Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Jiné revíry ] > Nešlo by to i na severní Moravě trochu jinak?
Vytvořeno: 03.05.2010, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Lukáš Labaj
Nešlo by to i na severní Moravě trochu jinak?
Začnu možná trošku obsáhleji, severní Morava je velice vzácná a mnoha muškaři oceňovaná oblast České republiky. Je to kraj dosti hornatý a má také celkem velké množství primárních i sekundárních pstruhových toků. Z niž některé je možné označit za velmi dobré a to co se týká jak množství, tak i velikosti lososovitých a lipanovitých ryb, které jsou naše toky schopny vyprodukovat.
Mezi tyto řeky lze zcela jistě zařadit obě dvě Bečvy, Moravici ve všech místech jejího toku, řeku Opavu, Ostravici, Ondřejnici, Bělou Jesenickou a mnohé další. Nad většinou těchto toků již několik let visí veliký vykřičník, ne však červený nýbrž černý. Obrovské hejna kormorána velkého začínají stále častěji a čím dál ve větším množství decimovat a to hlavně v zimních měsících revíry v ČR.
Avšak možná ještě větším problémem než kormorán je jakási setrvačnost lidí v představenstvech obrovského sdružení milovníků rybářského sportu v naši vlasti. Stále zde totiž sedí lidé, jejichž jedinou myšlenkou je uspokojit velkou skupinu masařů a to především kaprařů. A tak kaprů máme všude i u nás na revírech severní Moravy dost, i když bohužel také jen malých. Jeho míra je totiž stále jen 35, maximálně 40 cm a totéž platí pro velkou většinu ryb.
A tím se dostávám k jádru věci, nebo spíš problému, který bych zde rád nastínil. Pstruh potoční má na našich revírech míru 25cm, lipan 30cm a to je málo – to víme všichni! Ale ani přes veškerou snahu s tím Český rybářský svaz nic nedělá a dělat nechce. Dle slov jednatele ing. Jaroně, prý ryby raději dáme rybářům, než aby je sežrali kormoráni, protože naše řeky nejsou úživné a velké ryby tedy prostě neuživí. Další nejmenovaný hospodář mou prosbu o zvýšení míry pstruha na směšných 30 cm smetl pod stůl s tímto: „Ale ti naši chlapi berů i ty dvacetpětky“. Možná tedy, kdyby měl pstruh míru jen patnáct cm a lipan třeba dvacet, stále se najde dost lidí, kteří si je budou od vody nosit domů.
Nyní si dovolím opsat pár údajů s tabulek knihy Mihulovci a ryby:
Růst pstruha potočního v ČR
- řeka Morávka 5. rok života 196 mm
- řeka Moravice 4. rok 248 mm, 5. rok 287 mm
- řeka Loučná 4. rok 254 mm
V jiných řekách se údaje výrazně neliší.
Rozmnožování pstruha potočního v ČR
Pstruh obecný dospívá v našich vodách ve třetím až čtvrtém roce života.
Relativní plodnost kolísá mezi 2 000 až 3 000 jiker na kilogram hmotnosti ryby (taková ryba má asi 500mm, ryba o délce těla 250 mm má maximálně několik stovek jiker). Dále se uvádí, že při umělém výtěru je procento vylíhnutých ryb z jiker 80 – 90%. V přírodě je to 15 – 20%, když na 1 ha toku se počet jiker pohybuje od 28 do 220 tisíc jiker a na řece Oravě až 300 000 jiker na 1 ha toku řeky. Jednoduchým počtem zjistíme, že ze 100 000 jiker se vykulí v řece asi 15 000 kusů plůdku. A jaká svízelná cesta ho čeká jen v prvním roce života, to víme sami.
S údaji o lipanovi nebudu čtenáře zatěžovat, napíši jen to, že dospívá taktéž mezi druhým, respektive třetím a čtvrtým rokem života, kdy v té době má například na Moravici asi 300 mm délky těla, což je dokonce více než například na řece Váh a zhruba stejně jako na slovenské Oravě. Dospělá ryba ve věku pěti let, je na Moravci, ve srovnání s oběma slovenskými toky největší, s průměrnou délkou 355 mm. Tolik z tabulek.
Chtěl bych se zde také zmínit o úživnosti řeky Moravice (mám chatu u ÚN Kružberk), ve které mohu celoročně sledovat růst ryb a porovnávat je s velikostí ryb v chráněné rybí oblasti Moravice 4. Jak lipan, tak pstruh se zde, asi 2 roky po vyčlenění CHRO z oficiálního revíru, začali objevovat ve větších velikostech a to zhruba od 350 do 500 mm délky. V úseku mezi přehradami Slezská Harta a Kružberk, kde se již léta nerybaří, byly pozorovány ještě větší exempláře pstruha obecného a byl zde nalezen mrtvý mlíčák o celkové délce 710 mm. Takže bavit se o tom, zda jsou řeky na severní Moravě, hlavně pak pstruhové toky pod přehradami, schopny uživit ryby o kusové hmotnosti jeden kilogram, mi ve světle mých vlastních zkušeností připadá jako bezpředmětné.
Co z toho plyne pro rybáře? Zvýšením míry obou ryb alespoň na 40 cm, jak to je už několik let praktikováno na některých jihočeských pstruhových tocích, by se zvýšila jak velikost lovených ryb, tak velikost generačního hejna, počet plodných jedinců v řekách a potažmo i množství jiker a malých ryb. Touhu po rybě je možno uspokojit vysazováním pstruha duhového a sivena amerického, na které bude jistě peněz dost, jelikož povolenky na severní Moravě jsou nejdražší v ČRS. Ale to zřejmě ještě nikoho asi nenapadlo. Masař beroucí pětadvaceti centimetrové obecňáky si nikomu nestěžuje a skutečného sportovního rybáře, který by si rád chytl něco většího, nikdo neposlouchá.
Tato situace by nebyla tak do očí bijící, kdyby nám Jihočeši neukázali, že to funguje a že je možné mít v řekách i velké ryby, jen se musí chtít. Jako snad jediní u nás zavčasu pochopili situaci a zařídili se dle toho, což jim možná bude letos, po vyjmutí Jč revírů z celosvazových pstruhových povolenek, vytýkáno. Bude zbytek republiky jen tiše sedět, stěžovat si, že jim revíry plení kormorán spolu s masaři a jejich územní výbory budou jen vybírat peníze na věčné osazování vypleněných revírů?