Autor: Václav Stránský
Po roce opět nadešel čas naší "týdenní pánské jízdy" a tak se 15. července vydáváme směrem na Žatec a odtud dál do rybářského domova ve Vikleticích u Nechranické přehrady. Jedeme v té samé sestavě jako loni. Láďa jako řidič, pak já s Lukášem a Milan. Během cesty mi přišla zpráva od Václava Peška jak jsme dopadli na červnových závodech. Jako družstvo jsme skončili na předposledním 6. místě, ale v mezi jednotlivci jsem byl na 7. a Lukáš na 13. místě. V družstvech mě to ani moc neudivilo, ale s umístěním v jednotlivcích jsem byl mile překvapen.
Kolem jedné hodiny jsme na místě. V klidu se ubytováváme a ještě stíháme uhasit žízeň na terase v Yacht Clubu. Není kam spěchat, je parno a ryby určitě budou brát až k večeru, i když ve čtvrtek jsem na Nise chytl dva pěkné duháky téměř v pravé poledne. Po páté odpoledne vyrážíme směr "Stará řeka" pod přehradu. Lukáš s Milanem zkoušejí vláčet "Hauzrovky", já chytám na nymfu. První rybu dostal Lukáš, duháka 28 cm, ale toho vrátil vodě a zanedlouho chytl dalšího. Ten už byl větší (32 cm), takže si ho ponechal. Já s Lukášem chytáme nad peřejí, Milan je pod ní a tak na něj ani nevidíme.
Po půl hodině brodím na druhou stranu a jdu též pod peřej naproti Milanovi. Až když vstupuji do vody, tak si všimnu Milanova ohnutého prutu. Vibrující špička mne utvrzuje, že má na prutu rybu. Chvíli sleduji jeho souboj z druhého břehu. Hučící peřej tlumí můj hlas a kolega mi nerozumí. Rozhovor tedy odkládám na pozdější dobu a brodím do vody hned pod pilířem. Voda je zde prudká a už u břehu a také dost hluboká. Záběr mám však až o několik metrů níže po proudu v klidnější vodě. Zásek sedí a tak zdolávám svojí první a dnes i poslední rybu na "Staré řece". Byl to potočák tak asi 25 cm dlouhý.
Kolem deváté večer končíme a tak brodím zpět, dokud je ještě vidět. Lukáš hlásí šest ulovených duháků, dva si ponechal. Konečně můžu vyzpovídat i Milana. Ten sice také nemá nic, ale měl na prutu trofejní rybu. Tahal jí z proudu asi 15 minut, ale dostal jí k sobě blíž jen o několik málo metrů a dvakrát mu utekla zpět. Držela se stále v proudu, až se nakonec dostala do prudké peřeje, ve které se mu vypnula.
I když mi připadalo, že teče o nějaký ten kubík více vody, nebylo to zas až takové množství, že by to mohlo mít vliv na braní ryb. Všude létalo plno malých olivových jepiček a přesto jsem viděl jen jedno sebrání. Možná to dnes vypukne později, ale my už byli připraveni k odchodu. Když jsme přišli do chatky, čekal na nás Láďa se špatnými zprávami. Z "Nechranky" odpouštějí vodu přepadem, aby Labe mělo dost vody pro říční dopravu.
Druhý den odpoledne jdeme tedy zase na "Starou řeku" i když původně jsme měli naplánovanou cestu do Žatce. Pokud to však včera alespoň trochu za něco stálo, tak dnes je to "výprask". Lukáš s Milanem na vláčáky nechytili vůbec nic a já jen jednoho potočáka asi 28 cm. Byl větší než ten včera a tak jsem si ho alespoň vyfotil, než jsem ho zas pustil.
V pondělí jedeme okouknout, jak to vypadá v Žatci. Míříme až pod Libočanský jez, kde už je hotová elektrárna i s rybím přechodem. Vody teče opravdu dost. Peřej, pod kterou byl pěkný vracák, v němž jsem v květnu chytil čtyřiceticentimetrového potočáka, dnes není ani vidět. Jakási peřejka tu sice přeci jen je, ale voda teče pomaleji a chod těžkých nymf není správný a ty klesají dost rychle. Během chvíle dvakrát trhám, proto dávám lehčí sadu, ale i s těmi mám vázku. Ta se mi nakonec daří uvolnit, ale ejhle, co tahám? Zachytil jsem utržený návazec se dvěma bročky a na konci je zlatohlavá nymfa. A to jsem si myslel, že na Ohři jezdí jen samí slušní muškaři. Je vidět, že jsou někteří ochotni i riskovat. Je však pravda, že za ty roky, co sem jezdím, jsem byl kontrolován jen jednou.
Tady to moc dobře nevypadá a tak volám na Milana, že pojdeme do Libočan. Tam je vidět, o kolik je víc vody. Místy je zatopená i pobřežní travina. Zkouším zabrodit ke druhému břehu, ale v půlce se vracím. Proud je tak silný, že mám obavy, abych se nevykoupal. Jen co cítím jistotu, že se udržím, prohazuji ještě v silném proudu nymfy. Mám dvě stejné, jen ta na hlavním návazci je těžší o tungstenovou hlavičkou. Po chvíli registruji záběr do prutu, ale pozdě na něj reaguji. Ještě jednou nahazuji do stejného místa a "bum". Zásek sedí. V tu chvíli jsem byl přesvědčený, že mám na prutu pstruha, ale k mému údivu vidím, že vodím něco jiného, perlína 33 cm.
Lukáš byl asi 200 metrů nad námi, u zahrádkářské kolonie, já chytal s Milanem. Když se Lukáš vrátil, tak jsme se rozhodli, že to pro dnešek zabalíme. Lukáš s Milanem jsou opět bez ryby. Datum jsem si nekroužkoval a tak jsem si mohl vzít toho perlína, který se měl stát součástí večeře. Měli jsme dva duháky, perlína a okouna, kterého Lukáš uvláčel na přehradě.
Konstatuji, že pro čtyři lidi je to stejně málo. Milan říká, že nás zachrání Láďa, který je na "sedmičce" pod Žatcem.Voláme mu, že čekáme v Libočanech v hospodě. Láďa přijíždí asi za půl hodiny a veze štičku 50 cm. Večeře tedy přeci jen bude a pak jsme rozhodli, že budeme chytat už jen na "Staré řece".
V úterý navečer jsme tedy opět "U domečku". Pokud tu přes víkend nikdo nebyl, tak dnes už tu jsou dva vláčkaři a kolem sedmé večer přijeli ještě dva muškaři. Do té doby jsem jen stačil promeškat několik záběrů. Chytal jsem v peřejnaté vodě, ale když přijeli ti muškaři, tak jsem popošel o kousek níž po proudu, aby mě nemuseli obcházet, protože jsem stál u přístupové cesty do vody. Nakonec vlezli do vody asi 100 m pod námi, ale já jsem se díky tomu dostal až k veliké jámě, kde byla voda po prsa jen dva metry od břehu. Když jsem se dostal na hranu, kde už další krok mohl znamenat koupel, nahodil jsem nymfy proti proudu. Šňůra připlula na mojí úroveň a já najednou ucítil prudký záběr.
Instinktivně přisekávám a po chvíli silného odporu rybu dostávám do podběráku. Je to duhák 38 cm. Je 19:45 a ryby se konečně začínají zvedat. Díky tomu, že jsem chytl rybu na nymfu, jsem ale nepřevázal včas na sucho, což se později ukázalo jako chyba, protože další záběr ze dna už nepřišel a když jsem se konečně rozhodl převázat, sběr ryb pomalu ustal. Milan a Lukáš odcházeli s prázdnou.
Další den, tedy ve středu, ihned u vody navazuji olivové jepičky na háčku č. 14. Lukáš s Milanem dnes také mají jen muškařské pruty a oba zkoušejí nymfy. Nakonec syn odešel od vody bez úspěchu a ještě dřív než plánoval, protože se nedobrovolně vykoupal a byla mu zima. Milanovi se na nymfu podařilo zaseknout duháka kolem 30 cm, ale po výskoku se ryba osvobodila. Pak ještě chytl tlouště kolem 25 cm. Já ulovit kolem deváté duháka 32 cm a to bylo vše.
Ve čtvrtek si dáváme oddechový den a poslední vycházku si necháváme na pátek. V pátek odpoledne se však strhla bouřka. Trvala asi jen hodinu, ale měla zásadní vliv na braní ryb. Když jsme přišli k řece, byla vlivem ochlazení pokryta mlhou. Na hladině ani známka rybí aktivity. Asi po hodině a půl, něco po sedmé hodině se mlha zvedla a ryby začaly sbírat jako o život. Viděl jsem vyskočit nad vodu dva duháky kolem 40 cm.
Když jsem viděl tu aktivitu, hned jsem znovu převázal na sucho. Po chvíli zasekávám rybu, ta jde zpočátku zlehka, ale pak se dostane do hlubší vody a tam se mi vypíná. V 19:50 se opět nad hladinou objevila mlha a záhy byla pryč i rybí aktivita, jako když utne. Dneska už to asi nemá smysl. Jsme docela prostydlí a tak něco po osmé končíme. I když jdu dnes od vody i já bez ryby, vůbec mi to nevadí. Celkový dojem je stejně výborný a už se zas těším na příští rok na Ohři.