Český muškař

 Titulní stránka
  NAŠI SPONZOŘI

 Hanák - pruty SAGE  G&T Publishing


[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Finské mistrovství světa – Kemi 2007 – I. část

Vytvořeno: 01.07.2007, Aktualizováno: 05.11.2013


Autor: Martin Musil

Finské mistrovství světa – Kemi 2007 – I. část

 Náš tým z Finska

Letošní 27. MS v muškaření se uskutečnilo na lososí řece Simojoki ve Finském Laponsku za účasti 23 zemí celého světa. České reprezentační družstvo obhajovalo ve dnech 13.6.-19.6.2007 historický úspěch z loňského MS v Portugalsku, kde získalo titul mistrů světa a zlato a bronz v soutěži jednotlivců. Letošní tým pro MS doznal jen málo změn, a tak 6. června odletělo k přípravě reprezentační družstvo ve složení: Martin Musil – manažer týmu, Jirka Klíma – kapitán a závodníci Tonda Pešek, Martin Drož, Tomáš Starýchfojtů, Jaromír (Jája) Šram a úplný nováček týmu Tomáš Adam. Závody se uskutečnily pouze na jedné řece Simojoki (sektory 1– 4) a jeden závod se odehrál na jezeře Veitsiluoto (sektor 5).

Informací o této lokalitě, řece a charakteru povodí bylo opravdu poskrovnu a tak celé družstvo napjatě očekávalo, jaká bude rybí populace v této finské řece. Z internetu jsme znali pouze statistiky o lovu baltických lososů, o lipanech a pstruzích se tam však vůbec nic nehovořilo. Z propozic MS bylo patrné, že by se závody na řece měly odehrávat z velké části na lipanovi, jehož míra byla stanovena na 20 cm a dále pak na zčásti divoké formě a také dosazované populaci potočáka, u nějž měla být minimální míra 40 cm. Což nás samozřejmě nenechávalo chladnými a představa lovu potočáků ve velikostech nad 40 cm byla opravdu vzrušující.

Po zajištění všech potřebných záležitostí a formalit jsme tedy ve středu 6. června okolo 18:00 přistáli na velmi malém letišti v Kemi, kde na nás už čekal náš průvodce, mladý finský muškař Kristian Matila. Po rychlém vyřízení a vyzvednutí objednaných osobních automobilů jsme se přesunuli do 60km vzdálené malé vísky Alaniemi, kde jsme se ubytovali ve velmi skromných podmínkách ve dvou malých chatkách, které však byly přímo na břehu řeky Simojoki. Zde jsme pak strávili všech sedm dnů naší přípravy před zahájením samotného šampionátu.

 Řeka Simojoki

Malý zádrhel nastal na letišti, kdy Tondovi opět jako v loňském roce v Portugalsku nedocestovalo zavazadlo a mě roura se všemi pruty. Po rozhovoru s obsluhou na letišti jsem byl ujištěn, že zavazadla budou dohledána a nejbližším možným spojem nám budou dopravena až do místa našeho ubytování. K našemu překvapení nám byla opravdu doručena dalším leteckým spojem z Helsinek a na chatky nám je doručili okolo půlnoci téhož dne.

Pro všechny z nás bylo velmi nezvyklé trvalé světlo a svit slunce i během noci. Klasické polární dny, které zde v tomto období nedaleko polárního kruhu panovaly, některé z nás stále vyrušovaly z nutného spánku po namáhavé celodenní cestě. Během prvních dnů jsme si však všichni zvykli a naopak se tyto polární dny staly příjemným prožitkem, protože během „nočního“ ochlazení nás přestaly obtěžovat miliardy všudypřítomných moskytů. Naštěstí v této oblasti tento nepříjemný hmyz neroznáší žádné choroby a důsledkem jejich počínání jsou „pouhé“ štípance, které po chvíli úplně zmizí, pokud si je tedy člověk zbytečně nerozškrábe.

Ráno po zakoupení licencí jsme netrpělivě vyrazili k prvnímu seznámení s řekou a tréninku v horní části pod závodní sektor 1. Po ujetí asi 70 km a projetí několika kilometrů šotolinové a málo upravované cesty nás Kristian zavedl na jedno velice pěkné a asi dvousetmetrové proudné místo na Simojoki. Zde jsme pomalu začali poznávat charakter a tvář této poměrně velké a vodnaté řeky. Vzhledem k rovinaté krajině, bez jakýchkoli hor nebo kopců vypadá naprosto neregulované koryto řeky jako nížinný tok.

Velmi pomalu tekoucí hluboká řeka se na mnoha místech rozlévala do rozsáhlých jezer, tak charakteristických pro skandinávské toky. Občasná proudná místa, tvořená kaskádou kamenů, byla od sebe vzdálena mnohdy i několik kilometrů. Každé takové proudné místo bylo tedy objektem našeho zájmu pro trénink a hledání lipanů a pstruhů. Různě dlouhé proudné úseky (od 50 m do 500 m) nám později ukázaly, o co na této řece půjde…

Pro první trénink v tomto krátkém proudném úseku nechal trenér Jirka Klíma na každém z nás, jaký způsob lovu zvolíme a pokusíme se seznámit s rybnatostí a možnostmi použití různých metod muškaření, které by mohly být na této řece nejúspěšnější. Kristian nás od samého seznámení ujišťoval, že lov lipanů nebude nic snadného vzhledem k stále vysokému průtoku vody (přibližně 50 - 60 cm nad normálem). Kluci, kteří „vlítli“ do vody jako první si vybrali krásný táhlý hluboký proud, který tvořil jakýsi „výplach“ z tohoto mělčího proudného úseku do velké pomalu tekoucí až jezerní hluboké rozlitiny. Většina z nich začala s francouzským návazcem a nymfami a prochytávali táhlé proudy.

Jak jsem je pozoroval, co chvilku se jim na prutech třepotala jakási menší rybka, která mi však ani lipany ani pstruhy na dálku vůbec nepřipomínala. Po dotazech, o jaké ryby se jedná mi bylo sděleno, že jsou to oukleje a plotice. Jája zmizel kdesi za zatáčkou a šel si najít nějaký další proud nad tímto přeplněným 200 m proudíkem. Asi po 45 minutách klasického krátkého českého nymfování hlasil Jirka prvního lipana asi 25 cm.

 Trénink na jezeru Veitsiuloto

Začátek byl tedy tak trochu zklamání, ale nepropadali jsme panice, takto to bývá často na úplně neznámé vodě. Já jsem nastoupil do horní partie tohoto proudu a vybral jsem si velmi pěkný „vsrk“, který by v normálních podmínkách mělo okupovat nespočet lipanů. Několik záběrů na různé goldheady a Bobše přinesly také jen oukleje a sem tam nějakou tu plotici. Něco se nám začalo zdát nenormální a podivné. Kde jsou ta stáda divokých severských lipanů a pstruhů?…

Asi po hodině poctivého prochytávání jsem někde uprostřed tohoto 200 m úseku v asi 1m hlubokém táhlém proudu napíchl svého prvního finského lipánka okolo 27 cm. Při krátkém zdolávání na 0,14 FC mi najednou zmizel z dohledu a celá sestava podivně ztěžkla. Myslel jsem, že se jedná o zachycení přívěsných mušek někde v travách na dně řeky. Jaké však bylo moje překvapení, když se asi 8 m ode mne ze dna odlepilo veliké torpédovité tělo nádherně vybarvené asi metrové štiky. Její barvu umocňovalo prosvícení vody slunečními paprsky. Křišťálově průzračná voda měla rašelinný nahnědlý nádech připomínající vodu horní Vltavy.

Po minutovém přetahovaní se mi podařilo lipánka vytrhnout z tlamy této „barakudy“, život jsem mu však již nezachránil. Vylovil jsem ho prakticky staženého z kůže s naprosto rozpáranou břišní dutinou. Využil jsem tedy tuto situaci a podíval se do zažívacího traktu mrtvé rybičky… Lipánek byl velmi slušně „nacpán“ larvičkami a nymfami různých druhů hmyzu. Většinu obsahu žaludku tvořili drobné nymfičky olivových jepiček ve velikosti 16. Byly zde však i dvě velké asi třícentimetrové larvy vážky a jeden velký suchozemský brouk připomínající menšího chrousta.

Bylo mi jasné, že toto krátké nezimní období musí ryby využít k získání co největšího množství potravy a že každé sousto v jejich zorném poli nezůstane bez povšimnutí. Chyba prozatím malého množství úlovků tudíž nebude v použitých muškách nebo metodách lovu, ale v nalezení těch několika málo ryb, které se v daných úsecích (proudech) vyskytují. Navíc bude velmi záležet na tom, jak dlouhý bude proudný úsek, jak hluboký, jaké budou vzdálenosti mezi dalšími proudy a tudíž jak velký bude výskyt a možnosti lovu pro všudypřítomné štiky všech velikostí. Podobné zážitky jako já s prvním lipánkem měl totiž v průběhu přípravy i samotného šampionátu prakticky každý z nás…

První tréninkový půlden jsme v tomto místě ukončili dosti rozpačitě a každý z nás měl na svém kontě maximálně 3 - 4 lipánky různých velikostí, největší z nich tak okolo 35 cm. Na odpolední trénink jsme se přesunuli o 40 km níže, kde jsme na jednom proudném úseku okolo silničního mostu (pravděpodobně mnohem více prochytávané místo) nedopadli o nic lépe.

Následující tréninkové dny nám samozřejmě do naší přípravy vnášely mnohem více jistoty a ujasnění, jak, na co a jaké způsoby budou pro závod nejúčinnější. V krátkosti shrnuto jsme si ujasnili, že nejlepší volbou bude vždy poctivé pronymfování celého závodního úseku. Mušky jsme volili dle daného charakteru a hloubky vody v prakticky stejných variantách, rozdíl byl pouze ve velikosti tungstenových kuliček a jejich zatížení.

 Češi při zahájení

Jako nejlepší vzory se nám po delší přípravě jevily gold a silver heady – zaječí ouška provázané výraznou růžovou nití s límcem z tmavšího lesklého flashe od fy HENDS, dále GH pheasant taily s výrazným fialovo růžovým límcem anebo s oranžovou tungstenovou hlavou. Tyto sestavy jsme ještě doplňovali výrazným růžovým Bobšem, většinou na horním přívěsu. V tom, že volba těchto mušek a metody lovu jsou správné nás ujišťovaly momenty, kdy jsme se pokoušeli na některých tréninkových úsecích použít jiné způsoby lovu na sucho, na mokro, včetně použití jiných vzorů mušek.

Výsledky nebyly vůbec lepší. Naopak, tam kde jsme tvrdošíjně zkoušeli jiné metody lovu, jiné mušky, apod. bez výraznějších úspěchů a pak nasadili do té doby osvědčenou sestavu a poctivě daný úsek znovu pronymfovali, několik ryb jsme vždy odchytali, pokud tam tedy byly. Záběry byly většinou poctivé a lipani měli naše mušky hluboko v tlamkách. To, že počet lovených ryb byl oproti našim zvyklostem velmi nízký nás však stále mírně znepokojovalo. Když jsme se ale pídili po tom, jak to jde v přípravě ostatním týmům, zjistili jsme, že na tom nejsou o nic lépe, spíše většinou hůře.

Spíše nás však znervózňovaly dvě věci. Tou první bylo, že jsme za celou dobu přípravy prakticky nenarazili na potočáky, pokud tedy pominu úlovky dvou asi 25 cm pstroužků při pokusech nachytat ty avizované čtyřicítky na streamry. Po našich rozhovorech s průvodcem nám pak došlo, že potočák se v této řece vyskytuje velmi sporadicky a to, že byl uveden v propozicích jako hodnocená ryba se nám zdálo ze strany pořadatele jako mírný dezinformační tah.

Dle dostupných informací však mělo být vysazeno do závodních úseků přibližně 500 ks potočáků nad 40 cm, což čítalo asi 125 ks na sektor. I když se nějaké takové ryby v samotném závodě ulovily, v konečném důsledku to nemělo žádný podstatný význam, ať už ve výsledcích nebo v používaných metodách lovu. Každý nakonec stejně nymfoval a pokud takového pstruha v závodním úseku měl, chytil ho stejným způsobem jako když hledal lipany.

Druhou a podstatnější nejistotou pro nás byly stanoviště lipanů. Ať vypadaly různé tréninkové proudy stejně, tak v místech, kde jsme ojedinělé lipany chytali, nebyla příliš velká logika. Jednou byli lipani na typických lipaních prazích, jinde takové místo nedalo ani rybku a naopak byli v tom nejsilnějším hlubokém rychlém proudu s půlmetrovými vlnami. Když už se nám zdálo, že takové nejhlubší a nejsilnější proudy budou nejlepší, tak jsme na dalším tréninkovém úseku v takových místech prakticky shořeli a ryby byly ve v místě kde bylo po kolena vody. Zkrátka nemělo to žádnou logiku.

Jediným vodítkem pro nás bylo to, jak se k rybám může dostat štika… Tam kam její teritorium zasahovalo jen velmi problematicky, tzn. nemohla se k rybám pořádně dostat, tam jsme nějaké ty lipánky mohli chytit. Další jistotou bylo, že pokud se v daném místě chytil jeden lipan, bylo velmi důležité toto 2 - 3 m dlouhé místo prochytávat velmi a velmi důkladně, protože zde většinou byli ještě nějací další. Tak se daly z jedné malé „vaničky“ někde uprostřed několikasetmetrového proudného úseku vydolovat 3 - 4 lipánci. Problém byl ale takové místo najít a nepřejít ho. Pokaždé totiž vypadalo opravdu jinak.

S postupně klesající vodou se v některých mělčích proudech dalo ulovit i několik ryb na suché velké CDC chrostíky ve vel. 10 - 14. Bylo jasné, že pokud do závodu voda ještě více vyklesá, v příhodných mělčích úsecích bude nutné neopomenout suché chrostíky, protože hladinová aktivita těchto ryb se s nižším stavem vody bude určitě zvyšovat.

Co se týká přípravy na jezerní závod, bohužel jsme museli počkat až na oficielní dva tréninkové dny. Závodní jezero totiž bylo pro neoficiální tréninky uzavřeno a žádné jiné podobné a adekvátní v našem dosahu nebylo. Na závodním jezeře se měl z 95 % vyskytovat vysazovaný duhák ve velikostech okolo 45 cm. V závodě se měl bodovat ještě potočák, lipan arktický siven a síh severní. Žádná z těchto ryb však v závodě nehrála vůbec žádnou roli, vyjma asi pěti ulovených náhodných potočáků.

Po poctivé šestidenní přípravě jsme se 13. června v dopoledních hodinách přesunuli do Kemi, kde jsme se ubytovali v oficielním hotelu Cumulus. Zde jsme se samozřejmě pozdravili se všemi soupeři a podle různých kusých informací postupně zjišťovali, že naše příprava nebyla špatná. Jde pouze o to důvěřovat našim způsobům a zvoleným muškám a pak už jen doufat, že ve vylosovaném úseku nějaká ta bodovatelná rybka bude.

Odpoledne jsme se s Jirkou zúčastnili první porady kapitánů, která se týkala pouze technických záležitostí okolo 2 oficielních lodních tréninků na závodním jezeře Veitsiluoto. Kluci mezitím odpočívali a samozřejmě také doplňovaly krabičky s mouchami o všechny velikostní a váhové varianty našich osvědčených vzorů. Odpolední slavnostní zahajovací ceremoniál MS proběhl dle propozic a nijak se nevymykal běžným zvyklostem.

Následující dva dny oficielních tréninků jsme se rozhodli už nenastupovat na řeku, ale pouze jsme se věnovali 2 oficielním tréninkům na jezeře. Pro trénink byla bójkami vyhrazena přibližně 1/5 jezera v části hráze. Každý tým dostal pro oba tréninky na jezeře k dispozici jednu loď a mohl vyslat max. 3 lidi. Kluci se tak protočili ve dvou dnech na lodi všichni. První den šel po dohodě všech do tréninku Jája Šram s Tomášem Adamem a Jirkou Klímou. Dle pravidel vždy jeden dělal veslaře a lovilo se z driftujících lodí.

Kluci nasadili a zkoušeli klasické vzory různých lur, bobin, jezerních vzorů mokrých mušek a pakomárů, které běžně používáme při chytání duháků v našich podmínkách. Samozřejmě také zkoušeli různé druhy šňůr od plovoucích, přes intermídy až k rychlým potápivkám. Výsledkem byly 3 ulovení duháci a pár neproměněných nedůrazných záběrů. Na jedné lodi ve třech lidech za 3 hodiny usilovného tréninku. Kluci si tyto 3 ryby rozdělili každý po jedné a každý ji chytil jinak a na něco jiného. Takže tedy žádná „chytrost“ a jasná volba.

Ostatní týmy na lodích na tom byli zase buď podobně nebo ještě hůře. Nicméně jsme z tohoto prvního jezerního tréninku byli více než rozpačití. Hlavní mezinárodní organizátor pan Jouko Keto podal na 1. kapitánské poradě informace, že do jezera se pravidelně duhák vysazuje, je zde loven všemi způsoby včetně přívlače a asi 10 dní před začátkem MS zde bylo vysazeno 1050 ks duháků ve velikostech nad 1 kg.

Navíc už se v jezeře měsíc před závody vůbec nelovilo, tak nám bylo divné, že se v tréninku vytáhlo tak málo ryb a evidentně se nejednalo o ryby „čerstvé“. Protože bylo jezero poměrně rozlehlé a jeho obejití trvalo tak 1,5 hod. bylo nutné vysazené ryby najít. My, kteří jsme ten první tréninkový den netrénovali, jsme se ale byli na tréninku aspoň podívat a tak jsme se snažili mít oči co nejvíce otevřené.

Martin s Tomášem Starýchfojtů odešli na obhlídku jezera, kde byl trénink zakázán a v jedné z protějších zátok našli velké množství aktivních ryb. Tušili jsme, že pořadatelé ryby nevysadili v rohu u hráze, jak nás mnozí ujišťovali o místě pravidelného vysazování, ale naopak zajeli s rybami autem na opačnou stranu nádrže, což mohlo být výhodou pro domácí v začátku jezerního závodu, než to statní zjistí. Chtěli jsme si tuto pro nás důležitou skutečnost co nejvíce uchránit. Jak jsme ale později zjistili, to co jsme udělali my, udělala i většina ostatních týmů a jezero si samozřejmě obešli a sbírající ryby se jim také ukázaly.

Druhý den šli do tréninku na loď Martin, Tomáš Starýchfojtů a Tonda. Jejich pokusy o zjištění jakékoli jisté mouchy nebo metody po tříhodinovém tréninku prakticky bezvýznamné. Nepodařilo se jim totiž chytit regulérně ani jednu rybu, kromě Tomášova duháka zdolaného za hřbet. Jediným vodítkem tak zůstalo zjištění, že v jednom rohu tréninkového úseku v prvních 30 min. druhého tréninku chytili závodníci na 2 lodích (Bosna a Chorvatsko) několik duháků při použití plovoucích šňůr a pouze jedné velké a velice těžké mouchy.

Tím byla naše příprava uzavřena a v podvečerních hodinách Jirka naplánoval závěrečnou poradu, kdy budou jasně dohodnuty taktiky, techniky lovu a použité mouchy pro začátek závodu. Večer nás ještě samozřejmě čekala jedna z nejdůležitějších částí šampionátu, a to druhá porada kapitánů, kde proběhlo losování všech družstev a karty pro průběh tohoto MS tak byly definitivně rozdány…


© 2007 MARKOnet.cz -= tisk =- Na začátek stránky