Autor: Libor Smola
Dovolte mi, abych se představil…
Jsem ročník 1957, to znamená že už nejsem žádný mladík, ale do důchodu je ještě daleko. Jako skoro každý kluk jsem s rybařením začínal ve velmi útlém věku jako pytlák, ale tenkrát se to až tak moc nebralo. Pouze jsem musel tyto moje aktivity tajit před rodiči, protože otec vždy tvrdil, že polní a lesní pych, tím pádem i vodní, (jak pytláctví nazýval) je nesprávné a musí být potrestáno.
Asi tak v 11-ti letech se nás stejně starých kluků v Lázních Kynžvartu ujal starý pan Zikmund, který pro nás založil kroužek mladých rybářů. V tomtéž roce mi rodiče koupili moje první rybářské vybavení Dvoudílný prut z plného laminátu a naviják Stabil IV. A pak to vypuklo !!! Nějaké brigádnické hodiny v rámci kroužku, povolenka za 20,- Kč na 3 rybníky, několik vycházek o prázdninách - žádná ryba. Znáte to. A zase: hodiny, povolenka, kupodivu jeden kapřík nad 35 cm, ale ne přes 40. Takto to šlo až do konce docházky na ZDŠ.
Po dobu studií na střední a následně vysoké škole jsem rybařil pouze příležitostně. Až s příchodem do Tachova v roce 1980, když jsem se trochu seznámil se zdejším okolím a hlavně s přírodou, jsem vstoupil do Tachovské rybářské organizace a jsem v ní dodnes. První dvě rybářské sezóny jsem chodil na mimopstruhové revíry. Další sezónu na mimopstruhové i pstruhové revíry a potom už jen na pstruhové. Do r. 2000 s krajskou a potom už s celosvazovou povolenkou. Do r. 2000 jsem na pstruhových revírech hlavně vláčel, i když už v r. 1985 jsem si pořídil první muškařský prut zn. Sona s ostatním vybavením české výroby, ale muškařil jsem pouze výjimečně.
Již před r. 2000, kdy u mne dozrálo pevné a trvalé rozhodnutí pouze muškařit, jsem si totiž začal více všímat toho, jak asi trpí a následně dopadne 20-ti centimetrový pstroužek, který měl trojháček od třpytky hluboko v jícnu. Bylo rozhodnuto. Od sezóny 2000 pouze muškařím a rok nato jsem se pustil i do vázání mušek.
Již několik let jezdíme pravidelně o školních prázdninách na dva víkendy ke švagrovi na chalupu do Podlažic v okrese Chrudim. První víkend vezeme mladší dceru na chalupu a za 14 dní jí vezmeme zpět domů. Konečně jsem se taky rozhodl a vzal si s sebou muškařské nádobíčko, abych zkusil tamní revíry, s pevným odhodláním, že těm tečkovaným krasavcům pěkně ukážu, jak to dělají Západočeši. V soupisu revírů jsem si již předem vybral Chrudimku 7, protože začíná v Hlinsku a já si ji představoval jako naši domovskou řeku Mži č. 8 přímo v Tachově.
Konečně jsem na místě. Kdo jezdí na Poličku po dálnici z Prahy a sjíždí směrem na Humpolec, tak Hlinskem projíždí a možná že si i uvědomuje, jak vypadá tamní malé náměstíčko s parkovištěm před městskou radnicí. Na tomto parkovišti zastavuji a před zraky všech kolemjdoucích se z normálního turisty přezbrojuji na muškaře. Ještě že jsem si nevzal neoprenové prsačky, ale jenom broďáky. Jak ale teď najdu začátek revíru ? " Od betonového mostu u Technolenu v Hlinsku" stojí v soupisu revírů ? Musím se zeptat.
Rozhlédnu se a dole před výjezdem z náměstíčka registruji obchod s drogerií, sportem a dokonce i s rybářskými potřebami. Tam určitě zjistím to, co potřebuji. Vstup do odchodu byl impozantní, protože jsem síťkou rakeťáku na zádech zachytil o regál s tou nejlepší stravou pro chlupaté miláčky a vzal to vše málem s sebou směrem, až k mladé prodavačce za pultem, které jsem chtěl položit moji důležitou otázku. Bohužel nevěděla, protože nebyla místní, ale chlapík nakupující vedle mi poradil a se zájmem si mě prohlížel. Asi ještě neviděl muškaře, pomyslel jsem si a vykročil z obchodu.
Naštěstí mě neposlal někam jinam, takže jsem začátek revíru bez problémů našel. Pod zmíněným mostem, který zřejmě tvoří hranici mezi pstruhovým a mimopstruhovým revírem, sedí dva kluci asi 12 let a snaží se na žížalu se splávkem o nějaký úspěch. Na můj pozdrav a otázku jak to jde, odpovídají že nic a že už tam jsou asi hodinu. No uvidíme, říkám si a prohlížím řeku před sebou. Regulovaný tok řeky ve městě, šířka tak 10 až 15 metrů, voda mírně přikalená, pomalu tekoucí, proti proudu mírný ohyb doprava a pak jez a kolem vody chodník. Na mé straně břehu jsou schůdky do vody. Ještě nahoře navazuji suchého olivového chrostíka vel. 14 a jdu na to.
U protějšího břehu registruji kroužek. Druhý hod sedí a mám první rybu. Je to docela slušná plotice. Pomalu se sunu vodou a posílám chrostíka dalším hodem přímo na protější kamennou zeď od které se jemně odrazí a hladce dosedá na hladinu. Okamžitě přichází záběr a je to potočák tak asi 28-30 cm. Jde zpět do rodného živlu. Začínám systematicky prochytávat vodu v těsné blízkosti u protějšího břehu a pstruzi jdou jeden za druhým. Kluci pod mostem znechuceně balí žížaly a odchází, nahoře na ulici se zastavují diváci a zírají.
Zapaluji si cigaretu (v té době jsem ještě kouřil) a chytám dál. Než jsem jí dokouřil, tak jsem zdolal devět potočáků. Byli do třiceti cm a tak jsem je všechny pustil, což vyvolalo mezi diváky značný rozruch. Když jsem pouštěl v pořadí již šestadvacátého pstruha, přestal jsem je počítat. Pak přišel jeden trochu větší, okolo 34 cm, toho jsem vzal pro švagra a ukončil lov. Musel jsem jet na chalupu, abych stihl oběd.
Když jsem vystupoval po schodech ven z vody, stál nahoře chlapík z obchodu a nevěřícně kroutí hlavou. " Teda pane, chodím tudy okolo řeky už 40 let, ale tohle jsem ještě neviděl, odkud jste ?" "Ze Západu", odpovídám a odcházím k autu. Odpoledne se totiž chci ještě podívat na další úsek tohoto revíru pod nádrží Hamry.
A o tom snad až někdy příště…