Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Otava ] > Konec roku 2010 na Volyňce a Blanici
Vytvořeno: 04.01.2011, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Stanislav Bláha
Konec roku 2010 na Volyňce a Blanici
Protože jsem si ty ryby letos na podzim moc neužil, rozhodl jsem se přeložit plánovanou týdenní prosincovou dovolenou už na 24. až 30. 11. 2010, a to s přáním být na rybách každý z těchto dnů, což se mi docela povedlo.
Výprava č. 1: Na úvodní výpravu jsem se vypravil otestovat revír 423 035 Spůtka 1, kde bych v příštím roce rád uspořádal závod krajské divize. Chtěl jsem proto vědět, kolik zde přebývá šupináčů a v jakém druhovém složení. Prošel jsem asi tak kilometr a moc pěkně jsem si zachytal. Počet ulovených ryb mě překvapil a patnáct lipanů v úlovku na těchto místech mi udělalo velkou radost, zvláště jejich velikostní přírůstky. Doufejme, že je do jara neproberou různí predátoři a tito lipani budou základem budoucího generačního hejna.
Výprava č. 2: Při druhé výpravě jsem byl posílen o brášku Pavla, a tak jsme se vydali dále od domova na revír Volyňka 2P pod Volyni. Cestou jsme samozřejmě absolvovali zastávku v učňovské cukrárně ve Volyni, abychom zjistili, jestli se nezhoršila kvalita sortimentu. Vše bylo v naprostém pořádku, a tak po doplnění sladkých kalorií už nás čekala jen sladká rybařina. Zachytali jsme si nádherně, ale nějak to nebylo ono. Proto jsme se dohodli na přesunu do Strakonic.
Revír Volyňka 1 je fantasticky zarybněn, a tak jsme si to chtěli pěkně užít. Ale ejhle, ona to zase taková paráda nebyla, dokud jsem tvrdošíjně na ryby dorážel nymfami. Pár ryb a nic víc. Viděl jsem sice nějaký sběr, ale moc pozornosti jsem tomu nevěnoval. Asi po hodině marného plácání jsem na \"francouze\" nasadil CDC rozence a CDC broučka a to se pak děly věci. Najednou byli lipani všude kolem mne. Odjížděli jsme s plánem, že pátek věnujeme velkým rybám.
Výprava č. 3: Z velkých ryb nakonec sešlo a opět jsme s Pavlem skončili na Volyňce 2P Tentokrát přímo v obci Volyně. Tady se nebudu muset moc rozepisovat. Jedním slovem paráda. Hodně úlovků a některé ryby dosahovaly téměř na čtyřicítku. Způsob lovu byl po celou dobu na nymfu.
Výprava č. 4: To byla sobota a s ní spojená už tradiční dolovná ve Strakonicích. Protože jsme si chtěli i zachytat, porušili jsme tradici závěrečného lovu v radošovickém podskalí. Sešli jsme se ve Volyni v sestavě: moje maličkost, Petr Drastík, Michal Kubata, Jirka Šmíd. Chytání se dařilo a jen všudypřítomná zima nabourávala pohodu při lovu. Musím říci, že jsme to tam s bráchou pěkně prochytali, ale pořád toho na kluky zbylo dost.
Petr to zabalil dříve s vidinou horké koupele a přípravy na večer. Jirka pak odjel rozsvítit vánoční strom do Vimperka. Poslední jsme odjížděli s Michalem do Strakonic ponořit se do víru „velkoměsta“ a řádně ukončit sezonu s ostatními kluky. Jak to dopadlo? Dobře. Vydrželi jsme sž do páté hodiny v neděli ráno.
Výprava č. 5: To se výpravou nedá nazvat. Bylo to spíše krátké zastavení na břehu Volyňky ve Čkyni po zpáteční cestě ze Strakonic. Po nočních –14 C již zamrzalo dno řeky, přesto jsem měl na prutu rybu, která se však neprožužlala přes ledem obalenou mušku až k háčku, a tak mi spadla.
Výpravy č. 6 a 7: Byly prakticky jako přes kopírák, jen při té první jsem měl s sebou Petra Drastíka a na druhé jsem byl sám. Naše „řádění\" odnesla Volyňka 3P ve Vimperku. Já se ještě pokoušel strýmrovat, ale to už bylo na zmrzlé ryby příliš rychlé. Přesto se mi podařilo chytit jednoho krásného potočáka kolem 35 cm. Petr zvolil nymfu a jak jsem očekával, byl to ten správný způsob lovu. Chytali jsme necelou hodinku s celkovým počtem 6 ulovených kousků. Stejný výsledek jsem měl i při poslední návštěvě, kdy jsem se rozloučil s pstruhovou sezonou 2010. Už teď jsem ale zvědavý co nám přinese ta příští.
S koncem pstruhové sezóny pro nás ale výpravy za rybami nekončí. Jediné, co pak komplikuje cestu za tečkovanými krasavci, je počasí. To je od nástupu zimy čím dál nevyzpytatelnější a ledové dny se střídají s oblevami. Třeskutý mráz již spoutal všechny stojaté plochy a tak jsme se chtěli vydat na řeku. Bohužel obleva byla příliš rychlá a výška vodní hladiny a všude plující kry nedovolovaly klidný pobyt u vody.
Nakonec se jeden takový vhodný den našel a byla to sobota 11. prosince, kdy jsme se rozhodli pro výpravu na řeku Blanici Vodňanskou nad Husineckou přehradou. Já přicestoval z Vimperku a Jirka od Vitějovic. Po navlečení broďáků jsme si dali kilometrovou procházku sněhem, abychom po příchodu na místo zjistili, že tam je nádherný ledopád z nastavěných ker.
Naštěstí jsme po pěti stech metrech chůze proti proudu dorazili k otevřené vodě. Jirka ještě neměl navázáno, čímž mi přenechal krásné místo okolo velkého kamene. Chvilku jsem zápasil se silným větrem, abych ukrotil návazec pro co nejpomalejší pohyb nymf vodním sloupcem. To se povedlo a první ryby již neodolaly a zkoušely mého trojkového Greena. Po deseti minutách se připojil i Jirka, ale ryby mu tak nešly a proto se vydal dál proti vodě nahoru.
Když jsem se té nádherné dírky za kamenem nabažil, vyrazil jsem za Jirkou. Ten byl na místě, kde si pravidelně krásně zachytáme, ale to se tentokrát nestalo. Jen kuriózní úlovek v podobě vranky obecné mi udělal radost. Pomalu jsme došli až k rozhraní mimopstruhové Blanice se pstruhovou. Tady jsem ulovil devět potočáků a Jirka také něco přidal.
Kolem půl čtvrté odpolední začaly záběry slábnout, a tak jsme se vrátili zpátky na výchozí místo s vidinou úlovků. Podařily se nám tu ulovit už jen dvě ryby, a to bylo pro první prosincovou vycházku všechno. Pak jsme se vydali do nedalekého Husince probrat ukončený lov a rozehřát údy hovězím vývarem. Před odjezdem domů jsme se rozloučili s příslibem další výpravy a přáním brzké oblevy...