Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Ostatní ] > Životní úlovek
Vytvořeno: 01.05.2009, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Tomáš Flégl
Životní úlovek
Od roku 2001, kdy jsem poprvé navštívil Kubu za účelem sportovního rybolovu, už uplynula řada let a už tehdy mi Karibik učaroval pestrostí fauny i flory a tak jsem si pohrával s myšlenkou ještě jednou se do této oblasti vrátit. To se mi splnilo až v březnu roku 2009, kdy jsem se vypravil do Venezuely na ostrov Isla Margarita. Mým přáním nebylo polehávat u bazénu či na pobřeží moře, ale něco vidět. Zaplatil jsem si proto dvoudenní výlet letadlem a lodí do delty Orinoka a národního parku Canaima. Popis tohoto výletu by si vyžadoval samostatnou kapitolu a mohu jej každému doporučit jako velký zážitek na vlastní kůži.
K samostatnému rybolovu jak v oblasti moře tak vnitrozemí (delta Orinoka), která má rozlohu Nizozemí lze říci, že to pro místní obyvatele není zábava, ale nutnost pro získání obživy. Panuje zde velká chudoba u místních lidí a tak ulovené ryby jdou především na tržnici a jejich prodej tvoří hlavní část příjmu chudých rybářů.
Vybavení lodí a rybářské nářadí nelze srovnávat se středomořím natož s Norskem. V rybářské vesnici jsem neviděl ani jednu loď z laminátu či kovu. Jednalo se o dřevěné čluny se širokým, mělkým dnem a se štíhlou přídí, poháněnou lodním motorem o výkonu 40 – 45 koní. Veškeré opravy lodí se provádějí přímo na pláži v přístavu za pomocí dláta či hoblíku. Samotná investice do motoru představuje pro místní hotový majetek a může jim být tak trochu útěchou levný benzín ve Venezuele.
Lodě se spouštění na vodu ručně po kouscích kulatého dřeva a rovněž tak každý den po rybolovu vytahují na pláž. Je to opravdu těžká práce. Druhová rozmanitost ryb je tu veliká. Každé ráno vyjíždějí rybáři na moře a loví několika způsoby. Většina používá dlouhý vlasec o průměru 1mm s navázanými háčky. Jako nástrahu mají na háčku napíchnuté maso a spouští ho do vody ve vzdálenosti několika set metrů od břehu. Dalším způsobem je trolling a do třetice jde o kladení rybích košů s návnadou až na dno moře. Samostatnou kapitolou je lov krabů (žije zde několik druhů), kde jsem viděl rybáře, jak hází do příboje silný vlasec s uvázanou mrtvou rybou. Citem sleduje přichycení kraba, opatrně jej přitáhne k nohám a hbitě podebere specielním podběrákem, který vypadá jako raketa na lacros.
Já jsem se seznámil s místními rybáři a požádal je, aby mě vzali jednou na moře. Dal jsem jim za to celou svou rybářskou výbavu včetně prutu. Měli radost a tak slovo dalo slovo a příští ráno v 6 hod. jsem už čekal v přístavu na pláži a zapojil se do každodenní práce. Vše začalo nanošením nářadí z auta do lodě. Podobalo se to neurčitému vraku vozidla, na který jsme, nainstalovali novodurové trubky na uchycení prutů pro trolling, Pak jsme přinesli motor, nanosili zásoby benzínu atd. Moře bylo poměrně klidné a vlny o výšce 2,5 metru byly táhlé a bez obvyklých čepic známých z Norska. Teplota vzduchu ve stínu byla 31 C a vody 28 C.
Za zmínku stojí také rybářské vybavení, které pamatuje polovinu minulého století. Pruty výroby z USA byly se dvěma až pěti očky, jednodílné i dvoudílné. Navijáky multi PENY, které jistě pomatovaly Ernsta Hemingwaye. Byla na nich pletená šňůra a na konci ještě asi 10 – 15 metrů poddajného drátu, který držel tvar. Za nástrahu se používaly napodobeniny rybky z plastu místní výroby udělej si sám. Dva velmi rezaté trojháčky pak ještě umocňovaly výraz této nástrahy.
Konečně nastala pro mě hodina H a vyjeli jsme na moře do vzdálenosti 400 – 500 m od pobřeží. Vlny mi ani nevadily, protože jsem si po 16 zájezdech do Norska na ně už zvykl. Horší bylo tělo spálené i po pravidelném mazání na mých kaktusářských expedicích, kdy jsem sbíral semena po své kolegy. Na tyto útrapy jsem však brzy zapomněl a začal sledovat nastražené špičky prutů v trubkových držácích. Nástraha byla ve vzdálenosti asi 70 m za lodí, která se pohybovala mírnou rychlostí vpřed.
Dostali jsme se až do místa téměř neobydleného pobřeží a vysokých břehů. Tu se špička prutu ohnula a zaječel naviják. Ubrali jsme poněkud plyn a již přitahuje jeden rybář první dravou rybu. To se opakovalo asi každých 10 – 15 minut. V 9,30 místního času si měníme místa v lodi a jsem vyzván, abych si taky vyzkoušel jeden nastražený prut. I když lovím ryby už přes 50 let, tak na takový vercajk jsem chytal poprvé. Hlavou se mi honily všelijaké myšlenky a prosím Neptuna, aby mi dal ulovit alespoň jednu malou rybku.
V momentě, kdy loď klesala po táhlé vlně, to najednou konečně přišlo. Naviják zaječel a prut se ohnul. Ubíráme plyn a já beru prut do ruky. Podle tahu zatím nelze odhadnout co je to za rybu. Najednou se ve vzdálenosti asi 50m otevřela voda a kolmo nad hladinu vyskočil Tarpon a zatřepal hlavou. Byla to úžasná podívaná, která se ještě asi desetkrát opakovala. Po 20 minutách boje se mi podařilo přitáhnout rybu k lodi. Stále mě znervózňoval dlouhý drátěný návazec, který ve vzduchu vydával zvláštní zvuk a já trnul, aby mi ryba neutekla.
Museli jsme ještě zvednout celý motor z vody, protože se rybě zachtělo pod loď. Pak začala závěrečná fáze lovu, kdy se chatrný gaf smekal po velkých rybích šupinách. Konečně se jednomu domorodému rybáři podařilo navléknout gaf rybě pod skřele a pomalým tahem ji přehoupnul do lodě. Teď začalo pravé eldorádo, vzduchem létaly prázdné kanistry a nářadí. Velký chaos v lodi jsem ukončil ranou silné plastové trubky rybě do hlavy.
Zatáhl jsem tarpona do špice lodi, přikryl ho bednami a občas polil vodou, to aby nezaschnul. Loď byla plná krve a šupin. Dochytali jsme bedýnku ryb a v jednu po obědě jsme se vrátili do přístavu. Tarpona jsme přeměřili a zvážili, měl 145 cm a 28kg a pak putoval na trh za cenu 3 bolivarů za kg. Po zdokumentování se loučím s rybáři a vracím na hotel, šťastný a notně unavený. Ani jsem nepozoroval, že mám zamazané kalhoty od krve a nohy také. Ochranka hotelu si myslela, že mě někdo přepadl. Byl to zážitek na celý život, který nelze srovnávat se zdoláváním ryb v Norsku. Obojí je sice krásný rybolov, ale velice odlišný.