Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Vltava nad Lipnem ] > Horké září na Teplé Vltavě
Vytvořeno: 01.11.2009, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Karel Křivanec
Horké září na Teplé Vltavě
Hned na samém začátku září mi zavolal Máca, že si fantasticky zachytal pod Dobrou a zažil dokonce i den kdy lipani při zamračeném počasí a vysoké vodě vyskakovali za jepicemi nad hladinu jako pstruzi. Na nic jsem už nečekal a v neděli 6. září jsem se také vypravil na Šumavu. Volary byly ještě v ranní mlze, ale v kopci nad nimi se vylouplo sluníčko a celý den pak pěkně hřálo. Udělal jsem krátkou výpravu za houbami do smrčin nad Stögrovou Hutí, vyměnil jeden kůl v plotě a po obědě se vydal do Dobré.
Když jsem se celý zpocený dostal až k řece, padl můj první pohled na vodu a bylo to dobré, protože vodní hladina byla stále ještě dost vysoká a to byl příslib úspěšného lovu. Sedl jsem si na břeh a pustil se do přípravy nového nástavce. Dnes jsem se konečně odhodlal k tomu, že vyzkouším poslední novinku, kterou je ujímaný plochý nástavec od firmy Varivas. Nosil jsem ho sice v kapse už několik měsíců, ale dnes se to konečně mohlo stát. Musel jsem ho jen trochu zkrátit, aby to vyhovoval délce mého trojkového prutu, ale pro jistotu jsem ho nechal ještě o kousek delší.
Žlutozlatá barva ploché části tohoto „forpasu“ se rozhodně hodila do dnešního slunečného počasí a jeho bezbarvá špička o průměru 0,13 mm přímo volala po napojení s o setinu tenčím vlascem a vše jsem pak zakončil tradiční desítkou Stroftem. Rozhoupal jsem šňůru s novým nástavcem, který byl o kus delší než prut a pak už se šedomodrá jepka pomalu snáší na vltavskou hladinu. Nechávám jí splouvat proudkem a stále čekám na moment, kdy začne má muška řezat hladinu, ale ona si stále klidně plave a začne brázdit až mnohem později, než by se dalo očekávat. Tak to je tedy jedna z výhod oné novinky.
Na hladině občas sebere menší lipan nějakou potravu, ale zatím je do toho pravého sběru ještě hodně daleko. Potěšitelné je, že hmyzu nad vodou je podstatně více než před několika lety, kdy tu poletovali jen ti nejdrobnější pakomáři a ještě jen velmi řídce. Dnes bych tu možná napočítal deset druhů vodního hmyzu, od pakomárů, přes malé i větší jepice, střechatky a chrostíky. Je vidět, že letní omezení splouvání loděk je znát nejen na početnosti hmyzu, ale i vodního rostlinstva, které se zase začíná vracet do řeky.
Postupuji řekou proti vodě a nic moc se neděje. Jen v jedné hluboké tůňce jsem při záseku utrhl velkého lipana. Asi se mi udělal na vlasci uzlík, protože ten zásek nebyl zase tak prudký. Přicházím k obratníkové tůňce a koukám se, zda neuvidím nějaké kolečko. Na konci výtokového proudku opravdu sbírá v mělké vodě ryba. Stojím po kolena v řece u opačného břehu a házím na ní své hnědé brčko. První hod je ještě bez odezvy, ale na druhý pokus se mi povedlo vystihnout správnou dráhu mušky a na háčku už se kroutí lipan střední velikosti.
Popojdu ještě o pár metrů proti toku a pozoruji hladinu. Nahnědlá voda poměrně rychle proudí a na hladině plave také mnoho malých chomáčků bílé pěny. Nic se neděje a tak zkouším rybu vyházet. Světelné poměry a bílé pěnové ostrůvky skýtají titěrné mušce téměř dokonalý úkryt a tak dvakrát či třikrát sekám až na kolečko, ale vždy je to pozdě. Měním tedy mušku a nasazuji větší šedou jepičku, která se na hladině dobře vidět. Na sebrání od pěkného lipana už nezaváhám a můj prut se ohýbá do krásného oblouku. Lipan ještě chvíli vzdoruje a pak ho mám u holinek. Odhaduji ho tak na 38 cm, ale někde by tu měl být ještě nějaký větší. Chvíli ho zkouším, ale když se mi neukáže tak se dávám na zpáteční cestu vodou.
Je krátce po třetí hodině a já čekám, zda se dnes dostaví nějaké významnější sbírání lipanů. Zatím to byly jen ojedinělé prostřední a menší ryby, ale poslední úlovek snad naznačoval, že by se přeci jen něco mohlo chystat. Po dvaceti minutách jsem asi o sto metrů níže a najednou vidím sebrat dva pěkné lipany najednou, jen asi dvacet metrů pod mým stanovištěm. Zrychluji proto přesun vodou a v místech, kde se domnívám, že to mohlo být, znovu nahazuji své hnědé brčko kousek od břehu.
Ani na deset pokusů se nic neděje a tak se vrátím jen asi o tři kroky zpátky proti vodě a první dopad mušky na hladinu zvedá v mělké vodě krásného lipana. Zásek sedí a ryba se kroutí v proudu a nechce se vzdát. Je to čtyřicítka jikernačka s menší hřbetní ploutví. Uniká proti vodě, ale u protějšího břehu ji obracím a ještě chvíli ji vodím na jemném vlasci než mi ukáže bílé bříško. Pak se snažím o tu druhou rybu, ale ta nereaguje. Asi jí ten souboj v mělké vodě přeci jen poplašil.
Vtom jsem spatřil asi patnáct metrů pod sebou v hluboké tůni velké kolečko. Buď je to další ryba, nebo se ukázala ta, po které jsem zatím bez úspěchu pátral. Sestupuji opatrně vodou a čekám na další sebrání. Po chvíli se v tůni objevuje nové kolečko a tak jdu přímo na něj. Připravím si perfektní hod tak, abych měl ve vzduchu dostatek šňůry, nástavce a koncového vlasce pro jemný a spolehlivý zásek a pak při pomalém vedení mušky podtrhnu před sebou šňůru a muška padá na hladinu asi dva metry před stanovištěm sbírající ryby.
A už jí vidím jak pomalu a ladně stoupá z hlubiny k hladině, opatrně nasaje mušku a pak mizí v hloubce. Čekám proto o poznání déle než normálně a pak zvednu špičku prutu a kdesi nade dnem se zablýskne ryba. Je tam, potvora jedna opatrná! Mám radost, že se mi zásek povedl a vychutnávám si souboj s dalším krásným lipanem, kterému hluboká voda a jemný vlasec dává dost šancí na to, aby se setřepal z dvacítkového háčku bez protihrou. Titěrná ocel však drží v tlamce dobře a tak ryba jen jezdí v tůni, dvakrát si ještě vyskočí nad hladinu, ale možná po třech minutkách je po všem. Je to mlíčák a odhaduji ho i podle výšky těla znovu na čtyřicítku. Ještě se trochu pokochám s jeho velkou hřbetní ploutví a už jde zpátky do rodného živlu.
Za hlubokou tůní řeka mírně zatáčí doprava a je tu docela jalové místo, kde jsem asi nikdy nic většího nechytl, ale dnes je to jinak. U pravého břehu sbírá větší ryba a okamžitě reaguje na mou mušku. Dneska jsou hnědá brčka v kurzu, možná i proto, že ve vzduchu poletuje mnoho rezavých jepic s dlouhými štěty. Za další zatáčkou řeky doleva je ideální proud a lipani stávají u pravého břehu. Je to celkem nenápadné místo, na kterém jsem mnohokrát bodoval a dnes mi dává další velkou rybu až na mělčině u výtoku z táhlé tůňky.
Postupuji dál po proudu a dostávám se do úseku, který je ve věčném stínu smrkového lesa, který začíná na levém břehu. Je zde hluboká voda a v posledních letech už ta hlubina začíná až u pravého břehu, kde dříve bývalo po kotníky vody. Pod větvemi nakloněnými od protějšího břehu sbírá další velký lipan. Je v místě, kam se skoro nedá nahodit a když se mi to konečně podaří, tak jen rýpne do mušky a nic. Jeden z dalších hodů se mi vůbec nepodařil a má muška plave možná půl metru od větve, za kterou se ukrývá starý pán. Najednou ho ale vidím jak pomalu stoupá s otevřenými ústy pod mou jepičkou, otáčí se na záda a s chutí jí nasává. Je třeba opět vyčkat se zásekem déle a ryba už nevěřícně potřásá hlavou a další krasavec je brzy můj.
A ještě jeden lipan se ukazuje o pár metrů pod ním a intenzivně sbírá jepky z hladiny. Je asi v místě, kde v létě jeden podobný dlouho školil mého kanadského přítele. Dneska je ale tak rozežraný, že si splete mou mušku s přírodním hmyzem a pak se to snaží napravit několika výskoky nad hladinu a různými jinými triky. Dnes mám ale svůj den a tak na mě nic neplatí a za chvíli je dobojováno. Je půl čtvrté a najednou ustává rojení hmyzu a s ním končí i hodinu trvající sběr starých ryb, které se vracejí ke dnu a zájem o hmyz na hladině už přenechávají mladším ročníkům. Ještě chvíli to zkouším a pak už vím, že je to zbytečné. První lov s plochým nástavcem se mi tedy opravdu vydařil a tak zas na shledanou někdy příště…
Jistě se asi zeptáte, kdy tedy vlastně bylo to příště a má odpověď je prostá, zase v neděli odpoledne a jen o dva týdny později. U seníku bylo volno a tak jsem opět vyrazil na známá místa. Přešel jsem rychle přes zelený pažit pravidelně kosené louky a dostal jsem se za jakousi příčnou odvodňovací strouhu a rázem jsem se octl v luční divočině plně suchých trav, skrytých výmolů a drnů. Dneska mě tu hned upoutaly velké tmavé housenky, kterých bylo všude plno. Spěchal jsem k řece a tak jsem jen dával pozor, abych některou z nich nezašlápl. Bylo ještě stále horké letní počasí a já balancoval v tom těžko průchodném terénu tak, že za chvíli jsem byl mokrý jako myš.
Během čtrnácti dnů moc nepršelo a tak byla voda v řece o poznání nižší a já tušil, že to dnes bude hodně složité. Bylo poledne a na hladině už se začala ukazovat první kolečka, ale nedařilo se mi nic chytit. Při pohledu do boxů s lipanovými muškami jsem zjistil, že jich sice mám v pohotovosti stovky, ale minule tak úspěšná hnědá brčka chyběla, protože jsem je pro samý spěch do krabičky nedoplnil, stejně jako jiné nadějné vzory. Zkoušel jsem sice různé druhy jepic, ale nebylo to ono a jen na hraně přechodu tůňky do proudu jsem vytáhl na ocelovku lipana prostřední velikosti.
Stál jsem na jakémsi mělkém brodu a přede mnou sbíral krásný lipan, ale na nic nereagoval. Určitě je to ono místo, o kterém se mi znovu zmiňoval v superlativech Máca. Zkusil jsem tedy ještě většího Red Spinera, ale muška byla na docela těžkém háčku a brzy se potápěla. Při jednom zvednutí šňůry se najednou prut ohnul, na hladině se obrátil starý mlíčák a tenké vlákno nevydrželo. S tím jsem měl počítat a to zvednutí mušky mělo být provedeno s krátkým přerušením na dvě doby. Tak to tedy je, asi sbírají stoupající rozence.
Těmito prvními testovacími pokusy jsem mohl ztratit hodinu a teď jsem se znovu vydal proti vodě, aniž bych měl trochu víc jasno. Údolím začal pofukovat vítr a já začal různě váznout před sebou i za sebou a zaplétat se do šňůry. Dnes byl úplně jiný den než minule, kdy se mi vše dařilo. Kdyby mě teď někdo pozoroval, tak by asi můj minulý lov považoval za málo pravděpodobné líčení. Ještě že jsem tu sám! Na každé převázání mušky jsem potřeboval tři až čtyři pokusy a totéž se týkalo i vázání uzlů při opravách nástavce, který se mi stále zdál příliš dlouhý.
Sbírání starých ryb se nakonec přeci jen dostavilo, ale trvalo jen chvilku, tak asi od tří do půl čtvrté. Ryby stály opět v mělké vodě v místech, kde se pláně začaly propadat do proudků nad další tůňkou. Zde jsem také překvapil jednoho opatrného čtyřicátníka lipana na rozence olivky a nestihl jsem zaseknout odrostlejšího pstruha. S olivkami mám v posledních letech na horní Vltavě problém. Zatímco ostatní na ně bez problémů loví, já to o sobě říci nemohu a tak preferuji raději jiné jepičky. V zastíněné zatáčce u lesa jsem vytáhl ještě jednoho krásného lipana na klasické brčko a to bylo pro dnešek z těch velkých ryb všechno.
Slunce už bylo za Stožeckou horou a zamračená obloha přibližovala příchod teplého večera. Z dálky bylo slyšet občasné zatroubení jelenů a já se znovu pomalu plazil nivou plnou obrovských chlupatých housenek a najednou jsem si uvědomil, kolik jich zde vlastně je. Teď večer byly skoro na každém kroku a jestli byly všude kolem na těch neošetřovaných lukách, tak jich musely být statisíce a kdoví, možná i miliony. Vzal jsem jednu z nich do ruky a ta se stáhla do klubíčka a dělala mrtvou. Kdypak se z těch housenek vylíhnou motýli? U toho bych chtěl jednou být!