Autor: Karel Křivanec
S Mikem se známe už pěknou řádku let a jen o pár roků méně jsme přátelé. I když se třeba vidíme jen jednou či dvakrát za rok, tak jsme často spolu v písemném kontaktu. Kdykoli vyjelo naše národní či nějaké klubové družstvo do Anglie na závody, Mike byl ochoten přijet kamkoli a pomoci nám. Rozhodně mohu potvrdit, že je velkým přítelem naší země a protože svým způsobem patří mezi rybářské cestovatele, byl v Čechách už třikrát. Posledních patnáct let patří do vedení národních muškařských týmů Anglie, i když je nyní už „jen“ manažerem juniorského družstva své země. Vlastně je to svým způsobem veliká rarita, protože ani na Britských ostrovech dlouho nikdo ve funkci nevydrží, ať již z osobních či pracovních důvodů. I on však už hodlá končit, protože se mu už blíží sedmdesátka, ale když jsme spolu v lodi, tak to na něm ale není vůbec znát.
Vloni byl u nás v jižních Čechách i s manželkou a velice jim tu líbilo a tak nás letos na oplátku pozvali k sobě do Kenilwothu, kde mají velice pěkný dům se zahradou, vše ve Viktoriánském slohu. Domluvili jsme se na týdenní návštěvě, našli volný termín ve druhé polovině června a pak už jsme nasedli v Praze do letadla a po nedlouhém letu přistáli v noci v na letišti v Petersborough ve střední Anglii. Mike s Valerií na nás už čekali a odvezli si nás k sobě. Cesta autem rychle uběhla a za půl hodinky už jsme byli v jejich nádherném domě. Na druhý den jsme udělali válečnou poradu, na které jsme museli přistoupit na požadavek našich partnerek, že na ryby budeme jezdit každý sudý den, což byl jednoduchý výpočet, třikrát a dost...
Nechci se příliš zmiňovat o průběhu naší cesty a návštěvách různých památek, i když by to pro někoho mohlo být možná zajímavé. Přesto bych rád jen v několika větách shrnul to, co mne oslovilo. Byli jsme v nedalekém Coventy, které bylo za války postiženo těžkými leteckými nálety. Nová katedrála, která je přilepená k tomu co zbylo z té středověké, se mi, na rozdíl od mé ženy, moc nelíbila. Zaujala mne zde však Lady Godiva, což je bronzová socha nahé jezdkyně na koni , která se vztahuje k události z ranného středověku, kdy tato zajímavá žena tímto způsobem bojovala proti vysokým daním a uspěla! Její následovnice dnes ve stejném rouše bojují proti zabíjení kožešinových zvířat, zatímco vysoké daně je už nezajímají a budou jistě vyšší než za časů Lady Go.
Tato socha, která by si jistě zasloužila dostatek prostoru, jako má třeba patron naší země na svém náměstí v Praze, je však těsně obklopena budovami a navíc se zde tísní ještě s nějakou zastávkou. A podobné to bylo s mnoha významnými stavbami v Londýně. Řada z nich je sevřena krunýřem budov zcela všedních a chybí jim taková ta pražská perspektiva. Je tu prostě přelidněno. To ještě neplatí o Kenilworthu, kde je pěkná zámecká ruina a z bývalého věhlasného kláštera zbyla jen jedna brána a stodola. Stačilo na to jen asi deset let vlády Olivera Cromwella, což bylo před čtyřmi stoletími. A nakonec nemohu nezmínit naší návštěvu ve Staffordu nad Avonou, což bylo působiště Williama Shakespeara, o jehož autorství na gigantickém dramatickém díle jsou stálé pochybnosti. Něco na nich asi bude, ale i tak je toto městečko druhým turisticky nejnavštěvovanějším místem Anglie a i my jsme byli rádi, že jsme to vše mohli vidět a zažít přímo.
Ale abych se vrátil k rybářské části našeho výletu do Anglie. Dohodli jsme se s Mikem, že každá výprava bude věnována jiné nádrži, protože tuto část Albionu ještě vůbec neznám. Jako první přišla na řadu vodárenská nádrž Draycote Water, ležící poblíž městečka Dunchurch. Nejdříve jsme však museli minout Rugby, kde se prvně hrálo ragby.
Draycote je solidní nádrž kapkovitého tvaru s klasickou rybářskou chatou a půjčovnou lodí. Sezóna zde začíná 31. března a končí 31. října. Zarybňovací plán pro tento rok činí neuvěřitelných 50 000 kusů pstruha duhového, vše ve velikosti od 1,25 kg až po 5 kg, kteří se vysazují do nádrže dvakrát týdně. Bohužel se mi nepodařilo zjistit její rozlohu, ale taková obsádka už musí být znát!
Mike se mnou nejdříve objel celou nádrž a ukázal a pojmenoval mi její hlavní části. Vedle hlavní hráze jsou tu ještě dvě hráze boční, což bývá v Anglii časté. Nezapomenul podotknout, že je ze závodního hlediska velice férová, protože je naprosto přehledná a každý se zde může dobře orientovat ve výskytu hejn podle seskupení lodí. Pak jsme se zastavili v chatě pro povolenky a číslo naší lodě, neboť měl vše už od včerejška telefonicky domluvené. Pro úplnost si ještě dovolím uvést ceny: celodenní povolenka byla za 18 GBP, loď pro dva na celý den stála 22 GBP. Museli jsme pochopitelně ještě vypít čaj a poklábosit s osazenstvem o rybách, které neberou, protože je letos zcela neanglické a horko a sucho. Doporučení pro dnešek znělo: malé nymfy a nedaleko od hladiny. Pro jistotu jsem si ještě dokoupil asi deset mušek a už jsme seděli ve člunu a Mike byl u kormidla.
Kolem půl jedenácté jsme vyjeli jsme od chaty západním směrem a zamířili k Draycote Bank a podle tohoto břehu jsme driftovali. Začal jsem s pomalou intermídu, zatímco Mike měl vajíčkově žlutou plovoucí šňůru s intermediálním koncem. Nasadil jsem pakomáry a můj přítel se rozhodl pro tři Diawl Bachy s různou barvou kroužkovací lamety. Kromě jednoho drcnutí do mé mušky se ale dosti dlouho nedělo nic. Počasí bylo střídavě oblačné, větřík foukal jen lehce. Projeli jsme kolem výpustného zařízení a mohli jsme pozorovat vysazování ryb, které byly z auta vypouštěny dlouhým rukávem přímo do nádrže. Přítel chytil do oběda dva duháky s dorostlými ploutvičkami, zatímco já přemluvil jednoho čerstvě vysazeného na zlatohlavou larvu vážky.
Mike také zkoušel nový typ padáku, který měl rozměry 150×120 cm, ve středu měl menší okrouhlý otvor a uvazovací pětimetrová lana se uchytávala s pomocí horolezeckých karabin za obě krajní sedačky lodě. Velkou výhodou tohoto padáku bylo to, že se nemusel vytahovat po skončení driftu do lodě, sám se po rozjezdu vyprazdňoval a pak plaval na hladině za lodí mimo dosah šroubu. Jeho další výhodou bylo i to, že se dalo s lodí opatrně pojíždět i s napnutými padákovými lany.
V jednu hodinu jsme zajeli k chatě a po zhltnutí sendvičů a ovoce, připravených jeho ženou, mě vzal Mike do muškařského obchodu Paula Vernona v nedalekém Dunchurch, kde to vypadalo jako na české ambasádě, protože tam vedle renomovaných západních značek byli i dva čeští zástupci, Šiman a Klíma, se svými specialitami. Na velkých deskách byly zapíchnuty krásné jezerní i říční vzory mušek, mezi nimiž dominovaly májovky a chrostíci a také mnoho dalších klasických vzorů bylo uvázáno v moderních variantách se zcela novými prvky.
Asi po hodině jsme se vrátili na jezero a Mike začal driftovat od Draycote Bank směrem do jezera a byl velice úspěšný. Ve vzduchu nad námi se také objevilo mnoho vlašťovek, které chytaly rojící se pakomáry a to byl právě signál k tomu, kde máme hledat ryby. Duháci jednoznačně preferovali ostře tmavozeleně kroužkované mušky typu Diawl Bach a můj kolega měl v tom čase záběry v třicetiminutové frekvencí. Předělával jsem několikrát nástavec a vyměňoval šňůry, zatímco Mike si chytal stále svou statickou taktiku. Nakonec jsem i já nasadil plovoucí šňůru a ve vlnách na konci driftu jsem měl také dva záběry.
První ryba mi dosti nečekaně vzala drobnou nymfu na 12 háčku až při zvedání mušek u lodě a zásek nesedl, protože se po výskoku setřepala. V příštím driftu se mi najednou zdálo že se za mým nástavcem nějak divně prolamují u lodě vlny a tak jsem vrátil mušky zpět a opět tam bylo nějak živo a tak jsem nymfičky položil znovu na hladinu a pak mi prut najednou ztěžkl a slušný duhák divoce ujížděl od lodě až si vyrval háček z úst. I Mike měl při zdolávání nějaké ty ztráty, ale nebylo to tak strašné. Nakonec jsme jezdili podél břehu v Biggin Bay, ale bylo vidět, že rojení pakomárů už přestává a počet vlašťovek už proto nebyl zdaleka takový, jako na začátku líhnutí.
Začal jsem se pozorněji věnovat Mikově činnosti a pak jsem si všiml, že jeho plovoucí šňůra má hodně krátký intermediální konec a tak jsem se ho zeptal , co je to za šňůru. Midge Tip od RIO, odtušil lakonicky a byla to ta slova, která jsem čekal. Moje plovoucí šňůra s třímetrovým intermediálním koncem byla už moc hluboko a plovoucí šedá Windcuterka byla zase moc vysoko. Pro tento typ mušek je Midge Tip nejlepším řešením. Stačí jen nahazovat na 15 – 20 m od lodě a pak jen dobírat šňůru a čekat na razantní záběr. Přesto jsem ještě dvě ryby na prutu měl.
První mi vzala zeleně kroužkovanou nymfičku opět při zdvihání mušek pod lodí, ale tentokrát jsem jí udržel na háčku a dostal do podběráku a v druhém případě jsem duháka po záběru chvíli držel, ale vytál jsem jen pár šupin na háčku. Ryba se po záběru asi zapletla do forpasu a některá přívěsná muška se jí zasekla do těla. Lov jsme ukončili podle dohody v šest hodin a Mike ho vyhrál poměrem 7:2. Jeden nešťastník to nepřežil a tak byl vzat jako vzorek do naší kuchyně.
Dokončení příště