Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ O muškách ] > Období rozvoje jepic
Vytvořeno: 03.04.2013, Aktualizováno: 05.11.2013
Období rozvoje jepic
Autor: Roman Moser (Volně přeloženo podle Fliegen Fischen 2/2013)
Dubnové slunce v posledních dnech výrazně získalo na síle, a první zeleň podél řeky se zdá každým dnem intenzivnější. Významné změny jsou cítit všude kolem a cítí je dokonce i jepice, které jsou už nyní aktivní.
A představte si: jepice velké jako kanáry! Zdá se vám to nemožné? Ale kdysi takové jepice existovaly. Bylo to před 200 miliony let na vodní hladině Jurských řek a možná, že přistály k odpočinku na nose Brontosaura, který stál až do pasu ponořený v karbonské bažině, kde se pásl na vodních rostlinách. To mimoděk vyvolává otázku, jak velký by pak asi pravděpodobně byl pstruh, který se však na stromu evoluce objevil až později? Jepice už tenkrát existovaly a ani se nezměnily, jen se staly mnohem menšími…
Pro nás, muškaře, je to šťastná náhoda evoluce, že jsme nyní na vodě spolu s oběma, pstruhem i jepicí. Jepice na vodní hladině upoutaly už před 300 lety pozornost britských rybářů, a to vedlo ke vzniku prvních pravzorů tohoto hmyzu, které byly stvořeny s pomocí vlny, hedvábí a peří.
Teď máme naději, že se setkáme tohoto krásného dubnového dne jak s jepicemi tak i se pstruhy. Zakalená březnová voda je už pryč, průtoky jsou mnohem nižší a půdní struktura břehů se také mění. Teplota vody stoupá a je to tady, svatební doba jepic začíná.
Tři hlavní pásma výskytu jepic
Každý přírodní potok nebo řeka má svou půdní charakteristiku a typ proudění. Významné rozdíly mezi jednotlivými úseky jsou sice možné, ale jsou extrémně vzácné. A pokud ano, pak jsou obvykle způsobeny lidskou činností, jako jsou různá vzdutí vody nebo narovnání břehů. A jaký vliv to má na jepice? Každý typ vody osidlují určité čeledě jepic, neboť jednotlivé druhy mají různé stanovištní nároky. Takže můžete tato pásma jepic rozdělit, podobně jako to lze udělat i pro ryby: pásmo pstruha, pásmo lipana, pásmo parmy…
Jak z hlediska struktury vody, tak i čeledí jepic jsou tam však často značné rozdíly. Zhruba řečeno, můžeme si vyčlenit tři různá pásma výskytu jepic.
- Rychlé a většinou lineárně tekoucí bystřiny a řeky bez balvanů a s hrubým štěrkovým substrátem, ve kterých žijí především zástupci čeledě Heptagonidae (kamenné sešívačky).
- Horské řeky s jemnějším substrátem, konstantním znečištěním a tůněmi, které jsou od sebe pravidelně vzdálené na pět až sedm šířek řeky, tam žijí zejména nymfy-plavci (různé druhy rodů Baetis a Siphlonurus).
- Pomalu tekoucí křídové řeky s džunglí vodních rostlin a blátivým dnem, hostí některé z lezců (Ephemerallas, Leptophlebias, Caenis) a dále jsou to nymfy žijící v hrobových příkopech (Ephemeras, Potamanthus, Ephoron).
Nymfy nemohou vyskočit z kůže – ona se musí odloučit!
Ephemeroptera, což lze přeložit jako "krátce žijící okřídlený hmyz", mají, podobně jako střechatky, neúplnou metamorfózu. To znamená, že procházejí cyklem vývoje od vajíčka přes larvu (nymfu), pak se změní v okřídlené subimago (Dun) a to pak se v reprodukčním dospělém věku mění v imago (Spinner).
Každá samičí jepice může naklást až několik tisíc vajíček, z velké části tak činí na vodě nebo i ve vodě. Z vajíčka se vylíhne nymfa, kterou lze nazvat strojem na příjem potravy! Sbírá nebo seškrabuje různou rostlinnou hmotu a viditelně při tom roste. Stejně jako u korýšů mají tato zvířátka vnější pancíř, který se po čase stává těsným a pak odhazují vnější slupku, což se může opakovat až 40 krát.
Jepice mají své vlastní vnitřní hodiny, které jim dávají signál k líhnutí po dosažení určité hodnoty denních stupňů. A tak jsem mohl být svědkem již v dubnu, kdy zuřila sněhová metelice s deštěm, masového líhnutí jepic druhu Baethis rhodani. Po období transformace se stávají nymfy neklidné a přestávají přijímat potravu.
Dobří plavci v nenápadném šatu.
Trávicí trakt nymfy je pak už jen prázdná trubice naplněna vzduchu, což jim usnadňuje stoupání k hladině. Křídelní pochvy jsou objemnější a mnohem tmavší. Fáze stoupání je pro všechny jepice velmi obtížným momentem. Líhnutí nymfy z obalů a odstraňování této vnější kostry čili "exoskeletu", jí přináší nebezpečí v tom, že se vše může zaseknout a pak dojde k "potratu“ čili mrtvě nerozenému jedinci (Stillborn), protože tito jedinci se utopí. Naštěstí se však závěr osvobozovacího procesu už děje na vodní hladině, která je skoro celá pokrytá okřídleným hmyzem, jehož název Dun, "šedivka" znamená, že jeho barvy jsou tlumené, na rozdíl od konečné životní fáze zvané Spinner. Krátké ocasní štěty a nožky, bledé a většinou olivové tílko a kouřově šedá křídla jsou zřetelnými znaky subimag. Tato zvířátka mohou plout po hladině jako malé plachetničky, protože jejich chitinový obal s jemnými chloupky, tzv. "mikrotrichy" silně odpuzuje vodu, čímž se liší od hladkého povrchu těla dospělců (spinner). Avšak za letu k bujné vegetaci jsou tyto chloupky pro ještě nedospělé jedince značnou nevýhodou, protože jim způsobují značné problémy a tento let není vůbec přímočarý. V závislosti na aktuálním stavu počasí a na příslušnosti k určité čeledi jepic, driftují tato subimága různě dlouho po vodě.
Regata kouřových šedivek za sněhové bouře
Po vylíhnutí ze stádia nymfy nastává další velmi nebezpečný moment v transformačním procesu okřídleného hmyzu. Jak na vodním povrchu, tak i ve vzduchu nad hladinou hrozí jepicím nebezpečí v podobě dravců. Různé kroužky na hladině nám prozrazují, že proces líhnutí jepice byl předčasně ukončen nějakou rybou a i za letu jich mnoho skončí v zobácích různých ptáků. A také my, muškaři, netrpělivě čekáme na tyto horečnaté chvíle líhnutí, které často představují vrcholné okamžiky v našem celoročním rybaření! A pokud budete mít to štěstí, že budete svědkem jednoho takového masového líhnutí jepic, budou to pro vás takové zážitky a zkušenosti, na které budete vzpomínat třeba až do smrti. Je fascinující vidět, jak se hladina vody pokrývá kobercem malých jepek a také vzduch nad vodou pulzuje hmyzem.
Mezi 12. a 16. hodinou, když se voda mírně ohřeje, se nejčastěji objevuje mnoho mušek, když vystupují bez ohledu na konečný výsledek . Na začátku líhnutí je téměř každá vhodná muška rybami přijímána, nicméně s pokračujícím rojením a se vzrůstající nasyceností ryb pak roste i jejich selektivní chování při výběru mušek. Nejen ranní ptáče dál doskáče, ale i včasný rybář chytí rybu…
Věděli jste, že?
Jepice (latinsky Ephemeropteras) hrají ve světě muškařů hlavní roli a jsou nazývány v angličtině "Mayflies", což nelze zaměňovat s významem německého slova "Maifliege". Období krmení nymfy mezi jednotlivými výměnami pancíře se označují jako instar. Jepice přijímají potravu jen ve stádiu nymfy a okřídlené formy nemohou více než jednou přijímat vodu. Jepice jsou také jediný hmyz, který má dvě okřídlené vzdušná fáze, když místo fáze pupy jde jejich vývoj přes subimaginalní neboli Dun-fázi. Některé jepice mají i více než jednu generaci za rok, mají i dvě nebo tři generace za rok! Toto je většinou závislé na průběhu teplot v jejich vodách, a také na maximálním oteplování vody v letních měsících. Ve vodách s vysokou letní teplotou vzniká obyčejně jedna jarní a jedna podzimní (menší) generace. Ve vodách se studenou letní vodou se koncentruje líhnutí jepic do letních měsíců. U jepic, které se líhnou v dubnu a květnu a v téže době kladou i svá vajíčka je vývoj nymf hotov až koncem roku a studené období pak přečkají nymfy v klidu. Když se však vyskytne teplý podzim, pak se mohou objevit tyto jepice dříve a celý proces se urychlí.