Autor: František Tobiáš
Znáte to. Čeká vás poslední den na pstruhovce a vy přemýšlíte, kam jet, aby to stálo za to. S kamarádem Jirkou jsme měli do poslední chvíle v plánu Vltavu ve Vyšším Brodu, kterou jsme si letos pořádně neužili. Kvůli vysokým průtokům bylo chytání na jaře nemožné (40 kubíků), v létě obtížné (20 - 25 m3/s). Po létě a na podzim se průtok konečně dostal na rozumné hodnoty a tak jsme si říkali, že ten poslední den by mohl "vyjít", a že sezónu zakončíme tam.
Den před koncem sezóny jsem mluvil s Vítkem M., který ve Vyšáku zrovna byl. Po dvou hodinách odjel s mizerným výsledkem, ryby nebraly a voda prý šla nahoru dolů, hrázný asi trénoval na povodně. Takže Vyšák jsme škrtli a zvolili Vltavu 24 v Boršově nad Vltavou, kde jsem před nedávnem nachytal dost duháků i pár potočáků. Doufal jsem, že tam ještě nějací zbyli.
Přijeli jsme do kempu v Boršově kolem 9 hodiny s tím, že zkusíme chvíli chytat a pokud se nám nepodaří chytit alespoň pár skokanů, zkusíme přejet jinam. Navázal jsem tři různě velké Hydropsyche se zlatou hlavou, které jsem měl vyzkoušené v Boršově i Zlaté Koruně. Minule se vyplatilo s barvami neexperimentovat, navázal jsem pouze zelené odstíny. Jirka ozdobil návazec podobně, ale trochu si hrál s barvami.
První hodina lovu byla spíš odrazující, chytil jsem jednoho duháka a Jirka byl bez ryby. Vody teklo zpočátku více, než bych si představoval, ale s přicházejícím polednem začala hladina klesat. Počáteční průtok odhadem okolo 14 kubíků se snížil na 10. záběrů bylo najednou více a po chvíli jsem již tahal šestého duháka. Jeden z nich skončil v mrazáku - měl 38 cm a na boku jasně zřetelnou jizvu ve tvaru písmene L, jako by si ho někdo podepsal. Přiznat se můžete do mého mailu frantaspam@volny.cz
Jirka taky pár přistěhovalců vytáhl, rozhodli jsem se proto v Boršově zůstat a neztrácet čas přejížděním na jiné místo. Kus řeky u kempu jsme celkem pečlivě prochytali a protože pod námi lovilo již asi 5 rybářů, šli jsme zkusit štěstí dolů mezi mosty. Tady nechytal nikdo. Po půl hodině marného házení nymf do slibných míst a zdolání jednoho proudníka-bojovníka jsem začínal chápat proč. Tady jich asi moc nebude. Viděl jsem Jirku, jak protahuje hluboký proud pod železniční mostem a šel jsem k němu s nadějí, že v tom místě by mohlo něco být.
Hned jak jsem přišel, Jirka zasekl. Se slovy "vysák" zatáhl za prut, najednou křičí: "Ty vole, ono to jede!" – Najednou LUP a bylo po akci. Pěkná šou. Koukal do vody a smutně říká "Franto to byla asi ryba jak hovado". No bohužel, opřel se do toho moc, ryba taky a jeho šestnáctka na to odpověděla prasknutím, nic jiného ani dělat nemohla. Po krátké debatě o tom, co to mohlo být, a podivným nápadům typu kapr, velkej duhák, nebo nymfožerná štika mě napadlo, že Jiří trefil parmu.
Hecířsky jsem z druhé strany prohodil "Ukaž, já jdu na ni!" a k mému překvapení jsem na třetí nához také visel. Asi po vteřině se visák dal do pohybu a bylo jasno. "Hele, už jí tam mám" – sděloval jsem s radostí kamarádovi.
Ryba jela hloubkou proti proudu a mé pokusy ji brzdit, nebo změnit její směr nebrala vážně. Jezdila si proudem sem tam, nahoru dolů a až asi po 5 minutách, ve kterých můj prut setrvával ve tvaru Nohavicovy křivky alkoholického kopce, se mi ji povedlo zvednout k hladině. Byla to parma, odhadem 60 cm. Za pět let co muškařím má třetí a zatím největší. Ještě chvilku bojovala, ale konec se blížil. Podebral jsem ji opatrně rukou a zvedl kousek nad hladinu.
A pak přišla chyba, které mě málem stála půl prutu. Parma zřejmě nesouhlasila s plánovaným fotografováním v trávě na břehu, mrskla sebou a šup do vody. Projela mi mezi nohama a táhla špičku prutu na nevytažené šňůře za sebou, což ji nečinilo žádný problém. Následoval můj krátký akrobatický výstup, kdy jsem prut levou rukou chytil někde nad spojkou, z pravé ho pustil, otočil o 180 stupňů a při tom ho překračoval, a to v docela svižném tempu. Předvést tento výstup při prostných cvičeních, o body by nebyla nouze. Trvalo ještě chvilku, než jsem ji konečně vylovil a vyfotografoval. Měla 58 cm, žádná viditelná zranění a po chvilce šla zpět do vody. Zelenou nymfu Hydropsyche měla zaseklou v předním okraji prsní ploutve - věřím, že ji chtěla sníst. Moc pěkná ryba.
Předělávám návazec na 0,18 mm, navazuji trochu těžší mušky a mezitím Jirka volá: "Mám ji tam taky!" a zdolává podobnou rybu podobným způsobem jako já, jen bez akrobatické koncovky. Má 56 cm, Jirkovo první parma na mušku, je spokojen. Je chycena za tlamku na hnědou zlatohlavou nymfu.
Když tady byly dvě, budou tu i další. Lovíme dál, já na stejném místě a Jirka jde pomalu dolů po prudu. Netrvá to snad ani 5 minut a opět mám typický visozáběr a tahám další parmu. Tentokrát ji zdolávám již bez chyb po 5 minutách, má 55 cm. Chytám dál na stejném místě a po chvíli tahám další a za chvíli zas. Už jsem je nechtěl zbytečně trápit měřením a focením, ale celkem jsem v této tůni chytil za cca 1,5 hodiny pět parem od 55 - 58 cm. Jirka měl na prutě dvě.
Během letošního roku jsem žádnou parmu nechytil. Až nyní na úplném konci sezóny. Jestli to bylo tím, že nebraly, anebo na místech kde jsem chytal nebyly, to nevím. Ale v Boršově jsou a doufám, že tam i vydrží. Protože mít parmu na prutu je zážitek, který přeji každému muškaři.