Autor: Karel Křivanec
Gmundner Traun a zvláště jeho čtrnáctikilometrový úsek pod jezerem Traunsee, patří mezi vyhlášené evropské revíry, kde se dají ulovit krásné ryby. I když jeho zasazení do krajiny není zdaleka tak hezké, jako třeba naše Vltava, lze tento nedostatek vyvážit možností chytit si velkého lipana, což u nás pod Lipnem už není možné. Kormoráni jistě zalétají i sem na Traun, ale jejich škody na obsádce těchto ryb ještě nejsou tak tragické. Vedle velkých lipanů jsou tu ještě hojně slušní duháci a občas i nějaký ten potočák a siven.
Voda je velmi čistá a pokud je „malá“, tak jsou zde i broditelné úseky, které je třeba znát. Co se týká vlastní šíře toku, dalo by se říci, že je asi třikrát až čtyřikrát širší než Vltava ve Vyšším Brodu, avšak spád říčního koryta je o poznání menší. Od letošního roku je tu také nový nájemce, kterým je nyní sdružení s názvem „Freunde der Gmunder Traun“, které hospodaří i nad jezerem na úseku Ebenseer Traun. Denní povolenka na Gmunder Traun přijde na 75 Euro, úsek nad jezerem je o patnáct Euro levnější. K povolence musíte mít také státní lístek za 11 Euro.
Pravidla rybolovu jsou na obou úsecích Traunu stejně přísná. Lov pouze muškařením, s jednou muškou a háčkem bez protihrou, koncový vlasec nesmí mít slabší průměr než 0,14 mm, jigy lze použít od velikosti 8 a menší, „chlebové mušky“ a Glo Bugs jsou zakázány. Mezi ponechanými rybami mohou být dvě lososovité (jen jeden potočák nebo jeden lipan), nebo dvě štiky za den. Lipan má míru už tradičních 50 cm, potočák 35cm, duhák 30 cm, štika 50 cm, hlavatka je hájena celoročně.
Takovéto podmínky jsem si přečetl v sobotu 26. srpna po obědě, když jsem si kupoval povolenku v lesní restauraci na pravém břehu řeky poblíž staré papírny. Voda byla malá a svedla mě k tomu, abych to tu po roce opět zkusil. Nejdříve jsem ale zavezl ženu s dcerou za Gmunden k jezeru a pak jsem se vrátil po levém břehu do Ohlsdorfu, abych u kostela odbočil vpravo ze silnice a sjel po cestičkách až do místa zvaného Kainz-Mühle, kde se dá zaparkovat přímo u řeky.
Bylo po půl druhé a tak už tu stála dvě auta a u malého stolečku nad řekou právě hodovaly dva manželské páry. Podle opřených prutů bylo zřejmé, že pánové mají právě přestávku, kterou jsem si netroufl rušit otázkami, jak to dneska jde? Zeptal jsem se jen, nejsou-li proti přítomnosti mého auta a pak už jsem se v klidu oblékl do vysokých kalhot, sestavil prut, nacpal kapsy u vesty a vyrazil proti toku k jakési hraně po bývalém jezu, nad kterou jsem řeku vloni přebrodil.
Tentokrát se mi to ale nepodařilo, i když výška hladiny vypadala stejně. Měl jsem však letní holinky s dosti klouzavou podrážkou a tak jsem to po čtyřech pokusech vzdal a vydal jsem se po levém břehu proti vodě. Chtěl jsem si chytit nějakého pěkného lipana a tak jsem použil jigovou mušku se zlatou hlavou na háčku číslo 12 a šestnáctku na konci nástavce. Počítal jsem, že to bude snadné, ale můj odhad se nepotvrdil, protože rybám se moc nechtělo brát po dně poskakující nástrahu. Brodit jsem nemohl, protože hlavní proud šel podél mého břehu a tak jsem lovil prakticky jen z okraje vody. Chytl jsem občas třicátníka lipana a pár duháčků jako dlaň, ale to bylo vše. Větší ryby jakoby tu chyběly.
U protějšího břehu bylo ve vodě několik domácích rybářů, kteří měli občas záběr od duháka. Pruty se jim ohýbaly, jako kdyby táhli nějakou obludu, ale nakonec se z toho vždy vyklubal jen nějaký ten třicátník, takže asi měli hodně parabolické pruty. Já stále věřil, že je to jen otázka času, kdy musím narazit na hejnko větších lipanů, ale když jsem i v těch nejlepších místech chytal jen osamělé pětatřicítky, bylo zřejmé, že je něco špatně.
Protože jsem mezitím přišel do mělčiny v ústi jakéhosi potoka, zabrodil jsem tak deset metrů od břehu a pustil se zpátky směrem po toku řeky. Svému jigovi jsem sice stále ještě věřil, ale už jsem přemýšlel, čím ho mám tak asi nahradit. Skoro všechny záběry vlastně přišly takříkajíc až na konci jeho dráhy a tak jsem sáhl po Tomášově pupě se zlatou tungstenovou hlavou.
Bylo to zrovna v místě, kde jsem se znovu musel vrátit na břehovou písčinu a které vypadalo už předtím velmi slibně. Muška dopadla na dno a chvíli si tu skotačila s proudem, ale v momentu zastavení se odlepila ode dna a vtom přišel záběr a odpor solidnější ryby. Byl to vysoký duhák, jistě kousešk přes pětatřicet centimetrů, takže mi docela udělal radost.
Druhý náhod ve stejném místě, pak zastavuji mušku a nechám ji stoupat vzhůru. Proud žene šňůru až ke břehu a tady mám další záběr. Tentokrát od pětatřicítky lipana. Další náhod a vše se do detailu opakuje a ještě jednou do třetice, ovšem teď to byl třicátník siven. Pak přišlo pár prázdných driftů a tak postupuji o dva kroky níže. U břehu mám opět silné zatažení a muška je pryč. Uzlík na nástavci sklouzl a rozvázal se.
Ze zásobníku lovím bratříčka a pozorně ho navazuji na nevyzkoušený nový koncový vlasec. Při zatažení reaguji pozdě, dávám záseku přílišnou razanci a moje muška se už třepetá vysoko na stromě nade mnou. To nemohlo dopadnout jinak, než ztrátou darované mušky a tři jsem nedostal. Přebírám se ve svých krabičkách a nacházím něco trochu podobného. Je to také tmavohnědá kukla se zlatou hlavou, ovšem pouze z lehčí mosaze.
Nyní jsem v zarostlých místech, které rychle přecházím a dávám si pozor, abych nepřišel o poslední vhodnou nástrahu. Proud se zde stáčí od břehu a začíná směřovat do středu řeky. Nacházím vhodné místo u kamene nad hlubokou jámou a posílám svou nymfu opatrným obloučkem ke dnu. Zatažení nebyl záběr, ale vázka, kterou se mi nakonec podařilo uvolnit. Další hod směřuji proto dál od břehu a raději mušku přizdvihuji, aby se znovu nezapletla do nějakých větví.
Vtom se přede mnou blýskne ve vodě ryba a já instinktivně přiseknu. Moc se mi to nepovedlo a můj úlovek jen lehce táhne po proudu směrem do jámy. Tlak na prut náhle zesiluje a na okraji tůně vyskakuje velká, petrolejově zelená ryba. Konečně mám na prutu lipana, jakého jsem si přál dnes chytit a tak si s ním hraji a nechávám ho jet proti proudu a znovu vyskočit nad kamenem.
Rybář na protějším břehu přestal lovit a je také zvědav, jak to dopadne. Čekám a pomalu vodím rybu, která ztrácí sílu, až jí mám konečně v podběráku. Do padesáti nám chybí dva centimetry. Ještě pár snímků a pak ho chvíli oživuji u břehu, než odpluje sám do rodného proudu. Byl to mlíčák ke kilu, vysoký ve hřbetě jako kapr, jen ta jeho barva mi nějak nesedí. Kdeže jsou ty krásné fialové ryby z horní Vltavy?
Ještě chvíli zkouším onu hlubokou jámu, ale nic se neděje a dál už tu chytat nemá smysl. Vracím se proto k výchozímu místu u auta a přemýšlím, zda to nepředělat na strímra s potápivou šňůrou. Je však už po páté hodině a tak raději zůstávám u nymfování, ale už bez úspěchu. Jediné vhodné místo je tu obsazeno a tak to před půl šestou balím. Cítím, že by to tu dnes večer mohlo být ještě pěkné na sucho, ale bohužel, nejsem už pánem svého času…