Autor: Karel Křivanec
Uplynulo už hodně času od toho dne, co jsem vám slíbil pokračování první části, která se zabývala naším lovem na nádrži Drycote. Dnes konečně svůj slib plním a abych vás alespoň trochu odškodnil za to dlouhé čekání, tak bych ještě doplnil některé údaje k již jmenované nádrži, které jsem neměl v létě k dispozici. Týká se to výměry této umělé vodní plochy, která byla dokončena v roce 1970 a čítá na plné vodě více než 600 akrů, to je asi 300 hektarů. Po tomto údaji jsem pátral hlavně proto, abychom si mohli učinit představu o jejím zarybnění.
Jak jsem se už zmínil minule, byl letošní zarybňovací plán na úrovni 50 000 kusů pstruha duhového ve velikosti 1,25 - 5 kg, což je 166 kusů na hektar vodní plochy za rok, zatímco naše vysazování na mimopstruhové Lipno (4 500 ha) je na úrovni 2 ks na hektar za rok (u kapra je to na této nádrži okolo 15 - 20 ks na hektar), ale na šestihektarovou pstruhovou nádrž Květoňov připadne asi 750 kusů na hektar za rok. Samozřejmě, že nelze tato čísla hodnotit jen nějak mechanicky a já je uvádím pouze pro zajímavost, protože čím větší je vodní plocha, tím nižší zákonitě bývají i hodnoty zarybňování na jeden hektar.
Naše další rybářská výprava s Mikem směřovala na nádrž Pitsford Reservoir, kterou vlastní známá vodárenská firma Anglian Water. Jeli jsme k ní opět přes Ruggby, odkud jsme pokračovali po silnici A 14, ze které jsme odbočili na A 508 ve směru na Northampton, na jehož severním okrají tato nádrž leží. Má těžko popsatelný korytovitý tvar s množstvím různých zátok a její výměra je okolo 750 akrů (375 ha). Byla otevřena v roce 1964 a o rybolov se tu starají tři stálí zaměstnanci (hospodář, sekretářka a strážný).
Rybolov je zde možný zhruba na ploše 500 akrů, zbytek je ponechán jako ptačí a rybí rezervace. Vzhledem k velmi členitému pobřeží je tu možné lovit na 8 mílích břehů a je zajímavé, že rekordní úlovky drží právě břehaři. Největší úlovek duháka pochází z letošního března a má hodnotu 7,115 kg a u pstruha ob. je rekordní zápis z června 2003 a má hodnotu 6,453 kg. Oba rekordy mají několik společných jmenovatelů. Pocházejí ze zátoky Pitsford Creek a byly chyceny ze břehu s použitím malých pavích nymf ( Pitsford Pea a Diawl Bach) na plovoucí šňůře. Úlovek obecáka byl učiněn až v deset hodin večer a souboj s ním trval lovci 20 minut. Oba rekordy jsou vystaveny v rybářské chatě v dvoraně slávy.
Na nádrži se smí lovit pouze na umělou mušku a míra je zde stanovena na 14 palců (35,5 cm). Pokud si rybář zaplatí plnou denní povolenku za 17 GBP, pak si může nechat 6 pstruhů (jen 2 Po) a může po jejich ulovení ještě pokračovat způsobem chyť a pusť a tedy jen s muškami bez protihrotu. Slevu 2 GBP má ten rybář, který si chce nechat jen jednu rybu a pak musí lovit pouze na háčky bez protihrotu. Za 11 GBP lze koupit i půldenní povolenku, která končí nebo začíná ve 14 hodin a za stejnou cenu je i celodenní povolenka jen na lov štik. Ze břehu se smí lovit hodinu před východem slunce a až do doby ohraničené jednou hodinou po jeho západu, brodit se může jen v krátkých holinkách. Z lodě se smí lovit od 9 hodin až do 30 minut po západu slunce a půjčení lodě na den přijde na 19 GBP. A pak je tu ještě speciální cena pro dva rybáře na celodenní lov z lodě (Catch and release) za 42 liber.
K rybářské chatě jsme přijeli až asi kolem půl jedenácté a po zaplacení povolenek a lodě jsme se převlékli a vyrazili na vodu. Mike namířil k průplavu pod silnicí a pak se vydal proti vlnám až ke hrázi, což nám trvalo poměrně dlouho. Do vody jsme proto nahodili okolo půl dvanácté. První drift podél hráze byl bez záběru a proto Mike najel ve druhém driftu směrem k místu, kde staly dvě lodě kousek před hrází na kotvách. Bylo jasné slunečné počasí, které v tuto dobu není pro rybolov vůbec vhodné.
Najednou se nad hladinou objevily první vlašťovky, což bylo neklamné znamení, že začalo líhnutí nějakého hmyzu. Za chvíli jsme i my zjistili, že se líhnou malí hnědí chrostíci. Za hrází se začaly objevovat první mraky a vítr zesílil. Mířili jsme k zátoce Pitsford Creek a vtom měl Mike první záběr, ale ryba mu po chvíli spadla. Udělal jsme proto další drift v tomto směru a Mike byl opět úspěšný s jeho červeně kroužkovaným Diawl Bachem na Midge Tip šňůře od RIO a tentokrát to byl duhák přes padesát centimetrů, který mu stál za to, aby vyndal paličku a párkrát ho klepnul pro potřeby kuchyně.
Vítr začal sílil každou minutou a za chvíli jsme pluli ve zlověstně vyhlížejících vlnách a kolem nás bylo plno utržených rákosových ostrůvků, které nám imitovaly záběry. Vtom se strhla prudká průtrž mračen a Mike se rozhodl vydat k protějšímu břehu, kde bychom byli lépe chráněni před větrem. Bouře však trvala jen pár minut a jak rychle přišla, tak rychle zmizela. Nebe bylo ještě pokryté šedou roletou, ze které drobně pršelo, ale vítr už skoro ustal.
Byli jsme v jakési malé zátoce pod jachtařským klubem a jeli jsme pomalu směrem šikmo do jezera. Měl jsem svou plovoucí šňůru s potápivím koncem a třemi Diawl Bachy na nástavci a byli jsme jen kousek od břehu. Nahodil jsem a srovnával si šňůru pod sebou v loďce a zároveň jsem dobíral levou rukou šňůru před sebou. Špička prutu směřovala poněkud šikmo vzhůru nad vodou a pod ní byl oblouček šňůry.
V tom přišel záběr, který byl svou razancí naprosto nečekaný, přirazil mi prut na hranu boku lodě a než jsem mohl cokoli udělat, byla ryba pryč i s celým forpasem, který byl z pětadvacítky fluorkarbonu od Fulling Mill. Po chvíli vyskočila asi 150 metrů od nás nad vodu velká ryba a to bylo vše. Myslím, že se to stalo tak, že velký duhák najel na mušku přímo ve směru od lodě a jakmile ucítil píchnutí háčku, tak se zjančil a vystřelil jako torpédo ve směru od lodě. Tím došlo k přímému tahu v tom nejméně vhodném směru a ustřižení spojovacího uzlu mezi očkem šňůry a počátečním uzlem nástavce, který přece jen už byl staršího data. Byla to asi největší ryba, která se mi kdy v Anglii dostala na háček a já o ní tak hloupě přišel.
Kolem půl jedné to tedy na první pohled vypadalo hodně slibně, ale hejna vlašťovek byla tatam a nad hladinou už poletovalo jen pár místních ptáků. Za chvíli se opět objevilo slunce a slabý vítr, který se mezitím obrátil o 180 stupňů, už zvedal jen menší a menší vlny. Mike vodil loď ve směru, kterým narážely vlny na břeh a říkal, že to dneska už nevypadá s rybolovem dobře. Moc jsem tomu nevěřil, ale nakonec se ukázalo, že měl plnou pravdu. On si stále chytal svou vyzkoušenou taktiku a já měnil šňůry a hledal mušky, ale nebylo nám to už nic platné.
Ještě jsme udělali dva drifty ve směru silnice, která vede přes jezero a pak jsme jí podjeli a driftovali na druhé straně v menším jezeře. Když bylo před pátou hodinou, tak jsem náhle uviděl asi 15 metrů před lodí pod hladinou opravdu kapitálního duháka, který něco honil a než jsem stačil stáhnout šňůru, tak nás jen o kousek minul a byl pryč. Vítr začal opět sílit a znovu se otočil do původního směru. Kolem nás jelo několik lodí směrem do přístavu a všichni dnes byli smutní. Po krátké poradě jsme to také zabalili, protože jsme chtěli přijet domů o něco dřív. Dnes to opravdu nebyl ten správný den ...
Příště dokončení