Autor: Václav Stránský
Na začátku listopadu mi zbývalo ještě pár dní dovolené a tak jsem je využil k tomu, abych mohl strávit nějakou tu chvíli u vody. Ve čtvrtek 3. listopadu proto vyrážím opět na svá oblíbená místa na Lužické Nise v Bílém Kostele. Dostal jsem tam malé duháky a několik lipanů, největší z nich měřil 37 cm. Zachytal jsem si celkem dobře, ale přesto jsem od toho asi očekával něco víc. Při zpáteční cestě jsem z vlaku pozoroval Nisu, která tu místy tvoří pěkné hluboké tůně. O týden později jedu právě sem. I když jsou naše Hejnice již pod sněhem, tady po něm není ani památky.
Začínám pod viaduktem nedaleko vlakového nádraží a jdu proti proudu směrem k Liberci. V těchto místech jsem vůbec poprvé. Pěkné hluboké tůně střídají proudné úseky i táhlé oleje, kde by mohli být pěkní lipani. Prošel jsem asi kilometrový úsek bez jediného záběru a za půl hodiny bude poledne. Proto vylézám z vody a jdu po cestě, která spolu s kolejemi také kopíruje řeku, až za druhý viadukt, který je za železniční stanicí Machnín - hrad. Nedaleko tohoto viaduktu je menší jez, kde začínám s dalším lovem. Nymfy nahazuji k protějšímu břehu, kde je voda hlubší a jsou tam vymleté břehy. Zde konečně chytám první rybu, je to malý potočák.
Došel jsem až k místu, kde se řeka mírně stáčí doleva a u protějšího břehu je stará rozpadlá regulace. "Moc pěkné místo, tady určitě něco bude": říkám si pro sebe. Při pomalejším zatažení šňůry přisekávám, ale je to jen vázka a při jejím vyprošťování přicházím o celý návazec. Vůbec jsem to nechápal, zůstala mi jen rychlospojka na konci šňůry. Navazuji tedy nový forpas a přivazuji i dvě nymfy, tentokrát už o něco lehčí, aby neklesaly tak rychle ke dnu. Po chvíli opět něco jako záběr. Přisekávám a opět přicházím o obě nymfy. Tentokrát mi tam zůstal alespoň kus nástavce s mikrokroužkem.
Přecházím raději o kousek níž až na konec zátočiny a nahazuji do tmavého místa. Na první hod se neděje nic, ale na podruhé přichází prudký záběr od větší ryby. Po chvíli boje jí zdolávám a je to duhák 34 cm. Postupuji pomalu proti proudu, ale dávám si pozor, abych své mušky neposlal tam, co už jsem přišel o čtyři nymfy. Chytám zde několik potočáků kolem 28 - 30 cm a ještě jednoho menšího duháka. Přicházím k jezu pod viaduktem, kde jsem dnes ráno začínal. Čas se nachýlil, za necelou hodinu mi jede vlak a tak se pomalu balím a raději ještě chvíli pozoruji pod viaduktem sbírající lipany.
V pátek 18. listopadu jsem tu znovu. Začínám pod stavidly, která jsou u staré továrny, přímo pod železniční stanicí Machnín - hrad. Voda je zde poměrně hluboká a nahazování stěžují větve pobřežních stromů. Chvíli mi trvá, než najdu místa kde se drží ryby, ale pak najednou chytám duháka za duhákem. Jsou to všechno ryby stejné velikosti 27 - 28 cm. Myslel jsem, že tu snad vydržím celé dopoledne, ale asi po půlhodině chytám duháka 37 cm, který mi projel tůňkou pod stavidly dvakrát sem a tam a najednou bylo po braní. Během dalších 40 minut chytám už jen tři ryby a tak jdu raději po proudu dolů.
Řeka tu obtéká kopec, na jehož vrcholu jsou zříceniny hradu Hamrštein. Celkem záhy se přesvědčuji, že jsem tentokrát udělal dobře. Po několika menších rybách zdolávám duháka 39 cm a v další tůňce, asi o 20 m dále, dokonce čtyřicítku! Kdo by si kdy pomyslel, že tu jednou budou tak krásné ryby? Není to tak dávno, co byla Nisa jen odpadním kanálem libereckých textilek. Dál už nechytám, ale jdu stále kolem kopce, abych si to tu prohlédl a vycházím až u viaduktu, kde jsem posledně pozoroval sbírající lipany. Dnes je tu ale klid a tak si dělám pár fotek a vracím se na vlak.
Z nedostatku času se dostanu na ryby až na samý závěr sezóny ve středu 30. listopadu. Machnín jsem si už oblíbil pro jeho klidné prostředí a tak i na letošní poslední vycházku jedu právě sem a začínám opět pod stavidly. Vody dnes teče o něco víc a když jsem ještě po dvaceti minutách bez záběru, jdu níže po proudu. Pak chytám menší duháky, ale v podstatně menších počtech než minule. V jedné z tůněk dostávám přeci jen větší rybu, duháka 37 cm a dva menší potočáky. Všude kolem je už taky plno sněhu a tak sleduji na břehu vyšlapané cestičky od jelenů. Tentokrát jsem stihnul probrat všechny tůňky, ale kromě běžných potočáků a duháků jsem již nic většího nechytl. I tak jsem spokojen a už se těším na novou sezónu, kterou možná zahájím právě zde...
|
|
|
|
|
|
|