JAK JSEM PROŽIL ZAHÁJENÍ

Autor: Karel Křivanec

Zahájení pstruhové sezóny už pro mne není tím dnem co dříve, kdy jsem musel úderem šesté nahodit, i kdyby se dělo nevím co. S přibývajícími lety se můj vztah k onomu datu pomalu uvolňuje a dnes mi stačí jen to pomyšlení, že už to začalo. Musím šetřit se silami a nehoním se za každým přeludem. Své jsem si odchytal a tak už jen pozoruji ten cvrkot a tak nejraději objíždím při zahájení revíry a poslouchám o úlovcích druhých.

Také letos tomu nebylo jinak, i když jsem si slíbil, že vstanu brzy. Ale dobrá místa jsou stejně na Květoňově obsazena už před pátou hodinou ranní a to jsem byl ještě v kanafasu. Vstal jsem před šestou a odbyl si obřad snídaně, koukl do včerejších novin, vyslechl poslední zprávy a před sedmou jsem konečně vyrazil z Budějovic do Zlaté Koruny. Záda mě bolela a cítil jsem snad každý sval, když jsem nakládal do auta svou rybářskou výbavu, ale pak jsem se přeci jen vydal cestou na Kaplici. Nedělní obloha byla zatažená a chvílemi spadla i nějaké ta kapka.

Na Květoňově jsem byl kolem osmé a tak jsem ještě stihl konec hlavního braní. Nádrž byla už týden rozmrzlá a ve čtvrtek sem bylo vysazeno 600 kg duháků, což je něco přes dva tisíce ryb. Většina z nich byla při aktu zahájení sice chycena, ale vrácena vodě. Letos zde, bohužel, chyběla nejtěžší kategorie duháků, které vybrala přes zimu ze sádky vydra, ale i tak ulovil Honza Pecina z Prahy krásného mlíčňáka 62 cm. Jeden starší rybář z toho měl málem infarkt, když náš bývalý reprezentant pouštěl tuto rybu zpět do vody. Nejdelším úlovkem tu však byla štika 64 cm, ale ta svobodu nedostala. Slovil jí Franta Hanák taky na mušku, však se zde ani jinak chytat nesmí.

Asi po dvou hodinách okounění jsem usoudil, že by to chtělo změnu a vydal jsem se na nádrž Soběnov, která leží na říčce Černé. Přehrada z třicátých let minulého století nevydržela v roce 2002 povodeň, která jí vzala celou hráz. Po třech letech byla hráz postavena znovu a tak to letos bylo pro její vyznavače jaksi slavnostnější zahájení. Sjeli se sem "vláčkaři" z celého okolí a mezi nimi bylo i hodně mladých rybářů. Prý to tu ráno nebylo špatné.

Obešel jsem novou hráz a zíral na rybí přechod, který stál jistě hodně peněz. O jeho funkčnosti jsem však nebyl vůbec přesvědčen, protože končil tradičně vysokým prkenným stavidlem, přes které by proti vodě skočil snad jen losos. K čemu tedy všechna ta práce? Nebo je to snad myšleno tak, že se alespoň v době tahu pstruhů ona překážka odstraní? A kdo to pak vlastně pohlídá? Já odpovědi na tyto jednoduché otázky neznám a tak jsem se s divným pocitem vydal k dalšímu stojáku v Novohradských horách.

Nádrž Humenice leží na Stropnici pod obcí Horní Stropnice a její výměra je asi kolem 4 ha. Břehy jsou většinou silně zarostle a těžko přístupné. Nejlepší místa pro rybolov leží ve stometrové zóně u hráze, kde je rybolov zakázán. Kdybyste se mě zeptali na důvod tohoto zákazu, tak bych vám odpovědět nedokázal. Páni správci si to prostě nepřejí! Rybáři jsou drzá cháska a musí se držet dál od hráze, aby jí nerozebrali. Úlovky tu byly při zahájení hodně slabé a tak jsem ještě před obědem zastavil na dalším místě, tedy na nádrži Žumberk u obce Žár.

Tady si rybáři naopak pochvalovali a vedle vláčkařů tu byli svorně i muškaři. Ráno se tu chytla za ocas štika 92 cm a skoro metrový tolstolobik, takže bylo o čem vyprávět. Na polovině nádrže pod tvrzí je břeh volně přístupný a rybáři tu byli i z dalekého okolí. Přemluvil jsem Pejřimáky a šli jsme do hospůdky na oběd. Dělají tu lososa po provensálsku a tak jsem si ho dal a byl opět skvělý. Mluvili jsme o všem možném a Milan básnil o svém novém půlhektarovém rybníku, který jsem mu vždy rozmlouval a navrhoval mu v tom místě postavit skokanské můstky, ale nebylo to nic platné. Musel si tu svou pyramidu prostě postavit...

Po obědě jsem se ještě vydal na Dobrkovskou Lhotku, což je dvouhektarový rybník za Trhovými Svinami. I tady bylo plno rybářů a vláčkaři byli v jasné převaze. Čekal jsem, že se někde ukáže na hladině ryba, ale bylo to marné. Jeden známý mladý rybář tu na třpytku podsekl něco velkého a chvíli se s tím přetahoval, ale ke břehu to nepřitáhl. Byl to asi zapomenutý starý kapr. Dva jiní začínající závodníci tu tahali „gumy“ a sakrovali na změnu soutěžního řádu pro nominaci Jihočechů na mistrovství republiky v přívlači.

Snažil jsem se jim oponovat, že stačí být do čtvrtého místa v krajském žebříčku a mají to v kapse, ale jim se líbil ten předchozí systém, kdy stačilo být do čtvrtého místa při krajském přeboru. Je to věc názoru, ale já osobně preferuji postup ze žebříčku, protože to není jen jeden závod, který může být zásadně ovlivněn i losem. V muškařském odboru se nominuje ze žebříčku už asi 15 let a docela se nám to osvědčilo. Já chápu, že začínající sportovci by se už rádi viděli na mistrovství republiky a napřesrok i světa, ale každé mistrovství chce svůj čas a to platí i při rybařině.

Teď už jsem neměl jinou možnost, než se vrátit na Květoňov a tam to konečně trochu namočit. Bolest zad už ustupovala, mraky se roztrhaly a ukázalo se sluníčko. Na nádrži bylo stále ještě asi dvacet rybářů, ale bralo to jen u pole, kam foukal svěží větřík. Vybral jsem si břeh pod silnicí, což není vůbec žádné lehké místo, protože se tam dno svažuje příkře dolů. Tři hodiny jsem si tu perfektně zaházel, záda mě přestala bolet a vytáhl jsem pár duháčků, i když jsem vyzkoušel všechno možné. Na plážičce naproti se trápilo několik kamarádů a byli na tom podobně, ale trochu jsme si zasportovali a o to dnes hlavně šlo. Nikdo z odpoledních lovců tu asi nebyl pro maso a těch pár výjimek zklamaně odcházelo po hodině marného lovu domů. Však oni si to zítra ráno vynahradí...