Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Jiné revíry ] > Prázdninové výpravy za rybami I.
Vytvořeno: 02.09.2007, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Václav Stránský
Prázdninové výpravy za rybami I.
Vše začalo na začátku července společnou vycházkou s dcerou Vendy na Nisu, kde jsme si perfektně zachytali a jí se to tak líbilo, že se dožadovala častějších návštěv u vody. Bohužel se ale mé vycházky překrývaly s jejími cyklistickými výlety s přítelem a tak jsem na ryby chodil zase sám.
Návštěvu Ohře jsme s kamarádem Mironem plánovali již delší dobu, ale čekali jsme, až bude mít volno i Jirka, který měl zajistit naší společnou výpravu autem. Když jsme se konečně domluvili, začal jsem shánět ubytování, ale v Žatci to neklaplo a tak jsme se rozhodli pro Rybářskou baštu u Nechranky. Původně s námi měl jet i syn Lukáš, ale tomu se nakonec nechtělo a Vendulu jsem na velkou řeku brát nechtěl, protože se bojí brodit v hluboké vodě.
A tak 20. července konečně stojíme na břehu Ohře pod přepadem. To, že jsme právě zde, má své opodstatnění. Jirka s Mironem totiž chtějí zkusit zdejší dravce, kterých tu je plno. Sám jsem slyšel při závodech v Klášterci, že tu letos bylo chyceno 15 sumců, největší měl údajně měřit 180cm. A tak zatímco já si připravuji muškařský prut, Miron s Jirkou dávají dohromady vláčáky na které navazují maxinástrahy z grizzly peří kohouta, marabu a spectra flashe různých barev. Nástrahy vypadaly pěkně jen ta délka (20 – 25 cm) mne odrazovala.
U vody jsme něco po půl sedmé večer. Jirku s Mironem občas pozoruji, jestli něco chytli, ale skoro na ně nevidím, jsou docela daleko a už se začíná šeřit. Za chvíli bude půl desáté, do té doby jsem viděl jen jedno sebrání od ryby. Ovšem co se začalo dít za chvíli, předčilo mé očekávání. Za dvě a půl hodiny jen jeden záběr a teď záběr za záběrem. Měl jsem tam navázaného malého zlatohlavého černého pakomára, a i když se dělalo kolo vedle kola od sbírajících ryb, duháci tohoto "pakoše" brali s důvěrou. Všechno je to jedna sorta 30 – 32 cm. Dvě ryby jsem si vzal a čekal jsem, jestli nepřijde třeba nějaký velký duhák. Určitě tu jsou, ale tentokrát nepřišel a tak si před desátou beru duháka 32 cm a pomalu jdu k autu.
Miron s Jirkou už se taky vrací a tak se ptám, jak dopadli. Jirka chytl jen malého okouna na třpytku a Miron na své maxinástrahy měl na prutu dvě štiky a candáta, ale ani jednu rybu úspěšně nezdolal. Po návratu na baštu jdeme ještě na pivo. Probíráme dnešní den a hlavně se domlouváme na zítřku. Chtěli jsme původně na "starou řeku", ale nakonec jsme se domluvili, že půjdeme opět pod přepad.
U řeky jsme kolem deváté ráno. Už včera tu byl muškař, kterého poznávám podle auta s karlovarskou espézetkou. Stojí stále na stejném místě, asi přespal v autě. Zabrozuji na své místo asi třicet metrů pod něj. Na laclu u prsaček se mu houpe zavěšený úlovek. Nad námi jsou další čtyři muškaři a netrvá dlouho a příchází další. Přichází ještě jeden "plašmuška" se třpytkou, takže nás tu je dneska docela dost, což asi svědčí o tom, že nedávno vysazovali.
Se včerejškem se to nedá vůbec srovnat, mám jediný záběr, i když podle tahu asi od větší ryby, ta se mi ale po chvíli vypíná a tak lezu asi po hodině z vody. Muškař nade mnou už někam zmizel a teď je tam Jirka, který už také vytáhl mušák. Dneska to vůbec nejde a tak se radíme jak dál.
Chtěli jsme pod jez do Stranné, ale nakonec jedeme rovnou do Libočan. Zde už je ale také plno muškařů a volno je až nad obcí u zahrádkářských domků. Miron už s mušákem chytá asi dvacet metrů pode mnou. V zátočině v hlubším proudu dostávám jednoho lipana a potočáka. Na Ohři je dnes nezvykle málo vody, a protože jsou Jirka s Mironem stále bez záběru jedeme ještě na chvíli do Žatce pod splav, ale ani tady to není nijak valné. Chytám tu jen jednoho malého tlouště a tak asi po půlhodině jedeme domů.
Po návratu domů oznamuji Vendy, že o dovolené se pojedeme podívat alespoň na tři dny na Ohři. Je tam málo vody, protože je sucho a brodění se nemusíš bát. Dovolenou jsem měl od začátku srpna a vůbec mě nenapadlo, že by mohlo dojít během desíti dnů k nějakým výrazným změnám počasí. Než však odjedeme, musím doma ještě doma vymalovat, ale moc se mi do toho nechce a tak si ještě zajedu 1. srpna na Lužickou Nisu.
Mám navázanou úspěšnou kombinaci z posledních vycházek, malého černého pakomára v zlatohlavém provedení a olivovou nymfu s modrým korálkem. Ryby docela berou, chytl jsem jednoho menšího duháka, několik potočáků, ale hlavně jdou lipani. Když v jedné z hlubší tůni dostávám duháka 35 cm, si říkám, že by jich tu mohlo být víc. Sem tam se na hladině udělá kolečko od sbírající ryby, ale převazovat na sucho se mi nechce. Už jsem skoro na konci tůně, kde na břehu rostou vedle sebe asi čtyři keříky, naklánějící se až nad hladinu. Můj hod směřuje právě sem a ihned po dopadu se zavlní hladina a ryba i s mojí muškou si to už metelí proti proudu. Šňůru nestačím ani dobrat, ryba si jí napíná sama, jakmile však cítí odpor napnuté šňůry vyskakuje nad vodu a zbavuje se mé mušky.
Vše proběhlo tak rychle, že jsem nestačil ani zareagovat a teď jen tiše stojím a zírám, co se vlastně stalo. Má ryba měla určitě kolem půl metru, nemusím vám snad ani říkat, že to byl statný duhák. Další půlhodinu zkouším měnit různé mušky, ale marně. Doma oznamuji, že zítra začnu malovat, ale že mi utekla velká ryba, a tak jí dám jeden den oddech a v pátek půjdu opět zkusit štěstí.
V pátek 3. srpna jsem něco málo po půl sedmé na Nise a mířím přímo k tůni, kde jsem předevčírem přišel o velkou rybu. Už z dálky ale vidím, že nad tůní loví někdo se třpytkou, která se i na tu vzdálenost silně leskne. Já jdu po proudu a on proti, takže v tůni už byl! Napadá mě jen jedna myšlenka, buď už ho chytl, nebo vyplašil. Vylézám z vody, obcházím ho a lezu do vody až asi dvacet metrů nad tůní.
Tůň procházím už asi po třetí, ale stále nic. Vtom se udělá u protějšího břehu větší kolo, takže rychle převazuji na sucho a nasazuji obyčejnou rudořitku vel. 12. Ihned po nahození následuje záběr, ale je to jen lipan kolem 35cm v pěkné kondici. To byla jediná ryba z této tůně a tak si říkám, že duhák je opravdu pryč. Převazuji opět na nymfy a přesunuji se asi o 20m níž po proudu. Tady je už proud silnější a tak olivovou nymfičku měním za olivového jiga. Z tohoto proudu dostávám jen menšího potočáka.
Pomalu přicházím na klidnější vodu a registruji mírné pozastavení šňůry, po kterém instinktivně přisekávám, a vtom se šňůra prudce rozjíždí. Tah je silný, to by mohl být můj duhák! Ryba bojuje stále u dna, žádný výskok a asi po třech minutách jí dostávám na mělčí vodu a vidím, že to je opravdu duhák. Snažím se ho podebrat, ale vyskakuje mi a až na podruhé se mi to daří. Je dobojováno a metr ukazuje 47 cm. Úlovek si ještě fotím a už to mám tak akorát na vlak.
Konečně se blíží datum našeho odjezdu na Ohři. Nocleh mám objednaný na tři noci v ubytovně Sever přímo u jezu v Žatci od 8. srpna, od středy do pátku. Předpověď není nijak uspokojivá, hlásí přeháňky, místy přívalové deště. Úplně jsem opomenul sledování hladiny Ohře na netu, což se ukázalo jako velká chyba. Po páté odpoledne vyrážíme směr Libočany. Zatím je krásný slunný den, ale asi díky hlášce o přívalových deštích odpouštějí z Nechranické přehrady vodu. Hladina je minimálně o půl metru nad normál a ryby neberou. I když u břehů poletují chrostíci a ještě více je jepic, není nikde vidět, že by ryby sbíraly.
V půl osmé nás od vody vyhání sílící vítr, který s černými mračny ohlašuje to, co již v televizi předpovídají dva dny. V půlce cesty nás chytl pěkný déšť, takže jsme na ubytovnu přišli pěkně promočení a déšť ještě zesílil a přešel přímo v přívalový liják. Ráno nás vítá polojasno a později leze hřejivé sluníčko, i voda klesla na normál, ale je silně přikalená a v takové vodě jsem tu nikdy nic nechytil a tak balíme a jedeme domů. Vendy je zklamaná a tak ji ujišťuji, že si to vynahradí třeba jindy a jinde. Příště pojedeme na Jizeru…