JAK SE MI NEDAŘILO NA OHŘI

Autor: Václav Stránský

Druhou sobotu v červenci odjíždíme opět na týdenní pobyt do Vikletic s návštěvami pstruhových revírů Ohře 8A a 8B. Poprvé s námi jede kolega z práce Láďa, který jede svým vozem a kromě mne a Lukáše jede ještě Milan. Láďa sice není pstruhař, ale rád by si to vyzkoušel na "sedmičce" pod Žatcem a ujistil nás, že nás bude vozit na ryby a zpět.

Do Vikletic přijíždíme 9. července asi v 11 hodin, takže máme dost času se zabydlet a stíháme si zajít i na pivo, protože jsme z auta pěkně vyprahlí. Na ryby jdeme kolem čtvrté hodiny odpoledne, tradičně na uvítanou opět na "Starou řeku" k domečku. Milan s Lukášem vláčí nad peřejemi a já mířím pod ně. Zkouším krátkou nymfu se zlatohlavou pupou chrostíka na konci a na přívěs dávám tmavě hnědého bobše. Hned na první nához dostávám ještě v mělké vodě asi tři metry od břehu menšího potočáka kolem 25 cm a dva záběry jsem ještě promeškal. Lukáš dopadl podobně a tak jediný kdo chytl obstojnější rybu byl Milan s duhákem 30 cm. Sice je letos na Ohři zrušená zvýšená míra lososovitých ryb, ale řekli jsme si, že pokud budeme ryby brát, tak dodržíme jako minimum 30 cm.

Druhý den jedeme do Žatce. Láďa jede na "Sedmičku", ale nejdříve nás veze k jezu v Žatci. Milan s Lukášem jdou k Libočanskému jezu, já jdu naopak dolu po proudu k železnému mostu. Pod Žateckým jezem je již jeden rybář a jeho kolega sedí na břehu.Láďa se s ním dává do řeči a dovídá se, že to jsou bráchové. Jeden z nich zde pod jezem chytl na zlatohlavou nymfu štiku 115 cm a druhý minulý týden 113 cm. Tahal jí 2 hodiny a oba úlovky dokumentuje fotografiemi.Prochytávám hlubší peřej, ale kromě dvou utržených nymf nemám zatím nic. Sem tam u břehu sebere menší ryba, když náhle registruji nezvyklý pohyb šňůry a tak prudce přisekávám.

Cítím odpor větší ryby, ale ten po malé chvíli polevil a ryba se osvobozuje. Podle trhavých pohybů ve šňůře jsem jí tipoval na většího lipana. Zamračená obloha nevěstí nic dobrého. Začíná poprchávat, když tu chytím malého potočáka, ale to už se vrací Lukáš a za chvíli za ním i Milan. Každý má jednu rybu, Lukáš 30 cm a Milan 33 cm. Mezitím se pěkně rozpršelo a tak se schováváme pod železný most. Přijíždí také Láďa z mimopstruhovky, kde si dělal naděje na nějakého pstruha nebo lipana, ale chytl jen okouna 26 cm. Já si splnil svůj "žalostný limit" jednu rybu denně a tak za vytrvalého deště nasedáme do auta a vracíme se zpátky do Viklentic.

V pondělí jdeme rovnou pod přepad. Milan zůstává v zátočině hned pod ním, my s Lukášem jdeme dál, až téměř k začátku vodárenského ochranného pásma, které je asi 200 metrů nad jezem ve Stranné. Tentokrát má i Lukáš sebou muškařský prut, ale po hodině a půl jsem bez záběru a Lukášovi se setřepal jeden menší pstruh. Vylézáme tedy na břeh a domlouváme se, že půjdeme na "Starou řeku" k domečku. Koukám na mobil, kde mám zprávu od Milana, že on už je tam.

Na "Staré řece" jdeme nad peřeje, je tu i Milan, ale tentokrát to s peříčky není žádná sláva a na rybu si ještě nesáhl. Probíráme volbu mušek a můžeme konstatovat, že dosud jsme většinou chytali na zlatohlavé nymfy, ale protože záběry byly ojedinělé či náhodné, tak mi připadá, že to ty ryby spíše odrazuje nebo i plaší. Proto navazuji tmavě olivové nymfy jepic, jednu větší a na přívěs menší. Lukáš tam má jakousi černou luru, původně se zlatým či měděným korálkem ale ten je nyní tak zašlý, že se vůbec neleskne. Už je ve vodě a já jdu pomalu za ním a sleduji kameny na dně, abych sebou neplácl. V tom slyším Milana ze břehu že něco volá.

Zvedám hlavu směrem k Lukášovi a vidím, že ten už vodí rybu, kterou pomalu navádí do podběráku, je to duhák okolo 30 cm. Lukáš s ním jde na břeh a při návratu v půlce řeky padá a je celý ve vodě. Téměř na stejném místě se vykoupal už hned první den. V sobotu po nedobrovolné koupeli už nechytal, ale tentokrát to udělal jako já před měsícem v Žatci. Vylezl z vody, vyždímal věci, vlezl do vody, nahodil a bum, duhák 32 cm je v podběráku. Koukáme na to s Milanem a kroutíme hlavami. Lukáš šťastně leze z vody a říká, že mu dvě ryby stačí a že už chytat nebude. Taky za chvíli balíme a lezeme z vody. Na břehu si všimnu, že se mi na prsačkách dělají nějaké puchýře. Je to jasné, odlepuje se tkanina od PVC. Na to že jsem je kupoval před měsícem moc dlouho nevydržely.

Další den jdu opět na Starou řeku, ale tentokrát jsem tu sám. Lukáš s Milanem a Láďou. Jeli někam na druhou stranu přehrady na dravce. Včera byl na Staré řece klid, ale nyní to tu je jak o závodech. Chytám zase jen samé malé ryby a ani mě to nějak nebaví, když je tady tolik lidí a tak to asi po dvou hodinách balím. Volám Láďovi a zjišťuji, že už taky přijeli, nic nechytli a tak zkouší štěstí na přehradě kousek od našeho kempu. Když jsem k nim došel, tak to zabalili a šli jsme všichni do chatky.

Ve středu jedeme do Libočan, kde jsem doufal, že bych mohl ještě něco slušného chytit. Naše zastávka byla v Libočanech u hřiště, kde hned v úvodu Milan na přichází s vláčákem o pěkného duháka. Po ztrátě oné velké ryby tahá už jen samé menší. Já jsem s nymfami na tom stejně. Co čert nechtěl Milanovi se z ničeho nic rozbil na vláčáku naviják a tak bere mušák. Chytá také na nymfu, kterou posílá přibližně na ta místa, kde přišel o duháka. Asi po půl hodině se mu tam skutečně jeden duhák pověsil, ale měl jen 30 cm. Vylézám z vody a z batohu vytahuji naviják s potápivou šňůrou a zkouším ještě strímrovat, ale po čtvrthodině se vracím k plovoucí šňůře.

Když přicházím ke břehu tak vidím, že mi batoh spadl do vody a je pěkně nacucaný. Rychle vytahuji alespoň foťák a vyndávám baterky. Když se nedaří tak se nedaří se vším všudy! Docela nervní lezu do vody a znovu nymfuji. Po chvíli mám jemný záběr, lehce přisekávám, ale necítím žádný odpor, přesto stahuji šňůru abych zkontroloval mušky. Najednou koukám, že se na koncové mušce třepe drobná rybka. Jsem z toho u vytržení, protože je to vranka! Volám na Milana ať mi jí vyfotí.

Milan jde z vody, že si stejně chtěl předělat návazec a vranku mi fotí. Na zpáteční cestě však padá do vody, ze které mu kouká jen hlava. Komická situace však měla i jednu chybu a to že si kamarád protrhl prsačky na koleně, takže už nechytal. Za chvíli se vrací i Lukáš a taky s prázdnou, takže to balíme a jdeme do Libočan do hospody, ať stihnem alespoň dvě pivka, než pro nás přijede Láďa. U vody jsme byli vždy tak do devíti večer, ale přesto že někdy bylo dusno, žádné hromadné rojení jepic nebo chrostíků se nekonalo. Sebrání z hladiny bylo vidět jen zřídka.

Ve čtvrtek jdeme znovu na Starou řeku. Pro Lukáše je to poslední vycházka, protože už má tři zakroužkované a zítra prý už nepůjde. Doufá, že bude úspěšný jako minule, kdy tu chytil dva duháky. Bohužel dnes taháme jen malé potočáky a Milan s vláčákem si neškrtl vůbec. Z domečku od plotu se mě ptá místní rybář jak to jde. Odpovídám, že se jim moc nechce a on se chlubí, že tu ráno chytil duháka 44 cm. Těch velkých tady moc není, ale jsou tu. Nedávno je tu vysazovali.

Chytáme opět nad peřejemi, Lukáš byl i pod, ale vrátil se bez úspěchu. Že prý to tam taky jeden muškař probírá na krátkou nymfu. Už je blízko pod peřejemi, nevidím ho, jen špičku jeho prutu. Po chvíli na mě volá Lukáš ať se podívám. Koukám směrem k rybářovi pod peřejemi a vidím jen ohnutou špičku prutu a napnutou šňůru. Přes pobřežní vegetaci pořádně nevidím, ale Lukáš mi hlásí, že se jedná o rybu přes 40 cm. Chvíli se ještě snažíme, ale už z toho nebylo nic.

V pátek, poslední den naší dovolené, jedeme do Libočan a znovu ke hřišti. Dnes si i já kroužkuji datum a doufám, že Svatý Petr bude doma. Ale nebyl, alespoň ne pro mě. Milan si uvláčel dalšího duháka třicátníka a o pěknou rybu přišel. Sice to nebyl pstruh, ale ryba to byla trofejní. Najednou na mě volá, že tam má snad kapra. Ryba šla těžko, stále byla u dna a když už byla blízko, že jí Milan chtěl přizvednout k hladině, bez problémů zase odmotala několik metrů vlasce z navijáku. Měl jsem za to, že tam má parmu, ale on na mě volá, že je to asi tloušť. Po čtvrthodině se ryba nechala konečně vytá hnout k hladině, ale Milan, který nemá broďáky, jí podebírá v mělké vodě u břehu tak nešťastně, že se ryba pokládá přes celý podběrák a ještě ho přesahuje. Jakmile však pod sebou ucítila podběrák, škubla sebou a byla pryč. Kdyby obětoval namočení bot a popošel trochu na hlubší vodu, mohl mít pěknou rybu. Když později přeměřujme podběrák tak má 53 cm. Milan tvrdil, že ryba neměla vousky, takže parma to asi nebyla. Místní muškař mi pak potvrdil, že na tomto místě jsou i kapitální tloušti a ještě mi řekl, že tu před týdnem chytil potočáka přes čtyřicet.

Bylo už po osmé večer a touto dobou se tu prý začínají zvedat, ale dnes se nic nedělo, stejně jako celý týden. Tentokrát jsem sice chytil dost ryb, ale vše jen malí potomáci, tak do 25 cm. Když už jsem zašel až k Libočanskému jezu, rád bych se zmínil o nové výstavbě rybího přechodu. To co jsem loni považoval za nově postavený přechod, byl ve skutečnosti asi jen nějaký mobilní, protože byl nyní pryč. Ale něco se tam staví, takže se domnívám, že by to přechod asi mohl být. Pomalu končíme, protože jedeme zítra domů. Pro mě to tentokrát moc slavně nedopadlo. Počítal jsem s lepším chytáním, ale to je na tom to pěkné, že člověk nikdy neví jak dopadne. Naopak Lukáš si to pochvaloval a to původně nechtěl vůbec jet. Foťák vykoupání přežil a na prsačky mi byla uznána reklamace. Takže, Ohře, na podzim na shledanou ...