Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Jiné revíry ] > Úplně jiná voda
Vytvořeno: 01.02.2008, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Václav Stránský
Úplně jiná voda
Konec loňské sezóny se kvapem blížil a tak jsem se snažil každou volnější chvíli využit k návštěvě vody. V říjnu to bylo perfektní na Nise, lipani šli spolehlivě na malé hnědoolivové bobše a některé ryby se nechaly zlákat na malou černou goldheadku přizdobenou hlavohrudí z olivové vačice a spectraflashe. Právě na tuto nymfičku se nechalo zlákat i několik zapomenutých duháků, největší měřil rovných 40 cm, ale tahal, jak kdyby měl o deset centimetrů více. I jeho ulovení bylo docela zajímavé.
Prochytával jsem dva klidnější úseky rozdělené jen mělkou peřejkou. Zatímco v prvním úseku jsem byl bez záběru, v druhém, ještě v mělké vodě hned pod peřejí se šňůra z ničeho nic zastavila a já ihned ukvapeně a prudce přisekávám a jen cítím, jak rybě mušku vytrhávám z tlamky. Procházím tedy ještě tuto tůňku a pak lezu z vody a vracím se asi o 50 metrů zpět a procházím celý úsek ještě jednou. Tentokrát jdu pomaleji a nymfy občas oživuji nepatrným popotažením šňůry. Konečně se dostavují i výsledky a tak chytám několik lipanů, ale žádný není větší než ten, kterého jsem chytl pod jezem v Bílém Kostele (37 cm) a tak další pouštím bez měření a jen se bavím lovem.
Pomalu jsem opět u místa, kde jsem měl záběr od ryby, ale tentokrát nic a tak pokračuji v klidnějším úseku. Chytám tu menšího lipana a duháčka, který ale snad nemá ani míru. Přeci jen se ještě vracím na okraj této tůně a nahazuji na rozhraní peřejky a klidnější vody. Několik hodů nic, ale pak se šňůra zastavuje.
Tentokrát nespěchám a nezasekávám s velkou razancí. Po záseku však cítím, že visím. Několikrát, tedy škubnu prutem ve snaze uvolnit vázku, ale ta se najednou z ničeho nic rozjíždí a ryba míří do hluboké vody. Podle tahu soudím, že tohle určitě nebude lipan. Po chvíli cítím divné škubnutí ve šňůře a ta najednou jakoby ztěžkla. V první chvíli jsem myslel, že se mi pověsila na druhou mušku také ryba, to jsem ale po chvíli vyloučil.
Ryba asi vzala koncovou mušku, která se při zdolávání uvolnila. To bylo asi to cuknutí, které jsem pocítil během zdolávání. Druhá muška byla zapíchnuta rybě v tukové ploutvičce. Byl to docela mazec zdolávat takto napíchlou rybu. Nemohl jsem ji vůbec otočit, natož utrhnout ode dna. Měl jsem návazce z dvanáctky vlasce a tak jsem rybu nechtěl moc rvát. Můj úlovek se mi podařilo zdolat až po několika minutách. Byl to ten čtyřiceticentimetrový statný a pěkně vybarvený duhák. Řekl jsem si, že proto, že když tu jsou ještě tak pěkní duháci, kteří bývají touto dobou již vychytaní, tak budu po zbytek sezóny jezdit už jenom sem.
Jenže pak přišel první sníh a do toho ještě déšť a voda v tocích začala stoupat. Trvalo to něco přes týden, než voda u nás ve Smědé byla zase v normálu. Myslel jsem tedy, že i voda v Lužické Nise bude jak má být, ale opak byl pravdou. Nisa byla asi třicet centimetrů nad normálem a ke všemu ještě dosti přikalená a v takovéto vodě zde ryby neberou. Přeci jen jsem se rozhodl zůstat. Nejdříve jsem to zkoušel na nymfu, ale pak jsem usoudil, že bude asi lepší strímr. Po třech hodinách jsem měl na kontě jednoho duháka kolem třiceti centimetrů, který se mi však při výskoku vypnul a jednoho malého potočáka a tak to balím a jedu domů.
A opět několik dní pršelo a voda začala stoupat, a jelikož se blížil konec listopadu, rozhodl jsem se neriskovat zvednutou a kalnou vodu na Nise a tak raději strávím zbytek sezóny na Smědé. Za celý rok jsem tu byl jen několikrát a chytl jsem několik vysazených duháků a menších potočáků. Lipani jako by vymizeli a když už jsem nějakého chytl, tak velikostí nepřesáhli 25 cm. Proto jsem měl trochu obavy a říkal jsem si, jestli nakonec nebylo přeci jen lepší jet na tu Nisu.
Mé obavy ze mne záhy opadly, když jsem během několika hodů chytil tři lipany a všichni měřili přes třicet centimetrů. Pak jsem chytal i menší ryby a k polednímu jsem dostal lipana 35 cm a toho jsem si už vzal. Doma jsem mu zkontroloval obsah žaludku. Byl to jen písek a mezi tím se sem tam objevila tmavě hnědá larvička, pravděpodobně drobných jepiček.
Za ty tři poslední vycházky jsem musel změnit názor na naší řeku. Když se mě totiž v srpnu ptal předseda, jaká je letošní sezóna, tak jsem mu odpověděl, že dobrá, jen u nás na Smědé není kromě několika vysazených duháků nic. Teď jako by to byla úplně jiná voda, i když tu nejsou ryby nijak veliké. Před pár lety se tu totiž dali chytit lipani i 40 cm. Nyní tu jsou ryby v průměru o pět centimetrů menší, ale věřím, že se to zase zlepší. V každém případě si myslím, že podzim na Smědé zas tak špatný nebyl…
