Autor: Milan Hladík
Od loňského roku se firma Hanák - obchodní zástupce americké firmy SAGE - podílí na činnosti muškařského klubu RSK České Budějovice. V letošním roce se bratrům Hanákovým podařilo se svým německým obchodním partnerem panem Rudi Hegrem dojednat pro členy klubu mimořádnou slevu na dva vyhlášené revíry, na rakouský Gmündner Traun a na německý Deutsche Traun.
Odjezd byl stanoven na sobotu 18.10. v půl páté ráno a nakonec nás ze Římova vyrazilo ve třech autech celkem třináct. Po občerstvení a snídani na benzínce v Kaplici jsme zamířili přes Linz a Salzburg do německého Siegsdorfu, kde nás již čekala paní Hegerová s povolenkami. Trochu jsme vymrzli na mostě přes řeku, kde jsme krmili statné duháky a udělali jsme si společné foto a pak už jsme zamířili k vodě.
Deutsche Traun je spíše menší říčka a Franta s Pepou se projevili jako rození rybářští průvodcové. Rozdělili jednotlivé party podél toku tak, abychom si nepřekáželi a abychom si postupně vyzkoušeli lov na více místech. Ranní mrazík pominul a tak jsme se rychle oblékli a vyrazili k řece.
Voda byla poměrně nízká a její křišťálová barva na vápencovém podloží dávala pocit, že je velice mělká, ale to bylo jen zdání. Střídaly se poměrně široké mělčí úseky s hlubšími pasážemi. Ryby byly ukryty především v nejhlubších místech, kde bylo i jeden a půl metru vody, a díky povolenému náčiní vůbec nebylo jednoduché je chytit. Smělo se totiž chytat pouze na jednu mušku bez protihrotu a nesměl to být ani jig, ani streamer.
Poprvé jsem zažil pocit, že vidím ve vodě více než půlmetrové duháky a nemůžu je chytit. Osmičkový Bobeš s wolframovou hlavou nadívaný olovem v některých místech klesl maximálně do jedné třetiny vodního sloupce a ryby o něj nejevily zájem. Ale na příhodnějších místech, většinou v úplavech za kameny nebo v menších tůňkách, se ulovit daly, a tak si každý chytil několik krásných potočáků a duháků.
Ti šikovnější, mezi které jsem bohužel nepatřil, chytili i několik velkých lipanů. Dokonce se podařilo i pár úlovků na suchou mouchu. Největší rybou dne byl lipan 48 cm, kterého chytil Vláďa Kebl a několika duhákům k padesáti také moc nechybělo.
Večer po ukončení lovu nás čekal přejezd do Rakouska, kde jsme přenocovali v penzionu v malém městečku Laakirchen kousek od úseku, kde jsme měli lovit v neděli. Díky krásnému podzimnímu počasí a poměrně nízkému stavu vody (asi 40 m3/s) nás čekal opravdu nevšední zážitek.
Tok byl v některých místech široký až padesát metrů, střídaly se v něm peřejnaté úseky s různými úplavy s pomalými pasážemi nebo naopak s prudkými hlubokými proudy. Voda byla opět průzračná a světlé kamenité dno dodávalo řece na kráse. I zde se smí chytat pouze na jednu mušku, ale už byl povolen streamer, který se také hned stal úspěšnou nástrahou.
Ráno nám Franta začal rozdávat ověřené vzory mušek a tak jsme mu pěkně vyplenili krabičku. Rozdělili jme se opět do tří skupin a prochytali jsme po poměrně dlouhý úsek řeky. Rybí obsádka je zde bohatší než na horním toku, kromě pstruhů a lipanů můžete ulovit i pěkné tlouště, parmy, okouny a štiky a kluci dokonce viděli v jedné tůni i líny.
Jako nejlepší se nakonec ukázala část přímo pod přehradou Traunsee, kde se klukům v táhlé tůni u pravého břehu podařilo na nymfy ulovit velké množství duháků od čtyřiceti do šedesáti centimetrů a několik opravdu velikých se jim vytáhnout nepodařilo. Ryby byly skoro všude a nejsnáze se nechaly zlákat v prudších úsecích nebo v začátcích tůní pod proudy, v pomalejších pasážích je bylo poměrně těžké chytit, neboť byly velice plaché.
Já jsem zkoušel ulovit na sucho kapitálního lipana, kterého jsem viděl sbírat, ale v momentě, kdy jsem asi patnáct metrů od něj vlezl do vody, vzal do zaječích. A tak jsem chytil jen několik jeho menších kolegů. Jájovi a Kaďasovi se nakonec podařilo najít i pěkný úplav podél takové hranky, kde dostali několik lipanů přes čtyřicet centimetrů, duháka a parmu.
Nejúspěšnější vzory byly jednak poměrně velké streamery jak z marabu, tak i z furabou a různé zonkery. Vlastně se na každý vzor dalo něco ulovit. Dalšími úspěšnými nástrahami byly nymfy, jak bobši, tak i zlatohlavé nymfy. V mělčích pasážích menší, v hlubších i na háčku číslo šest a výhodou byla wolframová hlavička. Vlasce jsme používali od šestnáctky do pětadvacítky převážně fluorcarbony a také škála testovaných prutů Sage byla veliká. Nejčastěji od čtyřky do šestky, ale na streamer se hodí i tvrdší prut a mohli jsme si vyzkoušet i extra jemné dvojkové SAGE 286 XP a 282-3 SLT.
Ryby jsou do revíru vysazovány přibližně dvakrát za rok ve velkém množství a v opravdu slušné velikosti i kondici. Před vysazením jsou kontrolovány a vybírány, takže jsme neviděli žádné okousané ploutve ani odřené boky. K ceně povolenky si zaplatíte i povolení na ponechání si jednoho úlovku, takzvanou "Fish Mark", a to buď na rybu ve velikosti 30 - 38 cm za 8 €, nebo trofejní přes 60 cm za 16 €. Nikdo z nás ale tuto možnost nevyužil a tak nám povolení zbyla pro příště, mají totiž platnost dva roky.
Rybaření na těchto poměrně rychle a snadno dostupných revírech lze jen doporučit, má pouze dvě nevýhody. Jednou z nich je průtok vody v řece, který je třeba pečlivě sledovat, nejlépe na internetu na www.gmundnertraun.de, neboť opravdu krásné chytání, které jsme zažili, si lze vychutnat jen při nižším stavu vody. Druhou nevýhodou je cena denní povolenky, která stoji normálně 70 €.
Na druhou stranu se takový rybářský zážitek, kdy v krásném prostředí pod Alpami za den ulovíte i deset duháků okolo padesáti centimetrů a lipany přes čtyřicet a kromě toho máte i naději na trofejní kus, nemůže posuzovat jenom z hlediska peněz. Jednou za čas si přece můžeme udělat radost.