Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Ostatní ] > [ Stalo se ... ] > Bojovný průběh XII. Republikového sněmu ČRS v Průhonicích
Vytvořeno: 30.09.2008, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Karel Křivanec
Bojovný průběh XII. Republikového sněmu ČRS v Průhonicích
Na sobotu 27. září 2008 svolala Rada ČRS XII. Sněm do kongresového centra Floret v Průhonicích u Prahy. Při prezentaci byla zjištěna skoro stoprocentní účast pozvaných delegátů a tak bylo zřejmé, že se asi tentokrát bude jednat o něčem závažnějším. Po nezbytných procedurálních otázkách následovala zpráva o činnosti za poslední dva roky, kterou přednesl předseda ČRS Prof. Ing. Semeniuk. Dá se říci, že se mu podařilo dobře podchytit všechny okruhy činnosti našeho svazu, což už tradičně provedl formou presentace na nástěnném plátně. Všichni delegáti navíc obdrželi předem kvalitní materiál, čítající 42 stran tabulek a grafů o činnosti ČRS za období 2006 – 2007. Mně se toto vystoupení líbilo a snažil jsem se ho proto sledovat, což se nedá říci o některých přítomných, kterým, bohužel, nestálo ani za to mu po skončení hodinového projevu zatleskat.
Po zprávě dozorčí komise došlo ke změně řídícího sněmu a této funkce se až do konce schůze ujal místopředseda ČRS a zároveň i stávající předseda Západočechů JUDr. Alexander Šíma. Na pořad nyní přišlo projednávání změn ve stanovách včetně zamítnutí jedné změny, kterou prosazovali delegáti ze Západních Čech.
Pak následovalo první bojovné hlasování, které se týkalo výše členského příspěvku pro dospělé od roku 2009 a jeho zvýšení o 25%, tedy ze tří set na čtyři sta korun. Rada ČRS, která návrh předložila, narýsovala před námi pochmurné vyhlídky, mezi které zařadila i stávající ekonomickou krizi, což mělo přivést delegáty k větší poslušnosti. Jihočeši sice předložili protinávrh ve znění příspěvek nezvyšovat, ale po hlasování nebyl jejich návrh v poměru 55 pro, 97 proti a 9 abstencích přijat.
V dalším hlasování pak byl přijat návrh Rady na zvýšení příspěvku poměrem 119 – 35 – 1. Teď už takřka seděl počet hlasujících s počtem přítomných delegátů, když v předchozím kole bylo 161 hlasujících na 156 presentovaných. Na výsledek to sice nemělo žádný vliv, ale v případě těsného hlasování by mohlo dojít k zadrhnutí jednání. Této otázce by měla být napříště věnována odpovídající pozornost. Těžko lze říci kde se stala chyba. Já vycházím z oznámení předsedy mandátové komise, který vyhlašoval výsledky po každém hlasování.
Rada ČRS dále navrhla zachovat stávající procentické rozdělení členského příspěvku (55% pro místní organizace, 30% územním svazům a 15% pro Radu), ale zde vystoupili delegáti Severní Moravy a Slezska a navrhli poměr 50 : 32,5 : 12,5%. Ani tento návrh nebyl přijat, pro bylo 60 delegátů, proti 90 a 5 se zdrželo (počet hlasujících 155). Do toho podal ještě protinávrh jilemnický předseda pan Dr. Košelka, čímž protáhl jednání sněmu asi o 20 minut, protože hodně dlouho nedokázal svůj návrh téměř specifikovat. Je však třeba dodat, že mu s ním nepomohl ani pan předsedající, který pod vlivem své profesní zátěže chvílemi spíše jednání zaplétal tak, že se přesně nevědělo o čem se má hlasovat. Pro tento nový návrh byl jen jeho autor, dva delegáti se zdrželi a zbytek byl proti. Bohužel i toto je druhá strana mince, které se říká demokracie. Nakonec se tedy hlasovalo o návrhu Rady a poměrem 92 pro návrh, 56 proti a při 7 abstencích (celkem 155) byl potvrzen dosud platný a praxí ověřený způsob rozdělování členského příspěvku.
Kde byl přesně mezi tímto jednáním zařazen oběd už nevím, protože mne vyvedl z rovnováhy diskusní příspěvek ing. Votípky z Nýrska, který byl zařazen mezi tři vystoupení k problematice zvyšování členské známky. Organizátoři sněmu to jistě mysleli dobře, ale protože neznali obsah jeho vystoupení, tak ho nechali promluvit v této části. Zmíněný delegát vystoupil v bojovém duchu, obvinil vedení ČRS z toho, že nesplnilo usnesení minulého sněmu, které se týkalo zavedení informačního systému IDS, jehož realizace by stála celý ČRS mnoho milionů korun a požádal o vyvození osobní zodpovědnosti jednotlivých funkcionářů.
Tato situace byla sice už předtím vysvětlena při kontrole usnesení a také v dodatečném vystoupení jednatele ČRS ing. Štípka, ale to delegátovi viditelně nestačilo a nelíbilo se mu ani, že se nenašlo nové řešení brigádnické povinnosti. Zde se musím zastat vedení ČRS, které pro realizaci systému IDS opravdu udělalo maximum, ale co mu to bylo platné, když ho Jižní Čechy odmítly už dříve jako pro ně nepotřebnou a zbytečně drahou záležitost. Pokud se do systému nezapojí všechny územní svazy pak nemůže být realizován, takové bylo jednoduché vysvětlení celého sporu. Při této příležitosti si zde neodpustím otázku, kdo vlastně za celým projektem stál a kdo tedy přišel o vyhlídnuté miliony? Nějaké vysvětlení se sice může nabízet, ale nechtěl bych o něm spekulovat. Pokud se však dobře pamatuji, tak celou záležitost s IDS prosazovali do usnesení XI. Sněmu právě Západočeši.
To však nebyl konec vystoupení zmíněného pana kolegy z Nýrska. Nyní se opřel do závodění. Velice mu vadilo, že 15 Kč z členského příspěvku se věnuje na sportovní činnost a hlavně na reprezentaci České republiky. Navrhl proto sněmu, aby uložil Radě ČRS snížit roční příspěvek na sportovní činnost z 15 na 10 Kč z dospělé členské známky a za dva roky ho prakticky likvidovat na celkovou částku asi ve výši 20 000 Kč a to myslel opět zcela vážně. Na jeho návrh sice odmítavě a emotivně zareagoval předseda MO ČRS Frýdlant v Čechách Roland Niedermayer, ale vlastní diskuse začala až po obědě.
V úvodu této části vystoupil předseda JČ ÚS ČRS St. Havelka s krátkým vysvětlením k dopisu, který byl z tohoto územního svazu zaslán delegátům sněmu. Jednalo se o kritiku způsobu dělení peněz za úlovky z celosvazového rybolovu a některé návrhy jak celou otázku řešit. Nechci zde podrobně uvádět všechny argumenty pro a proti, protože by si to vyžádalo mnohem více prostoru. Na jihočeské návrhy reagovaly jednotlivé územní svazy a jejich čelní funkcionáři a také předseda ČRS, když rozcupovali celý dopis a všechny návrhy na nitky a žádná z nich nezůstala suchá. Bylo to poprvé, co se na takovém fóru hovořilo o podobných otázkách. Při závěrečném hlasování byl jihočeský návrh na snížení odměny za prodanou celosvazovou povolenku z 10% na 5% hodnoty zamítnut poměrem 49 : 99 : 9 (hlasovalo 157 delegátů?) a také návrh na změnu redistribučních poměrů byl rovněž zamítnut v poměru 32 : 116, počet abstencí zanikl v hluku v sále.
Přes tento výsledek je jisté, že Rada se tím bude muset zabývat i nadále a hledat nějaké nové řešení. Alespoň pro pstruhové vody by to bylo asi nutné, protože zde řada rybářů už hojně praktikuje lov způsobem chyť a pusť, který nepřináší uživateli revíru z celosvazových povolenek žádný přínos do pokladny a vůbec nesouvisí s tím, zda má či nemá takový speciální úsek. Řada rybářů už totiž pouští většinu úlovků i na pstruhových revírech s klasickým způsobem lovu a jako řešení by se zde mohlo jevit zohlednit i celkovou návštěvnost na revírech cizích územních svazů.
Kromě toho pak vystoupili k otázce návrhu na snížení příspěvku na sportovní činnost Josef Možkovský se Středních Čech, za hendikepované rybáře-sportovce předseda MO Kladruby Oldřich Miler a ing. Stan. Pernický, vedoucí zlatého týmu ČR z mistrovství světa v přívlači v Bulharsku. Všichni poukazovali na mimořádné úspěchy českých sportovních rybářů na různých světových šampionátech v letošním roce.
Přišlo poslední přihlášené diskusní vystoupení a diskutujícím byla má maličkost. Prodělal jsem v předchozích dnech lehké virové onemocnění a měl jsem potíže s hlasivkami a docela jsem se potil, protože jsem si na papír načrtl jen pár bodů. Ještě před vystoupením mě předsedající upozornil na to, že pro diskusní příspěvek je vyhrazeno pouze 5 minut. To neměl dělat, protože jsem se dostal i já do bojovné nálady a opáčil jsem mu s úsměvem, že pokud měli někteří diskutéři přede mnou umožněno mluvit 15 minut, tak já chci také hovořit bez omezení a možná to bude trvat i minut sedm.
Popravdě řečeno ani nevím, jak dlouhé bylo mé vystoupení. Vzpomenul jsem krátce na tradice našeho sportu, význam sportu pro formování lidské osobnosti, medailový déšť letošní závodní sezóny a i těch předchozích, na přínos závodění pro rozvoj sportovního rybolovu vůbec. Připomenul jsem i tu skutečnost, že nám tento systém závidí celý svět, protože to dokážeme jen za jediný dolar ročně od každého dospělého rybáře. Věděl jsem ale dobře, že nějaké velké emoce by v tomto fóru byly spíše kontraproduktivní a proto jsem se držel fakt.
Vysvětlil jsem delegátům sněmu, že v roce 2000 stála členská známka 150 Kč a na sport šlo 15 Kč, což bylo 10% z členského příspěvku. V roce 2001 stála členská známka 200 Kč a na sport z ní šlo 15 Kč, tedy 7,5 %. Další zdražení přišlo v roce 2006 na 300 Kč, na sport z toho bylo zase 15 Kč (5 %). Už tehdy jsem tajně doufal, že by někoho v Radě mohlo napadnout přidat jednu korunu, čímž by se zcela vyřešila problematika nově vzniklého odboru přívlač. A nyní bylo schváleno zvýšení členského příspěvku od roku 2009 na 400 Kč a je tu návrh na snížení příspěvku na sportovní činnost a tedy hlavně na mezinárodní závodní činnost na 10 Kč.
V procentech je to jednoduché, při 15 Kč to činí 3,75% a při 10 Kč pak jen 2,5 % z hodnoty členské známky. Vyslovil jsem proto podiv, jak je možné, že to před 8 roky dokázala Rada zajistit za 10 % z členského příspěvku a nyní by měl být problém s třetinou tohoto procentického podílu? Na závět jsem vyslovil své přesvědčení, že ČRS je velká organizace, která je ekonomicky natolik stabilní, aby i nadále mohla garantovat státní sportovní reprezentaci České republiky a poprosil jsem přítomné delegáty, aby západočeský návrh odmítli.
I když měl být můj příspěvek poslední, bylo předsedajícím připuštěno ještě vystoupení hospodáře z MO ČRS Rokycany, který argumentoval tím, že oni v Rokycanech mají také závodníky a na jejich činnost nepřispívají ani korunou. Nechtěl jsem už více hrotit situaci, ale opět to bylo zřejmé, že on hovoří o něčem jiném. Sehnat nějakých pětadvacet tisíc na činnost závodníků v Rokycanech asi nebude takový problém jako sehnat 2,5 milionu na státní reprezentaci ve 4 sportech pro asi 10 – 12 mezinárodních akcí za rok.
U nás v Českých Budějovicích máme rybářský sportovní klub, který pokrývá finančně tyto potřeby pro více než dvě desítky závodníků-muškařů, i když některým funkcionářům ČRS leží tak trochu v žaludku, že nezávodíme pod hlavičkou nějaké MO ČRS, která by nemusela dát na naší činnost ani korunu. Nezlobte se v Rokycanech, ale mně ten váš systém nepřipadá moc férový a myslím si, že by se ve vaší pokladně jistě nějaké peníze našly, kdyby k tomu u vás byla alespoň trochu chuť.
Chvíli to vypadalo, že bude nýrská aktivita řešena tak, že rozpočet je podle stanov plně v kompetenci Rady, ale pak se ten problém vrátil, protože předsedající měl své ovečky rád. Byla to chvíle plná emocí, při které jsem se nechal unést v osobním rozhovoru se dvěma hlavními aktéry a po hlasování jsem se jim rovněž osobně omluvil. Museli jsme se tedy spoléhat na to, že zafunguje něco jako kolektivní rozum a pak už došlo k hlasování. Proti návrhu Západočechů hlasovalo 133 delegátů, pro bylo jen 11 a počet abstencí opět zanikl.
Myslím, že k tomu není co dodat, než poděkovat všem odpovědně jednajícím delegátům sněmu, kteří odměnili výsledek hlasování potleskem. O posledním návrhu na totální likvidaci sportu po dvou letech už se hlasovat nemuselo a navrhující se aspoň nyní zachovali solidně, když po dotazu řídícího schůze už nepožadovali další nové kolo hlasování, jehož výsledek byl předem zcela evidentní.
Zbytek sněmu už pak měl standardní průběh, pro usnesení hlasovalo 125 delegátů, proti bylo 21 delegátů z Jižních Čech a 3 delegáti se zdrželi hlasování, tedy při závěrečném jednání bylo stále ještě přítomno 149 delegátů ze 155 presentovaných na začátku. Hlasoval jsem také pro návrh usnesení, protože mi nějak uniklo, že jsme měli doporučeno být proti. Osobně se mi takováto doporučení předem moc nelíbí a tak jsem byl docela rád, že jsem to nevěděl a neměl tak žádný problém zvednout ruku.
Po skončení sněmu bylo kolem 17. hodiny a všichni už spěchali domů, takže mi zbylo jen pár chvil na rozloučení s přáteli. Pozitivní pro mne bylo i zjištění, že delegáti si koupili 11 výtisků mé knihy o České nymfě. To jsem při věkovém a lokálním složení tohoto pléna opravdu nečekal. Při jízdě z Prahy jsem neměl žádného spolujezdce a tak jsem si mohl znovu promítnout některé okamžiky ze sněmu a měl jsem radost z toho, jakým poměrem dopadlo ono hlasování o příspěvku na sportovní činnost. Zároveň jsem však také věděl, že odpůrci sportu v ČRS to nevzdají, i když budou i nadále tvrdit, že proti němu nic nemají. Oni mu totiž jen chtějí sebrat finanční prostředky, jinak jim vůbec nevadí…
Hlavní iniciátor těchto letitých snah o likvidaci závodění u nás dnes přímo nevystoupil, projevil se jen při hlasování. Bylo to snad i proto, že jsem ho v minulosti dvakrát porazil při jednání a hlasování v Radě ČRS, ale to není jistě jeho poslední pokus. O to více mne trápilo pomyšlení, že až jednou dojde ke změně na postu předsedy ČRS, tak asi dojde k nejhoršímu, protože na obzoru je zatím jen jediný kandidát. To pak bude nejspíš konec závodního rybářského sportu v Česku, i když kdoví, třeba se mu podaří sehnat ze svého postu těch 2,5 milionu od státu.
Je víc než jasné, že vrcholní sportovci to sami nedokáží, protože se musí plně věnovat přípravě na světové a evropské soutěže a pokud by se to podařilo někomu jinému, pak už by tu byla nová otázka, pod čí hlavičkou by pak mohla startovat státní rybářská reprezentace naší republiky? Nemyslím si, že by to pak nutně musel být vždy zrovna ČRS. Spíše by to mohla být řada soukromníků, asi podle jednotlivých akcí a oni by také mohli hovořit i do nominací k těmto soutěžím, na které by se pak nutně nemuseli dostat jen ti nejlepší. Možná by také mohlo dojít i k rozštěpení našich řad a to by si z přítomných delegátů sněmu nepřál asi nikdo.