Autor: Václav Stránský
Za těch dvanáct let co rybařím, jsem dosud zahajoval sezónu vždy na Smědé, i když jsem už několikrát uvažoval o tom, že bych si zajel na Ohři, ale nakonec jsem to pokaždé vzdal, neboť jsem slyšel od různých rybářů , že je tam hlava na hlavě. Proto jsem se rozhodl, že na zahájení pojedu na Lužickou Nisu. Probíral jsem to ještě s Pepou, ale jemu se nechtělo a tvrdil, že to tam bude jak na závodech a že by raději na Černou Nisu, kde si v loňském roce poslední srpnový víkend perfektně zachytal a kromě mnoha sivenů dostal i jednoho obecňáka 32 cm. Ti sem byli vysazeni až vloni na zkoušku.
Nakonec to dopadlo tak, že Pepa začínal na Smědé a já na své vysněné Lužické Nise. Cestoval jsem tam vlakem a ráno před osmou jsem již byl v Chrastavě. Do Bílého Kostela zbývá ještě poslední zastávka a protože tu trať kopíruje řeku, bavil jsem se pozorováním okolí. Cestou jsem napočítal jen tři vláčkaře a jednoho muškaře. Konečně jsem byl u cíle rychle vysedl z vlaku a spěchal k řece. Tam mě však čekalo moc nemilé překvapení. Na břehu se zrovna strojili dva muškaři, další dva již byli v řece a asi o 30 metrů dál stáli další dva. Rybářů bylo prostě všude plno. Až před obci Chotyně už byl docela klid, až na dva rybáře, kteří šli po břehu proti mně. Napočítal jsem tu tedy něco přes 30 rybářů a když k nim přidám i ty, které jsem viděl z vlaku, tak se dostávám skoro k číslu 40.
Oblékám si neopren a konečně začínám chytat. Dost dlouho mi trvalo než jsem našel správnou mušku a trefil se do ryb. I proto jsem měl za to dopoledne na prutu jen pět ryb, ale ani jednu se mi nepodařilo zdolat, protože se všechny vypnuly. Jediné co mě utěšovalo bylo to, že jsem až na jednoho muškaře neviděl nikoho dalšího, že by vytáhl rybu. Až při odchodu od vody jsem potkal jednoho vláčkaře, který měl v mikroténovém pytlíku dva duháky kolem 30 cm.
Ve 13:00 tedy odjíždím zpět a v 14:30 jsem už zase doma v Hejnicích. Syn Lukáš už je taky na rybách a tak jen rychle něco sním a vyrážím za ním. Objevuji ho na jedné hlubší tůni v Raspenavě. Hlásím mu jak jsem dopadl na Nise a tajně doufám, že to na Smědé bude lepší. Chytám na bobše na konci a na bočním přívěsu mám zlatohlavou nymfu. Skoro na každý nához vytáhnu rybu, jedná se o samé potočáky v rozmezí od 20 - 28 cm. Všechny je pouštím zpět a jsem rád, že jich tu je poměrně dost. Kolem sedmé toho už máme oba dost a jdeme domů. Na to jak to špatně začalo dopoledne na Nise, jsem si na naší říčce zachytal dobře.
Druhý den v sobotu odpoledne na ně vyrážíme znovu. Zastavujeme u prudšího mělkého proudu a hned na druhý nához mám malého potočáka. Nahazuji ještě asi o dva metry dál, skoro až na protější břeh, aby se muška dostala na rozhraní klidné vody a proudu. Následuje razantní záběr, který tipuji na duháka a nemýlil jsem se. Půl centimetru mu chybělo do třiceti. Postupujeme dolů po proudu a dostávám se pod železniční most přes řeku, kde jsou též pěkné proudy a pod nimi slibně vypadající tůň. V proudech jsem dostal dalšího třicátníka duháka. Plný očekávání se dostávám k již zmíněné tůni, ale kromě několika malých potočáků tu na mne nečekalo žádné překvapení. Je zajímavé, že tato tůň si jako jedna z mála zachovala po předloňské povodni a po jarním tání sněhu svou velikost i hloubku. Potkávám Lukáše, který se už vrací a líčí mi, že měl na prutu pěkného lipana, který se mu setřepal. Pomalu se tedy šouráme k Hejnicím a jdeme domů.
Ještě na závěr bych se rád zmínil o jedné velké změně, kterou jsem zjistil na Smědé. Týká se tůně pod Hejnickým jezem. Po velké vodě byla z poloviny zanesená pískem, ale ještě stále tam byly ryby. Již několik let zde sice stály pilíře pro MVE, ale až vloni na podzim si majitel vzpomněl a rozhodl se, že ve svém díle bude pokračovat. Proto sem navezl ještě více písku aby mohl udělat umělý břeh a voda mu nebránila ve výstavbě „velkolepého“ díla. Nyní je jaro, ale od podzimu se téměř nic nezměnilo a stavba nepokračuje. Ani si netroufám domyslet, jak to bude vypadat, až turbína pojede, tedy jestli někdy pojede. Ale asi to bude jak na Hartě, kde při spuštění turbíny jsou dobré 2 km řečiště bez vody. Jenomže tam je to v lese a z Povodí tam asi nikdo nepřijde, takže o pokutách a zlepšení situace nemůže být ani řeč. Pro úplnost přikládám několik fotografií.
|
|
|
|