Autor: John Goddard (Volně přeloženo podle FFFT 9/2005)
Jsem pravidelně ohromován tím, jak někteří rybáři u nás chápou muškaření na řekách. Často se ani nemohou dočkat, aby se už oblékli do pestré výstroje, která jim spolehlivě zaručuje, že se před nimi všechny ryby ukryjí co nejhlouběji u dna. Kapsy jejich vest jsou pak přecpány nejrůznějšími nepotřebnými potřebami a někteří s sebou ještě vláčí velkou brašnu a podobně rozměrný podběrák.
Potom je pozorujeme při hledání ryb jak doslova cválají podél břehu a jestliže ještě vůbec něco spatří, pak je určitě uvidíme jak šestkrát či sedmkrát mrsknou prutem nad hlavou, než posadí svou mušku na vodu. Už jistě víte, že jejich šance na chycení velkého pstruha je prakticky velmi malá. Často se divím, jak tito lidé vůbec mohou něco chytit.
Sestavil jsem zde proto své desatero pro ulovení opravdu velkých a chytrých pstruhů a i když štěstí může také občas hrát hlavní roli, je zde mnoho dalších vlivů, které mohou zvýšit vaší šanci na úspěch a k tomu by vám měly pomoci tyto mé rady.
Je-li to možné, oblékni se vždy nenápadně. Nejlepší klobouk je v barvě tmavě zelené nebo hnědé a vždy s velkým okrajem, který ti ukryje oči. Já sám dávám přednost basebalovým čepicím s co nejdelším kšiltem. V chladném počasí si oblékneme nenápadnou vestu, v horku pak vystačíme jen s tmavozeleným či hnědým tričkem s krátkými rukávy. Ideální jsou dvě dostatečně velké přední kapsy, aby se do nich vešly krabičky na mušky. Při dešti je třeba mít lehkou nepromokavou zelenou bundu, která přesahuje přes pás. A základem jsou samozřejmě kvalitní polarizační brýle pro hledání ryb pod hladinou, nejlépe se skly v jantarové barvě.
Většina muškařů má sklon brát si daleko více výbavy než je třeba a to jim znemožňuje pohyb podél vody, zvláště když je občas třeba se plížit či plazit po břehu při nahazování na rybu. Já a většina mých přátel si nosíme jen absolutní minimum. Jsou to cvakací kleštičky na dlouhé gumě kolem krku a v kapse brodících kalhot míváme nádobku s Mucilinem pro namaštění nástavce a pak trochu Fullerovy půdy na jeho odmaštění, dlouhý peán pro zamačkávání protihrotů a vyndávání háčků, nějaký floatant na mušky, amadou na jejich sušení a k tomu ještě 2 – 3 cívky vlasce na konce nástavců. Nikdy si nebereme podběrák, který může být jen na obtíž, po určité praxi se totiž neučíte vyndat rybu z vody jen holou rukou.
Nemám v úmyslu zde popisovat různé techniky házení, ale jsou tu další aspekty, které jsou rovněž důležité. Přesnost je samozřejmě základem, ale tu získáte jedině cvičením. Důležité je udělat co nejméně planých hodů, protože lze dopravit mušku k rybě i na vzdálenost přes 20 metrů jen s jediným planým mezihodem, vyžaduje si to však hodně cvičení. Dalším a stejně důležitým bodem je nikdy neházet přes hlavu s vertikálně zdviženou špičkou prutu, proto použijeme co nejnižší boční vedení prutu. Nezapomeňte, že pokud lovíte za běžné situace vstoje, pak na vzdálenost 10 m vidí pstruh už celou vaší hlavu a ramena a budete-li blíže, pak byste se měli snížit až na kolena, chcete-li zůstat mimo jeho pozorovací okénko. Jestliže tedy házíte z jakékoli kratší vzdálenosti, pak byste měli zásadně držet svůj prut velmi nízko, ale i při vzdálenosti přes 20 m, když už jste většinou mimo jeho vidění, je lepší držet prut docela nízko.
To je základní předpoklad pro nalezení velké ryby a proto se vyplatí držet se nejen velmi daleko od břehu, ale zároveň chodit i co možná nejpomaleji a vyvarovat se jakýchkoli dalších zbytečných pohybů. Dnes je to ještě důležitější než před lety, protože je na většině řek stále méně líhnoucího se hmyzu a sbírajících ryb. Protože je tak málo sbírajících pstruhů, musíte mnohem více času věnovat pozorování hladiny, abyste zjistili i ojedinělé sebrání. Na druhé straně můžete hledat také pstruží sebrání pod hladinou a je s podivem, jak často můžete být velmi blízko u ryby, pokud jí nepoplašíte nějakým prudším pohybem.
Dnes má stále ještě většina řek divoké populace pstruhů, i když s občasným vysazováním odchovaných pstruhů a také duháků. Je třeba si uvědomit, že pstruh obecný je velmi teritoriální druh, který si hlídá a drží své stanoviště beze změny i po mnoho týdnů, až dokud se nezmění podmínky, nebo pokud není uloven a vytažen z vody. Větší pstruh si vždy vybírá to místo, které produkuje nejen maximální množství potravy, ale i maximální úkryt před predátory, místo kde získá potravu s minimální námahou. Takové místo je třeba si dobře zapamatovat, protože se tam budou pravidelně vyskytovat i další podobní jedinci.
Na většině řek můžeme zjistit, že hladinová potrava je dopravována podél hlavního proudu, anebo je tažena větrem přes proud z jedné stranu na druhou a to bychom měli brát také do úvahy. Nejlepší "lože" velkých pstruhů jsou často v hlubší vodě těsně u břehu, nebo ve vnějších stranách říčních zatáček. Na rovných úsecích se zkoušejte řídit podle toho, kudy teče hlavní proud, anebo se dívejte po dírách a různých nerovnostech či hranách na říčním dnu a v zarostlých řekách po okénkách na hladině. Velká ryba bude také často stát před jakoukoliv překážkou v toku, ať už je to mostní pilíř, balvan či jen velký kámen. Občas je můžeme též nalézt pod podemletým břehem nebo před velkými kameny, které se nacházejí různě v řečišti.
Občas nám mohou pomoci při lokalizaci větších pstruhů a všeobecně se dá říci, že největší pstruzi sbírají mnohem jemněji. V některých případech může být sebrání jen drobné a skoro neznatelné, takže vypadá jako sebrání od nějaké drobné rybky. Jeden z mých největších pstruhů se prozradil jen velmi jemným kolečkem. Na druhé straně velmi často můžeme pozorovat tak velká kola, od kterých se šíří vlny přes celou řeku. To nám bude obyčejně prozrazovat velkou rybu, která loví svou kořist přímo na hladině. Stává se to často při stmívání za vlahých večerů při rojení velkých májovek, anebo když pstruzi pronásledují velké pupy chrostíků. Velký pstruh často věnuje mnoho času tomu, že se krmí nymfami a pupami v hluboké vodě, ale často je honí a sebere až těsně pod hladinou. Když uvidíme na hladině závar či výduť, jedná se zpravidla o většího pstruha.
Lovíme-li s nymfami v čistých řekách, jako jsou křídové toky na jihu Anglie a je-li k tomu bezvětří a slunečno, takže vidíme na dně každý kamínek, pak bychom se měli pohybovat ještě mnohem opatrněji, anebo se prostě zastavit a pozorovat každý centimetr řeky, aby se nám podařilo objevit pstruha. Jsou muškaři, kteří mají přirozenou schopnost objevit rybu, zatímco pro jiné je to takřka nemožné, ale tuto schopnost, dívat se do vody přes její hladinu, lze zlepšit cvičením tak, že se tvrdě soustředíme na říční dno. Klíč k objevení pstruha spočívá v tom, že pozorujeme jeho pohyb, anebo ho najdeme v té části řeky, kde není schopen ukrýt své slabiny v maskování, kterými je jeho ocas, ústa anebo hřbetní ploutev, anebo jeho stín.
Ve slunečném počasí může být ryba tak dobře maskována, že jí prozradí právě jen její stín. V zarostlých řekách hledej v tmavších místech kolem travin, nebo z trav často vyčnívající ostrou hranu jeho ocasu. Na volné otevřené vodě je za prosluněných dní často velmi obtížné se dívat pod vodní hladinu, protože se od ní odrážejí sluneční paprsky. Za takové situace se díváme do míst, kde jsou na protějším břehu řady velkých stromů, které tyto světelné odrazy blokují.
Když lovíme na řekách, pak si prakticky vždy můžeme vybrat úsek, který se vine mezi břehy se stromy či velkými keři, kde je daleko větší možnost se ukrýt a o to menší možnost, že vás ryby uvidí. Vždy je lepší si najít velké keře či stromy na březích, ve kterých se můžeme přikrčit a které ukryjí náš pomalý pohyb vpřed. S takovým pozadím se můžeme nepozorovaně dostat k rybě až na délku jednoho prutu.
V některých místech lze nalézt velké stromy, jejichž větve visí nad řekou a takové místo může poskytovat úkryt pro opravdu velkého pstruha. Jsou-li takové stromy a keře na vašem břehu a vy nemůžete nahodit svou mušku k pstruhovi ležícímu pod nimi, pak je třeba zkrátit návazec, připlazit se do tohoto místa, prostrčit prut mezi větvemi a nechat ťuknout mušku o hladinu. Je-li mezi větvemi dost místa, pak můžete použít prakový hod. Už jen takovýto pokus o ulovení ryby je velice vzrušující a což teprve, když se vám podaří zaseknout velkého pstruha.
Jak můžete tušit, já osobně vřele schvaluji nechat růst na břehu jakýkoli strom v jakékoli pozici nad vodou, protože tím poskytujeme bezvadné úkryty pro větší pstruhy. Bohužel dnes většina majitelů revírů a hodně rybářů nemá takový názor, protože prý tyto stromy brání při nahazování.
Bez diskuse poskytují břehy bez stromů a keřů obtížnější podmínky pro chytání ryb, zvláště když se řeka vine otevřenými plochými loukami, nebo teče mezi kopci bez jakéhokoliv porostu. To známe z našich křídových toků a pak máme jen dvě možnosti. První z nich je jít podél řeky daleko od břehu a každých 40 – 50 metrů se skrčit a velmi pomalu a opatrně se přiblížit k vodě a dívat se po jakémkoli sebrání nebo pohybu ryby. Druhou možností (kterou doporučuji) je vstoupit do vody a brodit se těsně podél břehu proti toku a takto postupně hledat rybu. Když se brodíte opravdu velmi pomalu a opatrně, pak budete překvapeni, jak těsně se můžete dostat až ke stoupajícím rybám, nebo k rybám které loví nymfy. Za takových podmínek jsem často dostal rybu přímo na jednu délku prutu před sebou.
Když sbírá velký lipan na řece protékající křídovým územím, jehož křišťálové toky jsou napájeny vodou z podzemí, pak i pro něj platí většina zde zmíněných podmínek. V řekách s kamenitým dnem, které jsou napájeny z dešťových srážek, bývá voda méně čistá a pak můžeme lovit buď v rychlejším proudu metodou české nymfy, nebo s mokrými muškami, či s různými vzory pavoučků (Spiders), které lipani dobře vidí. V čistých řekách, kde často pozorujeme lipany jak se živí na dně, si ale lov žádá jiný přístup.
Na rozdíl od pstruha je lipan v zásadě hejnová ryba a tak takové místo nalezneme snadněji. Na otevřené vodě byste se měli dívat po lipanech na konci hejna, kteří by mohli vyplašit celou skupinu před nimi. Nejlepší metodou je pak lov na drobné nymfy proti vodě, které způsobí jen minimální rozruch na čele hejna a záběry pozorujeme na dlouhém namaštěném nástavci.
Tak můžeme chytit mnoho lipanů z hejna, než se ryby stanou opatrnými. Ryby po záběru ihned odvádíme po proudu a zdoláváme je až pod sebou. Má nejpoužívanější metoda v čisté vodě je zkusit lokalizovat hejno stojící u velkého keře či stromu na břehu, za kterým se ukryji a pak mohu vychytat větší ryby z hejna. Zaměřuji se proto na ně, odvádím je po proudu a tam je také podebírám.