Autor: Karel Křivanec
Od loňského června, kdy jsem byl v Anglii na třech rybářských výpravách na tři různá jezera již uplynulo hodně času, ale já vám stále dlužím dokončení tohoto příběhu. Konečně se tedy dostávám k oné poslední výpravě na jezero Raventhorpe, ležící jen pár mil od nádrže Pitsford Water. Vedle mého časového zaneprázdnění byla hlavní příčinou tohoto zpoždění ta skutečnost, že jsem nemohl nikde najít žádné informace k této nádrži, která je ještě starší než legendární Blagdon, který je považován za startovní bod moderního anglického jezerního muškaření.V dnešní době je tato padesátihektarová nádrž dokonale zapojena do krajiny a jen těžko se hledá příjezd na vlastní hráz z kamenných kvádrů, na které je umístěna tradiční rybářská chata s malou loděnicí.
Po příjezdu k jezeru jsme se převlékli do rybářské výstroje a zašli do chaty, kde opět nastal rituál pití čaje a rozhovor na téma neanglicky suché léto a pak jsme přešli k muškám a novinkám. Šéf nádrže nám sdělil, že včera tu byl velký závod na belly-boatech s slabými úlovky a dodal, že to dnes bude asi bude ještě pěkně rozplašené. Pak nám doporučil nějaké vzory mušek a popřál mnoho úspěchů. Nasedli jsme do lodě a Mike se pustil přes lichoběžníkovité jezero k přítoku, kde byla jakási místní cesta, která vedla po zadní opěrné hrázi.
Bylo bezvětří a něco po desáté hodině, když jsme začali "driftovat" podél oné cesty. Nebylo to ale vůbec jednoduché, protože se naše loď motala v kruzích a my házeli na všechny strany. Kolem půl jedenácté se obloha zatáhla a začal foukat slabý větřík. Vtom jsem zpozoroval nad jezerem první vlašťovky a na hladině se začali objevovat malí hnědí chrostíci a jezerní olivky. Mike chytal se svou oblíbenou šňůrou Midge – Tip (RIO) a měl stejnou sestavu jako na Pitsfordu, tedy tři čtrnáctkové Diawl Bachy, překroužkované reflexně rudou lametkou. Patřil mu také první záběr, po němž vytáhl slušného duháka s dorostlou ocasní ploutví. Na tomto jezeře si lze ponechat nejvýše dvě ryby, ale my jsme dnes jsme měli povolenky pro "chyť a pusť" a tak šel jeho úlovek zpět.
Při příštím driftu podél opěrné hráze u přítoku jsem měl záběr i já a také tento duhák se spletl na stejnou mušku, která patrně připomínala stoupající kukly oněch chrostíků. Použil jsem plovoucí šňůru s připojeným intermediálním poly-leadrem a nástavec svazovaný z fluorkarbonu od Fulling Mill o průměru 0,25 mm. Ryba vzala prakticky až pod lodí ve zdvihací fázi a protože byla chycena na krátko a na silný vlasec, tak její zdolávání netrvalo ani příliš dlouho.
Na hladině se začaly ukazovat pstruzi a my jsme byli najednou bez záběrů. Zdálo se mi, že by to chtělo nasadit suchou taktiku se šatlkoky jezerních olivek, ale stále jsem se k tomu nemohl odhodlat. Počkal jsem ještě na jeden drift a pak jsem se rozhodl pro výměnu navijáku. Trvalo to nějaký čas, než se mé dvě CDC suché mušky začaly kolébat na hladině, ale bylo už asi pozdě. Lihnutí skončilo a hejno vlašťovek odlétlo někam jinam. Na hladině sice ještě sem tam sebrala nějaká ryba, ale o mé mušky už nebyl žádný zájem.
Blížilo se poledne a Mike se rozhodl pro změnu loviště. Přejel asi o pět set metrů podél břehu a pustil loď s větrem v zádech. Po pravdě řečeno, nejednalo se o žádný velký vítr, spíše jen o větřík, který čeřil hladinu, na které se teď dělaly malé vlnky. Hned při prvním driftu měl nedaleko od břehu další záběr a vytáhl svého druhého duháka, zatímco já ještě přehazoval navijáky. Pak jsem se taky dočkal solidního zatažení, ale ryba se mi po krátkém souboji vypnula. Vypadalo to teď ještě docela slibné, ale další hodinu jsme driftovali už bez kontaktu s rybou. Slunce svítilo na plno a vypadalo to opět bledě.
Po druhé hodině zajel Mike ke hrázi a všiml si, že jsou puštěny aerátory, které provzdušňují vodu a tak udělat jeden drift šikmo na ně. Tato provzdušňovací zařízení bývají na většině anglických nádrží a projevují se jako kruhové víry na hladině o průměru 10 – 20 metrů. Na této staré přehradě byl však jiný systém, který vypadal jako linie malých vírů na hladině. Nejspíš byla na dně položena trubice s otvory, ze kterých vyvěral vzduch, který sem byl hnán z pumpovací stanice pod hrází. Vzhledem k tomu, že se zatáhlo a blížila se bouřka, měli jsme před sebou ještě tak půlhodinku lovu. To tedy byla Mikova slova, kterým jsem moc nevěřil, protože jsem nechápal proč by mělo dojít k tak rapidnímu zvratu počasí.
Do sestavy dvou Diawl Bachů jsem po pečlivé prohlídce své jezerní krabice zařadil hnědou nymfu (Brown Nymph), která se mi zdála, že by mohla napodobit kuklu malých hnědých chrostíků co se rojili před obědem. Nebyli jsme ještě ani dvacet metrů od aerátorů, když jsem si všiml, že Mike táhne v tichosti dalšího pěkného duháka, kterého po chvíli vyháčkoval a už měl dalšího. Co byste na to asi řekli vy?! Mně ale nezbývalo nic jiného než zachovat ledový klid a nasadit výraz hráče pokeru.
Házeli jsme do stejných míst a můj přítel tahal ryby a já nic. Snažil jsem se napodobovat jeho způsob lovu a dobírat šňůru jen o to, co se pohybovala loď, ale nebylo to nic platné, moje šňůra nefungovala tak jako ta jeho a bylo jasné, že je třeba udělat nějakou změnu. Zatáhl jsem dvakrát rychleji za šňůru a ta mi najednou ztěžkla v ruce. Prut šel automaticky vzhůru a už na něm bojoval ze všech sil tříliberní duhák. Tiché vrzání šňůry v očkách do kruhu ohnutého prutu, to je ta nejlepší jezerní radost co znám. Za chvíli se ukázalo, že můj duhák visel na hnědé nymfě.
Mike měl radost, že jsem vytáhl rybu a držel loď na dohod od aerátorů, od kterých nás odtékající proud vody držel na tento distanc. Po dalším nahození jsem začal vodit mušky pomocí pravidelných středně dlouhých zatažení a v momentu, kdy se nástavec nacházel někde mezi dvěma skupinami vyvěrajících bublin, přišel další záběr a opět na hnědou nymfu. A tak to pokračovalo dál, většinou přišel záběr skoro po každém nahození a najednou jsem nad svým mistrem vedl devět šest.
Vtom začaly dopadat na vodní hladinu první kapky a znedaleka zaburácel hrom. Stihl jsem ještě vytáhnout jednoho pstruha a pak se rozpoutalo doslova peklo. Mike nahodil motor a jeli jsme fofrem do přístavu a i když to bylo jen asi sto metrů, tak jsme pěkně promokli. V duchu jsem se svému příteli omluvil za to, že jsem nedůvěřoval jeho předpovědi počasí, na které jsem se díval očima středoevropana a on zrakem zkušeného Angličana.
Hrom bil a hladinu bičovaly velké kapky vody, ale v chatě bylo docela příjemně a tak jsme se dali do hovoru ještě asi s dvěma dalšími rybáři, kteří se stačili vrátit do tohoto přístřešku, který slouží k výdeji povolenek, nákupu základních muškařských potřeb a také jako provizorní jídelna či úkryt před nepříznivým počasím. Průtrž mohla trvat tak půl hodiny a postupně přecházela v drobný déšť. Mike ještě chvíli počkal a pak jsme znovu vyjeli na vodu.
Chvíli jsme pak kroužili kolem aerátorů, ale teď jsme se už drželi poněkud stranou. Měl jsem několik slibných záběrů, ale ryby mi padaly a tak jsme skončili na skóre 11 : 7 v můj prospěch. Bylo krátce po šestnácté hodině a protože Mike slíbil manželce Valerii, že budeme do šesti doma, nesnažil jsem se ho už ani přemlouvat k dalšímu driftu a zamířili jsme znovu k rybářské chatě. Dnešní den jsme si tedy užili dokonale, i když to bylo v zóně, které se v Anglii jezerní špičky vyhýbají, protože je tu rybolov celkem snadný. V tomto létě však to bylo na úlovky všeobecně špatné a můj přítel mě sem jistě zavedl hlavně proto, abych si trochu zatahal pěkné ryby. Chtěl se mi asi taky tak trochu pochlubit a to se mu dnes opravdu povedlo více než dokonale ...