Autor: Mika Vainio (přeloženo volně z FFFT 9 a 10/2004)
Velký lesklý strímr letí vzduchem a přistává pod keři u protějšího břehu. Udělám rychlý pohyb prutem proti vodě a muška se trochu potopí pod hladinu a potom se začne pohybovat po proudu. Není to běžný den na domácí vodě, jsem totiž několik tisíc mil od domova a prvně chytám na řece v Britské Kolumbii, navíc s muškou a technikou zcela odlišnou než mi doporučuje průvodce. Jsem také napůl profesionální průvodce a tak chápu co si myslí, když jsem nahradil jeho oblíbenou mušku svou vlastní. Považuje mě určitě za dalšího z těch Všeználků, kteří pak nechytnou nic a proto mu nedají ani cent navíc nad stanovenou odměnu.
Cesta mé mouchy vodou však náhle končí tím, že jí sebral s velkým šplouchnutím tříkilový potočák. Dříve než se dostanu na konec této tůně pouštím ještě dalších pět podobných pstruhů. To byl také důvod toho, že se můj průvodce začal náhle zajímat o mé strímry. Dobře ví, že to nebyla náhoda, protože s velkým potočákem se můžeš náhodou potkat jednou či dvakrát, ale určitě ne tolikrát, jako se to stalo mně.
Především nesmíte udělat tu chybu, že u divokých potočáků budete postupovat jako u těch ryb, které se do toku vysazují už ve vzrostlé velikosti. Pokud totiž takový potočák dokáže vyrůst do takové velikosti, pak si můžete být zcela jistí, že už vše zažili a nejednou ale vícekrát. Na základě získaných zkušeností z několika roků provádění na poloostrově Kola v Rusku, hlavně na řece Varzina, mám teď hodně vysoké sebevědomí i na jiné neznámé řece kde se vyskytují velcí divocí pstruzi.
Mé znalosti zahrnují mnoho různých informací o líhnoucím se hmyzu a vhodných muškách a technikách lovu pro tyto vzácné chvíle. Ale kdybych si měl vybrat jen jeden typ mušky, pak by to byl bez diskuse strímr. Je to proto, že tyto nástrahy jsou tak úspěšné, že s nimi nachytáš a zažiješ mnohé vzrušující chvíle. A nejen to, za odměnu s nimi chytneš právě ty největší ryby.
Nejčastější chyby při chytání divokých pstruhů na strímra jsou v podstatě tyto:
Pokud se rozhodneme pro čistě imitativní způsob lovu se strímrem, pak musíme také určitě něco vědět o chování jeho kořisti, protože je řada různých druhů malých ryb a ty mají většinou podobné chování. Například migrující plotice připlouvá do rychle tekoucích velkých řek zjara za účelem výtěru. Nejdříve se objevují samci a krátce po nich připlouvají i samičky.
Pstruzi na ně brzy začínají reagovat, což se projevuje výskoky vystrašených rybek nad vodní hladinu. Ale i když nevidíme žádné zjevné útoky, měli bychom se snažit zjistit, kde se nachází odpočívající hejno plotic. Tyto odpočívající rybky bývají v mírném proudu za kameny. Plotice plují každoročně po stejných trasách a pstruzi tyto cesty znají. Migrace vrcholí zpravidla během noci a přes den hejna spíše odpočívají.
Jiná skupina rezidentních druhů rybek, které najdeme ve většině evropských řek po celý rok jsou vranky. Jejich hřbety jsou pokryty hnědými skvrnami, což jim umožňuje dokonale splynout s kameny na dně, kde se tyto rybky vyskytuje nejčastěji a proto také své kamufláži věří až do poslední vteřiny. Pokud poznají, že jim hrozí nebezpečí, pak udělají rychlý a obvykle jen krátký výpad vzhůru a pak se opět ponoří do ochrany kamenů. Díky svému tvaru těla mohou žít vranky i ve vodách s celkem silným proudem, ale nejčastěji je najdeme v hluboké a středně tažné až pomalé vodě. Vranky jsou aktivnější během tmavších částí dne a v noci.
Další důležitou rybkou je střevle, které žerou velcí pstruzi stejně ochotně jako malé siveny, pstruhy a lososy. Hejna střevlí se umějí rychleji schovat než hejnka ročků pstruhů a lososů. Velký pstruh se obyčejně zaměří na jednu rybku, ale když začnou mladí lososi táhnout do moře ve velkých hejnech, pak se lovecké chování velkých pstruhů podle toho mění.
V tomto příspěvku se chci hlavně věnovat potravním zvykům pstruha, který se živí malými rybami. Jeho chování se liší podle místa kde žije a podle toho, kterých druhů rybek se to týká. Pro zjednodušení lze jeho lovecké chování rozdělit do dvou kategorií:
Je mnoho důvodů proč malé rybky jako plotice tvoří hejna. Jedním z nejdůležitějších je bezpečí, která jim zajišťuje jejich početnost. Pro velkého pstruha je velké hejno lákavým cílem, ale při těsném sevření všech jeho členů je pro dravce velmi obtížné se zaměřit na jednotlivou rybku.
Aby byl vyřešen pro predátora i tento problém, byla evolucí vytvořena jiná lovecká strategie, která je společná pro mnoho dravců, který místo na osamocený cíl zaútočí na celé hejno a dříve než se toto hejno rozpadne, tak koušou kolem sebe a zraní nebo zabijí mnoho rybek. Po takovémto útoku jsou dvě cesty jak pokračovat v lovu. Buď dravec pronásleduje zbytky hejna dokud se nenasytí, anebo a to dělají ti největší pstruzi, rychle plují po proudu a zde si počkají na připlouvající poraněné a mrtvé rybky, které pak v klidu sežerou.
Když pstruh loví jednotlivé rezidentní rybky, závisí jeho chování opět na chování cílového druhu. Jako příklad uvedu jeho chování při lovu vranky. Protože pstruh nemůže sežrat vranku, která leží pod kamenem, nastává jeho příležitost až tehdy, když tato rybka opustí svůj úkryt. Pro pstruha musí být tato tmavá rybka nejpřitažlivější v momentě, když stoupá ode dna a pak když klesá ke dnu.
Poté, co jsme se seznámili s chováním predátora a jeho kořisti, musíme ještě vyřešit jeden problém. Tedy jakou mušku a v jaké velikosti je třeba použít při lovu velkých divokých pstruhů obecných. Nedá se na to jednoduše odpovědět, ale když si tuto otázku hodně zjednodušíme, můžeme si stanovit některé základní body. Nejdůležitějším faktorem pro výběr správného strímra je samozřejmě místní druh malých rybek, ať již migrujících či rezidentních, které si můžeme rozdělit do několika skupin.
Jednu skupinu tvoří všechny stříbřité rybky, které se podobají plotici, druhou skupinou jsou všichni obyvatelé dna s velkými hlavami a ploutvemi (vranky) a pak jsou tu ještě všechny nestříbřité a pruhované proudomilné rybky typu okoun. A pak jsou tu ještě další dvě skupiny strímrů, jedna pro lov za šera a v noci a druhá pro případ, když vůbec nevíme co v dané lokalitě vlastně žije.
Protože jsem jen průměrný vazač a nerad vážu složité vzory mušek, které trvají hodně dlouho, patřím do sorty těch rybářů, kteří věří nejvíce tomu, že vše záleží na podání mušky. Také jsem velkým příznivcem principu, dělej to co nejjednodušeji, tedy jako pro blbce. Proto jsem zredukoval počet svých strímrů a nyní většinou používám jen 4 vzory.
Tyto čtyři mušky v různých velikostech mě mnohokrát zachránily kdekoli ve světě. Některé ryby vyžadují opravdu velké strímry, zatímco jindy musíme použít jen docela malé velikosti a to se mění podle místních poměrů a ročního období. Pokud si nejsme jisti velikostí strímra, pak existují určité poučky, které je třeba zvážit při výběru velikosti mušky.
Když budete používat jen těch několik mušek, pak se neučíte jak je co nejlépe používat. Jen tak se můžete soustředit na vlastní rybolov a nebudete jen myslet na to, kterou mušku vlastně nasadit.