Autor: Václav Stránský
Na přelomu července a srpna jsem strávil dva týdny dovolené na Vltavě mezi Českým Krumlovem a Rožmberkem nad. Vltavou. Ubytovaní jsme byli v kempu "Na Pískárně" poblíž Větřní. Ještě ten den po příjezdu do kempu jsme šli "obhlédnout terén" a zjistit hranici pstruhového revíru Vltava 27. Je to most, který je od kempu vzdálen asi 2 kilometry.
Po vybalení a troše odpočinku po úmorné cestě vlakem jsme se v půl osmé večer vydali s Lukášem na první lov. Začali jsme asi 100 metrů nad mostem a pomalu sešli po proudu až k mostu. Chytali jsme na malé olivové jepičky a i když bylo vidět rybí aktivitu a nad vodou poletovaly jepice, ryby naše mušky nedobíraly. Nakonec jsem přemluvil jednoho malého tlouště a chytil tak svou první vltavskou rybu. V devět hodin večer se už začalo šeřit a pak přišlo rojení chrostíků. V jednu chvíli jich měl na ruce asi pět. Na převazování už ale byla tma a tak v půl desáté končíme.
Po návratu do kempu jsem ještě stačil nalakovat bažantí péra na křidélka chrostíků a pak jsme šli spát. Zato druhý den jsem si navázal asi dvacet chrostíků různých velikostí a s odlišnými křidélky (bažant, srnčí srst, křidélková folie). Přibližně ve stejný čas jako včera opět vyrážíme zkusit štěstí. S chrostíky je to očividně lepší, chytáme hodně menších tloušťů a několik malých potočáků.
Třetí den jsme šli dál proti vodě, až kam nám dovolila lesní pěšina. Na jejím konci se přestrojujeme a scházíme do vody. Vypadá to tu dobře, hned u břehu je hloubka po pás. Jsou čtyři hodiny odpoledne a jezdí ještě dost vodáků a proto prochytáváme hlavně pobřežní partie. V hlubší vodě chytáme větší ryby než v předešlých dvou dnech, přesto je většina chycených tloušťů a potočáků kolem 20 cm. Mně se v jednom mělkém místě podařilo chytit dokonce hrouzka.
Po jednodenní přestávce si domlouváme ve středu schůzku s Karlem a jedeme v šest navečer na Vltavu 27, na úsek "Chyť a pusť". Byl tam však dosti zvýšený stav vody, zapříčiněný odpouštěním z Lipna a tak naše cesta za rybami pokračuje až do Vyššího Brodu. Cestou dostáváme základní informace o jednotlivých úsecích Vltavy včetně rad, kde jsou dobrá místa na ryby. Objíždíme Vyrovnávačku a kus cesty jedeme i kolem Vltavy 29P a pak se vracíme zpět do Brodu.
Zde je už vidět na kamenech pokles hladiny a je to znát i na záběrech. Začínáme pod jezem u Bílého mlýna a hned na první nához zasekávám na zlatohlavou nymfu slušného duháka kolem 35 cm, ten se mi však po chvíli v silném proudu vypíná. Za chvíli táhnu dalšího, tentokrát menšího (31 cm). Pak vytahuji i jednoho okouna a malého tlouště. Brodíme na druhý břeh a postupujeme po proudu a prochytáváme klidné a hluboké tůňky u břehu pod stromy. Lukáš chytl dva tlouště.
Začíná se zvyšovat aktivita ryb na hladině a tak převazuji na suchého chrostíka. U většího ostrůvku, který je asi 200 m pod jezem, vstupuji opět do vody. Ačkoliv se zdá, že si voda jen tak líně plyne, je proud silný a brodění mi stěžuje množství velkých kamenů na dně řeky. Lukáš z toho má obavy a tak zůstává na břehu. Já brodím asi do půlky toku a chrostíka nahazuji proti proudu. Netrvá dlouho a přichází záběr. Po chvilce zdolávám pěkného potočáka 32 cm.
Už není skoro vidět, tak pomalu končíme a jdeme k železničnímu mostu. Zde mi to nedá a ještě sestupuji k vodě, že si párkrát hodím, ale u břehu se ve vodě zamotávám do kořene a už ležím na zádech ve vodě. Rychle se zvedám a už mě přešla chuť na chytání. Pozorujeme jen netopýry, kteří nad hladinou loví rojící se hmyz.
Dáváme si den přestávku a v pátek vyrážíme opět do Vyššího Brodu. Pruty sice bereme s sebou, ale tentokrát je prvořadá návštěva zdejšího kláštera a Poštovního muzea. Na ryby se dostáváme kolem poledne. Jdeme rovnou k jezu u Bílého mlýna, ale už nevhodný čas na ryby nám ještě ztěžují vodáci. Kolem jezu je to jak na plovárně. Přemýšlím, jestli to má vůbec cenu lézt do vody, ale když si všimnu, že asi 100m pod jezem též někdo muškaří, už neváhám. Doufal jsem, že se splete nějaký duhák, ale po třech hodinách mám na kontě jen jednoho malého tlouště.
V neděli jdu na doporučení našeho průvodce na jeden úsek v osadě Branná a že jsem na správném místě mne přesvědčuje i počet rybářů. Při mém příchodu tam jsou již dva muškaři a než se stačím přestrojit, tak se na druhém břehu z kempu vynořují se třpytkami děda s vnukem. Chytám zde svého prvního vltavského lipana, nebo spíše lipánka asi 12 cm a pak ještě několik menších potočáků. Muškař, co chytá asi 40m přede mnou, dostal větší rybu, odhaduji ji mezi 35 - 40 cm. Zřejmě duhák, protože s rybou v podběráku mizí na břehu a za chvíli se vrací. Mně ten den nepřálo štěstí a tak jsem zde další den znovu, je se mnou i Lukáš. Tentokrát tu jsme sami, tak si v poklidu prochytáváme asi stometrový úsek, který je z větší části peřejnatý, jen na konci, kde se tok řeky mírně stáčí doleva, je hlubší tůň, kde jsem včera viděl rybáře jak ulovil duháka. Proto i já zde zkouším své štěstí.
Dlouho se nic neděje, ale asi po dvaceti minutách přeci jen přichází silnější "drbanec", ale ryba mušku ihned pouští a já nestačím ani zaseknout. Dalších několik náhozů a pak opět záběr. Tentokrát zásek sedí. Silný tah dává tušit větší rybu. Na břeh přichází další rybář-vláčkař a naneštěstí jedou kolem čtyři loďky s podnapilou osádkou. Zatímco vláčkař tiše sledoval můj souboj s rybou, mladíci na první kanoi s povykem: "Jé, ryba, my chceme rybu" se otočili proti proudu, čímž přibrzdili další tři loďky plující za nimi. Rybu jsem měl nyní v obklíčení loďkami a tak jsem jí silou přitáhl, aby mi nezajela pod loďky, dostal jsem ji až k hladině, ještě jeden výpad a náhle tah polevil a byla pryč.
Byl to duhák mezi 35 - 40 cm. Ani mě to nějak moc nemrzelo, protože foťák jsem s sebou neměl a rybu bych stejně pustil. Byl jsem rád i za ten krátký souboj. Pak už jsme chytali jen samé menší ryby, hlavně potočáky, tlouště a občas i nějaké proudníky. K večeru jsem chytl na suchého chrostíka ještě tlouště 31 cm.
V úterý opět odpouštějí vodu z Lipna a je zvýšený stav. V půl třetí odpoledne mě volá Karel a ptá se, jak to vypadá s vodou. Sděluji mu co a jak, ale i přes tuto nepřízeň se domlouváme a v 18:15 jedeme do Vyššího Brodu. Teče alespoň 20 kubických metrů vody a ryby neberou. Za dvě hodiny jsem chytil jednoho malého tlouště a Lukáš malého potočáka.
Ve středu je stále zvýšený stav vody, přesto se navečer rozhoduji, že půjdu alespoň k mostu nad Hašlovice. Tentokrát jde se mnou dcera, aby i ona si mohla chytit nějakou rybku. Je začátečník, takže jí to ještě moc nejde, ale přesto si chytla dva menší tlouště a byla spokojená. Ve čtvrtek jedeme s Lukášem opět do Branné. Jsou zde už tři muškaři. Prochytávám peřeje uprostřed toku, Lukáš chytá u břehu. Oba tam máme zlatohlavé nymfy z černé vačice. Zatímco já chytil jednoho malého potočáka, Lukáš už má asi osmou rybu.
Dostáváme se do peřejí, kde je vody něco málo nad kolena, ale silný proud. Po několika náhozech cítím škubnutí ve šňůře, prudce přisekávám a následuje silný tah. Asi po dvouminutovém zdolávání jsem přesvědčen, že muška pevně sedí a o rybu již nepřijdu. Snažím se jí dostat z peřejí, ale moc se jí nechce. Při jednom silnějším zatažení vyjíždí na boku k hladině. Teď ji na moment spatřuji v celé kráse. Je to statný duhák kolem 45cm, přes tělo má temně rudý pruh. Už si myslím, že mám vyhráno, avšak ryba opět zajíždí ke dnu a nastává obvyklý scénář - duhák se mi opět vypíná.
Chvíli nevěřícně stojím jako opařený a kontroluji háček, jestli je v pořádku. Přichází Lukáš a trochu s obavami se mě ptá, jestli si tady může hodit. Souhlasně přikyvuji. Ví, že jsem asi dobře nastartovaný, protože asi před půl hodinou natáhl na šňůře do navijáku nějakou trávu a při vyndávání si skřípl novou šňůru. A teď ještě tohle. Už si říkám, že ti vltavští duháci jsou pro mne asi nějací zakletí. To je už třetí velký duhák, který se mi vypnul.
Po chvíli se zkoncentruji a začínám opět chytat.na Goldkopa. Nahazuji do peřejí a pomalu povoluji šňůru a trhavými pohyby špičky prutu mušku oživuji. Když je šňůra téměř u Lukášových nohou přichází opět záběr. Nyní se mi daří rybu úspěšně zdolat, je to duhák 33 cm. Rybu si fotím a pouštím. Jsem už spokojenější, ale je to slabá náplast za předcházející ztráty. Nic většího již nechytáme a protože na rybách čas utíká jak voda a je již čtvrt na deset tak pomalu balíme. Zítra je pátek, poslední den naší dovolené a v sobotu brzy ráno odjíždíme.
Manželce jsem slíbil, že se půjdeme projít a že v pátek na ryby již nepůjdu, ale po ztrátě velikého duháka své sliby přehodnocuji a měním plán. V pátek jdu na to samé místo. Bohužel pan duhák nebyl doma a tak jsem po dvou hodinách své účinkování na Vltavě zakončil jedním malým potočákem a lipanem. Opodál chytal muškař, kterého jsem zde potkal již minulou neděli. Když mne obcházel, tak jsme dali řeč a utvrdil mé dojmy, že dnes ryby opravdu nejdou.
Vltava je krásný revír a spolu s šumavskými lesy tvoří nádhernou přírodní scenérii. Jen nebýt v zimě těch kormoránů, jež jsou zde spolu s letními vodáky jediné dva negativní jevy. Zarazilo mne také velké množství PET lahví ve vodě i na březích a to nemluvím o dalším nepořádku, jako jsou mikrotenové sáčky apod. Též se mi nelíbila neohleduplnost některých vodáků vůči rybářům a pytláctví. Snad každý den jsem viděl alespoň 5 lodí, z kterých byl nastražen prut. My jsme všechny ryby, až na okouna, pustili. Tak sbohem, Vltavo a snad někdy příště...