v sektoru.. Já jsem chytil jednu rybu na zajíce na delší odhoz asi v půlce první třetiny, měl jsem pár dalších záběrů, ale nepovedlo se je proměnit. Vedle mne chytal Ivan Vančura, který po prvním dnu vedl, a docela se teď trápil. Nakonec taky jednu rybu těsně před zvoněním dostal. Ve druhé třetině jsem opět chytil jednu rybu, tentokrát při dotahu. Jakub Vach vedle mne z jednoho místa na marmišku chytil tři velké ryby během deseti minut. V poslední třetině už to vůbec nebralo ani marmiškářům a já jsem se nakonec rozhodl zkusit rychlé íčko a roly-poly a pár vteřin před zvoněním mi na bloba zastaveného u břehu vzal pěkný duhák, který mne vynesl na třetí místo v sektoru a celkově jsem se posunul na páté místo, Ivan jako několik dalších favoritů zaváhal.
V posledním kole jsem šel na návětrnou stranu a bylo jasné, že když něco chytim, mám šanci na dobré umístění. Ještě nikdy jsem se asi v závodě takhle nesoustředil. Asi třetím hodem jsem v dálce dostal slušného duháka a myslel jsem si, že to mám v kapse. Ale měl jen 39 cm. Pak v mém okolí chytil David Šeba 41, David Procházka 43, Filip Apjár 41, Kamil Dvořák dubletu, na konci sektoru jsem taky viděl chytit pěknou rybu a byl jsem rázem v háji. Ve druhé třetině jsem neměl záběr, i když jsem se snažil něco vymyslet, vedle mne chytající Filip měl záběrů celkem dost, ale naštěstí pro mne je neproměnil. David Šeba už měl čtyři ryby a David procházka dvě, po jedné měli asi všichni nebo skoro všichni. V poslední třetině jsem přišel na místo, kde vytékala roura z horního rybníku, která byla trochu čistší. David Procházka po mé levici dostal třetí rybu a taky Filipovi se podařilo něco chytit i když opět u břehu neproměnil několik záběrů. Asi čtvrt hodiny před koncem mi David řekl, že chytá na rychlejší íčko, tak jsem na konec návazce na hoverce dal těžší mouchu. Celou dobu jsem si říkal, že určitě musím mít ještě dva záběry, aby to bylo do třetice. Hned při prvním hodu mi po cestě párkrát „zatelefonoval“ duhák a tak jsem se soustředil na dotah, pěkně jsem mu zpomalil a poškubal a v oku čistější vody se něco zablesklo. Zvednul jsem prut a když jsem ucítil odpor, tak jsem zasekl a ryba byla hned v podběráku. Filip nějak nemohl popadnout dech. Rychle jsem ji změřil, protože se najednou trochu rozfoukalo a na dohoz se udělaly vlnky. Podařil se mi tam hodit a po pár potaženích jsem měl poctivý záběr, zvonění zaznělo v momentě, když jsem měl rybu v podběráku a byla to trojka v sektoru. Pavel Chyba to komentoval slovy “slušná poslední desetiminutovka“. Měl jsem hodně štěstí, ale trochu mne mrzelo, že jsem to nepřebil dřív, jedna ryba navíc znamenala jedničku v sektoru. David Šeba důsledným dodržením taktiky a soustředěním udělal v neděli druhou jedničku a nakonec skonči osmý.
Mimo zájem ostatních závodníků udělal Pavel Kneifl v neděli další dvě jedničky a celkem s přehledem vyhrál se součtem umístění 9. Řada favoritů v neděli zaváhala a tak mi součet umístění 11 stačil na druhé místo před Romanem Jörkou, který chytal na domácí vodě. K dobrému výsledku určitě přispěla velká porce štěstí, ale také soustředění a proměňování záběrů a také to, že jsem se jezerům typu Jestřabice, Skalička a Meziměstí s kalnou vodou po jaru dost věnoval, protože oproti Květoňovu je zde chytání zcela odlišné. Tak uvidíme příští týden, jestli dobré umístění z meziměstí potvrdím na Jarním Poháru.
Ještě bych chtěl organizátorům poděkovat za perfektně zorganizovaný závod, pár kritických hlasů jsem sice zaslechl od lidí, kteří v životě nic nezorganizovali a umí jen kecat. Termín na začátku dubna se mi zdál jako vhodný. Bylo sice drsné počasí, ale až do konce to bralo a pořád je to lepší, než květnový pařák a bezvětří. Závod se třemi rotacemi se mi zdál hodně spravedlivý a také jezero nemělo žádné vyloženě propadákové místo. Takže už máme čtyři regulérní jezera na podobný závod. Kromě Meziměstí mezi ně počítám ještě Skaličku, Jestřabice a Květoňov. Pro mne je to velká motivace se na mistrovství probojovat znovu, jelikož se mi závod velmi líbil a líbil by se mi asi i kdybych neměl takové umístění.