Tento introdukovaný druh se nyní řadí do rodu Oncorhynchus, který zahrnuje ještě další pstruhy a lososy žijící v úmoří Tichého oceánu. K nám se poprvé dostal v roce 1888 z Německa, kam byl v roce 1880 dovezen z USA. Základem pro naší současnou místní populaci, označovanou jako PdM, se po druhé světové válce stali pstruzi dovezení v létech 1946 - 1948 z Dánska. Základem tohoto intenzivního chovu se stal dovoz jezerní formy ( Salmo gairdnerii kamloops) z Dánska v létech 1966 - 1967, která má původ ve Francii a je charakteristická podzimním výtěrem. Nese označení PdD1966. Další zásilka jiker byla dovezena v roce 1968, ale tyto ryby se vytírají na jaře (PdD 1968). Zásilka z Dánska v roce 1975 (PdD 1975) byla bez přesného označení druhu. V roce 1979 pak byly ještě dovezeny jikry z Polska (PdP 1979), které však měly ale stejný původ a vlastnosti jako PdD 1966, do Polska byly dovezeny v roce 1961 z Francie.
Tělo pstruha duhového má vřetenovitý, ze stran mírně zploštělý tvar, o něco vyšší a užší než pstruh obecný. Hlava a ústa jsou o něco menší, ploutve jsou podobně utvářené. Ocasní ploutev je vykrojená, pouze u největších exemplářů je spíše zakončená rovně nebo zaokrouhlená. Většina do našich vod vysazených duháků má ploutve s různými defekty, způsobené odchovem v líhních. Teprve po nějaké době v přirozeném prostředí jim ploutve dorostou. Stříbřité odstíny boků mají fialový nádech a přecházejí do tmavozeleného až hnědého hřbetu a bílého až stříbřitého břicha. Po celém těle se na úrovni postranní čáry táhne duhový pás a celé boky a hřbet, včetně hřbetní, tukové a ocasní ploutve, jsou pokryty drobnými černými skvrnami.
Pohlavní dvojtvárnost je zřetelná u dospělých jedinců. Samci mají delší hlavu, protáhlejší čelisti a na spodní čelisti se vytváří typický zahnutý hák. Také prsní, tukovou a ocasní ploutev mají delší a ocasní násadec mají mohutnější a vyšší. Samice mají hlavu ve předu spíše zaoblenou. Během tření mají samci výraznější zbarvení, obzvláště duhový pás na boku.
V našich podmínkách se přirozeně rozmnožuje pouze populace PdM a ke tření v pramenitých a relativně teplých vodách dochází většinou již v lednu a únoru. Samice vytloukají v písčitém nebo štěrkovitém dně hnízdo, do kterého pak ukládají jikry a samec je oplodní. Po té je ukryjí pod zvířený substrát. Uměle chovaní pstruzi, patřící většinou k populacím PdD 1966 a PdD 1979, se vytírají na podzim. Některé populace, introdukované do horských rovníkových oblastí, se vytírají i několikrát do roka.. Růst těchto pstruhů je poměrně rychlý, v pátém roce života dosahují obvykle v řekách velikosti okolo 35 cm a hmotnosti 0,6 kg. V intenzivních chovech dosahují této velikosti během dvou let a v tomto stáří jsou také nejčastěji do našich revírů vysazováni.
Složení potravy je podobné jako u pstruha obecného a je dáno především její nabídkou. V řekách jsou to vývojová stádia vodního hmyzu, nálet a drobné rybky, často i úlomky rostlin a pod městy i odpady organického původu. Ve stojatých vodách je to dále i zooplankton a v době hojnosti plůdek kaprovitých ryb a různé druhy vodních měkkýšů. Je třeba připomenout, že potravní chování vysazovaných pstruhů je zcela odlišné od přirozeného. Vyhladovělí a na pravidelný přísun granulí uvyklí pstruzi útočí na vše, co se dá polknout, včetně kusů klacků. Čím je tato potenciální potrava pestřeji zbarvená, tím lépe.
Pstruh duhový má v tocích poněkud odlišné stanoviště než pstruh obecný. Pouze v prudkých tocích vyhledává úkryty podél břehů, ve větších a pomaleji tekoucích tocích osidluje celou šíři toku a častěji se během lovu potravy pohybuje ve svém okrsku. Je také méně náročný na obsah kyslíku ve vodě a snáší i její mírné znečištění. Krátkodobě je schopen přežít oteplení až na 24°C. Ve stojaté vodě se pohybuje spíše v pelagiálu a do přítoků migruje pouze za účelem tření.
Původně se tento druh vyskytoval v severoamerických přítocích Tichého oceánu a v řekách tekoucích do Ochotského moře a na Kamčatce. Nyní je však rozšířen po celém světě, včetně horských oblastí tropické Afriky nebo Austrálie. V naší republice je poměrně hojně vysazován do revírů, je také velmi vhodný pro stojaté vody, kde rychle roste. Největší u nás ulovení jedinci měli přes 5 kg. Díky své velikosti a dravosti je i oblíbenou sportovní rybou.
I u duháka nás zajímají všechny zprávy o výskytu jedinců z přirozeného výtěru. Osobně jsem byl svědkem ulovení půlkilové ryby, která měla v žaludku 17 cm dlouhý dřevěný klacek o průměru něco přes 1 cm. Stalo se to na Vltavě 28 pod Vyšším Brodem, lovec Vladimír Šedivý je též dopisovatelem PM. Napište nám o svých zkušenostech s hltavostí duháků. V jiném roce jsem viděl u padesáticentimetrového duháka v žaludku natráveného pstruha ob., který měřil 31 cm a pocházel ze stejné lokality.