Autor: Libor Smola
Nemohl jsem se dočkat, až po obědě zase vyrazím trošku potrápit zdejší tečkované krasavce, Nyní jsem měl ale namířeno pod nádrž Hamry. Po příjezdu do Hlinska směrem od Skutče jsem musel jet po mostě přes řeku Chrudimku, a tak mi to nedalo a šel jsem se podívat na vodu. Tady vypadala spíš jako potok než řeka, ale i přesto jsem se rozhodl, že to zde zkusím. Vrátil jsem se zpět a hned za mostem vlevo byla větší plocha k zaparkování.
Oblékl jsem se do muškařského, připravil si prut a vydal se po cestě proti vodě. Po levé ruce byla řeka a napravo několik rodinných domků. Před jedním domkem je malý jez a nad ním tůňka. Zde zkouším poprvé své muškařské štěstí opět se suchým chrostíkem na háčku č. 14, ale teď jsem zvolil barvu červenohnědou se stříbrným leskem. Přikrčuji se za malým keříkem na břehu řeky a opatrně pokládám chrostíka 5 m proti proudu těsně ke břehu.
Okamžitě po dosednutí mušky na vodu vyjíždí bleskurychle ze svého úkrytu pod břehem pstruh a bere bez jakékoliv nedůvěry mojí mouchu. Následuje jemné přiseknutí špičkou prutu a už zdolávám prvního krasavce. Bez měření ho pouštím zpět do vody a pokračuji v lovu. Než jsem prošel asi stometrový úsek, ulovil jsem takovýchto pstruhů několik. Všichni se pohybovali mezi 23 až 28 cm. Končím lov, protože nepředpokládám, že by se zde mohl nacházet nějaký větší jedinec. Vracím se tedy k autu a jedu směrem na Hamry.
Po příjezdu do osady Hamry odbočuji před mostem doleva a asi po padesáti metrech zastavuji před zahradou, patřící k domku přímo na břehu říčky. Jdu se podívat na vodu a zjišťuji, že ve vodě brodí vláčkař a probírá jí nějakou signálně zelenou gumou. Chvíli ho sleduji jak si vede, ale když je bez kontaktu s rybou, ztrácím o něj zájem. Přichází majitel domku a dává se do řeči. Sděluje mi, že za dnešní den kolem jeho pozemku prošli už celkem čtyři rybáři, všichni se třpytkou, ale nikdo nic nechytil.
"Nevadí, já jdu na mušku", zní má odpověď. Nevěřícně na mě kouká a já nevím, co si o něm mám myslet. Pak mi ještě dovoluje, abych mohl přes jeho zahradu sestoupit k řece a odchází. Využívám jeho nabídku a jdu do vody. Stojím proti proudu a sleduji okolí. Břeh po mé levici tvoří kamenná zeď patřící k zahradě u stavení. Asi tak 50m proti proudu se nad vodu naklání větve lískového ořechu z této zahrady. Pravý břeh je zarostlý nějakými křovinami a vysokou trávou. Zhruba 200m přede mnou jsou malé peřejky a nad nimi se voda stáčí mírně doleva. Dál ze svého místa nevidím.
Navazuji opět svého oblíbeného chrostíka a jdu do toho. Na druhý nebo třetí hod se mi ukázal pěkný pstruh, kterého jsem odhadl přes 30 cm. Stál asi 5 m přede mnou těsně u kamenné zdi vlevo. Opatrně pokládám chrostíka asi metr nad něj a sleduji, co bude dělat. Když se chrostík přiblížil, klidně vyjel ze svého stanoviště, mušku "očuchal" a zajel zpět. To se opakovalo asi desetkrát, nebo kolik mušek jsem převázal, až jsem z toho začal na pstruha mluvit. V okamžiku, když jsem mu zrovna nahlas sděloval, že zeslabím koncový návazec až na osmičku, a že mu na něm nabídnu černého mravenečka, jsem ucítil v zátylku pichlavý pocit. Znáte to…
Otočím se a za mnou na zahradě stál majitel s pusou otevřenou dokořán. Asi zrovna nabyl pevného přesvědčení, že ti rybáři jsou opravdu blázni, když si s rybami i povídají. Jak jsem řekl, tak jsem i udělal. Situace byla shodná, ale jen do té chvíle, než pstruh mravenečka nasál. Po záseku z toho měl takový šok, že nám předvedl několik nádherných skoků nad vodu. Při jeho zdolávání jsem se nenápadně ohlédl a řekl bych, že majitelova pusa byla rozevřená snad až na maximum. O to větší jsem měl radost, když mi při měření koukl přes rameno a sám se přesvědčil, že ryba má opravdu 35cm, jak jsem následně zaznamenal do sumáře úlovků.
Chytal jsem tam ještě asi hodinu, ale žádný větší pstruh se mi už neukázal a malé jsem se snažil vyháčkovat ještě ve vodě. Nakonec jsem to zabalil a jel zpět na chalupu.