Autor: Václav Stránský
Na Ohři jsme si minule na rybu ani nesáhli a tak jsme přemýšleli, kde by byla "tutovka" dobrého lovu. Volba padla na rybník v Kunraticích u Cvikova, kde jsem se na jaře zúčastnil muškařských závodů a tak napadlo Pepu, že bychom mohli jet právě sem. Ve středu volám p. Ladýřovi a objednáváme si na sobotu tři povolenky.
V sobotu 30. září ráno vyjíždíme směr Česká Lípa a protože Kunratice nejsou od Frýdlantu nijak daleko, jsme za necelou hodinku na místě. Když jsme vyjížděli, vypadalo to na déšť a bylo docela chladno, ale teď se z mračen začalo klubat sluníčko a po chvíli jsme už svlékali svršky. I když si Milan s Pepou brali i muškařské pruty, nakonec jen vláčeli. Já jsem začal s potápivou šňůrou a zkoušel různé strímry.
Kolegové už tahali první ryby, i když jim jich ze začátku dost spadlo, protože se zde může lovit jen na jednoháček a to jim dělalo problémy. Já jsem během první hodiny chytl jen jednoho duháka a dva záběry jsem promarnil. Všiml jsem si, že dost často ryby vyskakovaly nad vodu a tak měním prut s potápivou šňůrou za prut se šňůrou plovoucí a zkouším různé mušky. Jako nejlepší se ukázaly nástrahy vedené těsně pod hladinou a tak přibývalo i záběrů a chycených ryb. K dobrému lovu jistě přispěl i mírný větřík, který na rybníku vytvářel vlnky. Muselo se však nahazovat dosti daleko.
Ráno nám pan Ladýře řekl, že největší ulovenou rybou je tu zatím candát 96 cm a duháky že budeme chytat tak 37 - 38 cm. To se také potvrzovalo. Ryby byly opravdu od 35 - 37 cm. Byli tu i okouni, kterých jsme též chytli dost. Pepa ulovil dokonce jednoho, který měl dost přes třicet. Chytl jsem i jednoho menšího sivena a Pepa obecňáka.
Po poledni vítr ustal a záběry byly už spíše sporadické a tak jsem navázal zatížené nymfy. Nejlépe se mi osvědčila zlatohlavá nymfa pošvatky. Měl jsem navázané dvě zlatohlavé nymfy, ale záběry přicházely jen na pošvatku. Musím ještě říci, že se tu může chytat jen na dvě mušky. Po chvíli ještě zdolávám duháka 36 cm a to byla naše poslední ryba, protože Milan s Pepou už pomalu balí.
Chytání je tu určitě dobré a každému bych ho mohl doporučil, určitě to stojí za to. Jsou tu i větší duháci, než jsem chytal já. Pepa dostal jednoho 42 cm a Milan 40 cm, ale o mnohem většího přišel až u břehu, kde se mu vypnul. Milan ho odhadoval kolem 60 cm.
Slunce nás pěkně vysušilo a tak se na zpáteční cestě stavujeme v místní restauraci a svlažujeme s Milanem hrdla dvěma chmelovými moky. Pepa si objednal jídlo a jedno nealkoholické pivo. Probíráme společně dnešní den a shodujeme se na tom, že se na zpáteční cestě stavíme na chvíli na Nise v Bílém Kostele.
Jsme zde však jen asi půl hodiny, když Pepovi zvoní mobil, že má přijet rychle domů, kde na něj čeká důležitá návštěva. Já jsem ale za ohybem řeky, takže na Milana s Pepou nevidím. Daří se mi chytit jednoho menšího lipana a duháka 34 cm. Zrovna vylézám z vody, že popojdu směrem k nim a v tom se ozve několik ran z pušky.
Když přicházím k mostu, vidím Pepu a ještě další dva muškaře. Pod mostem na břehu stojí myslivec, ve vodě je zabroděný Milan a všichni pozorují psa, který se marně pokouší ve vodě najít postřelenou kachnu, která se tu sice potopila, ale už nevyplavala. Něco podobného se mi tu už stalo loni na podzim. Tenkrát se kachna dvakrát vynořila a pak jsem ji už neviděl. Čekal jsem na konci tůně v mělké vodě, že ji dodělám, aby se netrápila, ale jak jsem řekl, už jsem jí neviděl.
Ne zrovna veselá historka na závěr. Pepa mi právě oznamuje již zmíněný odjezd domů a dovídám se, že chytl jen malého potočáka a Milan byl bez záběru. O několik dní později jsem zjistil, proč poraněná kachna nevyplave. Ona se zaštípne zobákem o kořen, kámen a pod. a tak tam zůstane. Snad už mě nic podobného u vody nepotká a vám také přeji veselejší příhody...