Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Vltava nad Lipnem ] > Podzim na Teplé Vltavě
Vytvořeno: 30.11.2009, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Karel Křivanec
Podzim na Teplé Vltavě
V sobotu 3. října jsem měl sraz před polednem na Stögrově Huti se svým prvním vydavatelem Václavem Liškou a přestože se už známe několik let, tak na ryby jsme se smluvili prvně. Václav přivezl poslední korekturu nejnovější knihy o muškách, se kterou jsem mu také trochu pomáhal. Byl slunečný, větrný den a voda ve Vltavě už byla skoro na minimu. Zastavili jsme hned u Soumarského mostu a vydali se proti toku. Můj host chtěl vyzkoušet nymfu z francouzským nástavcem a já šel na suchou mušku.
Asi po kilometru obtížné chůze lesem jsme se rozdělili. Vašek vlezl do řeky a šel proti vodě a já pokračoval ještě pěkný kus cesty lesem a zastavil jsem se až v místech, kde se vždy drží slušní lipani. Řeka se tu přimyká z nivy k lesu, aby se od něj kousek níže zase do nivy vrátila. Zatím se na hladině nic nedělo a tak jsi ještě o trochu zkrátil plochý návazec, ale nějak jsem to přehnal, jak se ukázalo až později. Nyní se mi však v silně zarostlém terénu házelo už dobře a já si tu chtěl vyzkoušet nové mušky od Slávka Svobody. Bylo to pět druhů beznohých jepic s CDC křídly, uvázanými po straně tílka do širokého véčka na háčcích číslo šestnáct.
Na konci nástavce jsem měl Stroft o průměru 0,10 mm a ještě jsem ho co chvíli potíral Fullerovou půdou, to aby se konec vlasce u mušky potápěl a neplaval po hladině. Párkrát jsem cvičně nahodil do míst, kde se dali čekat větší lipani a když se nic nedělo, tak jsem prodloužil hod až ke kládě, která ležela šikmo u protějšího břehu. Plochý nástavec krásně plachtil vzduchem a pak se pomalu snášel k vodní hladině, takže má muška dopadla na vodu o chvilku před ním. Už na druhý pokus se zvedla ryba a zásek se mi podařil. Byla to jikernačka tak asi 35 cm, která se dala nalákat na tuto o poznání větší mušku.
Stále se však na hladině nic nedělo a tak jsem se vydal ještě o kus proti vodě. Pod starou břízou sbírala na mělké vodě ryba a nechtěla se nechat chytit na Slavojovu šedivku a tak jsem začal měnit mušky a nakonec si lipan dal říci. Nebyl to však žádný obr, kterého na tomto památečném místě stále vidím před očima. Do mého rekordu z Teplé před dvaceti lety mu chybělo jistě více než patnáct centimetrů. Na vtoku do soustavy dvou tůní jsem naslepo chytl s hladiny dalšího podobného a pak jsem vyšel ještě možná o třicet metrů výše a v proudu jsem stejným způsobem znovu bodoval.
Po nějakém sbírání lipanů dnes nebyla ani památka, i když nad vodou poletovalo mnoho velkých, světlých jepic, které si občas sedaly na hladinu a kladly vajíčka. Zkusil jsem přivázat něco podobného s bohatstvím šedých parašut nožek a lovil jsem naslepo v mělkém proudu pod sebou. Najednou se z pěny vynořil velký lipan a já nezaváhal. Proud mu pomáhal a tak byl souboj s pěkným mlíčákem o chvilku delší. Jezdil zprava doleva, vyskakoval nad vodu a velká hřbetní ploutev mu vlála kolem těla. Při uvolňování z háčku jsem si ho potěžkal v ruce a hádal jsem, že by mu do čtyřiceti centimetrů mohl chybět možná necelý palec.
Vrátil jsem se pomalu zpět a na svém výchozím místě jsem potkal Vaška, který už také sušil a zrovna pouštěl pěkného lipana. Na nymfu mu to dnes moc nešlo a tak asi po dvou hodinách lovu přezbrojil na klasiku. Obešel jsem ho a chytl několik malých lipanů, než jsem uviděl na klidně hladině protáhlé tůně malé kolečko. Bylo mi jasné, že v tomto místě nebude stát malá ryba, ale nedocílil jsem víc než pár nájezdů ryby pod mušku. Možná dvacet metrů pod tímto samotářem byl další a tak jsem se na něj zaměřil a poslal mu tam za chvíli jednu ze Slávkových novinek a tentokrát platila. Čtyřiceticentimetrová jikernačka vzala s důvěrou světle šedou jepici a pak už to vše probíhalo hladce, aby za chvíli už zase plavala zpět ke svému břehu, ovšem s malou dírkou v tlamce.
Pak jsme se vydali směrem po vodě, Václav šel jako vltavský host první a já jen o kousek za ním. Pravý břeh zde byl zpevněn starou navigací z balvanů a pod olšovými větvemi přemluvil pan vydavatel dalšího krásného lipana. Pak začal najednou spěchat při pomyšlení na zpáteční cestu a ztratil se mi za zatáčkou. Krátký sběr lipanů pomalu ustával a daly se už chytit jen menší ryby. Protože to tu přeci jen znám, zůstal jsem na jednom proudu v nátoku do hluboké tůně o chvíli déle a podařilo se mi přesvědčit ještě jednoho mlíčáka z kategorie těch velkých. Dneska jsem tedy většinu velkých ryb chytl vlastně jen tak naslepo, což se zde tak často nestává. Před pátou jsme se rozloučili s Vaškem u Soumaráku konstatováním, že dnešní lov v tom větru zas nebyl nijak špatný.
V neděli dopoledne jsem se na chalupě nejprve věnoval opravě jedné vypálené krabice v elektrickém rozvodu, pak jsem měnil tašky na střeše před blížící se zimou, ořezal jsem broskev na jižní stěně domu a nakonec jsem se pustil do trhání švestek, které budou naloženy do sudu a vypáleny v zimě na slivovici. Po vší té činnosti jsem se chtěl trochu poslinit a tak má volba padla jako obvykle na Hospodu u Grobiána v Lenoře, kde mají vždy výborné zvěřinové speciality.
Od Grobiána jsem odcházel kolem půl druhé velmi spokojen a teď mi ještě zbývalo pár hodin rybolovu v zapadlé nízké vodě. U stodoly v Dobré parkoval tmavozelený VW Transportér s plzeňskou značkou a tak jsem pokračoval možná kilometr, než jsem zastavil u lesa a vypravil se pěšky přes louky k Vltavě. V trávě se ještě občas ukázala nějaká ta tlustá, hnědočerná chlupatá housenka, ale bylo jich už jen málo, asi se už skoro všechny zakuklily před blížící se zimou. Kolem však stále panovalo doslova letní počasí a všichni známí meteorologové registrovali jen samé rekordní teploty.
Zamířil jsem se suchou výbavou k svému testovacímu místu a najednou vidím, že to tam asi nepůjde. V proudu stál rybář v zelené bundě a pravou ruku s prutem měl vytrčenou hodně dopředu. Obešel jsem ho tedy po louce a zamířil přímo na místo, kde by měly sbírat dvě velké ryby, na které jsem v srpnu nedosáhl. Mé tušení mě nezklamalo. Byly zde a už se pěkně pásly.
Koukl jsem na vodu a neviděl jsem, že by něco plavalo či létalo a tak jsem vytáhl dvacítkového rozence olivky a nahodil ho vstříc prvnímu lipanovi. Chvíli to trvalo než si dal říci, ale já ho jen škrábl háčkem do tlamky. Totéž se opakovalo po chvíli i u druhého lipana, ale to už ten první znovu sbíral, i když o kousek vedle než na počátku. Obě ryby mě trápily skoro hodinu, několikrát jsem sekal do prázdna, vyměnil jsem kdeco, abych to konečně uzavřel jako marnou věc. Myslím, že většina z vás ví o čem mluvím a tak to nechci zbytečně protahovat.
Dneska se tedy o sbírání mluvit nedalo a pokud nějaké bylo, tak jsem ho promarnil v době, kdy jsem líčil na ty dva kostelníky pálené. Šel jsem vodou a nevěděl co nasadit. I zde poletovaly velké světlé jepice jako včera v lese nad Soumarákem a tak jsem navázal šestnáctkovou světlou parašut šedivku a snažil jsem se vyházet nějakou rybu, ale nechtěli jí ani proudníci. Přesto jsem vytrval a koukal kolem sebe, zda neuvidím nějaké kolečko. Pomalu jsem se přiblížil k výtoku z tůně a hodil svou mušku do velmi mělké vody před malým zlomem. Jedním okem koukám po vodní hladině a druhým pozoruji svou mušku, která už začíná brázdit.
Jen koutkem oka jsem zahlédl, že se v mělké vodě u mušky něco pohnulo a skoro instinktivně jsem zvedl prut. Náraz do špičky prutu mě probral z lelkování. Ryba stála na místě a jen velmi nerada se dala po zatlačení na prut do pohybu. Nevěřícně kroutím hlavou a tuším, že se stalo něco mimořádného. Těžká ryba se stále drží u dna a nechce se mi ukázat. O tom, že se jedná o starého lipana nebylo pochyb, otázkou však bylo, jak bude velký. Navedl jsem ho proti toku řeky do hlubší vody a reakce byla odpovídající nové situaci, protože následovalo několik výskoků nad hladinu a hlučných plácnutí do vody.
Lipan znovu vyskočí, prohne se do oblouku a při dopadu se narovná a bije ocasem o hladinu, ale háček má pevně zaseknutý v tlamce a jemné vlákno ho vede proti jeho vůli pod špičku čehosi dlouhého a tenkého. Ještě chvíli se snaží unikat do hlubiny a pak si to namíří na mělčinu za mými zády a snaží se zamotat vlasec do nějaké překážky. Dno je tu však hladké a písčité a tak si nakonec lehne na bok se široce rozevřenými ústy. Jen stěží ho obejmu prsty levé ruky kousek za hlavou a lituji, že u sebe nemám metr. Ryba má jistě kus přes onu vysněnou čtyřicítku, ale o kolik to už nezjistím a tak si ještě udělám pár snímků, než pomalu odpluje podél břehu pryč…
Po tomto víkendu skončilo prodloužené léto 2009 a během jedné noci nádherné babí léto propadlo rovnou do zimy. Masy arktického vzduchu se přihnaly do středu Evropy a způsobily na severu Čech a Moravy kalamitu s metrovými závějemi sněhu, které tu v tuto dobu nikdo nepamatoval. Studený vzduch pronikl i k nám do Jižních Čech, ale sněhu bylo naštěstí jen málo. Byl jsem na chalupě možná pět minut, když mi volal Šeďa z Dobré od transformátoru, že jsou tu také a zda mohou přijít na noc. Byla to dobrá zpráva, protože jsem měl alespoň důvod zdržet se až do neděle a řádně zas jednou roztopit pec, aby nám nebylo večer zima.
I když se čtyři kamarádi už trápí ve studené vodě, tak já mám stále dost času, protože chci být u vody až tak kolem jedné. Celé dopoledne mi zabralo přemýšlením o tom, kam se dnes asi vydat. Kontrolní telefonát Kaďasovi potvrdil mé předpoklady. Řeka je zvednutá a moc to nejde, jen malí lipni na nymfu. Vykoukl jsem z okna a ono zrovna chumelilo, takže zatím mohu topit a číst si noviny. Asi bych se měl vydat někam, kde bude málo vody. Dnes to už na sluníčko nevypadá a tak to zkusím v Lenoře pod soutokem z Řásnou.
V soutokové tůni za hřištěm nepřišel ani jeden záběr a tak postupuji s nymfičkami na francouzském návazci o malý kousek níž a na konci tůňky nad mostem vytahuji prvního lipana, který odpovídá dnešním prognózám. Někde by tu ale mělo být něco pořádného, pomyslel jsem si, když jsem tahal dalšího dvouročka. Najednou jsem uviděl malé kolečko před kamenem u pravého břehu. Několik náhozů a najednou visím a něco se pomalu rozjíždí. Není to žádný úprk a tak to bude lipan a určitě už pěkný. Za chvíli ho vidím, je to mlíčák kousek pod čtyřicet centimetrů. Vzal béžového goldkopa s hnědým límečkem na zlatém gammarovém háčku číslo 14. Voda je studená a proto už je ten souboj s rybou také jen pouze hodně mírný.
Z těchto míst před lávkou jsem vytáhl ještě asi pět malých ryb a pak jsem se pustil směrem po vodě. Na mělčině pod mostem přišel další lipánek a v tišině pod mostem jsem u pravého břehu chytl dva slušnější pstruhy a třetího jsem upálil při záseku. Dochytal jsem celou tůňku a přidal ještě pár pstroužků a lipánků. Všechno to bere stejnou béžovou nymfu a na krvavého goldkopa přišla jen jedna ryba. V rychlém proudku u ostrůvku jsem vyndal další tři lipany a ten první z nich mohl mít kousek přes třicet centimetrů. Pak to najednou zvadlo a na dalších 300 metrech už nebylo skoro nic.
Když jsem se ale dostal do mělčin, tak se zase začali projevovat lipani i pstruzi a tak jsem si docela pěkně zachytal. Sešel jsem až k začátku dlouhé tůně nad Rechlí a tady jsem opět čekal něco většího. Sundal jsem krvavého golda a místo něj jsem nasadil čtrnáctkovou zimní českou nymfu, která hrála fialovými a oranžovými barvami. Nahodím to k protějšímu břehu do hluboké vody a začínám zvedat špičku prutu. Spirálový indikátor se najednou nějak prodloužil a tak jsem přisekl a už potřásal velký lipan hlavou. Do čtyřicítky mu moc nescházelo. Hřbetní ploutev měl přeloženou na stranu a pomalu mával ocasem, protože voda byla studená a tak se mu také moc bojovat nechtělo. Byl asi velmi překvapen, když se najednou znovu octl volný a chvíli mu to trvalo, než pomalu zmizel v hlubině. O dvacet metrů pod ním jsem po chvíli vytáhl na stejnou nymfu dalšího lipana, ale tentokrát to byla o rok mladší jikernačka. Ochladilo se a blížila se pátá hodina a tak jsem se musel vydat na zpáteční cestu.
V chalupě už praskal oheň, o který se postarali Pedro s Kaďasem a Jája si v klidu pokuřoval před domem. Dnes měl dobrý den. Byl totiž na správném místě, když se odpoledne na chvíli zvedli velcí lipani. Chytl na sucho dvě čtyřicítky a ostatní pánové mu jen tiše záviděli, protože oni takové štěstí neměli. Já si také chválil svou dnešní volbu, protože jsem za polovinu času nachytal na nymfu stejně jako kamarádi za celý den a ještě jsem v tom měl ty dva staré mlíčáky. Za chvíli byla večeře a pak přišlo na řadu testování ořechovky, kterou jsme dostali na jaře ve Weiswampachu při velké ceně Lucemburska. Dalo se to pít a když jsem se ráno probudil, tak byla litrová láhev prázdná.
Pedro odjel jako první za „mladými“ do Zlaté Koruny a Šeďa se dal do umývání nádobí, což je tak trochu jeho záliba, za kterou ho máme všichni rádi. Kaďas pak zmizel na Lipno a jako poslední se vytratili Jája se Šeďou. Ti mířili do Vyššího Brodu na Vltavu, kde prý měli nějaké nevyřízené účty s velkými duháky a nebyli si jistí, zda už tam taky nebude stát jejich lipenský kamarád.
Dnes bylo opět zataženo a nevlídno a tak jsem jen čekal na poledne a znovu řešil problém kam dnes jet. Kolem oběda najedno vysvitlo slunce a za hodinu bylo po sněhu. Zajel jsem kus pod Dobrou a než jsem se dostal k vodě, tak bylo kolem druhé hodiny. Řeka už byla zvednutá a dál stoupala, protože do ní právě dorazily potůčky sněhové vody. Během dvou hodin jsem vytáhl na nymfu sedm malých lipanů a jednoho proudníka a to bylo vše. Dneska to v té ledové vodě opravdu nemělo cenu.
Musel jsem se vydat na zpáteční cestu a náhoda mě zavedla až k místu, kde kdysi stálo u silničky nějaké stavení. Dnes už se dalo vytušit jen podle stěny vysokých kopřiv a pelyňků, které se rozpínaly na jeho základech. Nejednou jsem tudy projel autem bez povšimnutí, ale až dneska mi padla do oka stará jabloň, na které byla velká jablka. Jedno z nich jsem si tedy srazil ze spodní větve a zakousl se do něj. Bylo překvapivě dobré, i když ještě trochu kyselé. Vtom mě osvítil nápad, že bych to rajské jablko z Dobré mohl ještě zachránit i pro budoucí časy. Musím se sem v zimě vypravit pro rouby a na jaře je pak přenést na mé připravené pláňky na Stögrově Huti. Podobných původních stromů by tu mohlo být v okolí ještě i víc a tak bych měl třeba co dělat v důchodu, na který se od příštího ledna chystám.
Začátkem listopadu se začalo oteplovat a předčasná zima zmizela až kamsi k severnímu pólu. Na lukách pod Dobrou se vyrojilo plno muškařů, kteří se sem možná dali nalákat i mými články a asi přijeli i ti, kteří si uvědomili, že příští rok už nebude ani Teplá Vltava v seznamu revírů celosvazových povolenek a najednou tu bylo plno. Samozřejmě, že při takovéto tlačenici klesaly i úlovky velkých lipanů a zmizela i rybářská pohoda z předchozích měsíců. Trochu se to dalo očekávat a tak i já jsem upustil od návštěvy svých oblíbených tůněk a proudků a přesunul jsem se do míst, která jsem už delší dobu nenavštívil. Nedělal jsem si žádné velké ambice a byl jsem rád, když se mi podařilo rozlousknout pár muškařských hádanek a uzavřít svou roční bilanci bez větších ztrát. Listopad je přeci jen měsíc, od nějž už nelze očekávat žádné převratné úlovky a každá větší ryba nás potěší.
V neděli 1. listopadu jsem měl volno a tak jsem si zajel k železniční zastávce Dobrá a vydal jsem se na mimopstruhový úsek, kde jsem už nebyl možná deset let. Počasí bylo skoro na koupání a voda byla nízká. V tůni pod železničním mostem chytali dva rybáři štiky na rybičku a vyhřívali se v poledním slunci. Do vody jsem se mohl dostat kolem půl jedné a zkoušel jsem první proud a tůňku pod Velkou tůní u železničního mostu. Začátek byl docela slibný a já vytáhl několik menších lipanů na nymfu. Snažil jsem se najít správnou zátěž a barvu mušky, ale nebylo to ono.
Další hodinu jsem ztratil hledáním nějakého hejnka lipanů, ale šlo mi to bídně. Kolem druhé jsem uviděl první sbírající rybu a tak jsem to předělal na sucho a vytáhl menšího lipana. Najednou jsem uviděl asi padesát metrů pode mnou sebrání od velkého lipana a tak jsem se na něj hned vypravil. Bylo to na klidnější vodě u protějšího břehu za větví. Vtom jsem uviděl ještě jedno sebrání o kus níž, které patřilo jiné rybě. Nasadil jsem malé brčko ve velikosti 20 a hodil ho na prvního lipana. Asi na třetí pokus se zvedl a já zasekl, ale asi to bylo moc brzy, protože jsem rybu jen škrábl.
Sešel jsem tedy na druhou oběť, která nic zlého netušila a elegantně sebrala mou mušku. Zásek tentokrát seděl a ryba táhla pomalu při dně proti vodě. Chvíli jsme se ještě přetahovali, ale voda už byla studená a tak odpor brzy zeslábl a jikernačka kolem 38 cm byla má. Uvolnil jsem jí opatrně z háčku a vydal se na toho prvního lipana. Vyměnil jsem mušky a asi čtvrt hodiny jsem ho trápil. Zvedl se asi třikrát, ale pokaždé šel zásek do prázdna. Zkrátka už byl opatrný a nepomohla mi ani hlinka na konci nástavce. Sběr mohl trvat tak půlhodinku a pak už bylo po všem. I tak jsem měl radost, že se mi podařilo najít a ulovit aspoň jednu slušnou rybu.
Má další rybářská vycházka přišla až v sobotu 14. listopadu a opět jsem se rozhodl pro mimopstruhovku. Zastavil jsem v Chlumu a sešel asi kilometr k Vltavě. Bylo zrovna poledne, slunce pěkně hřálo a řeka byla na normálu a tak jsem se vydal rovnou po vodě, abych se ještě stačil podívat i k soutoku Teplé a Studené Vltavy. Hodně jsem si sliboval od první hluboké tůně kousek pod limnigrafem, ale můj odhad vůbec nevyšel. Lovil jsem po francouzku a prošmejdil jsem všechna dobrá místa, ale nic se nestalo.
Sešel jsem tedy o kus níž pod tuto tůň a v mělkém proudu rovněž nic a v dalších dvou tůňkách přišel jen jeden potočák na štíhlou nymfu se stříbrnou tungstenovou hlavou, pavím tílkem a červeným konečkem. Nakonec jsem se vrátil proti vodě a znovu trápil ta nejlepší místa až jsem zahlédl pod hladinou nějaký pohyb a hned nato mi hlásil i spirálový indikátor záběr. Ani tentokrát netrval souboj s rybou dlouho a byla to pěkná jikernačka z kategorie 38 cm. Vzala tmavou verzi fialového poustevníka (Violet Hermit) na háčku č. 14, kterou jsem měl uvázanou na přívěsu. Během další hodiny jsem pochytal ta nejlepší místa a výsledkem byl jeden proudník na koncovou nymfu.
Bylo po druhé hodině, obloha se potáhla šedými mraky a dost se ochladilo. Byl jsem asi padesát metrů od soutoku a najednou mne napadlo, že to mám asi moc těžké a vyměnil jsem koncovou nymfu za lehčí se světlešedým tlustým tílkem, olivovým límečkem a lehčí zlatou hlavičkou. Stál jsem uprostřed toku a odhodil jsem své mušky kamsi kousek před sebe, abych si urovnal cívky s vlasci. Prut jsem měl ještě v podpaždí a nevěnoval se lovu, když se mi najednou zdálo, že něco zatáhlo za šňůru. Instinktivně jsem zasekl rychlým otočením těla proti vodě a užasl jsem. Můj trojkový prut Sage se ohnul do kruhu a nedaleko přede mnou bojovala ve vodě krásná ryba. Tentokrát to však nebyl žádný odevzdaný úlovek a já byl znovu překvapen, když jsem tahal mlíčákovi z tlamky hluboko zaseknutou koncovou nymfu.
Potěšen touto náhodou jsem znovu odhodil úspěšné nymfičky a chtěl dokončit svou předchozí přerušenou činnost. Po očku jsem už sice sledoval indikátor a držel své lehké nymfy těsně pod hladinou, takže jsem ještě stačil včas reagovat a vytáhl jsem menšího lipana. Nyní jsem si konečně našel čas na zavření kapes u vesty a až pak jsem potřetí nahodil do stejného místa. Bedlivě jsem pozoroval indikátor a táhl zadržované nymfy zvolna pod hladinou a vodil je jako mokré mušky. Indikátor se zvedl asi o centimetr a já zkusmo zasekl a byl tam! Další osmatřicítka jikernačka se dala oklamat, tentokrát na fialového poustevníka. Poté následovalo ještě asi patnáct minut, během nichž jsem vytáhl možná dalších šest lipanů kolem 35 cm. Všechno to bylo na držené nymfičky těsně pod hladinou. Poslední úlovek jsem dostal až na soutoku tak, že jsem v krásném místě opatrně zvedl nymfy z vody, ale nešlo to, protože na konci byl lipan.
Po půl třetí jsem uviděl prvního sbírajícího lipana a tak jsem vyměnil navijáky a začal chytal na sucho. Na konec desítkového Stroftu jsem přivázal CDC brčkové véčko ve velikosti 16, kterému můj lipan nemohl odolat. Nebyl to však žádný obr, jen běžná střední ryba. Chvíli jsem čekal na další kolečko, ale nic se nedělo a tak jsem šel proti vodě a házel svou jepici naslepo. V místě, kde jsem vytáhl před chvíli oba velké lipany, se mi podařilo přesvědčit ještě jednoho třicátníka a to bylo pro dnešek vše. Prohlédl jsem si tedy pečlivě to nejlepší místo a zjistil jsem, že se jednalo o protáhlou jamku v proudu s písčitým dnem, kde bylo tak sedmdesát centimetrů vody. Byl jsem spokojen, že se mi je i dnes podařilo najít a chytit, zvláště poté, když mi volalo večer několik známých, kteří si stěžovali na velmi špatný den. Já na tom mohl být podobně, ale měl jsem zkrátka i hodně štěstí…
V úterý 17. listopadu byl státní svátek a já se domluvil se známým kamnářem Jardou na dokončení instalace nových kamen na chalupě u Volar. Pro všechny případy jsem měl prut v autě, ale moc jsem tomu nevěřil. Když jsme přijeli kolem desáté na Stögrovu Huť, bylo nádherné počasí a nebývalé teplo. Ten den dokonce padl rekord a několik meteorologických stanic naměřilo u nás i přes 20 stupňů ve stínu. Na sluníčku mohlo být klidně i o deset stupňů víc a já objížděl před polednem v Dobré a díval jsem se po původních ovocných stromech a počítal auta rybářů. Zastavil jsem i u Soumarského mostu a koukal se na vodu, když najednou u pravého břehu kus pod mostem dvakrát sebral velký lipan. Vyskočil jsem, jako když mě píchne šídlem a už jsem jel na chalupu, popadl holinky a namířil si to k lenorskému přejezdu. Tady by totiž dnes mohlo být ještě volno.
Na malém parkovišti u přejezdu bylo zcela volno a tak jsem mohl být už před dvanáctou ve Vltavě. V táhlé tůni nad přejezdem byl naprostý klid. Nad hladinou občas přeletěla velká stříbrná jepice a tak jsem nasadil šestnáctkové véčko Pale Morning Dun a během čtvrthodinky jsem vyházel pět lipánků do 30 cm a pak pod sebou utrhl ještě jednu rybu, která však asi nebyla o nic větší. To bylo ale vše a pak jsem byl nejmíň další půlhodinu bez záběru a postupoval jsem po proudu dolů. Na tuto velkou mušku se mi nepodařilo přemluvit k záběru ani pstroužka, který sbíral na mělčině kousek pode mnou.
Stříbrné jepice už dávno přestaly létat kolem a těsně před jednou hodinou jsem si všiml, že se mi u holinek vylíhla na hladině první olivová jepička, kterou možná po třech metrech dychtivě spolkl lipan. Sáhl jsem proto do své pokusné krabičky a vylovil z ní dvacítkové olivové CDC véčko a dopravil ho obtížně k rybě. Lipan reagoval okamžitě, ale asi mě v mělké vodě zahlédl a pak přestal sbírat, aby se po chvíli objevil možná deset metrů nade mnou. Na druhý pokus byl můj a znovu to byla jikernačka okolo 38 cm.
Stál jsem v proslulé tůni, ze které jsem vytáhl mnoho lipanů, ale dneska se mi zdála nějak zanesená pískem a rybami opuštěná. Ještě chvíli jsem koukal kolem sebe na vodu a pak jsem si řekl, že změním taktiku a vydal jsem se dolů po vodě. Neházel jsem už naslepo svou mušku na hladinu, ale hledal jsem další sbírající rybu. Bylo mi jasné, že sběr bude trvat jen krátce a proto ho nesmím promarnit setrváváním v místech, kde se nic nelíhne. Sešel jsem vodou asi šest set metrů a pak mě zaujalo typické místo u pravého břehu za větví, kde jsem na první nahození vytáhl pětatřicítku lipana. Měl jsem z toho radost a vtom jsem uviděl o deset metrů níže na hladině drobné kolečko.
Rychle jsem se tam přemístil a chytl stejnou rybu jako před chvílí. Sušil jsem mušku v tubě se zázračnými kuličkami, pak jsem potřel desítku vlasec Fullerovou půdou a čekal na další kolečko. Netrvalo to dlouho a ryba se mi ukázala skoro ve stejném místě. Nahodil jsem opatrně a pozoroval ten drobný chomáček peří na hladině. Drobná muška se mi za chvíli ztratila, ale já ji nechal ještě plout a najednou se mi zdálo, že brázdí hladinu. Na rozhodnutí jsem měl jen chvíli, ale přesto jsem hned nezasekl a ještě chvilku počkal a pak velmi pomalu zvedl špičku prutu a vyšlo to! Opět jsem táhl lipana stejného ročníku jako byli ti dva předchozí.
Vysušil jsem mušku, odmastil tippet a rozkýval prut. Ale zrada! Má muška visela na stromě za mnou a nezbylo mi nic jiného než jí utrhnout. Chvějícími se prsty se pokouším navázat celý špičkový konec a zaplétám se do uzlů, které mi utíkají přes prsty a já se do toho čím dál víc zamotávám. Jen pár metrů ode mne se na hladině něco děje a já motám a motám. Vypadá to, že tu najednou sbírá možná pět dalších ryb. Kolečka jsou však jen velmi drobná a málo patrná. Jako když sbírají malí proudníci drobné pakomáry.
Konečně jsem se asi po pěti minutách vymotal z uzlů a podařilo se mi na potřetí navázat onu správnou mušku. První hod je trochu delší a jde až těsně u podemletého protějšího břehu. Mušku nevidím a čekám na kolečko. Žbluňk, chvíli počkám a pak následuje zásek a tentokrát je to třicítka potočák. Mlíčák s velkou hlavou je už evidentně po výtěru. Drobná kolečka nepolevují a já tahám lipana za lipanem z vodní plochy 2 x 1 m. Mohlo jich byt asi ještě pět a dva jsem škrábl. Za chvíli už sice sbírali znovu, ale o mou mušku teď neměli zájem. Za pět minut dvě přišla přeháňka a já se chystám končit a jdu vodou nazpět.
Po sedmi minutách však déšť slábne a tak se ještě vydávám k té tůni, co jsem chytl prvního pěkného lipana. Snad tam ještě něco bude sbírat, ale můj předpoklad nevyšel. V oněch místech stojí hned dva rybáři s napřaženou pravicí a vodí tam své nymfy. Nevypadají moc spokojeně a není jim do řeči a tak ještě vyběhnu k místu, kde jsem dnes začínal. Viděl jsem jediné sebrání a lipánka jsem také chytl. Pak se ještě chvíli snažím zvednout ryby v místech, kde jsem byl v poledne úspěšný, ale teď už se tu neděje nic. I tak to bylo dneska opět docela super.
Nezvykle teplé a slunečné počasí mě hned další víkend znovu přilákalo na Teplou Vltavu. V sobotu 21. listopadu jsem v poledne začal v Lenoře nad silničním mostem. Vody bylo poměrně hodně a já začal tedy lovit v hlubších partiích s francouzským nástavcem a s těžkými nymfami, ale nebylo to ono. Během hodiny a půl jsem chytl dva třicátníky lipánky a jednoho malého potočáka. Pak jsem přišel až nad tůň u kempu a rozhodl jsem se nasadit lehčí mušky.
Na konec nástavce jsem dal podzimní lipanovou nymfu se stříbrnou hlavičkou na háčku č. 16 a na přívěs jsem umístil hodně řídkého a sestřihaného, mokrého palmera s pavím tílkem, hnědýma nožkami a zeleným konečkem. Obě „nymfy“ jsem přidržoval v proudu kousek pod hladinou a kontroloval jejich pohyb s pomocí spirálového indikátoru, takže to tak trochu mohlo připomínat metodu muška – splávek. Netečné ryby startovaly ostře na tuto novinku a to i když jsem vyměnil mokrého palmera za mrňavou olivovou nymfičku (18) s malou zlatou hlavičkou. Celkem jsem tak chytl 8 lipanů za půl hodiny, i když ten největší měl s bídou možná 33 cm.
Kolem druhé hodiny se začali zvedat lipani a tak jsem se rozhodl, že přejedu někam níže a zachytám si na sucho. Přišel jsem k auto a kapsa s klíči byla prázdná. Nevěděl jsem co se stalo, protože jsem byl až po prsa ve vysokých holinkách a pokládal jsem za nemožné, že by mi mohly vypadnout. Ale dějí se občas i zázraky. Ten den už nebylo z rybolovu nic a domů jsem se dostal náhradním autem až kolem deváté večer.
Druhý den jsem byl v Lenoře znovu, abych se pokusil klíče s půlmetrovým modrým kalounem nají někde ve vodě. Jak asi cítíte, bylo to nad moje síly. Kolem poledne jsem to vzdal a začal chytat na sucho, ale nebyl to dobrý nápad. Jen pár malých lipánků v tůni u kempu se spletlo. Chtělo to chytat jako včera před druhou hodinou s drženými lehkými nymfičkami. Já to věděl, ale tvrdošíjně jsem čekal, že se to braní zlepší. Byla to má poslední vycházka před dlouhou zimní přestávkou a chtěl jsem si prostě ještě chytit jednoho velkého lipana na sucho.
Před druhou hodinou jsem přejel pod lenorský přejezd a šel rovnou do tůně, kde jsem si před necelým týdnem krásně „zasušil“. I dneska tu sbíralo několik lipanů, ale byli z kategorie do 30 cm. Přemluvil jsem čtyři z nich, včetně jednoho potočáčka a to bylo vše. Prošel jsem sice ještě možná kilometr řeky, ale další místo se sbírajícími rybami jsem už nenašel a před čtvrtou hodinou jsem to konečně zapíchl. Ten závěr sezóny mi tedy nevyšel podle mých představ, ale tak už to v životě chodí. Zapadající slunce prozařovalo podzimní krajinu a já se jen krátce rozloučil s řekou a rybami a myslet jsem při tom i na příští lovy na mé Teplé Vltavě…