Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Jiné revíry ] > Podzimní lipanění I. – Z Nisy na návštěvu Sávy
Vytvořeno: 03.01.2010, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Václav Stránský
Podzimní lipanění I. – Z Nisy na návštěvu Sávy
Pokud jsem vloni na jaře tvrdil, že na Nise nejsou lipani, tak se musím trochu poopravit, lipani tam jsou, ale je jich podstatně méně než předloni. Během srpna jsem tu dokonce narazil na lipana, kterého jsem odhadoval přes čtyřicet centimetrů. Byl to zkušený a opatrný mazák. Přišel jsem na něj, když jsem prohazoval menší proud. Zdálo se mi jako bych ve vlnkách proudu uviděl sebrat rybu, tak jsem se na to místo soustředil a po chvilce se tam opravdu udělalo kolečko, které však bylo patrné jen chvilku, než ho vlnky strhly. Lipana jsem však vůbec nepřiměl k záběru.
Dvakrát se mi ho podařilo zvednout až k mušce, kterou jen okouknul a zase zmizel. Asi po čtyřiceti minutách jsem to vzdal. Měnil jsem mušky, ale lipan jen reagoval na olivovou jepičku, ale měl jsem jen jednu velikost a v tom byl asi kámen úrazu. Chtěl asi menší a já ji měl jen na háčcích č. 16. O pár metrů dál jsem ale na stejnou mušku v jedné tůňce nachytal několik lipanů od 35 do 38cm. Pomyslel jsem si, že jeho čas ještě přijde a že se na toto místo určitě znovu vrátím.
Jenže hned na začátku září se mi naskytla možnost jet na několik dní do Slovinska na Sávu. Má se jet začátkem října, takže jsem měl ani ne měsíc na přípravu. Někomu se může zdát, že je to dost času, ale po celém Liberci jsem nesehnal háčky bez protihrotu a slovo tungsten znali jen v prodejně u Křížka, ale neměli tu správnou velikost co jsem potřeboval, takže jsem vše sháněl přes internet. Pár dní před odjezdem jsem měl konečně krabičku napěchovanou „tutovkami“, které mi poradili Venca Pešek a kamarád Jarda.
Konečně nastal den „D“ a 7.října vyjíždím vlakem z Liberce směr Pardubice, odkud před polednem pokračuji autem s Pavlem a jeho manželkou. Kolem osmé večer jsme na místě. Jarda tam už na nás čekal. Jsme ubytovaní v penzionu nedaleko Bohinjského jezera v podhůří Julských Alp. Ještě večer se připravujeme na nadcházející den. Chytat budeme na „francouze“, takže to musím celé převázat. Brzy ráno po snídani vyrážíme. Včera jsme sem přijeli až za tmy, takže teprve nyní vidím nádhernou okolní krajinu a řeku Sávu v plné kráse. Je tu široká asi 30 metrů a někde je i užší, má průzračnou vodou a v hlubších partiích je nazelenalá.
Obhazuji velký balvan, který trčí z vody. Je tu docela hloubka a na dno není ani vidět. Čekal bych tu velkou rybu, ale zatím jsem chytil čtyři duháky kolem 30cm. Pak je chvíli klid a poté následují další záběry od podobně velkých ryb, ale už nejsou tak časté. Po hodině lovu mám na kontě 7 menších duháků a také kontrolu, která proběhla bez problémů.
Přesunuji se asi 50m proti proudu do méně hluboké vody. Tady chytám lipana, svého prvního ze Sávy a za chvíli dalšího, ale ten mi padá, pak opět další duhák. Kolem poledne děláme přestávku na svačinu, po které se přemisťujeme asi o 200 metrů níž po proudu. Asi po čtvrthodině chytám rybu, je to duhák kolem půl metru. Takovýchto duháků jsem chytl za odpoledne několik a ještě jednoho lipana kolem 40 centimetrů. Vydrželi jsme tu až do šesti a pak jsme jeli na večeři.
Po večeři se povídalo a vázalo. S Jardou jsme šli spát mezi posledními až někdy po půlnoci. Ráno vstávám v sedm, v půl osmé je snídaně a pak opět vyrážíme. Začínáme tam, kde jsme včera skončili, ale ryby už nejdou tak jako včera. Zkoušíme strímry, ale bez velkého úspěchu. Vyměnil jsem prut a chytal opět na nymfu a pak mi utekl velký duhák. Dnes se chytlo ještě pár pěkných ryb. Nejvíce štěstí měl asi Libor, který jako včera opět chytl lipana 44cm. Já na svého velkého lipana stále čekal. Odpoledne jsem chytal na sucho na olivové jepičky. Zachytal jsem si parádně, ale byly to všechno menší ryby. Šli opět hlavně duháci, největší měli asi 33cm, ale ryby to jsou silné a bojovné. Stejně tak i lipani, kteří byli v stejné velikosti a někteří při zdolávání vyskakovali nad vodu.
Byl jsem spokojen, dva dny velmi pěkného chytání a přes den bylo krásných 24 stupňů, protože sluníčko ještě pěkně hřálo. V pátek navečer se však zatáhlo a v noci začalo pršet. S obavami jsme vstávali do sobotního rána a každý byl zvědavý jaká bude voda. Podle Jardy, pokud by to bylo trochu „šmrnclé“, tak by to mohlo být velmi dobré. Jenže ani vydatný noční déšť s vodou nic neudělal a tak jsme jeli ještě níž po proudu o pár kilometrů.
Tady je už Sava hluboká, pár metrů od břehu jsem měl vodu po prsa. Ve vodě byl opět velký balvan a já ho obhazoval možná půl hodiny, ale bez sebemenšího záběru. Pepa, který chytal kousek nade mnou, chytl dva malé duháky a tak jsem usoudil, že toto místo nebude asi to pravé a jdu kousek níž. Byl tam docela silný proud a po několika hodech jsem měl záběr, ale bylo to jen takové opatrné drbnutí. Několikrát tedy nahazuji do těch stejných míst a po chvilce mám znovu záběr. Tentokrát to bylo razantnější a muška sedí rybě pevně v tlamce. Napínám šňůru a následuje výskok nad vodu. Je to opravdu pěkná ryba, ale zatím nevím jaká, protože ji mám proti světlu, takže jsem viděl jen její siluetu. Má ryba má sílu a tak ji povoluji, vymotává mi skoro celou šňůru a já pak pracně získávám ty metry zpět. Takhle mi ryba vymotala šňůru ještě jednou.
Volám na Jardu, jestli má u sebe foťák, ale dostávám zápornou odpověď. Nabídl se mi Libor, který seděl s Jardou na břehu. Opatrně ke mně brodí a já mezitím rybu konečně zdolávám. Je to nádherný lipan, odhaduji ho tak na kilo a metr ukazuje 45cm. Libor mi ho ještě několikrát fotí. Můj úlovek ztratil při zdolávání hodně sil a focení mu také neprospělo, takže ho musím asi pět minut oživovat. Nakonec se to podařilo a lipan majestátně odplul do hlubin. Mezitím už šli všichni k autům, že pojedeme zkusit štěstí jinam. Já bych ještě rád zůstal, ale nejde to. Jsem i tak spokojený, přeci jen se takový lipan nechytne každý den.
Nakonec jsme skončili zase tam, kde jsme už chytali ve čtvrtek. Byli jsme tu i včera, ale to už ryby tak nebraly a dnes to vypadalo podobně. Ryby tu však určitě byly. Se zaujetím jsme sledovali, když přijeli slovinští rybáři z nedalekých sádek a vysazovali malé, asi 12 centimetrové hlavatky. Ptali jsme se proč je vysazují tak malé, protože tady nemají moc velkou šanci na přežití. Prý není účelem, aby tu bylo plno hlavatek, stačí aby přežily dvě. Jedna z asi padesáti vysazovaných rybek byla už při vypouštění napůl mrtvá. Voda jí odnesla asi 15 metrů od nás, když se najednou v těch místech vyvalila vlna, rozstříkla se voda a bylo po hlavatce. Asi velký duhák, říkali jsme si, ale nám prostě nebrali. A tak naposledy měním prut a chytám na sucho a kochám se lovem menších ryb. Kolem šesté večer končíme a zítra ráno odjíždíme domů. Nakonec bych chtěl ještě podotknout, že se zde jen velice málo vyskytoval pstruh obecný. Za tři dny lovu se v osmi lidech chytl pouze jediný kus o délce 35cm. Už se těším, že sem snad zase někdy pojedu a tiše doufám, že to bude brzy…
