Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Ohře ] > Ohře plná lakušníku
Vytvořeno: 01.08.2008, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Václav Stránský
Ohře plná lakušníku
Již koncem června jsme se s dcerou domlouvali, že o prázdninách pojedeme znovu na Ohři. Pro Vendy to bude taková malá kompenzace za to, že s námi letos nebyla na dovolené v polovině června, protože dělala závěrečné zkoušky. V červenci jsme tedy čekali, až skončí deštivé období a jakmile byla příznivá předpověď počasí, zamluvil jsem v Žatci nocleh od středy až do pátku. A tak ve středu 23. července už konečně sedíme ve vlaku a míříme vstříc novým muškařským zážitkům.
Pokud nám loni Ohře připravila překvapení v podobě velké vody, tak letos to byla mohutná vegetace lakušníku, která pokrývala v některých úsecích tok po celé jeho šíři. I paní na recepci říkala, že nepamatuje, že by řeka byla někdy tak zarostlá. Nám to až tak nevadilo, spíš se dá říci, že to pro nás byla jistá výhoda, protože nemusíme ryby tolik hledat. Na oba první dny máme už naplánovaný lov v Libočanech a v pátek v Žatci u železného mostu.
V Libočanech byl střed řeky tak hustě zarostlý lakušníkem, že se nechalo chytat jinde než u břehů. Z počátku jsem nemohl žádnou rybu chytit a tak asi po hodině převazuji forpas z osmnáctky na dvanáctku. Nic mezi tím jsem neměl a samozřejmě, vyvalila se vlna, mlask a ryba byla pryč i s muškou. Později jsme viděli sbírat opravdu velké ryby, ale žádné z nich se nám nepodařilo ulovit.
I když jsme si přáli ulovit nějakého pěkného lipana, chytali jsme jen menší potočáky kolem třiceti centimetrů. Druhý den ráno jsem si v místním obchodě s rybářskými potřebami zakoupil čtrnáctku vlasec na návazce, ale jelikož se ochladilo a dokonce i sprchlo, ryby už tak nesbíraly a tak jsme zkoušeli i nymfovat. Museli jsme se prodírat tím lakušníkem až k protějšímu břehu, kde byla hlubší voda a vypadalo to slibně. Chytali jsme ale stále jen potočáky i když na kamenech u břehu ležely šupiny z lipana, jak ho tam někdo čistil.
Na jednom z mála míst, kde nebyl lakušník, byla jáma u zahradních chatiček, ta však byla permanentně obsazena pěti až šesti rybáři, jak ve středu, tak i ve čtvrtek. Ne že bychom se tam ještě nevešli, ale byli jsme na špatném břehu. Až ve čtvrtek večer jsem se dověděl důvod takového tlaku na toto místo. Ve středu sem totiž vysypali duháky. Uvažujeme o tom, že si asi prodloužíme pobyt o jeden den, ale když jsme popošli asi o třicet metrů dál, tak nám jeden rybář sdělil, že to je všechno jen mezi 27 – 28 cm a hubený, tak si zase říkám, že přeci jen pojedeme domů už zítra.
Ale v pátek po ránu jsme oba po těch dvou dnech tak utahaní, že už na ryby ani nejdeme a říkáme si, že když to vyjde, tak si sem zajedeme zase až v srpnu.
