Český muškař

NAŠI SPONZOŘI

[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Svatováclavský pohár a Memoriál Theodora Kouby

Vytvořeno: 01.11.2007, Aktualizováno: 05.11.2013

Autor: Milan Hladík

Svatováclavský pohár a Memoriál Theodora Kouby

O posledním zářijovém víkendu jsme pod hlavičkou Jihočeského územního svazu ČRS a hlavního sponzora Franty Hanáka opět pořádali u nás na jihu Čech dva muškařské závody, Svatováclavský pohár na nádrži Květoňov a Memoriál Theodora Kouby na řece Vltavě pod Vyšším Brodem.

Příprava a organizace akce

S přípravou obou akcí jsme začínali už v únoru, kdy nejprve bylo třeba vyrobit plakáty, se kterými mi pomohl Fr. Tobiáš, a také bylo třeba naprogramovat on-line přihlašovací systém, který je asi nejspravedlivější formou přihlášení. První kolo telefonátů začalo hned po jeho zveřejnění, jelikož bylo během jednoho dne „vyprodáno“ a tak jsme rozšířili počet závodníků na 96 na nádrži na 32 tříčlenných družstev na řece. Při přihlášení měli přednost členové Muškařského klubu České Budějovice a zahraniční hosté, ale nakonec se dostalo na všechny zájemce.

Pak byl celkem klid a další kolo práce začalo v září. Bylo třeba zajistit rozhodčí, projednat s majiteli pozemků kosení břehů u nádrže, zajistit vlastní pokosení břehů, zajistit kvalitní zarybnění, domluvit občerstvení, vyrobit a rozvěsit cedule se zákazem rybolovu, objednat pojízdné záchody a navštívit ostatní sponzory. Jelikož se v září několik účastníků odhlásilo, pak bylo třeba shánět náhradníky atd. atd., zkrátka spousta telefonátů.

Správným krokem bylo svěřit veškerý „catering“ restauraci Lesanka ve Vyšším Brodu. Mají už s podobnými akcemi zkušenosti a není pro ně problém přivézt hotové jídlo až na nádrž. Jediný problém, který bylo nutné vyřešit, byl jídelníček, jestli si necháme na Květoňov přivézt řízek nebo guláš, a aby od rána byly připravené nějaké klobásky. Franta totiž zastával názor, že nejlepší by bylo dát si po ránu nějaké klobásky, pak že by si dal řízek a pak guláš. A na slavnostní sobotní večeři jsme opět objednali kachničku.

Vlastní akce začala už v pondělí, kdy pod Frantovým dohledem bylo do Květoňova vysazeno osm metráků duháků, z toho jeden a půl metráku ryb okolo padesáti centimetrů. Pak jsme se v úterý odpoledne s Frantou zúčastnili vysazování z raftu na řece Vltavě a pak jsem jel na Květoňov s Mírou Krotkým připravovat občerstvení. Ve středu byla brigáda na Květoňově. Už od rána tam řádili s křoviňáky Franta s Pepou a tak na druhou skupinu ve složení Šeďa, Karel a Kaďas zbyl jenom břeh pod cestou.

My s Jájou jsme ještě jeli vysadit jeden metrák duháků do sektoru B pod rozdvojením, kde jsme ještě do každého úseku přidali jednu vaničku ryb a pak jsme ještě stačili vyřezat jeden remízek na plážičce. Do toho mi od pondělka každých pět minut někdo volal. Kde jsou propozice, v kolik se začíná, ať někomu seženu náhradníka, kam mají jít trénovat, kolik se vysadilo ryb, jestli už jsem jim někoho sehnal, v kolik pojedeme na brigádu atd.

Ve čtvrtek odpoledne jsem už vyrazil na Květoňov, kde bylo třeba postavit stany, převzít pojízdné záchody, připravit vytyčení míst a parkoviště, s kterým mi pomohl David Říha, a hlavně připravit losování a také aktualizovat program na vyhodnocení podle finální soupisky a vyvěsit propozice. V letošním roce jsem připravil nový systém, kdy každý závodník projde všechny sektory a složení jednotlivých skupin se průběžně měnilo tak, že v každém kole chytali závodníci proti jiným soupeřům.

Jelikož jsme s Ivčou Linhovou, která měla na starosti ceny a finance, začali losování už v půl sedmé ráno, tak všechno proběhlo hladce a od devíti se mohlo chytat. Karel měl na starosti rozdělení rozhodčích a jejich proškolení a v poledne vyrazil na řeku, kde bylo třeba podle plánku vytyčit čtyři sektory, každý o délce okolo jeden a půl kilometru, takže se v té buši pěkně prošel a byl hotový až za tmy a to pěkně hotový.

Závod na Květoňově je pro mne trochu náročnější, jelikož nejen chytám, ale zároveň počítám výsledky. Od příštího roku jsme se dohodli s Ivčou, že jí naučím práci s vyhodnocovacím programem a tak to bude lepší. I když mi, díky poměrně velkému množství úlovků, letos vyhodnocení závodu trvalo déle, stihli jsme vyhlášení výsledků ještě za světla.

Po úklidu na Květoňově jsme se přesunuli do Vyššího Brodu, kde od devíti hodin večer probíhalo losování závodů na řece. Byla velká úleva, když mi nakonec v mističkách nezůstal žádný papírek a věděl jsem, že už de facto končí stres a začíná zábava, protože závody na řece jsou oproti Květoňovu už celkem v klidu.

V sobotu se od devíti do dvanácti chytalo první kolo a od dvou do pěti druhé kolo. Slavnostní večeře byla důstojným zakončením poměrně náročného dne, jelikož bylo drsné počasí a chytalo se hodně ryb. Po vynikající kachničce byla žízeň a tak někteří vydrželi v Lesance až do tří hodin do rána.

Právě kvůli společenské důležitosti večeře začíná třetí kolo závodu v neděli až v deset hodin. Během čekání na vyhlášení výsledků všichni ocenili Mácův nápad, že by mohla být k obědu svíčková, a ta byla také skvělá.

Vyhlášení výsledků se opět zúčastnila paní Koubová, na počest jejího zesnulého manžela, který byl dlouholetým jednatelem místní organizace a také velkým muškařem, a tak to bylá příjemná tečka za týdenním maratónem. Vyzvánění mobilu mi však v uších zvonilo ještě tři dny.

Vlastní závody z pohledu závodníka

Pstruhová nádrž Květoňov je během závodu rozdělená na čtyři sektory po dvanácti závodních místech („Louka“, „Pod cestou“, „Hráz“ a „Plážička“). Chytají se čtyři padesátiminutová kola a střídají se zde dvě skupiny závodníků. Vyhodnocuje se pořadí v sektorech v každém kole a o celkovém vítězi rozhoduje nejnižší součet umístění z jednotlivých kol.

Jasná čtvrteční noc se vzhledem předpovědi počasí zdála jako omyl, ale bohužel měli meteorologové pravdu a ráno již foukal studený vítr a také pršelo. Ale během dne se ukázalo i slunce, foukal silný vítr a k večeru se opět rozpršelo, zkrátka pravé jezerní počasí. Neměl jsem špatný los a tak jsem do závodu nastupoval s nadějí, že bych to konečně mohl prolomit!

Vystřízlivěl jsem však hned v prvním kole, kdy jsem byl na plážičce bez kontaktu. Ve druhém kole jsem chytal vedle Romana Heimlicha, který vyhrál první kolo na louce a byl doslova nabitý. Já jsem se už trochu rozcvičil a tak jsem jednoho duháka chytil, jeden mi spadnul a jeden mi to spolu se signálem ukončujícím kolo nedobral, Roman těsně před signálem chytil třetího a byl ve hře o medaile, já měl po dvou kolech nelichotivý součet 21 a byl jsem až 77.

Ve třetím kole jsme chytali opět vedle sebe na hrázi hned vedle stavidla, Roman začal dubletou na první hod, což mně trochu rozhodilo. Ale dokázal jsem vytěžit z nového prutu SAGE Z-AXIS a z větru, který foukal zprava a dělal za stavidlem jakýsi úplav. Házel jsem to až za stavidlo, kde byly soustředěni duháci a vždy jsem je vytáhl do tišiny za stavidlem, kde mi to zhruba asi po dvou metrech dobrali. Dokázal jsem se soustředit až do konce a s pěti rybami jsem vyhrál svůj sektor.

V posledním kole jsem nastoupil na louku, kde jsem měl vynikající místo, silný protivítr zleva dělal jednak pěkné vlny a jednak nafoukal ryby do zátoky k panelové cestě. Díky dlouhým hodům jsem vyhrál se čtrnácti rybami (z toho byla jedna padesátka) a druhý Tomáš Starýchfojtů, chytající po mé levici, měl ke svému umění i štěstí, že ho nebyl ode mne napravo chytající Angličan schopen přechytat. Měl z nás tří jistě nejlepší místo, ale polovinu tohoto posledního kola strávil v motanicích a navazováním utrženého návazce.

Celkem se na jezeře chytlo 769 ryb, z toho v prvním kole 146, ve druhém149, ve třetím 251 a ve čtvrtém 223, což byla asi zásluha poměrně proměnlivého počasí, které udrželo ryby při chuti. Asi třetina závodníků si chytila rybu okolo padesáti centimetrů, nejdelšího duháka měl David Šeba (63 cm). Pouze jedna závodnice zůstala bez úlovku.

Celkovým vítězem Svatováclavského poháru se stal Tomáš Strarýchfojtů s obdivuhodným součtem umístění 5. Stejně na tom ale byl druhý Franta Hanák a o vítězi pak rozhodl vyšší počet úlovků. O nepředvídatelnosti jezerních závodů vypovídají i dvě zera loňského vítěze Milana Pavlíka a fakt, že loni byl sektor na hrázi nejlepší a letos se tam zas tak moc nechytlo a úlovky se točily okolo celé nádrže.

Koubův memoriál je závod na řece, ve kterém soutěží tříčlennýá družstva, kdy dva členové týmu chytají spolu v jednom úseku a třetí dělá rozhodčího sousednímu družstvu a během tří kol se všichni v hlídání vystřídají. Soutěž jednotlivců se tu nevyhodnocuje a o vítězi opět rozhoduje součet pořadí ze tří kol. Družstva jsou rozdělena do čtyř sektorů (sektor A – od jezu ve Vyšším Brodě po potok pod seníkem pod benzínkou, B od potoka po jez v Herbertově, C – od soutoku s Vltavicí po parkoviště U veverek, D od parkoviště U veverek po louku pod maringotkou).

Po vyrovnaném boji se vítězem stalo družstvo „Smokers“ ve složení Martin Drož, Narcis Holý a Míra Paur, nejdelší rybou byl duhák 52 cm Honzy Peciny. Chytalo se ze začátku na strýmry a pak hlavně na nymfu a ke slovu přišla i suchá muška. Počasí se postupně zlepšovalo a tak rostla i aktivita domorodých ryb, které nakonec dělaly přesně polovinu úlovků.

Vltava 28	duhák	potočák	lipan	ostatní	celkem
1. kolo	320	174	19	28	541
2. kolo	130	127	11	63	331
3. kolo	204	158	27	51	440
celkem	654	459	57	142	1312

Soutěž na řece z pohledu rybářského hospodáře

Když jsem si udělal analýzu úlovků na řece, která mi souží trochu jako odhad stavu rybí populace a také vodítko pro vytyčení sektorů pro příští rok, zjistil jsem několik zajímavostí. Kromě vysazených duháků se chytlo i 459 potočáků a dokonce i 57 lipanů. V kategorii ostatní byly zastoupeni především tloušť, proudník, okoun a pár plotic. Naše ochrana a vysazování potočáka a lipana mají úspěch. Lipani se po totální likvidaci zimujícími kormorány začali znovu objevovat od Herbertova dolů už loni a to hlavně díky experimentu MO Vyšší Brod, která ročky lipana vysazuje do Větší Vltavice, což je ten potok vtékající do Vltavy pod Herbertovem. Zde mají lipánci možnost se aklimatizovat, poporůst a pak se stahují do řeky. Jak vidíte na grafech, vyskytují se až pod Veverky a pokud letos nepřiletí moc kormoránů a přežijí zimu, mohli by po jaru dát vzniknout novému pokolení.

V sektoru A se projevili duháci, kteří nám utekli z koše při přejezdu jezu ve Vyšší Brodu (bylo jich tak půl metráku a rozplavali se po proudu dolů). Překvapivě slabý byl poslední úsek A 8, stejně jako první dva úseky v sektoru B, které jsou jinak mezi rybáři velmi oblíbené. Jinak byly jednotlivé úseky celkem vyrovnané a záleželo hlavně na závodnících, kteří na konkrétním místě chytali, jelikož zde byla přítomna jak naše závodní špička tak i závodníci rekreační. Hodnotu obou soutěží pozvedlo šest závodníků z Anglie a Robbie Winrame, profesionální průvodce na Rutlandu, dosáhl na čtvrté místo na Květoňově.

A na závěr

Důvodem, proč pořádáme závody na našich revírech, je jednak to, že nás závodění zkrátka baví, ale cílem je i získání dalších finančních prostředků na zarybnění našich revírů, jelikož všechny ulovené ryby se během závodů pouští a tak si po závodech na své přijdou i ostatní sportovní rybáři, kterým závodníci zaplatili mimořádné zarybnění. A z vlastní zkušenosti můžu říci, že chytání je ve Vyšáku dobré i teď, měsíc po závodech.

A nakonec je třeba poděkovat všem sponzorům, hlavně tedy Frantovi Hanákovi a dále i panu Tůmovi, Rybářskému sportu Mikešová v Kaplici, Jindřichovi Knápkovi, Lubošovi Burianovi a redakci časopisu Český Rybář. Dále bych chtěl poděkovat členům Muškařského klubu v Českých Budějovicích za pomoc při organizování závodů a také zástupcům MO ČRS Vyšší Brod a MO ČRS Kaplice, které zajistily vysazení ryb a ostrahu revírů před závody. Nemohu zapomenout ani na Ing. Štěpána, jednatele JčÚS ČRS, který mi pomáhal zajišťovat vše potřebné včetně kvalitních ryb. Celkové výsledky vedle stránek Českého muškaře najdete i na stránkách JčÚS ČRS (www.crscb.cz) včetně dalších fotografií, propozic a pozvánky na příští ročník závodů.

© 2007 MARKOnet.cz

-= tisk =-

Na začátek stránky