Autor: Mika Vainio (přeloženo volně z FFFT 9 a 10/2004)
Velký potočák zaútočil potřetí do hejnka střevlí. Můj klient nahazuje svůj velký strímr asi po dvacáté daleko napříč přes řeku. Nabízím mu, aby použil těžší kalibr, což on stále odmítá s vysvětlením, že chytá pstruhy a ne tarpony. Nakonec to vzdává a přivolává přítele, který loví pod ním. Přišel k nám zrovna ve chvíli , kdy velký pstruh znova najel do rybiček. "Viděli jste to?" zeptal se jen. "Nechceš si ho zkusit" zeptal jsem se ho a nabídl mu svou těžkou výbavu.
Rychle popadl nabízený prut, zabrodil na kraj řeky a už začal soukat šňůru z navijáku. Pár planých hodů a velký strímr se třiceti metry šňůry letí přes řeku a přistává jen tři metry od místa, kde zalovila před chvílí velký pstruh. Rybář ještě chvíli čeká a pak začne stahovat šňůru. Následuje obrovský vír a po něm přichází velice tvrdý zásek ze všech sil. Šňůra se napíná a jedna z největších ryb této sezóny vyskakuje vysoko z vody. Zkoprněle pozorujeme jak z navijáku rychle mizí světlý podklad šňůry a šťastný lovec vyráží po proudu za rybu. Tvrdý prut na mořský rybolov a tomu odpovídající šňůra a nástavec určený pro malé tarpony, to je ta správná volba.
Je vždy svým způsobem nebezpečné vyjadřovat se k rybářskému nářadí klienta. Když však používá velké a někdy též těžké mušky, pak je třeba dát mu určité doporučení pro jeho výbavu. Především by měla být šňůra dostatečně těžká, aby mohla efektivně pohybovat muškami při jejich letu vzduchem. Moje šňůry pro strímování jsou ve třídě č. 8 – 10 AFTMA. Jestliže musíte házet s 20 cm dlouhým strímrem po celý den, pak na to budete potřebovat nějaký těžký kalibr. Já mám rád dlouhou plovoucí WF šňůru, ale někdo preferuje pro tyto účely vystřelovací hlavice. Do podmínek vysoké vody, či do velmi hlubokých tůní však vždy používám nějakou rychle potápivou šňůru, kterou dostanete ke dnu, zvláště když budete chytat také proti proudu. Další možností je použít dlouhý nástavec, na který umístíte vhodnou zátěž.
Abyste provedli slušný hod s velkou muškou, k tomu budete potřebovat především silný prut, se kterým se vám bude dobře házet. Ta správná váhová třída pro tyto případy je AFTMA 8. Když chcete chytat opravdu velké divoké pstruhy, tak musí mít váš naviják dostatečnou kapacitu i pro velmi dlouhý podklad. Ruský pětikilový pstruh obecný vám může vymotat bez mrknutí oka i 100 m podkladu, když bude mít svůj den. K tomu budete tedy potřebovat opravdu patřičně velký naviják s dobrou brzdou a dostatkem prostoru pro 150 metrů podkladu. Navijáky s velkým převodem jsou zase dobré k tomu, když se ryba náhle rozhodne změnit směr jízdy a najednou začne plavat přímo k vám. Věřte mým zkušenostem, nejenom mořské ryby se dovedou rychle pohybovat.
Posledním a velmi důležitým prvkem mezi vámi a Panem pstruhem je nástavec. Při strímrování se nejedná o nic jemného. Musíte počítat s velkou a silnou rybou, která zná dokonale svou řeku a všechny její úkryty a záludnosti, včetně ostrých kamenů a potopených kmenů a větví. Abyste zůstali ve hře, tak musíte použít velmi pevný konec nástavce. Můj normální tipet má průměr mezi 0,33 - 0,38 mm. Délka nástavce je také důležitá a já používám delší než 9 stop (270 cm). Velký divoký obecňák, který jede za vaším strímrem, není opatrný ani na silný návazec. Připojení mušky k návazci provádím pomocí obyčejné univerzální smyčky, která dovoluje mušce dostatečně reagovat na změny proudu.
Základní strímrovací technika má svůj původ v tradičním mokrém muškaření. Je to technika lovu přes proud po vodě a bude při použití strímra dávat úlovky běžné velikosti.
Abychom měli dobré výsledky, budeme muset ještě něco udělat pro to, abychom měli záběr.
V moderním strímrování na velké a divoké říční pstruhy neplatí žádná pravidla, ale měli bychom vědět o třech hlavních zásadách, které rozhodují o úspěšnosti lovu.
Prvním hlediskem je úhel vašeho hodu. Když házíte napříč po vodě, tak nasměrujete hod a udržujete šňůru tak, aby měla muška správnou rychlost, to není nic nového. Avšak je mnoho případů při tomto způsobu lovu, které budou daleko produktivnější. To platí zvláště pro vody se silným rybářským tlakem, kde je chytání proti vodě mnohem úspěšnější. Nahodíte svou mušku do míst, kde jste zjistili (nebo očekáváte) výskyt ryby a vedete mušku podle toho, jak jste schopni napodobit pohyb přirozené kořisti pstruha. Necháte jí splouvat proudem a dodáváte jí záchvěvy. Anebo začnete stahovat šňůru k sobě tak rychle, aby se pohybovala o něco rychleji než proud. První případ napodobuje poraněnou rybku a druhý pak únik rybky před dravcem. Oba způsoby jsou pro velkého pstruha jen těžko odolatelné.
Druhý důležitý parametr je hloubka, ve které lovíte se svou muškou. Já osobně nemám rád ve svých strímrech zátěž, protože pak nejsou tak "živé" ve vodě a je to také dosti vážná překážka při házení. Jednou z nejproduktivnějších technik lovu s potápivou šňůrou je házet šikmo přes proud proti vodě, protože náš strímr pak může plavat dlouho po vodě. Čekáme proto až do okamžiku kdy strímr dokončí tuto cestu a pak začneme stahovat šňůru důraznými pohyby a pocukáváme také špičkou prutu. Muška se pohybuje rychle a když udělá najednou zatáčku na své cestě, pak bude iluze unikající rybky před blížícím se pstruhem dokonalá. Když se to udělá dobře, pak není nic lepšího, co by dokázalo vyprovokovat pstruha k záběru. Pro techniky lovu s vystřelovacími hlavicemi dávám přednost umístění olověných broků na nástavci. S dlouhým nástavcem a sekanými broky se můžeme dostat i do těch nejhlubších jam. Není to moc elegantní způsob lovu, ale občas musíme udělat i něco takového.
Poslední hlavní podmínkou úspěchu je způsob, jakým oživujeme mušku, nebo stahujeme šňůru. Je možné to rozdělit do dvou částí, tedy vlastní rychlost stahování a kombinace zátahů a pauz. Rychlost je většinou určena rychlostí proudu. Když bychom nahodili přímo proti proudu a chtěli napodobit unikající rybku, pak musíme stahovat velmi rychle. Pokud nahodíme napříč proudem po vodě, pak bychom neměli moc tahat a cukat, nejméně tak dlouho, pokud se muška nedostane až pod nás. Mezi těmito dvěma extrémy kolísá rychlost stahování podle profilu vody a druhu rybky, kterou tím chceme napodobit.
Kombinaci zatažení a přestávek je mnohem obtížnější definovat. Občas musíte cukat v konstantně rychlém tempu a občas budou platit náhodné poskoky. Všeobecně se dá doporučit začínat s docela pomalými a konstantními poskoky. Když to nebude účinné, pak bychom měli zkoušet různé zátahy a přestávky a jejich kombinace. Různé typy vod si žádají různý rytmus stahování a není pro to jednoduchý návod.
Po přečtení výše uvedených rad byste tedy už měli vědět, na co se zaměřit v případě, že pstruh útočí do hejna rybek, anebo v druhém případě, kdy je jeho kořistí jedna rezidentní rybka (vranka). I útok do hejnka rybek může ale mít svá úskalí. Když se vám podaří být ve správné chvíli na správném místě, můžete mít štěstí, když nahodíte svou mušku do míst, kde jste zahlédli první útok. Naštěstí má náš pstruh tendenci upřednostňovat dobře umístěnou umělou nástrahu před stovkami skutečných rybek. Možná proto, že naše muška plave odlišně (díky rychlému stahování a pocukávání prutem), což dělá tuto nástrahu přitažlivější. Když zahlédne pětikilový pstruh ve vzduchu letícího strímra, pak často skončí naše třpytivá nástraha v jeho čelistech hned po dopadu, jen malou chvíli před tím, než ze všech sil zaseknete. Je to ta chvíle, která vám ještě nadlouho zůstane v paměti.
Avšak nezapomeňte, že v mnoha případech budete mít jen jednu šanci na to, aby se vám to podařilo, protože pak už bude predátor a jeho prchající kořist daleko od vás. Jediný způsob jak dále postupovat, je naučit se znát a číst řeku a tedy i životní prostředí ryb. To znamená, že by i jiný podobný proud mohl být místem pro více útoků během dne, ale bude mnohem pravděpodobnější, že se to stane až zítra, pokud se ostatní podmínky nezmění a tato skutečnost se opakuje i v průběhu let. Je to tedy zkušenost, že se můžete potkat s rybou ve stejné tůni i druhého dne a že tam bude také každoročně. Nejlepší způsob jak se to naučit, je vzít si zkušeného místního průvodce.
Když se pstruh zaměřuje na vranky, tak obyčejně nejsou na hladině vidět žádné signály a pak je to na rybáři, aby odhadl úkryt predátora. Vranky nemilují rychlé proudy a dávají přednost kamenitému dnu, ve kterém najdou snadno úkryt. Dobrý způsob na oklamání takového pstruha, který se živí vrankami, je použít dlouhý nástavec a přidat na něj nějaké sekané broky. Mušku nahodíme proti vodě, necháme jí potopit ke dnu a pak s pomocí špičky prutu děláme s vrankou 30 – 40 cm dlouhé poskoky. Po takovém poskoku jí necháme klesnout ke dnu a pak vše znovu opakujeme. Takto se napodobuje přirozený pohyb přesunující se vranky. Jinou taktikou je nahodit po proudu a nechat klesnout v hlavě zatíženou vranku až ke dnu a pak jí zvedat a znovu nechat klesat. I takto můžeme napodobit vranku, která se rozhodla pro změnu úkrytu.
Je vždy dobře, když můžeme lovit po celý den (24 hodin) na tom samém úseku řeky. Tak zjistíme z prvé ruky stravovací zvyky pstruhů. To však není pro většinu z vás možné a tak budete muset velmi pečlivě vážit ty hodiny, ve kterých budete lovit. Všeobecně lze říci, že šero a noční čas jsou určitě nejlepší dobou pro lov na strímry. Většina kořisti je aktivní a to aktivuje i velké predátory. Podmínky se sníženým světlem jsou příznivé pro obě skupiny ryb a my můžeme zastihnout velkého pstruha v mělké vodě.
Když chytáte za úplné tmy je nejlepší strategií brodit jen v těch nejlepších místech (které jsme si vytipovali za dne) a prochytávat některý z nejlepších úseků. Házíme na stálou vzdálenost a používáme krátký a pevný nástavec s velkým a pevným siluetovým strímrem, který necháme pohybovat se vodou. Nejhorší nápad by za takovýchto podmínek byl chtít chytat na krátko tzv. na oči. V nocí bývají uloveni ti největší pstruzi obecní.Ta chvíle kdy rozsvítíte svou baterku, abyste pak podebrali velkou rybu, bývá nezapomenutelná. Obrovský potočák otevírá v tmavé vodě své čelisti, to je pohled, který si budete pamatovat navždy. V takovémto prostředí je velký pstruh největším predátorem a tedy špatnou zprávou pro všechny menší ryby.
Jsou stovky způsobů jak nalákat divokého pstruha na strímra. Nehledě na to jsem vybral tři techniky lovu s malým strímrem, které jsem shledal jako velmi účinné do běžných podmínek a většinu běžných vod.
Stahování oběma rukama (dojení krávy), někdy se mu také říká roly-poly, je velmi účinná metoda pro chytání s malým strímrem, zvláště v teplé a nízké vodě. Naučil jsem se to při mistrovství světa, kde byl tento dvouruční způsob stahování běžně používán při chytání na stojatých vodách, ale já jsem pak zjistil, že může být stejně zničující i při říčním chytání. Hod provedeme normálním způsobem, pak sevřeme prut pod paží (nebo mezi koleny) a začneme stahovat šňůru oběma rukama. Naše ruce se budou pohybovat ve dvou kruzích a dodají tak šňůře konstantní rychlost, asi takovou, jako když se dojí kráva. Občas je právě tato konstantní rychlost tím, co způsobí útok predátora na naší mušku. Když zkoušíme tento způsob, začínáme s pomalou rychlostí a když to nefunguje, pak můžeme zrychlovat. Musíme ale držet šňůru co nejpevněji a očekávát záběr. Tato technika je velmi účinná také na podzimního atlantského lososa a přinesla mi už několik opravdu velkých ryb.
Medvědí objetí je technika, která se používá v místech, kde větve stromů visí velmi těsně nad hladinou vody. Občas tam nebývá dost místa pro nahození, kromě prakového hodu ovšem. Můžete ještě také vymotat trochu šňůry z navijáku a popustit mušku ke pstruhovi, což někdy funguje, ale ve většině případů si rybu jen poplašíte. Za takovýchto podmínek je jen jeden způsob, jak dostat mušku správně k rybě, která se vyskytuje jen pár metrů pod vámi a na kterou se nedá hodit. Této metodě se říká "medvědí obětí".
První podmínkou je správné zjištění vzdálenosti od ryby. Pak uchopíme mušku do ruky, spustíme šňůru po vodě a necháme konec jejího oblouku dosáhnout do poloviny vzdálenosti k rybě. Pak rozevřeme obě ruce právě tak, jako by medvěd chtěl pozdravit nepříliš vítaného rybáře, který se dělí o jeho revír a pak pustíme mušku z ruky. Proud bude udržovat mušku v oblouku a bude s ní spurtovat po vodě. Když máte správně naměřenou vzdálenost, tak muška vybočí těsně před rybou ze své dráhy. Tento obrat vzbudí v pstruhovi dojem, že po vodě prchající rybička zahlédla predátora a rychle mu prchá z dosahu. Za normálních okolností můžeme očekávat záběr na prvním driftu.
Přehazování šňůry je technika, která si žádá od lovce opravdu hodně aktivity. Nahoďte svou mušku na druhou stranu hlavního proudu a jakmile se muška dotkne vody začněte s nadhazováním šňůry proti vodě. Toto přehazování šňůry se musí pravidelně opakovat a když to bude takto dělat, tak udržíte svou mušku v proudu. Bude se pohybovat chvíli proti vodě, chvíli po vodě a znovu trochu proti vodě. To napodobuje chování rybek, které odpočívají na okraji ostrého proudu. Je to velmi účinné, ale také velmi namáhavé.
Stejnou techniku můžete použít i k prochytání nejlepších profilů vody. Nejdříve nahodíme mušku par metrů, pak povolíme trochu šňůry a provedeme její přehození proti vodě a tak to opakujeme až dostaneme strímra na mělčinu ke druhému břehu, anebo až nám poklesnou paže únavou. Není to žádná legrace, ale je to ten nejlepší způsob jak pokrýt celý profil vody z jednoho místa.
Většina divokých pstruhů obecných se začíná živit rybkami už když doroste do střední velikosti (pokud jim to ovšem dovolí jejich životní prostředí). Tak se stane, že je tam mnoho pstruhů, kteří slídí po rybičkách. Aby se nám při lovu se strímrem stále dařilo, nesmíme zapomenout na to, že vše souvisí s pochopením vzatu predátor a jeho kořist. Budete-li mít nějaký dobrý nápad, který bude vycházet v daném místě z tohoto vztahu, pak budete mít z poloviny vyhráno. Proto doufám, že až příště uvidíte pstruha, jak loví deseticentimetrové rybičky přímo před vámi, tak mu nebudete nabízet jemné parašut jepičky typu Adams na háčku číslo 18, které se tu právě zrovna teď ojediněle líhnou.
Super-Tinsel (autorem je Hannu Pikarinen)
Háček: s krátkým ramínkem, velký oblouček, těžký drát, vel 2 – 2/0
Niť: černá
Tělíčko: není žádné
Křídlo: stříbrné Flashabou vázané v malých svazečcích na obou koncích a podél háčku
Záda: nějaký tmavší odstín Flashabou
Hlava: nějaký tmavý dubbing nebo vlna
Poznámka: sestříhejte vše do tvaru rybky a pak zmačkejte konec Flashabou mezi prsty
Game-bird Sculpin
Háček: strímrový háček ve velikosti č. 2
Niť: hnědá
Ocas: krémový telecí ocas, světle hnědé marabu
Kroužkování: úzké zlaté
Tělíčko: krémový tuleň (nebo vhodná náhražka)
Křídla: 4 pírka z tetřívka, nebo tetřeva (nebo podobná), vázaná jako Matuka, po stranách hnědé marabu
Prsní ploutvičky: malá pírka z koroptve
Hlava: velká, po stranách krémová vlna, seřížnutá na plocho, horní strana tmavá vlna
Little Perch
Háček: strímrovací ve velikosti č. 8
Niť: černá
Kroužkování: tenké zlaté
Tílko: zlatá niť
Spodní křídlo: lehce hnědé Z-Ion
Střední část: světle olivové marabu, žluté a červené marabu, světle olivové marabu, středně olivové marabu
Horní křídlo: tmavě olivové marabu
Hlava a hřbet: dlouhá tmavě olivová pírka
Poznámka: příčné pruhy se namalují černou vodovzdornou fixkou
Black Marabou Streamer
Háček: strímrovací s dlouhým ramínkem vel. 1 – 2
Niť: černá
Ocas: černý telecí ocas, černé Flashabou
Kroužkování: tenké stříbrné
Tělíčko: černé hedvábí
Křídlo: černý telecí ocas, černé marabu, černé Flashabou a černé marabu
Hlava: černá ovčí vlna nebo něco podobného