Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > V Anglii se nám i letos dařilo
Vytvořeno: 01.08.2007, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Karel Křivanec
V Anglii se nám i letos dařilo
Letošní výjezd našeho muškařského klubu na regionální kola mezinárodní soutěže Lexus European Flyfishing Championships byl opět situován na začátek července do období volna kolem státních svátků. Z Prahy jsme odlétali v pondělí 2. července večer a kolem půlnoci jsme už byli u naší paní domácí ve Scaldwelu u jezera Pitsford Water. Letos nás bylo už sedm a tak se opět stal útulný domek za velkou starou vilou až do konce týdne naším přechodným domovem.
Úterní trénink byl zaměřen na Pitsford kde jsem byl už asi počtvrté a tak jsme zamířili s naší lodí hned ke hrázi, kde to vždy bývá dobré. Letošní studené a vlhké léto však bylo něco zcela jiného než loňská vedra. Voda v nádrži byla dokonale promíchaná a tak se naše hloubková pakomárová taktika z minulého roku nedala uplatnit. Nasadil jsem Midge tip plovoucí šňůru a vyzkoušené modifikace bažantích ocasů a pustili jsme se od hráze po větru šikmo k potoku s velkými „brauňáky“.
Hladina byla hodně zvlněná a vítr nás hnal do mělčiny s hustými podvodními porosty. Chytal jsem pasivně a jen dobíral šňůru. Asi po pátém náhodu se dala šňůra do pohybu a já zasekl tak silně, že to starý forpas nevydržel a ryba byla pryč. Při vybalování navijáků jsem totiž zjistil, že mi dochází pětadvacítka fluorkarbon a tak jsem s ním chtěl vydržet alespoň do oběda, než si zajdu koupit do rybářské chaty novou cívku. Byla to školácká chyba, která se opět nevyplatila.
Můj parťák v lodi byl příbramský Ivan Vančura, kterého jsme přibrali na tento náš výlet, a pro Ivana to byla první lodní zkušenost v Anglii. On zkoušel lovit s rychlou intermídkou a lurami a do oběda dostal dva potočáky, zatímco já byl už bez záběru. Bylo mi jasné, že nelovím ve správné hloubce, ale stále jsem čekal na nějakou změnu. Po obloze se honily mraky a několikrát jsme k tomu zmokli. Podél břehu se jen občas přehnalo několik jiřiček a tak se nezdálo, že by se tu právě něco rojilo.
Při obědě v přístavišti pod rybářskou chatou jsme si vyměnili zkušenosti z rána a vyjeli jsme znova na vodu. Tentokrát se všichni hnali ke hrázi, protože to zde také chtěli vyzkoušet. Vyměnil jsem šňůru a nasadil pomalou intermídku a začal své PTN rychle tahat a hned se dostavil první záběr a solidní duhák byl za chvíli v podběráku. Začali jsme jezdit od hráze směrem k aerátorům, jejichž činnost nebyla v ranních vlnách moc patrná a zde samozřejmě byly pěkné ryby. Problém však byl v tom, že při závodě bude tato část uzavřená.
Ryby byly jen těsně pod hladinou a při dopoledním lovu s potápivým koncem plovoucí šňůry a při pasivním způsobu lovu jsem byl s nymfičkami příliš hluboko pod nimi. Zalovili jsme si tu opravdu pěkně a jeden můj duhák se už blížil k půl metru. Byly to staré rezidentní ryby, které braly poctivě drobné bažantí ocasy, zatímco lury honili čerstvě nasazení potočáci a duháci a Ivan si také pěkně zatahal.
Ve středu jsme měli schůzku na nádrži Eyebrook s Mikem Childsem, se kterým jsem pak byl celý den v lodi. Mike už byl zase po loňské těžké nemoci v dobré kondici a i když letos oslaví sedmdesátiny, stále ještě vydržel cely den kormidlovat loď, ovládat padák a samozřejmě i chytat. S padákem se tu nyní jezdí na hladině i při přejíždění, musí však být uchycen za obě krajní lavičky, nikoli jen uprostřed boku lodi a pak se z něj musí nejdříve půlobratem vylít voda a pak už jede po hladině za lodí mimo dosah motoru.
Po včerejších zkušenostech jsem už nic nezkoušel a nasadil pomalou sklovitou intermídku a bažantí ocasy a zaječí ouška. Toho dne byla velmi úspěšná bažantí nymfa s výraznou zelenou hrudí, ale i červená hlavička byla dobrá, podobně jako klasické PTN a GRHE. Bylo mi jasné, že Mike bude chytat pasivně s plovoucí šňůrou a pakomáry, ale to dnes moc neplatilo a tak jsem měl v půl druhé šest velkých pstruhů proti Mikovým dvěma a ten jen kroutil při obědě hlavou. Bylo to tím, že jsem házel jen na krátko (15 metrů) do okének ve vlnách a rychle tahal tyto nymfy hodně šikmo přes vlny.
On Mike vůbec moc nerad prohrává a už vůbec ne takovým způsobem. Odpoledne pak tam přeci jen nasadil můj bažantí ocas se zelenou hrudí a začal mě pomalu dohánět. Šly mu na něj ryby a tak hned celý pookřál a v půl šesté to bylo 6:6. Zatímco jeho mušky teď byly ve správné hloubce, moje už byly asi moc hluboko. Měl jsem ještě několik solidních záběrů, ale ryby se nezasekly, až kousek před šestou jsem u hráze ještě jednu vytáhl, když jsem hodně zrychlil tah, ale to už nebyla stará ryba, ale čerstvě vysazený duhák.
Ostatní členové naší výpravy byli z dnešního lovu hodně schlíplí a někdo byl dokonce i bez úlovku, ale každý den zde za takovéhoto větrného a deštivého počasí bývá jiný. Večer jsme si v našem domečku udělali královskou hostinu a vypili šampaňské a nějaký ten gin s tonikem. Jeden z nás měl kulaté narozeniny a tak jsme to zkrátka trochu zapili. To ale neznamenalo, že se podcenila příprava na zítřejší závod. Někteří vázali až do půl třetí do rána a v půl sedmé už byl budíček.
Ve čtvrtek ráno jsme byli na Pitsfordu mezi prvními a John Horsey byl rád, že jsme přijeli v ohlášeném počtu, protože se mu na tento závod odhlásilo několik závodníků, takže jich zbylo jen sedmnáct. Původně jsem měl být celý den na břehu, ale John mi nabídl, abych dělal lichému závodníkovi partnera v lodi. Nebyl jsem na to vůbec připraven a závodit jsem nechtěl, ale to mu nevadilo, protože mě nechal rychlým strážním člunem dopravit až k hrázi do volné lodi. I když závod začal v deset hodin, tak jsem tam byl přivezen až před jedenáctou a u břehu jsem si přesedl do druhé lodě a můj nový parťák Ian Pow pak zajel kus na vodu a pokračoval v závodě.
Ian se mi stačil ještě pochlubit, že už se kvalifikoval do finále před týdnem v jiném závodě, ale dnes mu to nešlo, protože byl zatím bez ryby. Zvolil jsem stejnou taktiku jako včera a nahodil nedaleko od lodi a začal rychle stahovat. Můj parťák házel dvakrát tak daleko než já a lovil rovněž na nymfy, ovšem se suchou šňůrou a zcela staticky. Jakmile viděl, že táhnu rychle, hned mi řekl, že se musí šňůra jen dobírat u lodě. Pokýval jsem hlavou, jako že vím a nahodil do okénka, které se udělalo mezi vlnami vpravo od naší lodě. Párkrát jsem zatáhl za šňůru a najednou jsem ucítil v prstech tah ryby, na který jsem odpověděl zásekem.
Prut se ohnul a velký duhák vyskočil na hladinu asi deset metrů od lodě. Pro mého parťáka to byl šok, protože si myslel, že se jednalo o první nahození. Nechal jsem ho při tom a pěkně jsem si pohrál s tou velkou rybou, kterou mi můj kolega bez říkání podebral.
Takovou kliku můžete mít jen jednou za život, a když se vám to stane při šedesátinách, tak je to přímo dar od Svatého Petra.
Po této příhodě zareagoval Ian, tak jak je to zde obvyklé. Po dokončení driftu odjel hodně daleko ke hrázi a pustil se přes celé jezero. Za chvíli začal měnit šňůry a mušky a hledal jak na to, což nebývá nejlepší cesta k úspěchu. Pak měl přeci jen na konci dalšího driftu ve středu jezera záběr a vytáhl velkého a čerstvě vysazeného potočáka na malou černou nymfu se zelenou hlavičkou. Asi po hodině a půl zajel do míst, kde jsem byl ráno úspěšný a při dojezdu lodi ke břehu jsem skoro pod lodí dostal druhého duháka a můj kolega pak po další hodině uhnal na černého Booby-bloba druhého potočáka uprostřed jezera na velmi daleký odhod.
Pak už jsme jezdili zcela mimo ryby a zajeli jsme až do Farm Bay, kde bylo několik lodí, které tu chytaly čerstvé ryby. Byl tu i Šeďa, kterého jeho parťák v lodi na začátku zcela odstavil od ryb, když jezdil podél břehu tak blízko, že Láďa neměl kam nahazovat a prohrával už 0 : 5. Pak se jeho soupeř vzdálil od břehu a to byla voda na Šedův mlýn. Začal totiž chytat na různé lury čerstvé ryby a nakonec ho udolal poměrem 6 : 5. Byly to ale malé ryby, které mu stačily jen na sedmé místo, zatímco Ivan Vančura byl se čtyřmi úlovky třetí a Michal Adamčík s pěti rybami čtvrtý. Závod končil za poměrně hustého deště tradičně až o šesté…
Pět ryb měl i Míla Hosenseidl, který obsadil druhé místo a vybojoval si tak náš první postup do zářijového finále. Jeho taktika vycházela z rychlého tažení růžových a černozelených menších blobů na rychlé intermídě. Vítězem byl se sedmi rybami domácí závodník Stewart Thomson z klubu Pitsford Pirats . Celkem se ulovilo 54 ryb a průměr byl 3,18 ks na závodníka při třech nulách. Vzhledem k malému počtu soutěžících tedy postupovali jen první dva a závodník s nejtěžším úlovkem Richard Slater. Nízký počet soutěžících pak nenaplnil ani podmínky pro získání nějakých bodů do našeho žebříčku a tak jediným pozitivem byl Mílův postup a i ujasnění si taktiky pro další závody.
V pátek bylo další kolo Lexusu na nádrži Eyebrook a tentokrát se prezentovalo 32 závodníků, kteří vyrazili v deset dopoledne v dvojicích na jezero, které bylo hodně rozbouřené silným západním větrem. Většina lodí se usadila kolem závětrného břehu a jen pár odvážlivců jezdilo ve vlnách u břehu protějšího. Silný vítr však zahnal většinu duháků právě sem, a kdo byl jinde, tak nestačil.
Mezi těmi u druhého břehu byl i náš Míla Hosenseidl, který měl za partnera včerejšího vítěze z Pitsfordu. Tomu se ale dnes vůbec nedařilo, když ho náš závodník zcela smetl. Míla totiž chytl s včerejší blobovací taktikou 10 pstruhů a to mu jich ještě nejmíň tolik uteklo, protože po šesté zabité rybě se muselo lovit bez protihrotů a všechny úlovky se pouštěly. Ryby chtěly velmi rychlé tažení mušek ve vrcholcích vln a kolmo na ně. Šikmé vedení skoro vůbec nefungovalo, na což doplatil Mílův parťák, který se také tvrdošíjně držel své včerejší vítězné taktiky, a ta mu dnes přinesla jen jediný úlovek. Já se také držel svých bažantích ocasů a zaječích oušek a bodoval jsem dvakrát. Věnoval jsem totiž šéfovi nádrže jednu knihu o České nymfě v angličtině a Andy mě za to na dva dny věnoval loď a zdarma chytání na Eyebrooku.
Po skončení závodu jsme se netrpělivě hnali k vážení a byli jsme zvědaví, jak dopadl náš favorit ve svém teprve druhém lodním závodě. Nakonec se ukázalo, že ostatní mají maximálně sedm úlovků a tak byl Miloslav Hosenseidl jasným vítězem. Bylo to teprve druhé české vítězství při lodním závodě jednotlivců na Britských ostrovech v historii, když to první si na stejné nádrži vybojoval před lety Jaromír Šram. Sedm ryb měl i Vladimír Šedivý, který obsadil páté místo a i to dnes znamenalo postup. Vzhledem k počtu soutěžících a k tomu, že Míla už měl postup ze včerejška, postupoval ještě i závodník na šestém místě a prvním nepostupujícím tak byl náš Michal Adamčík. Celkově se chytlo 85 pstruhů, průměrný úlovek byl 2,66 ks, největší ryba měla skoro 3 kg a tři rybáři byli bez úlovku.
Sobotní závod na Eyebrooku se chytal jen s plovoucími šňůrami a to přilákalo největší počet soutěžících, kterých tu tentokrát bylo 42. Přijeli sem hlavně ti, kteří nemají rádi lov na bloby, což je téměř pravidelně vítězná taktika v posledních asi šesti letech, protože blob chce potápivou či alespoň intermediální šňůru. Mezi startujícími byl také nejlepší anglický jezerní muškař Iain Barr, pro kterého to byla jediná kvalifikace v systému 23 závodů Luxusu. Počasí bylo slunečné a vítr už byl podstatně slabší, takže jsme byli zvědaví, jak si zde Iain poradí s plovoucí šňůrou. A měli jsme to mít z první ruky, protože v jeho lodi byl Michal Adamčík.
Vše probíhalo dle obvyklého scénáře, Iain bodoval i s bloby a larvami vážek na plovoucí šňůře, stejně jako by chytal s potápivkou. Na konci dne měl 8 úlovků, jako známý Belgičan Patric de Schutter, ale Iainův úlovek byl o 3,5 libry těžší. Michal se musel spokojit se třemi rybami. Byla to však pro něj jistě velká škola zblízka pozorovat Mistra. Jeho způsob dálkových hodů a hlavně převážení vytažené šňůry s muškami daleko za lodí, což mu umožňuje okamžitě po zastavení házet a hlavně mistrovské manévrování s lodí a neustálé pozorování všeho kolem a okamžitá reakce na všechny nové podněty. V tom je i největší Iainova síla a také velká sebedůvěra, která mu zaručovala bezproblémový postup do finále.
Ohrozit ho dnes mohl jen náš Milda, tomu však spadlo i dnes asi 15 duháků, jak nám potvrdil i jeho dnešní parťák Mike Childs. Bude si muset příště natrénovat zdolávání ryb na bezprotihrotových muškách, protože dnes měl nakonec zapsáno jen 7 úlovků a skončil sedmý, těsně za Ivanem Vančurou, který se tak rovněž kvalifikoval do finále. Ivan si tady našel své místo u loděnice a dařilo se mu tam tahat ryby na kukly pakomárů. I tak by to našemu nejlepšímu i dnes stačilo na třetí postup do finále, protože Patrick už se kvalifikoval včera. Milanovi Hladíkovi postup utekl o jednu rybu, když mu spadla těsně před koncem u podběráku. Šeďa byl v lodi se Simonem Newmanem, co dnes vytáhl 4,5 kg těžkého duháka a nevedl si špatně, když obsadil deváté místo se čtyřmi pěknými pstruhy. Já chytal stejným způsobem jako celý týden a vytáhl jsem opravdu velkého duháka a k němu ještě slušného potočáka. Karel Bílek vytáhl skoro metrovou štiku, ta se však nepočítala. Dnes se tedy ulovilo 124 ryb a průměr za osm hodin chytání byl 2,95 ks na rybáře, ale také bylo sedm nul a mezi nimi byl i čtvrteční Pitsfordský vítěz.
Na závěr je tedy možno konstatovat, že náš letošní výjezd byl opravdu úspěšný a tři postupující ze šesti je opravdu velmi slušné skóre. Velké uznání si získal i náš benjamínek Míla, který dokázal celý den soustředěně a velmi rychle tahat své bloby a ve finále by to mohlo znamenat velmi dobré umístění, protože při letošním deštivém létě by to asi ani jinak nemuselo proběhnout. Už se proto těšíme na sobotu 8. září, kdy bude na známé nádrži Chew u Bristolu Velké Finále…
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |