Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Vltava nad Lipnem ] > S letní nymfou na Teplé Vltavě – II. část
Vytvořeno: 01.10.2009, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Karel Křivanec
S letní nymfou na Teplé Vltavě – II. část
Celý červenec jsem se na Teplou Vltavu nedostal, protože hlavním bodem tohoto měsíce bylo Juniorské mistrovství světa v Chotěboři, po kterém přijel můj dobrý přítel Korrie Bross s manželkou. Ubytoval jsem je na chalupě ve Zlaté Koruně a užívali si zde Jižní Čechy, hlavně Český Krumlov a Rožmberk a Vltavu, protože u nich v Jižní Africe nic takového nemají. Jednou se také vypravili s kanoí na sjezd Vltavy z Krumlova do Zl. Koruny a hned na prvním jezu pod krumlovským zámkem se „udělali“ a Korrie si škaredě odřel záda v místech, kde tato partie těla končí. Vrcholem jeho pobytu byla výprava na Teplou Vltavu v pátek 31. července.
Po úspěchu při posledním lovu s Robem jsem neváhal a měli jsme zopakovat stejné schéma jako před šesti týdny. Když jsme se spustili do luk pod Dobrou, končilo už ono známé růžovo-fialové období a začínala hnědá fáze léta, kdy byliny odkvetou a suché traviny určují barvu nivy na konce léta. Počasí bylo celkem příznivé, střídalo se slunce a bílé mraky a voda v řece byla vyšší a znovu dva dny po větších deštích začala klesat. Otázkou bylo jen jakou barvu a zátěž nymf nasadit, protože ani dnes nehrozilo suché chytání. Proto jsem měl na svém trojkovém prutu opět naviják s Janusovým francouzským návazcem, který se mi minule tak osvědčil a na konci desítku Stroft.
Zabrodili jsme v testovacím místě do řeky a já zkusil minulou sestavu, ale nic se nedělo a řeka se zdála být prázdná. Šestnáctková černá nymfička byla příliš lehká a tak jsem jí nahradil čtrnáctkovou s větším, tmavým tungstenem na hlavě a na přívěsu jsem ponechal malou zlatohlavou olivovou nymfu s tmavohnědým límcem. Tři metry nade mnou sebral velký lipan a tak jsem ho považoval za lehkou kořist, ale neuspěl jsem a po chvíli jsem se pustil kus po vodě. Ani druhý test nedopadl o nic lépe než ten prvý a tak jsem se potřetí vrátil na začátek testovacího úseku. Olivovou nymfu jsem dal na konec a na přívěs malou českou nymfičku s béžově hnědým, štíhlým a krátkým tílkem a s tenkou zlatou lametkou. Druhý hod do místa, kde před dvaceti minutami sebrala ryba a už byl na prutu krásný šumavský lipan. Dal se zlákat leskem zlaté lametky, protože zrovna vysvitlo svítilo slunce. To by mohlo být mé vysvětlení této malé záhady, proč předtím odolal nabízeným nástrahám.
Zdálo se mi, že by to mohla být dobrá dvojice nymf, ve spojení s francouzským nástavcem a spirálovým indikátorem. Podle mého názoru dvě nymfy pro běžné chytání zcela postačují a zvláště na menších řekách bych si jich víc na návazec asi nepřivázal. Pustil jsem se tedy za Korriem, který už vytáhl pár menších lipanů na své zlatohlavé nymfy a byl pěkný kus přede mnou. Za chvíli jsem ve známém místě oklamal na olivovku dalšího velkého lipana a když jsem přišel až k příteli, tak zrovna zdolával pěkného duháka, kterého tu posledně nechal Rob.
Nechal jsem ho v jámě, ze který ještě vytáhl snad půlkilovou plotici a nějaké proudníky a vlezl jsem do vody v mělčině, přes kterou přetékala voda do další tůňky. U levého břehu se ukázala hřbetní ploutev sbírajícího lipana a tak jsem na něj hodil svou sestavu. První hod byl ještě krátký, ale druhý už vyhovoval a tak jsem naváděl své nymfy na stanoviště ryby a pomalu jsem přizvedával a popouštěl špičku prutu a oživoval své mušky. Vtom jsem trochu uvázl a tak jsem mírně přisekl, ale má šňůra se nezvedla z vody, aby udělala za mými zády ladný oblouk. Nymfy visely někde u dna a vtom se vymrštil nad hladinu krásný lipan, který své výskoky ještě několikrát zopakoval. Když se mu nepovedlo uvolnit z háčku, tak se pustil po vodě a pak se snažil uniknout proti vodě, ale nebylo mu to nic platné a za chvíli už jsem ho měl ve své moci, samozřejmě jen po čas uvolnění ryby z háčku.
Korrie se přihnal za mnou a já mu nechal zlom proudku do tůně a pustil jsem se po vodě podél levého břehu. Zhruba v místech, kde jsem chytl velkého lipana minule, jsem si sekl do ryby znovu a opět krásný lipan a zdálo se mi, že byl i o poznání větší. Korrie vytáhl dva třicátníky a už tu byla znovu stará písnička: „ Jak to, že taháš samé velké ryby?“ To tedy nevím a budu o tom muset uvažovat, pomyslel jsem a vyrazil do dalších míst, kde se daly čekat stařešinové. Dnes nás žádné oukleje neobtěžovaly, patrně už byly zpět v Lipně a tak občas zatáhl nějaký ten proudník a také ojedinělí pstruzi byli v letním horku bez zájmu.
Netrvalo dlouho a měl jsem dalšího čtyřicátníka a znovu v místech, kde jsem byl úspěšný minule. Pohrával jsem si s nymfami a zvláště na konci driftu jsem uplatňoval stařecký třes. Ryby byly i tentokrát na mělčích místech hlubokých jen po kolena. Ale pak jsem utrhl svou poslední olivovou nymfu a začal jsem tápat. Obloha byla už teď po většinu času pokrytá mraky a tak béžová nymfička se zlatou lametkou přestala fungovat a já jí nechával na přívěsu pro případ, že by se zase mohla zalesknout ve slunci.
Po několika neúspěšných výměnách jsem nasadil na konec čtrnáctkovou nymfičku s měděným tungstenem, paví barvou tílka a málo výrazným oranžovým konečkem a na ní začali lipani opět reagovat. Asi jim připomínala nějakého utopeného brouka, kteří se na Vltavě dosti hojně vyskytují. Korrie šel přede mnou a já odlovoval krásné lipany z jeho stop a to by se nelíbilo asi nikomu. Také dnešní lov byl mimořádně úspěšný, i když těch velkých ryb bylo asi o polovinu méně než minule. Jediné, co mi dnes kalilo dobrý pocit z lovu, byla ta skutečnost, že můj přítel si prostě na většího lipana nesáhl…
V sobotu 8. srpna jsme byli s manželkou na chalupě na Stögrovce a já byl dopoledne v lese a přinesl jsem velký košík hřibů. Navečer jsem se dostal chuť na pstroužka a tak jsem si řekl, že bych mohl udělat nějakou „levnou večeři“ z plodů lesa a řeky. To by neměl být žádný problém, pod lenorskou rechlí jich byla minule hromada, tak v čem je problém? Po šesté jsem se už převlékal u přejezdu a za chvíli jsem byl na místě. Jen tak maximálně na dvě hodinky, trochu si zachytat a přinést jednou za rok nějaký úlovek, tak nějak jsem si to představoval.
Byla malá voda a tak jsem nasadil černou nymfu a olivovou zlatohlavou nymfu a samozřejmě, že se bude lovit po Francouzku. Hned pod prvním jízkem jsem v jámě u levého břehu zasekl starého známého lipana na olivovku a tentokrát mi nespadl. Do čtyřiceti mu chyběl opravdu jen kousek a já byl moc rád, že mi tentokrát neodolal. A to bylo vše, v jámě byl ještě jeden proudík a žádný pstruh. Sešel jsem celou asi stometrovou rovinu bez záběru a možná bylo na vině i slunce, které mi svítilo do zad a na vodu padal často můj stín. Na konci úseku jsem už byl dost nervózní a utrhl jsem při záseku jediného slušného pstruha, který mi dnes vzal.
Pokračoval jsem tedy po vodě a bylo mi jasné, že dnes asi vyjdou mé plány zcela na prázdno. Sem tam jsem uviděl na hladině kroužek a pokud se mi podařilo něco vytáhnout, tak to byli pstroužci kolem patnácti centimetrů. Prošel jsem známý úsek, kde se mohl nějaký tečkovaný krasavec vyskytovat a dále už to byla čistě lipanová partie, takže jsem vylezl po sedmé z vody a zamířil k autu. „Co to, že jsi doma tak brzy?“, byla první slova manželky, která se už těšila na pstroužka. „Ale, musím ti udělat ty hřibové řízky“ , byla má vyhýbavá odpověď. „Dneska jsem je prostě nenašel“.
Po dvou předchozích velmi úspěšných výpravách do Doberské nivy s nymfami a francouzským nástavcem jsem si chtěl v neděli 23. srpna znovu projít „svůj úsek“ a zjistit, co je zde nového. A protože jsem nechtěl potřetí vstoupit do stejné řeky, tak jsem se rozhodl jít nejdříve kus proti vodě. Počasí bylo opět slunečné a voda byla o dost vyšší než je zde v létě obvyklé, což se projevilo občasným průjezdem vodáků. Nastoupil jsem tedy na začátku testovacího úseku a vydal se do neznáma. Během hodiny jsem prošel možná tři sta metrů řeky a kromě malého lipana u levého břehu se nic nedělo. Prochytal jsem také dvě velmi hluboké jámy, vystřídal jsem několik těžších jigů, ale bez úspěchu.
Tak takhle by to nešlo, řekl jsem si a obrátil se zpět po vodě. Neušel jsem ani deset metrů a přišel první solidnější lipan, který vzal nadržovanou klasickou českou nymfu ve velikosti č. 12 na přívěsu a hned vedle musel stát ještě jeden, protože jsem ho vytáhl hned po jeho kamarádovi. Byly to však ryby, které jsem odhadoval tak asi na 35 cm. Prošel jsem si to místo, kde mi vzali oba lipani a zjistil jsem, že tam řeka vytvořila naplavený písčitý hrbol, kde bylo vody jen po kolena. Konečně mi svitlo, že se nemám pouštět do hlubin a hned o pár metrů níže jsem na stejného Bobše vytáhl dalšího lipana ve stejné velikosti a hned vedle něj opravdu velkého proudníka. Tyto úlovky mne zmátly natolik, že jsem sundal koncového olivového jiga a vyměnil ho za jinou velkou nymfu typu Hydro.
Vrátil jsem se na testovací úsek, ale nedělo se nic. Velké ryby dnes stávkovaly a tak jsem tahal jen samé prostřední lipany a občas nějakého generačního proudníka. Pustil jsem se do filtrovacího lovu a tím jsem ještě zmenšil šanci ulovit něco většího. Tak vida, už taky tahám jen samé menší lipany! Přemýšlel jsem čím to bude, ale nemohl jsem na to přijít. V mělkém místě mezi tůněmi stáli dva lipani, kteří sbírali nějaké jepičky. Jeden z nich jen rýpnul čumákem do mé nymfy, ale bylo to tak rychlé, že se to nedalo zaseknout. Pak se oba přesunuli a viděl jsem je znovu sbírat asi o dvacet metrů výše.
Sešel jsem do spodní tůňky zase jen samá omladina. Pozoroval jsem ty staré lipany a za chvíli už znovu sbírali na svém místě. Pomalu jsem se k nim připlížil podél pravého břehu, sundal jsem spirálový indikátor a navázal na lineární nástavec svazovanou špičku s desítkou vlascem na konci. Pak jsem ještě přivázal malou suchou mušku a pokoušel jsem se chytit je na sucho. Nenahazovalo se mi moc dobře a muška padala na hladinu velmi nepřesně. Starý lipan se na ní přijel třikrát podívat, ale zásek šel vždy do prázdna. Tak to se mi tedy také nepovedlo.
Vrátil jsem se opět k nymfám a smířil jsem se s tím, že dneska už asi nic většího nechytnu. Čas rychle plynul a já byl teprve v polovině úseku a zcela bez šance. Prochytal jsem všechna tutová místa a nic většího se neukázalo. Nymfy jsem párkrát vyměnil, ale vždy to byly jen velké vzory. Až jsem přišel do míst, kde jsou pod proudy mělčiny s vodou do půl lýtek. Vyměnil jsem koncového Bobeše a nahradil ho za šestnáctkového štíhlého jiga se stříbrnou hlavou, pavím tílkem a červeným tipem.
Poslední pokus se podařil už při druhém navedení nymf z proudu do mělčiny. Lehce jsem potřásal prutem a přizdvihoval jeho špičku a najednou to uvázlo a už se vyhoupl nad hladinu krásný čtyřicátník lipan. A pak, že tu nejsou a neberou! Udělal jsem chybu a nelovil jsem v těch správných místech a se správnou velikostí nymfy. Mé mušky byly atraktivní jen pro střední ryby, ale ty velké o tom věděly své a chtěly prostě něco mnohem menšího. Takový byl tedy závěr dnešního lovu a mně to jako vysvětlení stačilo. Stejně už byl čas vrátit se domů…