Autor: Václav Stránský
Již dva dny je nádherné podzimní počasí a proto se rozhoduji, že následující den si v práci vezmu dovolenou a vyrazím na ryby. Volba padla na Lužickou Nisu, kde jsem byl naposled v druhé půlce září. Při první vycházce jsem natrefil na čerstvě vysazené duháky, jejichž velikost byla od 28 do 30 cm, při druhé to už bylo slabší, přesto jsem ještě dva ulovil spolu se dvěma lipany.
Je 13. listopadu, měsíc a půl po mé poslední vycházce na Nisu. Duháků už tam asi moc nezbylo, říkám si v duchu při cestě vlakem. V devět hodin sice slunce ještě nesvítí, ale čistá obloha je zárukou, že bude opět pěkný den. Jedu do Bílého Kostela, je to můj nejoblíbenější úsek na Lužické Nise, i když jsem už přemýšlel o tom, že budu muset navštívit i úseky ve Stráži nad Nisou a Chrastavě.
Na místě jsem v půl jedenácté. Když dojdu k tůni, kde chci začít chytat, je již obsazená a tak jdu ještě asi půl kilometru proti proudu k peřejnatému úseku. S duháky již moc nepočítám a tomu přizpůsobuji i svou taktiku. Na plovoucí šňůru přidělávám pomalu potápivý nástavec, ke kterému přivazuji jeden boční návazec a koncový asi 1,5 m dlouhý návazec o průměru 0,12 mm. Na oba přivazuji dvě nezatížené nymfičky, které nechávám volně driftovat ve vodě. Ihned při prvním náhozu mám záběr, ale rybu se mi nedaří zaseknout. Druhý nához je bez záběru a na třetí pokus opět záběr a zásek sedí. Vytahuji potočáka kolem 25 cm. Rybu opatrně vyháčkuji a to ještě netuším, že brzy přijdou dlouhé chvíle bez záběru. Jednou z příčin bude asi i mírně zvýšená hladina a hlavně zbarvení vody, které v mělčích partiích nebylo tak patrné, ale v hlubších tůních byla voda černá téměř jako hlína.
Přicházím k tůni u které jsem chtěl začít, muškař je už pryč. Prohazuji hlubší proud, ale ani po dvaceti minutách žádný záběr. Převazuji tedy kratší návazec na 0,14 mm a navazuji zlatohlavou nymfu. Dalších 10 minut bylo bez záběru a tak odcházím níže po proudu. Již jsem u jezu, který tvoří hranici mezi revíry 1A a 3A. Připisuji tedy revír do povolenky a prohazuji peřeje pod jezem. I zde jsem však bez záběru.
Přicházím k táhlé tůni o které vím, že je zde dost lipanů, ale i tady už jeden muškař je. Proto vylézám z vody a jdu rovnou asi o 200 m dál po proudu k další tůni. Asi na pátý nához se šňůra náhle zastavuje, přisekávám a již cítím zmítající se rybí tělo u dna, které klade odpor. Po chvíli rybu zdolávám, je to duhák 28 cm. Další záběry nepřicházejí a tak se přemisťuji do další tůně kde lipani prozrazují svoji aktivitu četnými kolečky. Za chvíli budou dvě hodiny odpoledne, chytat se může už jen do 16:00 a tak tu už vydržím až do konce. Vyměňuji naviják a chytám na sucho. Asi po čtvrthodině jsem stále bez záběru. Zkouším i mokré mušky, ale ne a ne najít tu správnou.
V tůni u protějšího břehu je ve vodě pařez, u kterého sbírá slušný lipan. Zaměřuji své hody právě na něj a po několika pokusech přichází záběr. Chvilku čekám a pak sekám, ale asi pozdě. Lipan stačil mušku vyplivnout a já ji zasekávám do kořene pařezu pod vodou. Nechci ji utrhnout a tak brodím do tůně a mušku vyprošťuji.
Ryby jsem ji rozplašil a tak jdu ještě dále po proudu k malému můstku přes řeku. Tady je hluboká tůň se silným proudem. Odstříhávám tedy návazec 0,12 mm a navazuji silnější průměr 0,18 mm asi metr dlouhý, do mikrokroužku navazuji ještě jeden návazec, který je asi 30 cm dlouhý. Na oba přivazuji hodně zatížené zlatohlavé nymfy. Nahazuji asi tři metry proti proudu a šňůru nechávám splouvat na svou úroveň. Asi po deseti minutách mám záběr, který se projevuje mírným popotažením konce šňůry proti proudu a tak přisekávám. V prudké a hluboké vodě má ryba sílu, ale snadno ji dostávám k hladině. Je to opět duhák a míra ukazuje 30 cm.
Koukám se na hodinky, je tři čtvrtě na tři, pod stromy je už pěkně šero a teplo taky vypadá jinak. Házím stále do proudu, jestli tam není ještě nějaký zapomenutý duhák ale není. Popocházím tedy níž a tůň prohazuji metr po metru a už jsem venku z proudu v klidnější vodě. Nahazuji šikmo proti proudu a když je šňůra přibližně v mé úrovni, tak se rozjíždí k protějšímu břehu a já prudce přisekávám.
Ihned po záseku následuje výskok velké ryby. Je to duhák, kterého odhaduji na padesátníka. Rychle napínám šňůru, nepovoluji ani centimetr a vodím ho jako psa na vodítku. Duhák jede po proudu do mělké vody, ale tam ho nepotřebuji a proto se ho snažím obrátit. Jakmile více zatáhnu za šňůru, následuje výskok, ale můj čtyřkový Redington perfektně tlumí výpady ryby. Na silnici nad řekou zastavují dva cyklisté, kteří sledují mé počínání.
Pstruha jsem nucen utahat, protože do podběráku by se mi nevešel. To se mi daří asi po sedmi minutách. Chci ho chytit za skřele, ale to se mi napoprvé nedaří. Následuje ještě poslední výpad a pak se duhák pokládá na bok. Rychle ho přitahuji ke břehu, kde je asi půlmetrová hloubka. Tentokrát se mi to daří a.je dobojováno.
Pstruha měřím, má 45 cm. Takovýto úlovek jsem dnes opravdu nečekal. Jako na potvoru nemám s sebou fotoaparát. Celý se ještě klepu a hlavou mi probíhá ten souboj znovu a znovu. Volám známému a roztřeseným hlasem mu sděluji co jsem ulovil a pak volám domů synovi, aby koupil film do našeho aparátu.
Je něco málo před třetí a vlak mi jede až za hodinu. Chci ještě chytat, ale nejde to. Ještě se celý třesu a už mě to ani nebaví. Jsem jako bych měl horečku. Balím věci a jdu na vlak. Na nádraží se mi stále honí hlavou poslední okamžiky souboje se pstruhem. Konečně jsem doma a svůj úlovek fotím. Ještě jednou ho přeměřuji a na váze zjišťuji, že má poctivých 1,25 kg. Na závěr sezóny tedy pěkný úlovek a nádherný rybářský zážitek.