Autor: Václav Stránský
Koncem srpna do Smědé obvykle vysazují duháci. Letos byli po delší době opět větší a tak se daly chytit ryby i přes třicet centimetrů. Hned se to také rozkřiklo a bylo to znát i na návštěvnosti rybářů. Nemám rád, když je při chytání hlava na hlavě a tak raději volím Lužickou Nisu, kde jsou ryby vysazovány v podobné době jako tady a je navíc dosti pravděpodobné, že zde budou i větší.
V sobotu 3. září jedeme na Bezděz a tak do auta přibaluji i pruty, s tím, že na zpáteční cestě se zastavíme na Nise v Bílém Kostele. Po prohlídce zříceniny jsme si sedli na kameny pod hradem a dcera si všimla, že vedle mne leží nějaký brouk. Když jsem ho vzal do ruky, už nejevil žádné známky života a měl ulomený kus jednoho tykadla. Divil jsem se, že na brouka nikdo nešlápl, nebo ho nesezobl nějaký pták. Bylo mi líto tam tak pěkného brouka nechat a tak jsem si ho vzal domů. Až později jsem zjistil, že se jedná pravděpodobně o vzácného tesaříka alpského.
V Bílém Kostele jsme byli kolem čtvrté hodiny odpoledne a tak nám zbyly možná dvě hodinky na chytání spolu s naší Vendulou, protože manželka se synem šli na houby. Moje tušení se potvrdilo, chytali jsme většinou duháky přes 30 cm a také několik menších lipanů a dva potočáky 32 cm. Po necelých dvou hodinách tedy spokojeni končíme lov. Manželka s osmi křemenáči taky nelituje, že jsme zde zastavili.
O čtyři dny později jsem byl opět na Nise, ale ryby už nešly jako v sobotu. Byly menší, od 27 do 30 cm. Lipana jsem chytl jen jednoho jediného a měřil 32 cm. Pak následovaly čtyři vycházky na Smědou, i když zdejší duháci byli značně probraní, chytal jsem ryby od 27 do 32 cm. Dostal jsem ještě jednoho 34 cm a o dva podobné jsem přišel, kdy po záběru vždy následoval jen osvobozující výskok nad hladinu. Ryby už nebyly tolik soustředěny v místech vysazení, ale byly již pěkně rozjeté, takže razantní záběry duháků se daly očekávat kdekoliv.
Stále chytám na podobné mušky, jak na Nise, tak i na Smědé. Na přívěsu je hnědý bobeš se žlutým srdíčkem uprostřed a na hlavním návazci zlatohlavé nymfy s hnědým (různé odstíny) nebo světle olivovým tělíčkem a černou hrudí. Štěty jsou tmavě hnědé z bažanta, anebo kropenaté z kačera. Zatímco na Nise duháci brali zlatohlavé nymfy, lipani bobše a potočáci oboje, tak na Smědé to bylo téměř jedno. Co se do vody hodilo, to ryby celkem spolehlivě braly, i když lipani přeci jen o něco více preferovali bobše. Ale byly také dny, kdy šli jen na sucho na CDC jepičky, nebo na broučky s různě barevnými konečky.
V sobotu 24. září jsem byl po delší pauze opět na Ohři. Teklo o něco víc vody, což bylo poznat i na množství plavajících rostlin ve vodě. Zde naopak jako by snad ani duháci nebyli. Ryby braly blízko břehu. Největšího jsem chytl 33 cm. Byl krásně vybarvený, výrazné velké tečky a sytě žluté břicho. Chtěl jsem si ho vyfotit, ale nechtěl jsem ho brát do podběráku a tak, zatímco jsem si vytahoval z batohu foťák a držel pstruha na vlasci asi metr od břehu a než jsem si vše nastavil, setřepal se mi z mušky.
O necelý týden později jsem byl znovu na Lužické Nise a tentokrát šly opět větší ryby. Hned po několika prvních náhozech jsem vytáhl duháka 35 cm a poté několik menších lipanů a dalšího duháka - 32 cm. Z proudného úseku sestupuji o něco níž na klidnější a hlubší vodu a tam přicházím o velkého lipana, který měl možná 40 cm, nebo mu do nich moc nechybělo. Pak jsem chytl ještě několik menších potočáků, kteří byli ukryti mezi kameny u protějšího břehu a dva duháky kolem 30 cm.
Začátkem října je stále pěkné počasí, čehož využívám k další návštěvě Lužické Nisy. Na hladině je již patrná aktivita lipanů a tak tentokrát chytám na sucho na olivové CDC jepičky. Většinou to byly menší ryby, snad jen dva nebo tři lipani byli něco málo přes třicet. Jdu na tůň, kde jsem nedávno přišel o velkého lipana, ale dnes jsem zde bez záběru. Procházím peřejí a jdu na další tůňku o něco níže po proudu. Je to však stejné, opět ani záběr a tak přivazuji na přívěs malou zlatohlavou nymfičku.
Tu začli brát duháci, ale jsou to ryby kolem 27 - 30 cm a je jich tu poměrně dost. Po půlhodině vyměňuji i CDC jepičku za nymfu a vracím se proti proudu opět na tůň. I zde chytám asi tři duháčky kolem 20 cm a pak konečně zasekávám větší rybu, která sice moc nebojuje, ale tah má silný. Už jsem si myslel, že je to můj lipan, ale po chvíli se objevil u hladiny potočák. Měřil 38 cm, ale tělo měl vyhublé, byl již zjevně po vytření. Rychle si ho fotím a pouštím do rodného živlu.
Na další vycházku jdeme po delší době na ryby společně s Lukášem i Vendulou a tentokrát na Smědou. Chytáme většinou menší ryby, hlavně lipany. Je něco málo po šesté hodině a začíná se už šeřit, když na mě dcera volá, abych jí šel podebrat rybu. Koukám na ohnutý prut, který je jak luk a spěchám k ní. Ta už sice rybu přitáhla až k sobě, ale nedaří se jí navést krásného lipana do podběráku. Po vyfocení ho měříme a má rovných 40 cm. Jdeme za synem, který šel napřed, že si hodí "Pod skálou". Lukáš nám hlásí, že měl na prutu slušného duháka, ale ten se mu po chvíli zdolávání vypnul. Spokojeni odcházíme od vody.
V pátek 14. října jsem opět na Nise v Bílém Kostele. Je pěkný slunný den a ryby docela jdou. Tentokrát chytám na jinou sestavu mušek. Tmavě hnědý bobeš na přívěsu a na hlavním návazci mám zlatohlavou rudořitku. Sem tam se dá chytit ještě nějaká větší ryba a tak mám několik duháků přes třicet centimetrů a jednoho lipana 35 cm, ale největší radost mi udělal duhák 40 cm, kterého jsem chytl malou chvilku před tím, než jsem šel na vlak. Cestou jsem potkal dva muškaře.
Naladěn z předešlé vycházky jsem o den později opět zde. Je sobota a tak jede se mnou i Vendula. Že je sobota lze poznat i podle přítomnosti rybářů. Každé lepší místo je již obsazené a když už jsme došli k nějaké slibné tůňce, tak bylo podle stop jasné, že tu někdo byl a i podle lipaních šupinek na břehu, kterých jsem si všiml až později. Taky jsme tu, kromě několika lipaních dorostenců, už nic nechytili. Asi po hodině a půl měníme stanoviště. Mně se tu daří ulovit jednoho duháka 33 cm. Vendula už ani nechytá, protože jí je zima a tak se rozhoduji, že pojedeme domů.
Poté jsme si dali pauzu a na ryby vyrážíme až ke konci října. Svítí sice sluníčko, ale už je chladno. Jedeme na Nisu, ale tentokrát do Andělské Hory. Kolem vody ani živáčka. Chytáme malé potočáky a duháky. Kolem poledne přicházíme k hluboké táhlé tůni. Špatně se tu hází, protože větve stromů z protějšího břehu jdou do půlky řeky a koryto je široké jen 4 - 5 metrů. Zmrzlá Vendula už zase nechytá a tak váhám, jestli nepojedeme domů. Vtom ale přichází záběr. Ryba je silná a chvíli mi trvá, než jí zvednu od dna tmavé tůně. Je to nádherný lipan 39 cm. Vendula mě s ním alespoň fotí. Pěkná tečka na konec měsíce a jdeme domů.
V listopadu už moc času mít nebudu, tak nevím, jak se dostanu na ryby, ale s letošní sezónou jsem spokojen už nyní. S Lukášem jsem se vsadili, kdo z nás chytne větší rybu. Zatím mi do něj ještě pár centimetrů chybí. Můj soupeř má potočáka 42 cm a já duháka 40, tak snad ještě uvidíme…
|
|
|
|
|
|
|