Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ O muškách ] > Moje molitanky
Vytvořeno: 04.06.2007, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Václav Stránský
Moje molitanky
K napsání tohoto článku mne inspirovaly úvodní stránky nově vydané knihy „Česká nymfa“, kde je zmínka o nymfách, kde byl jako tělíčkový materiál molitan v různých barvách a příspěvek pana Miloše Kopice v ČM, který jí též zmiňuje. I já jsem kdysi tyto mušky v různých modifikacích používal a několik jich mám dokonce ještě v krabičce, ale již na ně téměř nechytám, protože ztratily svou účinnost anebo spíše byly nahrazeny novějšími a účinnějšími nymfami.
Ani si už nepamatuji, jak jsem přišel na to navázat si právě nymfu z tohoto materiálu. Asi jsem to viděl v nějakém časopisu či knize. Pravdou je, že navázání této mušky je velice jednoduché a nemusela se ani moc zatěžovat, protože nasáklý molitan byl dostatečně těžký. Ve své době byla velice účinná a zažil jsem s „molitankami“ nejednu krásnou chvíli u vody. Nejprve jsem tyto mušky vázal na háčky s rovným raménkem, později na háčky blešivcové.
Vzpomínám si, že jednou za parného dne, kdy ryby odmítaly brát jakékoliv mušky, jsem navázal právě tuto molitanku na háčku s rovným raménkem a děly se věci. V místech, kde jsem chytal, bych čekal spíše záběry od potočáků, ale tahal jsem lipana za lipanem. Ani jsem neměl v té době tušení, že jich ve Smědé bylo tolik. Bylo totiž v časech, kdy se lipani do Smědé začali zkušebně vysazovat a v řece byl dominantní potočák, duhák jen sem tam, ale zato zde bylo plno střevlí, které sloužily pstruhům jako potrava.
Záhy jsem se však přesvědčil o jedné velké nevýhodě této mušky. Při velkém počtu záběrů, hlavně od pstruhů, se tělíčko začalo drolit a moc dlouho nevydrželo. Dá se říci, že po určitou dobu jsem měl na odrbanou molitanku možná více záběrů než na novou. Pozoroval jsem to ve více případech, i když to zase není takový div, protože se to stává i u jiných druhů mušek.
Později jsem se snažil nějak zamezit rozpadu tělíčka a prodloužit jeho životnost a tak jsem začal obalovat molitanové tělíčko celofánem. V čisté vodě nebyla muška již tak účinná, zato v přikalenější to byl naprostý opak. Pstružím zoubkům celofán odolával o něco déle, avšak jakmile se začal rozpadat, záběry ustaly.
Mušku jsem vázal bez jakýchkoliv nožiček a bez hlavohrudi, jen s černou hlavičkou. Měla napodobovat bílého červa, ale rybám asi spíše připomínala larvu chrostíka. To byly mé muškařské začátky. Dnes jsem molitan nahradil Antronem, přidal hlavohruď i nožičky, občas i zlatý korálek a je z toho docela účinná nymfa.
A když už jsem se na začátku zmínil o „České nymfě“, tak bych tím i skončil. Česká nymfa je dnes opravdu světový pojem. Když jsem před lety uviděl v katalogu Orvis mušky a pod nimi název „Czech nymph“, tak mě to překvapilo, ale zase ne tolik, protože Orvis je přeci jen v muškařině pojem. Ale když jsem byl před dvěma týdny na několik dní ve Švýcarsku, kde se mi podařilo sehnat v jedné prodejně rybářský katalog, ve kterém bylo vyobrazeno několik mušek a pod obrázky opět nápis „Czech nymph“, tak to mě dostalo…
 |
 |
 |
 |
 |
|