Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Jiné revíry ] > Lipanové toulky I – Říjen na Lužické Nise
Vytvořeno: 31.12.2008, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Václav Stránský
Lipanové toulky I – Říjen na Lužické Nise
Vloni mi připadalo, že je na Lužické Nise více lipanů než v předešlých letech a obzvlášť pak na úseku, který obhospodařuje chrastavská organizace. Sjížděli se sem muškaři z širokého okolí, mluvil jsem tu i s muškařem z Mladé Boleslavi, ale nejvíce jsem potkával rybáře z okolí Ústí nad Labem. Naproti tomu mi připadalo, že duháky sem vysazovali asi jen na jaře. Pod Bílý Kostel jsem na podzim vůbec nechodil. Září a říjen jsem navštěvoval úsek právě nad „Bílákem“, tady bylo lipanů hojně a se zárukou pěkného chytání.
Mám tu několik oblíbených tůněk tutovek. Stalo se mi však taky, že jsem v jednom dni měl na jednom z těchto míst pomalu záběr na každý hod a z toho byli dva slušní lipani přes čtyřicet cm. Bohužel ani jednoho jsem nezdolal. O prvního jsem přišel díky až moc razantnímu záseku a koncový vlasec 0,08 mm jsem upálil. Jen jsem viděl, jak lipan elegantně vystoupal pro mušku a obloukem zase mizí v tůni. Pro jistotu tedy zesiluji nástavec na 0,12 mm.
Záběrů sice trochu ubylo, ale menší ryby mušku braly s důvěrou. Po půlhodině dostávám další záběr od lipana, kterého odhaduji na 40-42 cm. Tentokrát záběr sedí a cítím tah pěkné ryby, ale i jak lipan škube hlavou a jde na hloubku, kde se mi u dna vypnul. V této době, kdy se slunečné dny střídaly s deštivými, jsem chytal jen na listokazy, nebo na nymfy olivových jepiček. Nezatížené, jen volně unášené vodou, vše na háčcích č. 20 – 22.
O týden později jsem na této tůni byl po hodině lovu stále ještě bez záběru a tak jsem sešel asi 50 metrů po proudu na nevelkou tůňku. Není ani moc hluboká, ale na protější straně je břeh porostlý vysokou trávou, která se sklání až nad vodu a tady je vždy nějaký slušnější lipan. Nejprve tu chytám menší rybu. Nejdříve jsem myslel, že jde o zakrslého lipana, ale když jsem si ho prohlédl pozorně, tak jsem si všiml, že má ten kořen ocasu spíše nějak zdeformovaný. Zakrslá forma vypadá přeci jen trochu jinak.
Stojím v mělké vodě a rybu pouštím hned vedle sebe a asi metr postupuji. Po několika minutách chytám dalšího, ten už je slušnější a tak si rybu fotím. Když jdu zpět do vody, všimnu si lipana, kterého jsem pouštěl předtím, že tam stále ještě stojí. Je klidný jak beránek a dá se chytit do ruky, tak si fotím i jeho a pak ještě jak stojí ve vodě. Byl to takový manekýn a až když jsem ho třikrát postrčil, pak teprve vypálil jak střela na hlubší vodu.
Poté následovalo několik dalších vycházek a už se blížil konec října a já jsem myslel, že se sem tento měsíc už nedostanu. Syn však potřeboval něco zařizovat v Liberci a tak jsme se dohodli, že si udělá takovou malou zajížďku a „hodí“ mě do Bílého Kostela a ještě jsme se dohodli, že se pro mne staví asi za 2,5 hod.
Má oblíbená tůňka byla už obsazená a tak jsem šel rovnou pod most. Nad mostem už také byli dva muškaři. Bylo znát, že je neděle. Tentokrát o pěkném chytání nemohla být ani řeč. Za hodinu a půl jsem chytl jednoho lipana a potočáka, obě ryby měřily tak 25cm. Pak se mi za muškou přeci jen zvedla veliká ryba a byl to asi největší lipan, kterého jsem tu viděl. Odhadoval jsem ho na 45cm. Ryba se jen pomalu k mušce zvedla a jak se zvedla, tak zase pomalu zmizela v hluboké tůni. Chytal jsem na sucho a už jsem se soustředil jen na toto místo, ale rybu k dalšímu zvednutí za muškou jsem nevyprovokoval.
Kluk už volal z Liberce, že vyjíždí a tak jsem rychle převázal na drobnou nymfičku a doufal, že rybu přinutím k záběru. To se povedlo po několika málo minutách. Cítím silný tah ryby, která sebou mele na místě. Nepovoluji ani centimetr, ale malý háček v tlamce nesedí tak pevně a po několika málo okamžicích se uvolňuje. Chvíli stojím jako opařený, to mohl být můj největší lipan, to by byla fotka, projíždí mi hlavou. Ale za mnou už stojí kluk, a jestli už pojedeme. Vím, že nemá smysl rybu znova pokoušet a tak rezignuji. I tak to byly krásné chvíle. Letos se sem už asi nedostanu, ale musím s potěšením konstatovat, že ryby tu jsou a pěkné.